OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Temná obloha plná hvězd - Prolog

06.09.2011 (08:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 701×

Začalo ho štípat v nose. Začalo ho něco štípat v nose. Byl to jakýsi smrad. Smrdělo to jako týden nemytý člověk. A pak si to uvědomil. „Proboha! Vždyť to smrdím já!!!“ Udělalo se mu špatně a začal zhluboka dýchat, aby rozdýchal pocit zvracení. A najednou mu začalo kručet v břiše.

„Och… Určitě jsem nejedl už celý týdny. Tak mne bolí břicho.“ Všude okolo byla tma a on viděl jen malé světýlko v dáli.

„Kde to vlastně jsem? A jak se jmenuji? Nepamatuji si nic!“ V hlavě se mu honily různé myšlenky a nemohl si je uspořádat. Chtěl si odhrnout vlasy z obličeje, ale když se dotkl čela, dotkl se masa. Rychle ucukl rukou a po chvíli se rukou dotýkal svého čela. Čelo měl od něčeho prořízlé, chybělo kus kůže a vyčnívalo maso. Pokusil se vstát, ale zjistil, že má nohy přikovány ke zdi.

„Halooo??? Je tu někdo? Prosím, ozvěte se!“ volal do prostoru. Najednou uslyšel kroky.

Někdo ho silně udeřil do hlavy. Bolest mu projela až do konečků prstů.

„Drž hubu nebo nedostaneš jídlo a pití. Jestli jenom cekneš…“ zbytek nebyl dopovězen, protože začal upadat do bezvědomí. Poslední co mu projela hlavou bylo: „Je to hlas nějaké ženy.“

Probudil se a začal kolem sebe šmátrat rukama. Nahmatal pet láhev. Rychle otevřel víčko a začal pít vodu. Vypil celou láhev, kterou potom odložil. Začal kolem sebe sahat rukama, ale jídlo nikde nenašel a v břiše mu pořádně kručelo. Chvilku přemýšlel, co se to stalo, ale tok myšlenek mu přerušily kroky.

„Pane? Jste v pořádku? Nemohu Vám pomoct. Rozzlobila by se a to já nechci. Musím vám teď píchnout tuto injekci, po které ihned usnete, alespoň na den. Trochu to štípne, moc se Vám omlouvám.“

„Uch… Ne, prosím. Potřebuju jídlo. Pusť mě odtud, slibuji, že o tom nikomu neřek…“ nedopověděl to, látka, kterou mu vpravil ten chlap do těla, začala účinkovat ihned. Tělo se skácelo k zemi a on už znova tvrdě spal.

Probudil se a bylo mu na zvracení. Ucítil vůni rajčat, sýru a bazalky. Rychle kolem sebe hmatal rukama a nahmatal okoralou pizzu. Hltavě ji snědl a zapil železitou vodou, která byla opět uzavřena v pet láhvi.

„Takže, najedl jsem se, napil jsem se a teď můžu přemýšlet nad tím, kdo jsem a co se mi to stalo…“ očima těkal do stran a snažil se najít něco, podle čeho by se snad mohl orientovat kde je. V dálce viděl malé světýlko. Snad petrolejová lampa nebo rozdělaný oheň? To bylo jediné, co viděl.

Po očích mu stékala slza. Jak rád by teď seděl doma ve svém křesle a objímal ženu.

„Ach ano, já mám ženu,“ zaradoval se, slzu utřel a usmíval se. Začínal si pomalu vzpomínat kdo je. A to bylo pro něho velmi důležité. Už brzy ty zloduchy strčí do kapsy. Ty omamné látky začínal prolamovat a tělo si začalo vyrábět protilátky.

Autor: Arterie, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Temná obloha plná hvězd - Prolog: