Tajemství - 1.část • OurStories.cz ~ naše povídky

Je to moje první povídka a je s poloupíry, tak doufám že se bude líbit :-D

12.08.2009 (15:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1496×

Předmluva:

Ahoj jmenuji se Dara. Jsem poloviční upír. To se stalo tak, když moje máma Zoui otěhotněla, ale nevěděla o tom, že umírala na nějakou neznámou horečku.

Nakazila i mého otce Jamese, proto vyhledali nejznámější rodinu upírů.

Když už se James a Zoui přeměnili a já to přežila narodila jsem se jako poloviční upír. Vypadám jako člověk, jím, mohu chodit na slunce aniž bych se změnila, spím a mohu pít, jen jsem taky občas žíznivá po krvi, mohu se pohybovat rychleji než ostatní a mám větší sílu.

Ale nevýhoda upírství je taková, že se stále stěhujeme a já pořád do kola chodím na vejšku. U polovičních upíru je to normální. Chvíli stárnou, ale pak se to najednou stopne a zůstanou v jednom věkovém období.

Ahoj já jsem Dara a tohle je můj příběh :

Sedím v pokoji a přemýšlím. Zase se stěhujeme, ale ne kvůli upírům nebo nové škole, ale Zoui se rozhodla rozvést se s Jamesem. Nepožádala o mně u soudu tak jsem připadla Jamesovi. Zoui řekla : ,, Tak já musím platit alimenty tak si nechám většinu majetku. Doufám že ti to nevadí. '' James jen přikývl.

James se zase rozhodl, že už nemůžeme bydlet v tomhle městě, státu ani kontinentu na to má Zoui až moc rád. Proto se stěhujeme do USA do Beaver je to nejmokřejší, nejstudenější a nejdeštivější místo v USA. Jamesovi, jelikož nemůže na slunce to bude vyhovovat, ale já si prostě musím zvyknout. Sbohem slunečné pláže, sbohem teplíčko. Upíří rychlostí jsem si pobalila věci a rychle nasedla do auta. Ještěže můžu využít spánek, i když ho nepotřebuji. Hned jsem usnula proto mi cesta přišla kratší než byla. Za pár hodin jsme byli ve Beaveru. Zastavili jsme u neuvěřitelně malého domku. James měl konečně co chtěl, ale já, ježte že jsem si mohla vzít své malé, nablýskané porsche. Vešla jsem do našeho nového baráčku. Zastaralé vybavení, malé pokoje no hrůza. Jak jsem vešla a hlavou mě bleskla tahle myšlenka tak jsem si potichu vzdychla, jenže James má moc dobrý sluch. Je to přece upír na což jsem si já hned nevzpomněla.

Naštěstí je pátek dnes si jdu do školy vybrat jen přednášky a zase rychle domů. Jela jsem na Beaverskou vejšku, ale nemyslela jsem si kolik lidí tam bude, sice jsem už na pach lidské krve zvyklá, ale tolik lidí.....nemám moc ráda přelidněno. Vybrala jsem si 3 stejné přednášky jako na minulé škole, ale přidala jsem si své staré předměty jako angličtinu a biologii. Jen doufám, že se stále učí to samí, zase to tak dlouho není co jsem měla biologii, jen asi 20 let zpátky. Když jsem to u nějaké paní vyřídila sedla jsem do svého porschátka a jela domů. Doma nikdo nebyl tak jsem si sedla k televizi a chytla jsem zrovna předpověď počasí. Na sobotu hlásili deštivo, ale na neděli slunečno. Rozhodla jsem se tedy v sobotu jet na nákupy a v neděli se trochu porozhlédnout po místní krajině. Najednou začali dávat film o upírech. Je až směšné co si lidé o nás myslí, ty přehnané scény, ale musím přiznat, že něco pravda je. Najednou byla tma a já se divila jak to, že ještě James není doma? Začalo mě to zmáhat a rozhodla jsem se, že se ho zítra zeptám. Usnula jsem celkem brzo na to jak se vždycky před spaním převaluji.

Ráno – víkend co víc si přát. James byl už zase pryč jen na ledničce byl vzkaz : Jel jsem na nákup a podívat se po nějaké práci, pokoušel jsem se ti udělat snídani (neboj se lidskou) zkus ji ochutnat večer se vrátím. Nasnídala jsem se (celkem to šlo) a jela jsem nakupovat. Dorazila jsem do nějakého střediska kde měli nádherný věci. Začala jsem nakupovat měla jsem už na půl plný košík, když v tom se za mnou ozvalo : ,, Ahoj máš fakt dobrý vkus ''

Otočila jsem se směrem po hlase a přede mnou stála docela bledá, ale na pohled sympatická holka, asi stejně stará jako já a asi stejný blázen do nakupování jako jsem já. Aby řeč nestála tak jsem jen řekla : ,, Dík. '' Při pohledu do jejího košíku ze mne vypadlo : ,, Ty máš asi taky dobrý vkus podle toho co vidím. ''

A trochu jsem se zasmála. Ona úsměv opětovala a dál pokračovala v rozhovoru : ,, Já jsem Isabela ''

a já na to ,, Jo ahoj já jsem Dara. Koukám asi tě baví nakupovat co? ''

,, Jo docela jo, ale ty musíš být nová ne? ''

,, Jak si to poznala? '' až teď mě napadlo, že z ní necítím člověčí vůni. Isabela mezitím odpověděla

,, Jednoduše, neviděla jsem tě tu ještě, ale jenom jsem si tě všimla ve škole. ''

,, Jo aha promiň už asi budu muset jít. '' Isabela, ale pohotově odpověděla

,, Aha tak bychom se mohli někdy domluvit na nakupování když tak se dohodneme ve škole. '' Než sem něco stihla říct Isabela se otočila a odešla.

Já jsem ještě chvíli jezdila jen tak po městě a pak jsem se vrátila domů a začala o Isabele jak to, že nebyla cítit ,, člověčinou '' Najednou sem usnula. Probudil mě až příchod Jamese. Našel si práci v místním obchodě jako hlídač. Takže chodil do práce jen v noci a to mu vyhovovalo kvůli slunci jak už jsem řekla upír se na slunci mění. Ještě jsem si šla zaběhat, abych byla trochu unavená, abych usnula, proto jsem běžela člověčí rychlostí. A navíc jsem někde slyšela, že běhaní čistí hlavu a to jsem teď opravdu potřebovala, už kvůli Isabele, pořád jsem přemýšlela jak to, že z ní není cítit lidská vůně. Běháním a přemýšlením jsem se unavila až dost, proto jsem se vrátila domů. Lehla do postele a než jsem usnula tak jsem zase přemýšlela o Isabele.

Ráno vysvitlo slunce jako to bylo v předpovědi počasí. Hned jak jsem se probudila a nasnídala jsem se tak jsem vyrazila. Dojela jsem na pláž. Tam jsem asi cca 2 hodiny seděla, byla totiž moc krásná. Najednou jsem za sebou slyšela šustit listí, praskat větvičky a najednou trochu stoupl vítr. Rychle jsem se zvedla a čekala co se bude dít. Najednou a to se mi ještě nestalo, začala jsem být strašně žíznivá po lidské krvi.

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování