OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sweet Revenge - 3. kapitola

18.03.2013 (20:00) • MichelleMikaelson • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 914×

3. kapitola - Jako královny školy

Založila jsem stránku ve svém deníku a ten jsem vrátila do poličky. Ze šatní místnosti jsem si vzala šedivé šortky a fialové tílko, které jsem se hodlala použít jako pyžamo. Zamknula jsem se v koupelně a s úlevou na sebe pustila teplou vodu ve své sprše. Přesně tohle jsem po té dlouhé cestě potřebovala.

Stála jsem v koupelně ve svém pyžamu. Mokré vlasy jsem si vysušila a smotala do drdolu. Odemkla jsem zámek od koupelny a s úsměvem na rtech se vrátila do pokoje. Vydala jsem se ovšem dolů do obývacího pokoje, protože jsem měla hroznou žízeň. Bosá jsem sešla schody a vydala se do kuchyně. Otevřela jsem ledničku a vytáhla z ní džbán s džusem.

„Tiffany Evansová, copak tu děláš?“ ozval se za mou mužský hlas a já se pobaveně otočila.

„Ani jsme se pořádně nepřivítali, viď?“ položila jsem na pult skleněný džbán a došla k němu.

„Moje hnědovlasá kamarádka mi vážně chyběla,“ objal mě a já mu položila hlavu na rameno. „Měla ses ozvat hned, když tvoje sestra zemřela.“

„Nemohla jsem, Kole,“ odtáhla jsem se od něj a do skleničky si nalila trošku džusu. „Chtěla jsem procestovat celý svět, a navíc mi přišlo hodně blbý zase po vás něco chtít,“ usrkla jsem ze sklenky.

„Rebekah bez tebe byla úplně zoufalá, víš to?“

„Hele, Kole, byla jsem vám vděčná za novou šanci, ale vy jste hledali další dvojnici, a já už jsem musela pokračovat sama. Nemohla jsem vám být přece na obtíž,“ dopila jsem džus a sklenku opláchla ve vodě. „Ale nemysli si, že jsem odešla ráda.“

+-+-+-+-+

Stála jsem oblečená celá v černém ve svém pokoji s kufrem v ruce. Vlasy jsem měla sčesané do vysokého culíku. Na tváři se mi překvapivě úsměv nepohrával a já vyšla z pokoje do předsíně. Nikoho jsem tam nepotkala, takže jsem si oddychla. Odchod pro mě nebyl jednoduchý, když pro mě tahle rodina udělala tolik.

„Tiffany?“

„Rebekah,“ odložila jsem kufr na zem a pevně objala svou blonďatou přítelkyni.

„Už odcházíš, viď?“

„Je to trošku dřív, než jsem chtěla, ale nechci být na obtíž,“ odtáhla jsem se od ní. „Nesmutni, ještě se určitě uvidíme.“

„Klaus je venku, určitě se s tebou bude chtít rozloučit,“ otevřela mi dveře a já si vzala svůj kufr. „Kol i Elijah jsou také před domem,“ vyšla ze dveří a já jí následovala. „Tiffany odjíždí.“

Sešla jsem schody a nechala si kufr položit na zem Beccou. Přede mnou se objevil Kol a pevně mě objal ve své náruči. „Prosím tě, zůstaň. Můžeš s námi být napořád. Jsme rodina.“

„Budeš mi chybět,“ pustil mě ze svého náručí a já se dívala do očí Elijaha. „Alespoň podání ruky?“ Došla jsem k němu a padla mu do náruče.

„Hodně štěstí do života, maličká,“ pustil mě a já se nyní dívala na překvapeného Klause.

„Nečekal bych, že tvůj odchod všechny tak zasáhne,“ prohodil neutrálně.

„Zasáhlo to i tebe?“ došla jsem k němu a dívala se mu do očí.

„Jsem tvůj stvořitel, jistě, že zasáhlo,“ objal mě a já se usmála.

„Hodně štěstí při hledání dvojnice, určitě to tentokrát vyjde.“

+-+-+-+-+

Byla to jedna z nejvíce emociálních vzpomínek, které jsem na tuhle rodinu měla. Kol i Rebekah mi přes ty léta tolik chyběli. Elijah už méně, protože se se mnou nikdy příliš nebavil. A Klaus? Tenkrát jsem s ním žádný dobrý vztah neměla, ale on mě naučil tolik věcí, které jsem v životě využila. Byl mou inspirací. A teď? On jediný mě ze tří bratrů poznal, když jsem k němu stála otočená zády. On mi přes ty léta chyběl šíleně moc. Doufám, že se nezměnil.

„Tvůj odchod nás všechny zasáhl,“ vytrhl mě z přemýšlení a já se na něj pobaveně podívala.

„Byla jsem jenom malá slabá upírka a vy jste byli moje zachránci. Tenkrát jsem byla jen vděčná a šťastná, že jsem nebyla sama. Navíc jsem nečekala, že bych si našla dva nejlepší přátele na celou věčnost,“ usmála jsem se.

„Pro mě jsi už tenkrát začala být jako hodně mladší sestřička.“

„To jsem ráda, bráško,“ zasmála jsem se a vydala se z kuchyně zpět do svého pokoje. „Dobrou noc.“

+-+-+-+-+

Probudila jsem se ve tři čtvrtě na sedm. Ustlala jsem si postel a vešla do svého obrovského šatníku a začala se přehrabovat oblečením. Oblékla jsem si meruňkové šaty, které na zádech měly díru. Byly lehce nad kolena a měly dlouhý rukáv. V pasu měly ozdobný stříbrný pár. Na nohou jsem měla vysoké meruňkové boty s otevřenou špičkou. Na ruce jsem měla stříbrný prstem s velkou černou květinou. Ten jsem dostala na rozloučení od Klause. Abych nezapomněla. Vlasy jsem si sčesala do obyčejného drdolu. Rty jsem měla nalíčené rudou rtěnkou a oči černě podmalované černými linkami. Díky velké vrstvě řasenky jsem měla dlouhé řasy. Na rameni jsem měla bílou kabelku, ve které jsem měla nějaké ty sešity a učebnice. Půjdu do školy.

Seběhla jsem schody a zadívala se na Rebekah, která postávala u dveří a o něčem se bavila s Klausem. Měla na sobě fialové šaty s krátkým rukávem. Šaty měly dvě ramínka. Jedno tenčí a druhé pěkně tlusté. V pase byly ozdobené stříbrnými kytičkami. Sahaly jí krátce nad kolena. Na nohou měla vážně dost vysoké lodičky stejné fialové barvy. Svoje blond vlasy měla přehozené přes obě ramena a lehce kudrnaté.

„Rebekah?“ oslovila jsem ji. Otočila se na mě, ale samozřejmě, že i její bratr Klaus.

„Tiffany? Kam jdeš?“ zeptala se mě.

„Právě jsem se ti hodlala položit stejnou otázku,“ usmála jsem se na ni. „Jdu do školy.“

„Proč musíte obě chodit do školy?“ zeptal se nechápavě Klaus.

„Proč jsi tak nepříjemný?“ prohodila jsem s nezájmem a povytáhla si tašku na rameni.

„Užijte si školu,“ usmál se na nás a prošel okolo mě. „Mimochodem, pěkný prsten, Tiffany,“ zastavil se a chytl mou ruku. „Je mi hodně povědomý.“

„Očividně,“ vyškubla jsem se mu.

„Nezapomeňte pozdravovat Elenu,“ zasmál se. „A nemysli si, že jsem tak pitomý a nepoznám prsten, který jsem ti sám dal,“ s těmito slovy zmizel v horním patře a já se jenom překvapeně podívala na Rebekah, která se za ním podívala.

„Zvláštní,“ shrnula to a my jsme konečně mohly vyrazit do školy.

+-+-+-+-+

Procházela jsem se s Rebekah školou. Všichni se za námi otáčeli a já se cítila spokojeně. Jsme jako královny téhle školy. A kdo říká, že vlastně nejsme?

„Podívej, všemi milovaná Elena přichází.“

„Tváří se hrozně smutně,“ nasadila jsem štěněcí výraz.

„Má to teď hrozně těžké. Je upír, kterým být nechtěla. Stojí o ni dva kluci najednou a ona neví, koho si vybrat,“ odmlčela se. „Zvláštní je, že vždycky chce toho, kterého nemá. Jsem zvědavá, kdy ji Damon omrzí.“

„Damon? Ten by omrzel každého hned. Nedá se s ním vydržet,“ zasmála jsem se. „Tak pojďme naši malou chudinku patřičně pozdravit, ne?“

Děkuji za krásné komentáře a omlouvám se, že jsem tak dlouho nic nepřidala. Nějak nebyl čas. Omlouvám se a doufám, že vám to touto obyčejnou kapitolou vynahradím. Co bude příště? :)

Tiffany s Rebekah si promluví s Elenou. Nebude to příjemný rozhovor. Becca se po škole s něčím svěří Tiffany a ta bude překvapená. A na konci kapitoly nás čeká nepříjemné setkání s někým, koho Tiff nesnáší. A název kapitoly? Další díl se bude jmenovat "Můj zachránce".

Snad vyčkáte do dalšího dílu. :)

Autor: MichelleMikaelson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sweet Revenge - 3. kapitola: