The Intricate Ties - 9. Oslava • OurStories.cz ~ naše povídky

Asi vám příjde, že pořád něco slaví, ale Jacksonville je město klubů a barů. Tak si to užijte!

10.02.2011 (20:00) • AshGreene • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1241×

9. Oslava

„Teda Jasone! Ty se nezdáš! Tak co, co jste dělali?“ začal vyzvídat Harry, hned jak za Jasmine zaklaply dveře.

„Co bychom asi měli dělat? Byli tu i Marc s Ashley. Jasmine mi tu jen pomohla uklidit,“ divil se Jason Harryho zvědavému tónu. Neměl by spíš žárlit?

„Žádné líbání? Ani malinkatá pusa?“ divil se Harry, až mu málem vylézaly oči z důlků.

„Ne, proč? To bych se spíš měl ptát já tebe, ne?“ Jeho tón začínal být tvrdý.

„Panebože, jak tě to mohlo napadnout? Já a Jasmine?“ Teď už byl absolutně zaskočený. Přestával si být jistý tím, že oba mluví o jedné a té samé věci.

„Vždyť jste tu spolu byli v neděli a předtím jste celý večer flirtovali jak o život.“

Ani jeden z nich teď nebyl v obraze.

„Čekali jsme na tebe a ano, předtím jsme spolu flirtovali, ale jak líbá, budeš muset zjistit ty. Když jsem jí odvážel, tak jsme si to vyjasnili a teď jsme jen přátelé. A pokud vím, tak nikoho nemá,“ mrkl nakonec Harry na svého bratra a spiklenecky se usmál.

Jasonovi se podivně ulevilo. Kdyby s ní Harry chodil, nevadilo by mu to. Dokonce by jí to přál, po tom všem, co si musela vytrpět. Ale takhle měl skvělý pocit, přece jenom, hodně mu na ní záleželo.

„Tak tohle jsme si vyjasnili, tak povídej o tvém novém objevu.“

Harry se ďábelsky usmál a začal předávat informace.

„Tak si to užijte, ale nepřežeňte to tam! Ne, že se tam přiotrávíte!“

Vyrážely jsme na tu oslavu u Francesky a poslouchali poslední přikázání. Bylo mi jasné, že kdybych se opila, což jsem v plánu zatím neměla, máma by byla hodně zklamaná.

„Neboj, ale možná přijdeme až ráno. Znáš nás.“

Máma se shovívavě usmála. „No právě, protože vás zná, tak mám o vás strach. Tak už běžte.“

Vlepila jsem jí pusu na tvář a po chvilce se za námi zaklaply dveře.

„Ani jsi mi neřekla, co jsi měla včera tak důležitého na práci, že jsi na mě neměla čas,“ ptala se Ashie zvědavě, zatímco jsme nastupovaly do auta.

„Víš, jak jsem ti říkala o té charitě, včera ráno?“ Nebyla jsem si úplně jistá, jestli mě poslouchala.

Ano, ale pak nás přerušilo zvonění,“ upozornila mě, abych jí pak nezačala něco vyčítat.

„Včera jsem měla první schůzku s Tinou, společně jsme začaly plánovat propagační akce na příští měsíc.“

„Wow, tenkrát jsem netušila, že to vezmeš až tak vážně, ale aspoň máš nějakého koníčka. Kdy tam chodíš?“

„Jen 2x týdně. V pondělí a ve čtvrtek a ještě za to dostanu 100$ za měsíc.”

„Za pár hodin 2x týdně to není málo. Ale mě by to asi nebavilo, znáš mě.“

„No jo, ale přestaňme se bavit o práci. Teď se jdeme bavit. Je pátek večer!“ zvolala jsem nadšeně. Zastavila jsem před pěknou vilkou a Marc pohotově naskočil dozadu. Pro jednou nebude žádné muchlování. Ne v našem autě.

„Ahoj holky,“ pozdravil nás vesele. Ani nevypadal moc ublíženě, že u sebe nemá Ashley.

„Opět vám to sluší,“ složil nám Marc poklonu.

„Hele, je to sice od tebe moc hezký, ale vymysli něco trochu originálnějšího,“ rýpla jsem si.

„Místo abys byla vděčná, tak se ti zase něco nezdá,“ čertil se Marc, ale nechal to být.

„Tak jak se těšíš na další pařbu,“ zeptala se Ash mile.

Ve mně to ale vyvolalo některé vzpomínky, které nebyly nejpříjemnější. „Doufám, že to nedopadne jako minule,“ odpověděla jsem jí ponuře.

Ona si okamžitě uvědomila svojí chybu a tiše hlesla: „Promiň.“

„To je v pohodě. Snad tam Peter nebude,“ uklidnila jsem jí a částečně taky sebe. Nechtěla jsem, aby měla výčitky svědomí, což by jistě měla.

Nebylo už moc času na mluvení, parkovala jsem už v ulici vedle Frančesčina domu, blíž jsem zaparkovat nemohla, z čehož jsem usoudila, že tam rozhodně nebude liduprázdno.

Vešli jsme dovnitř, dárek přihodili na hromadu a vnořili se do davu. Snažila jsem se potlačit vzpomínky na mojí oslavu. Musím se přes to konečně přenést.

„Ahoj holky! Nazdar Marcu!“ Přiřítila se k nám Franceska.

„Nazdar oslavenče!“ Pozdravili jsme jí sborově a postupně jí objali.

„Dárek máš na hromadě,“ podotkla Ash, než Fran stihla spustit příval slov.

„Díky, to jste nemuseli. Tak si to tu užijte. Většina lidí je vzadu na zahradě, v kuchyni a zbytek se někde rozptýlil,“ mrkla na nás. Naprosto jsem chápala její poslední narážku a usilovně se snažila nevzpomínat.

Marc se po mě ohlédl, ale já na sobě nedala nic znát.

„Hele, Paul! Půjdu ho přivítat,“ zajásala Fran a už byla pryč.

„Půjdu si pro něco k pití. Dáte si taky?“

„Ne, díky, půjdeme se podívat dozadu. Přijď za námi ano? A dávej na sebe pozor,“ odpověděl mi Marc a já se na patě otočila a zamířila do zelené kuchyně. Na menších mejdanech jsem tu byla už tolikrát.

V kuchyni bylo pořádně narváno, nedá se pochybovat o tom, že lidé jídlo milují. Podle některých exemplářů zde jsem usoudila, že někteří se nad svojí stravou vůbec nezamýšlejí. Raději jsem odvrátila zrak od lidí, co si kazí život.

Nalila jsem si džus z poloprázdné krabice, která už byla značně zmačkaná a zničená, a vydala se zpět do víru lidí.

Ty dva jsem našla v hloučku neznámých lidí.

„Tohle je Jasmine. Jasmine – naši „spolutrpitelé“ z American Institut v Miami.“

„Ahoj,“ přivítala jsem se s nimi a začala se bavit.

Bylo to pět spolužáků, stejně starých jako my a poznali se s Fran ještě než se přestěhovala do Jacksonville.

Matthew se mnou okatě flirtoval a já mu to oplácela, přestože jsem neměla zájem. Dostala jsem ale chuť si s ním zahrát.

Blesklo mi hlavou, jestli v tom džusu něco nebylo, když jsem po dvou skleničkách ztratila něco ze svých zábran, ale rychle jsem to přestala řešit.

„Jdu pro pití, Jasmine, doprovodíš mě prosím?“ zaprosil najednou Matt a já souhlasila.

„Tak jak si to tu užíváš?“ Ptal se nezávazně a tak jsem mu nezávazně odpověděla.

„Je to tu celkem fajn,“ pravděpodobně nepoznal, že mu lžu a pořád se mi vybavuje poslední oslava narozenin, které jsem se zúčastnila. Ale v tom se hrabat nemusí.

„Jak dlouho žiješ tady?“

„Budou to čtyři roky, přestěhovali jsme se s rodinou ze San Franciska. Rodiče dostali lepší nabídky k práci a shodou okolností oba sem do Jacksonville. Tak jsem střední začala tady. A co ty? Narodil ses v Miami?“ Ani mě to moc nezajímalo, byl sympatický, ale očividně mu šlo jen o jedno.

„Yop, pravý Floriďan. Co si dáš?“

„Ehm… Asi džus,“ bylo mi jasné, že mu bude divné, že nepiju, když tohle je party, kde je alkoholu plno.

Podle očekávání zvedl jedno obočí, ale vyhověl mému přání.

Pila jsem z plastové skleničky a málem jsem se udusila, jakmile jsem spatřila Petera, usmívajícího se na mě.

„V pohodě?“ Zeptal se mile, připomnělo mi to naše první setkání.

„Už ano. Máš potřebu otravovat mě, nebo můžu jít?“ Zeptala jsem se ho ledově.

„Ehm, asi vás nechám o samotě, budu vzadu v kroužku,“ Matt se vzdálil, ale paradoxně bych zrovna teď jeho přítomnost vítala.

„Chtěl jsem se ujistit, že naše dohoda stále platí,“ jeho hlas byl úlisný a oči tvrdé.

„Žádnou dohodu jsme neuzavřeli,“ chtěla jsem vypadat silně, ale ve skutečnosti jsem byla bez sebe strachy.

„No, myslel jsem, že jsi to pochopila. Po tom příjemném setkání v té prázdné učebně.“

„Jak vidíš, zatím jsem to nikomu neřekla, jinak bys tu už určitě nestál,“ zasyčela jsem. Odvahu mi dodávali lidé stojící okolo.

„No, minule jsi naznačovala něco o tom, že se to stejně všichni brzo dozvědí,“ na tváři měl pořád úsměv, ale bylo mi jasné, že je to jen maska pro ostatní.

„To se změnilo.“

„Ááá, slečinka se bojí a změnila názor,“ pronesl posměšně, zcela očividně se vyžíval ve své převaze.

„Není jen to věc názoru,“ odporovala jsem a překvapoval mne můj klidný hlas.

„Ne? A čeho tedy,“ vysmíval se dále.

„Tělesného stavu,“ vybalila jsem to na něj. Věděla jsem, že je to nebezpečné, ale tady si nemohl nic dovolit. Ne snadno.

Zalapal po dechu. „Jsi těhotná,“ zavrčel výhružně.

„Byla jsem, před tou tvojí „dohodou.“ A teď mě omluv,“ nechtěla jsem si to připomínat a už vůbec jsem tu nechtěl být.

Sevřel mojí ruku, ale já se mu vytrhla.

„Nikomu to neřekneš!“ Zavolal ještě za mnou. „Víš, co by se mohlo stát!“

Radši jsem to pustila z hlavy a vracela se do kroužku.

„Kde máš Jasmine?“ zeptal se okamžitě Marc, jak uviděl Matta bez své nejlepší kamarádky.

„Bavila se tam s nějakým klukem, tak jsem je tam nechal,“ objasnil mu to zmateně Matthew.

„Jak vypadal?“

„Vysoký, svalnatý brunet s hnědýma očima…“

„Sakra,“ vydechl Marc a rozeběhl se dovnitř. Jasmine se mu naštěstí objevila ve výhledu. Vycházela z kuchyňských dveří a tvářila se jako otřesený bůh pomsty.

Marc k ní rychle doběhl a Jasmine se na tváři vykouzlil úlevný výraz.

„Jasmine, jsi v pořádku?“ strachoval se ihned. Stále si dělal výčitky, že Peterovi přeskočilo kvůli jeho vtípku na té oslavě.

„Snad jo,“ vykoktala „to jen Peter zase…“ z očí jí začaly téct slzy hněvu a bolesti. Marc jí ihned objal.

„Ten parchant mi to zase připomínal a vyhrožoval,“ rozhořčila se a vzlykala v přítelově objetí.

„Pššt, Nic ti neudělá. Mám za ním jít?“ Pronesl to tvrdě, a bylo naprosto jasné, jak to myslel.

„Ne!“ Vyjekla Jasmine a křečovitě chytla jeho ramena, bála se o něj, Peter byl nebezpečný.

Zezadu se k nim přiblížila Ashie s tázavým pohledem.

Peter. Naznačil jí Marc tak, aby si toho Jas nevšimla. Počkej chvíli.

Po chvilce se Jas trochu uklidnila a odtáhla se od něj.

„Díky Marcu,“ zašeptala zmoženě.

„Nemáš za co, přátelé si pomáhají,“ odpověděl jí s úsměvem. „Pojď za ostatníma,“ pobídl jí a vydali se zpět do bezpečného koutku.

Byla jsem Marcovi vděčná, ale nemohla jsem mu dovolit, aby si šel s Peterem „promluvit,“ a už vůbec ne sám.

Ten hajzl trávil každou volnou chvilku v tělocvičně nebo v posilovně a jeho přátelé byli také pěkné gorily.

Ashley po mě hodila pohled, který mluvil za vše. Bez doprovodu se nikam ani nehneš, nebo za sebe neručím.

Oceňovala jsem její ochranitelské pudy, ale občas trochu přeháněla.

Usmála jsem se na ní, na znamení, že všechno naprosto chápu a opět se zapojila do rozhovoru.

Náš kroužek se rozrostl o několik dalších lidí a já se bavila čím dál tím víc, po skupinkách se vždycky vytratil někdo pro pití. Marc s Ashley to moc nepřeháněli a já taky moc alkoholu nevypila. Měla jsem asi dva koktejly a pak jen ten džus, ale asi to na mě nějak zapůsobila, připadala jsem si trochu opilá.

„Jasmine, pojď si zatancovat,“ zatahal mě za ruku Matthew a já bez rozmýšlení souhlasila.

„Proč ne, ale doufám, že mě budeš chytat, mám trochu zamotané nohy,“ zasmála jsem se.

Vmísili jsme se do provizorního tanečního parketu a začali tancovat, často se kolem nás propletla známá tvář a my prohodili pár slov.

Spolu jsme toho moc nenamluvili, ani mi to nevadilo, moc mě jeho život nezajímal, stejně ho už asi neuvidím, tak co.

Najednou jsem spatřila přesně to, co jsem vidět nechtěla.

Peter byl s tou svojí blondýnou za Mattovými zády.

„Musím pryč,“ oznámila jsem mu a snažila se co nejrychleji dostat pryč.

Nechápavě na mě koukal, ale když jsem se mu vysmekla a zamířila na druhou stranu od té dvojce, poslušně mě následoval.

„Děje se něco?“ dožadoval se vysvětlení.

„Peter, nemůžu ho vystát,“ byla to pravda, ale ne celá, to on ale vědět nemusí.

„To je ten kluk, co nás vyrušil už předtím?“

„Jo, to je on,“ povzdechla jsem si.

„Udělám to koktejl, docela mi to jde,“ ozval se najednou Matt. Ani jsem si nevšimla, že jsme se dostali k zahradnímu baru.

Neměl jsem náladu na protestování, ani jsem ho vlastně moc neposlouchala a tak jsem mu to odsouhlasila.

Něco mi namixoval a já se bezmyšlenkovitě chopila skleničky.

Byli jsme na druhé straně domu a tady zase byli jiní lidé, opět jsme se zapovídali a já vypila ještě několik Mattových koktejlů.

Začínala jsem být čím dál tím více opilá, ale dělala jsem, že si toho nevšímám.

„Ještě poslední, prosím!“ Udělala jsem na Matthewa psí oči a doufala, že mi vyhoví.

„Myslím, že už to stačilo,“ odporoval, už měl taky upito, ale rozhodně byl více při smyslech než já.

„Poslední prosím, a pak už půjdeme d-domů,“ škytla jsem.

„Slibuješ?“

Horlivě jsem mu to odkývala a on mi s povzdechem vyhověl. Ruce se mu trochu třásly, půlku toho vylil, ale na to jsem nebrala ohledy.

„Jasmine!“ Ozvalo se najednou naštvaně.

Marc s Ashley začínali být nervózní, Jasmine odešla tancovat s Mattem, ale už to bylo dost dlouho.

„Musíme jí najít. Jdeme!“ Zavelel Marc a oni dva se rozdělili.

Ashley šla obejít kuchyň a taneční parket a Marc se šel podívat na druhou stranu domu.

V kuchyni ani na parketu Ashley moc štěstí neměla, pokud nehledala Petera a jeho kumpány.

Raději se rychle odebrala zpět za Marcem.

Probojovala se davem lidí až k zahradnímu baru, kde je uviděla všechny tři.

Jasmine toho už očividně dost vypila a Matthew byl na to jen o trochu lépe. Marc už zachraňoval situaci.

„Jasmine, pojď, jdeme domů, už toho máš dost,“ domlouval jí mírně.

„Ne-e, ještě poslední skleničku, musím jí dopít, víš?“ Zadrmolila a chtěla se pustit do toho napůl vylitého něčeho.

„Tak dost, jdeme!“ Zasáhla Ash, nemohla se na to už koukat.

„Ale já ještě…“ Marc jí nenechal doříct větu a už jí měl v náručí. Okamžitě se začala vztekat, ale neměla vůbec sílu, a tak to po chvíli musela vzdát. Odevzdaně se nechala donést zpět k autu, kde jí posadili na zadní sedačku.

„Tak, ale co s ní budeme dělat? Takhle domů nemůže, její máma by nás zabila všechny tři, my máme doma příbuzné a k vám jedeme my!“ Přemýšlela Ash a začínala být docela zoufalá.

„Neboj, lásko, něco vymyslíme,“ Marc jí lehce políbil a ona se usmála. Byla ráda, že má tak skvělého kluka.

„Jediní kdo mě napadají, jsou kluci Downingovi, co myslíš?“ ozval se po chvíli.

„Asi jo, moment, zavolám jim,“ Ash vyhrabala mobil a začala vytáčet číslo. Na jednu stranu jí to přišlo trapné, ale bylo to jediné řešení a docela to zapadalo i do jejího plánu JJ.

„Ano?“ Ozval se Jasonův ospalý hlas.

„Ahoj Jasone, promiň, že volám tak pozdě, ale potřebujeme tvojí pomoc. Jde o Jasmine.“

Zareagoval přesně podle očekávání. „Co se stalo?!“

<= Shrnutí =>

Autor: AshGreene (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování