Temná obloha plná hvězd - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jack Russel, detektiv, který žije sám na břehu moře v Miami. Vždy byl samotář. Jednoho večera když už nevydrží samotu, prosí Boha, aby mu seslal někoho, kdo s ním vydrží až do smrti.
Bůh vyhoví a sešle mu Anděla. Jenže ani Anděl nedokáže vydržet s Jackem... A z Anděla se rázem stává Anděl Smrti, který je odhodlaný zabít všechny, kdo se mu postaví do cesty...

20.09.2011 (14:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 586×

„Fuj, opravdu nepříjemný pohled,“ konstatoval Gary, když stál s Jackem před mrtvolou.

„To mi povídej. Je to ohavný, přibili ho hřeby. Nejhorší je, že se to stalo už podruhé a v mé čtvrti. Chlape, cítím v kostech, že tohle bude těžký případ.“ Jack odvrátil pohled od mrtvoly a začal se procházet po pokoji.

„Oběť byla pod sedativy Jacku, na stolečku jsou tři prázdné krabičky od prášků na spaní a v jedné z nich už zbyly jen dva. Takže než oběť spadla do úplného spánku, stačil ji vrah dovést ke stěně a přibít mu pravou ruku. Vidíš to? Pravá ruka má přesný průřez, ale levá ne. Podle mě, začalo oběti docházet, že je na řadě on a začal sebou mlátit, aby se vymanil pravou rukou, ale než se mu to povedlo, už měl i druhou ruku přibitou. A přibít nohy už nemohl být takový problém. Je to nechutné.“

Jack si blíže prohlížel mrtvolu a opravdu to sedělo na Garyho historku.

„Počkáme, až sundají toho chlapa ze stěny a necháme to na koronerovi. My si budeme všímat místa činu.“

A začali si prohlížet dolní patro. Jack se rozhodl, že prohledá kuchyň a ložnici. Gary se ujal obýváku a předsíně.

Po hodinovém pátrání se sešli v obýváku, kde už odborníci pomalu sundávali tělo ze stěny.

„Nějaký nový objev roku?“ zeptal se Gary Jacka.

Jack olízl rty a polohlasně řekl:

„Ne, nic nového. Vrah po sobě zamaskoval veškeré stopy. Na dveřích jsou otisky, ale ty budou patřit nejspíše mrtvému. Včera pršelo a ani stopy po blátě, vodě, nic. Jako kdyby s námi vrah hrál nějakou hru o maskování stop. Není tady zhola nic.“ Jack nevěřícně kroutil hlavou.

„Tak jo, chlapi. Můžete už jet domů a zítra se uvidíme ráno na komisařství. Vyspěte se na tento případ a vy kluci, ještě tu mrtvolu prosím odvezte za doktorem Davem E’lohirem. Děkuji moc.“

„Už se začíná ochlazovat.“ suše konstatoval Gary a zapnul si svůj kabát až ke krku.

„Svezu Tě domů, abys byl co nejdříve v teple a měl před sebou plný talíř.“ zasmál se Jack a nasedli do jeho auta.

„Jacku, co vůbec ta ženská, co jsi tak naštval a nechávala Ti výhružný vzkazy? Víš o ní nějaký novinky?“ Gary si natáhl nohy do prostoru v autě a opřel hlavu.

Jack se zamyslil. Ano, tato žena, Cathrine, byla krásná, chytrá, vtipná. Ale bohužel se nehodila k Jackovi. Před měsícem jí dal košem, ale jen těžko se s tím vyrovnával, i když moc dobře věděl, že Cathrine ho nikdy nemilovala. Byla jeho jistota v domově.

Před měsícem

„Lásko, jsem doma,“ volal Jack, když se vrátil v půl dvanáctý domů a křičel z předsíně na jeho lásku Cathrine.

Cathrine byla jako anděl. Krásná, když se usmívala, odhalovala dokonale rovné zuby, vlasy jí voněly po kokoskách a měly havraní barvu. Jack si myslel, že je to dar od boha, protože den předtím než Cathrine poznal, prosil boha o seslání někoho, kdo by ho miloval. A najednou se zjevila Cathrine. Miloval ji jako nikoho jiného. A přesto cítil jak ho Cathrine nenávidí za to, že není celé dny doma, nevěnuje se jí a nekupuje jí ty správně drahé dárky.

„Ahoj Jacku, jak bylo v práci?“ Do předsíně došla Cathrine v nylonové košilce, která krásně tvarovala její postavu, pevná prsa a odhalovala její krásné, hladké a štíhlé nohy.

„Nic moc. Dokončili jsme konečně případ té zavražděné ženy a její manžel si půjde odsedět pár let. Božínku, Tobě to tak sluší, jsi krásnější než kdy jindy.“ Jack pověsil bundu, kufřík položil vedle bot a objal Cathrine, která zůstala ledově chladná a klidná.

„Copak je k jídlu? Mám strašný hlad.“ povzdechl si Jack a byl velmi zklamán, když přišel do kuchyně a nikde nic nebylo, jen miska s bílým jogurtem a müsli.

„Já nejsem vývařovna. Udělej si něco sám. Já se jdu dívat nahoru na televizi.“ Cathrine došla k pultu, vzala si misku a odešla do patra.

Jack jen slyšel, jak zabouchla dveře, a zůstal v kuchyni sám. Vyndal z lednice zeleninu a udělal si salát, který ho naučila babička. V klidu si ho snědl a rozhodl se, že bude spát na gauči.

Druhý den, ráno

„Miláčku, tak já jedu do práce. Dnes přijedu o hodinu dřív tak si můžeme udělat třeba popcorn a pustit si nějaký zamilovaný film, jo?“ Jack se snažil rozveselit Cathrine, ale té bylo jedno, co Jack říkal. Četla si ranní noviny a jeho ignorovala.

…

Jack se konečně vracel z práce domů a měl v plánu Cathrine zpříjemnit dnešní večer. Otevřel vchodové dveře a na zemi vedle Catherininích růžových střevíců ležely hnědé botasky.

„Aha, koukám, že už mě někdo předběhl!“

Jackovi to bylo jasné. Ale z neznámého důvodu to v něm nepěnilo, nevadilo mu to. Sundal kabát a pověsil ho, sundal boty a zastrčil je do své přihrádky, kufřík odložil vedle skříně a vydal se po schodech nahoru. Už na chodbě slyšel, jak si to Cathrine rozdává v jejich ložnici. Odhodlal se, nahodil normální výraz a vstoupil do ložnice.

„Jacku??? Proboha, co tu děláš?“ Cathrine ze sebe setřásla milence a zakryla se dekou.

Jack prošel ke skříni, ze které vytáhl košili a kalhoty, ve kterých chodil doma. Z komody vzal knihu o lidských právech a zase šel ven z pokoje.

„Jen pokračujte. Nemáte se za co stydět, je to lidské, i když poněkud malé,“ řekl s posměchem Jack při pohledu na chlapa, co si zakrýval rukama přirození.

Jack zabouchl dveře a sešel dolů do obýváku. Převlékl se, pustil si rádio a začal si pročítat práva lidí.

Po deseti minutách slyšel prásknout vchodové dveře a ve dveřích do obýváku se objevila Cathrine ve svém županu, co jí koupil po jejich první společné noci.

„Jacku, já…“ Cathrine to nedopověděla. Jack vstal z křesla a vytáhl tři kufry stříbrné barvy, které patřily Cathrine.

Dva kufry už byly plné. Zaplněny Catherininími věcmi z obýváku, kuchyně a koupelny. Teď už bylo jen na ní, aby si zabalila věci z ložnice a oblečení. Vzal dva naplněné kufry a nesl je ven před barák, kde už stál taxík. Taxikář kufry naházel do auta a čekal na poslední.

Cathrine otevřela pusu a chystala se promluvit.

„Cathrine, prosím,“ zašeptal Jack.

„Zatím jednám v klidu a s rozvahou. Dala jsi jasně najevo, že nejevíš zájem žít se mnou. A já Tě za to neodsuzuji, máš právo mít krásný život.“ Jack upřel pohled na Cathrine a pak sjel na kufr.

Cathrine si povzdechla, vzala kufr do rukou a šla si nahoru sbalit oblečení.

„Bude Tě to hodně mrzet, že mi dáváš kopačky. Jen počkej Jacku Russle, uvidíš co dokážu!!!“ Cathrine naložila kufr do taxíku a zavřela za sebou dveře. Jack viděl, jak si zapíná pás a něco říká taxikáři a ten se rozjel. Věděla, kam má jet.

Jack se vrátil domů a v obýváku koukal po prázdných poličkách.

„Budu je muset zase zaplnit fotkami z dovolené a rodičů. A dám tam i fotku, na které jsem s Garym a jeho manželkou.“

Sedl si k televizi a pustil si ji. Jediné na co se zmohl, bylo sedět a koukat na program co zrovna běžel v televizi. Po deseti minutách sáhl po svém mobilu a připojil se na internet. Neměl v tu chvíli co dělat a tak se přihlásil na facebook a změnil svůj stav ze zadaného na nezadaný. Než se nadál, měl pod tím první komentář:

Gary Spert okomentoval váš stav: Je mi to líto kámo, ale dobře pro Tebe. Dávám si pivo za Tebe. ;)

Autor: Arterie, v rubrice: Povídky » Na pokračování