OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Lost - Prolog

04.04.2013 (17:00) • RebecaLin • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 764×

„Doktore Swane!“ uslyšel jsem za sebou hlas svého kolegy. Zastavil jsem a čekal jsem, až mě dojde. „Mám pro vás nový případ,“ řekl zadýchaně, když mě dohnal. „Jmenuje se Lucy Black. Ztratila paměť a má trauma.“

„Spousta lidí ztratila paměť nebo má trauma, a nejsou tu, tak proč ona?“

„Tahle dívka byla u vraždy svých rodičů. Pokusili se ji taky zabít, ale zasáhli pouze ruku. Lucy by mohla znát tvář několikanásobných vrahů, jenže kvůli šoku ztratila paměť. Je tu, abychom to z ní dostali.“

„A proč ji dáváte zrovna mně? Vy jste profesionál na dostávání informací z lidí. Ne snad?“ odpověděl jsem mu a zase jsem se rozešel.

„Ale tohle je speciální případ,“ zakřičel za mnou.

„A čím je tak speciální, kolego?“ otázal jsem se ho, aniž bych se ohlédl.

„Žije v jiném světě!“

„Co prosím?“ zastavil jsem a otočil jsem se na něho.

„Po té nehodě žije, jako kdyby v jiném světě. Stále mluví o vodopádech a různých ostrovech. V zahraničí přitom nikdy nebyla. Nejspíš si vytvořila svůj vlastní svět.“ Došel jsem za ním a vzal mu složku Lucy z ruky.

„Podívám se na to,“ řekl jsem mu a šel jsem rovnou do své kanceláře. Zavřel jsem za sebou dveře a sedl jsem si ke stolu. Otevřel jsem složku a začal jsem listovat spisem Lucy Black. Nebylo tam nic zajímavého. Nikde v zahraničí nebyla, nikoho významného nebo populárního neznala. Byla to průměrná dívka. Tedy až na tu vraždu jejich rodičů, kvůli které ztratila paměť. Jestli doktor Lutz, který ji měl předtím, měl pravdu a ta dívka opravdu má svůj vlastní svět, tak jediný způsob, jak z ní dostat jména nebo aspoň tváře a důkazy, je pochopit její svět. Anebo ji dostat do tohohle světa. Mám pocit, že druhá možnost bude těžší. Zavřel jsem tedy složku a šel jsem do pokojů zdejších pacientů. Když jsem došel do pokoje Lucy, vcelku mě to překvapilo. Vypadala jako normální holka. Tedy až na ty kruhy pod očima. Že by špatné sny? To by mohlo být dobré znamení, že si začíná vzpomínat.

Pomalu jsem k ní došel. Když jsem ji oslovil, podívala se na mě prázdnýma očima. Začal jsem se jí ptát na takové ty klasické otázky. Jak se má, jestli si na něco vzpomněla a podobné věci. Po půl hodině, co jsem se ptal a ona mlčela, jsem to vzdal. Dostal jsem ale nápad. Šel jsem do kanceláře doktora Lutze a vzal jsem si krabici, ve které byly věci, co souvisely s případem. Společně s tou krabicí jsem se vrátil zpátky do jejího pokoje. Sedl jsem si k ní a vytáhl jsem fotky, které tam byly. Byly to fotky jejich mrtvých rodičů a dalších obětí, které zabili ti vrazi. Začala uhýbat pohledem, ale chytl jsem jí hlavu, aby se na ty fotky podívala. Najednou vykřikla.

Pohled Lucy

Přišel za mnou nějaký cizí chlap. Dnes jsem ho viděla poprvé. Pomalu došel ke mně. Začal se mě ptát na naprosto stupidní otázky. Neviděla jsem důvod, proč mu odpovídat, a tak jsem mlčela. Po nějaké době odešel. Byla jsem ráda, že budu mít klid, jenže on se vrátil s nějakou krabicí. Sedl si ke mně a začal z ní vytahovat fotky. Hned na těch prvních jsem poznala své rodiče. Své mrtvé rodiče. Rychle jsem se podívala jinam. On ale mezitím vytáhl všechny fotky a chytl mou hlavu do rukou. Přelétla jsem očima všechny ty lidi. Všichni byli mrtví.

Chtěla jsem se mu vytrhnout, jenže to nešlo. Z plných plic jsem zakřičela. Lekl se a tak mě pustil. Otočila jsem se a kopla jsem ho do břicha. Přeběhla jsem na druhou stranu místnosti a očima plných slz jsem se na něho dívala. Před očima jsem pořád viděla obrázky těch lidí. Sedla jsem si na zem a chytla jsem se za kolena. Začala jsem se houpat a snažila jsem se odsud dostat pryč. Po chvíli se mi to povedlo a když jsem otevřela oči, neviděla jsem šedou místnost, ale les se spoustou rostlin a mnoho pestrobarevných kytek. Byla jsem ráda, že jsem doma. Podvědomě jsem se usmála.

Autor: RebecaLin (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Lost - Prolog: