Sweet Revenge - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Klaus je vážně nadšený, že se Tiffany vrátila. Vždycky pro ni měl slabost a udělal by pro ni cokoli. Říká se, že pomsta je sladká. Bude to platit i v tomto příběhu, když Klaus nabídne Tiffany střádání plánu? Co se všechno může stát v tomto díle?

04.03.2013 (09:00) • MichelleMikaelson • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1095×

2. kapitola - Pomsta bude sladká

Klaus mě pustil z mého sevření a podíval se na mě. Pohledy všech sourozenců teď směřovaly na mě. Asi budu muset říct důvod svého příchodu. Dobře. Sedla jsem si na měkkou postel.

„Přišla jsem požádat o pomoc, protože si vážně nevím rady.“

„Mluv,“ spustil Klaus a opřel se o zeď.

„Dozvěděla jsem se o tom, že jste zpátky ve městě, a přišlo mi fajn být zase s vámi. Až díky přeměně na upírku jsem poznala novou rodinu, a chtěla bych se s vaší pomocí pomstít Damonovi Salvatorovi,“ vyklopila jsem celý svůj nápad a dívala jsem se na Klause, kterému se štěstím rozzářily oči.

„Becco, Elijahu a Kole, běžte pryč. Něco si spolu s Tiffany vyřešíme,“ řekl svým sourozencům, kteří ho okamžitě poslechli.

„Máš u nich docela jasné slovo, viď?“ zeptala jsem se ho a dívala se, jak přešel k mojí skromné knihovně a vzal si ho ruky jeden z mých deníků.

„Rok 1874,“ přejel po zaprášeném deníku a otevřel ho. Okamžitě jsem si stoupla před něj a chtěla mu deník vytrhnout z ruky. „Ale no tak, Tiff!“ pobaveně se na mě podíval.

5. května 1874

Dneska jsem se probudila v úplně prázdném domě. Vůbec jsem nevěděla, kde jsem. Moje hlava mě bolela a myslí mi běhalo několik obrázků, které jsem neznala. Jenže jsem tam poznala jednu osobu. Damon Salvatore. On mě ovlivňoval, aby ze mě mohl pít a já se nemohla vůbec bránit. Jenže můj život se teď kompletně změní. Jsem upír.

Za novou šanci od života vděčím Klausovi a jeho rodině. Dali mi šanci, kterou jsem tolik potřebovala a dostala jsem jejich slovo, že mě naučí se ovládat. Může být život ještě lepší? Mohu začít odznova.

Nepřijde mi spravedlivé, že si listuje mým deníkem a čte si moje pocity. Nemá na to právo, ale já jsem si jistým způsobem jistá, že mu můžu věřit.

„Pořád toužíš po tom být hybridem jako já?“ vytrhl mě z přemýšlení Klausův hlas. Podívala jsem se na něj a zamyslela se. Když jsem zjistila, že má v sobě i vlkodlačí geny, toužila jsem po tom samém.

„Počkej, chceš jako říct, že už se ti podařila přeměna?“ zadívala jsem se na něj a on pyšně kývl hlavou. „No, tak to je skvělé! Jsi ještě silnější než předtím!“

„Budeme dva mého druhu?“

„Nabízíš mi takový dar? Vždyť už jen díky tobě jsem upír a nemusím být mrtvá. Tohle bych po tobě ani chtít nemohla.“

Niklaus se kousl do svého zápěstí a natáhl ke mně onu ruku. S povytaženým obočím jsem se na něj podívala a on významně kývl.

„Nabízíš mi něco, co jsi nenabídl ani rodině,“ poznamenala jsem zaujatě a zahryzla se do jeho ruky svými tesáky.

„Omlouvám se ti předem,“ podívala jsem se na něj a on mi zlomil vaz. Okamžitě se mi podlomila kolena a já upadla do bezvědomí.

+-+-+-+-+

Pomalu jsem začala otevírat oči. Bolelo mě celé tělo a já sotva dokázala nechat oči otevřené. „Co se to děje?“ sykla jsem bolestí.

„Napij se,“ podal ke mně sáček s krví a já jí křečovitě sevřela ve své ruce. „Je to krev dvojnice. Musíš to vypít, jinak zemřeš.“

„Očividně nemám na výběr, viď?“ zeptala jsem se ho klidně a otevřela jsem si sáček s krví a opatrně se z něj napila. Bolest byla ještě větší. Začala mi křupat snad každá kost v mém těle a mně se úplně změnily tesáky. „Tvoje oči,“ poznamenal fascinovaně. „Jsou zlaté. Myslím, že ses přeměnila.“

+-+-+-+-+

Seběhla jsem schody z horního patra až dolů a s pousmáním se podívala na zbývající tři sourozence. Kol se ke mně vydal a pevně mě sevřel ve své náruči. „Rád tě zase vidím, Tiff.“

„Promluvili jste si?“ zeptal se otráveně Elijah.

„Musíš na sobě tolik nechávat znát tvou nenávist ke mně?“ zeptala jsem se ho. „Co ti na mě tolik vadí?“

„Jsi prostě jenom obyčejná upírka, takže nevím, co tady vlastně vůbec děláš. My jsme Původní a nepotřebujeme tady upírku, která je slabší než my,“ sykl.

Rozeběhla jsem se k němu a chytla ho pod krkem a nezapomněla ho ani přirazit ke zdi. „Zopakuješ to? Teda pokud se ti podaří dostat se z mého sevření,“ poznamenala jsem dodatek s úšklebkem a pobaveně se usmívala, když se mu nedařilo dostat se z mého pevného sevření.

„Myslím, že už to pochopil,“ zamumlal Klaus, který sešel dolů ze schodů. Na povel jsem pustila a došla jsem ke svému stvořiteli. „Máš pravdu, ještě jsme si pořádně nepromluvili. Jelikož se mi tvé deníky teď zrovna moc číst nechce, řekneš mi sama, co potřebuješ.“

„Chceš mi říct, Klausi, že jsi z ní udělal hybrida?“ zeptal se pohotově Elijah a já se pobaveně usmála.

„Fantastický postřeh,“ poznamenala jsem s uchechtnutím a vydala jsem se zpátky do svého pokoje.

+-+-+-+-+

Překračovala jsem po pokoji. Proč mě vlastně přeměnil? Co teď čeká, že udělám? Má to vůbec nějakou výhodu? Popravdě jsem si ani nemyslela, že to zabere. Co můj nový život teď bude obnášet?

„Máš hodně otázek, viď?“ objevil se ve dveřích a pobaveně se na mě díval.

„Já jsem asi nechtěla být tím, co jsi ty. Co teď jako budu dělat? K čemu mi bude moje nová síla? Co si počnu?“ zastavila jsem u dřevěné skříně a opřela se o ni.

„Můžeme se spolu na něčem dohodnout,“ řekl tajemně a objevil se přímo přede mnou. „Co bys řekla na společnou pomstu?“

„Pomstu, říkáš? Hodláš se pomstít Damonovi?“ zeptala se se zájmem. Zajímavé.

„Společně bychom to zvládli, nemyslíš?“ naklonila jsem hlavu na stranu. „A s mou rodinou.“

„Asi bych tě neměla odmítat, když mě necháváš žít ve svém domě,“ usmála jsem se na něj a natáhla k němu ruku. „Zabijeme mu někoho blízkého, na kom mu záleží.“

„A já už přesně vím, koho si vybereme,“ sevřel mou ruku a usmál se na mě. Naklonil se ke mně blíž. „Těším se na naší spolupráci, Tiffany,“ moje jméno v jeho podání s dokonalým přízvukem znělo tak krásně. Když byl u mě tak blízko, cítila jsem dech na svém krku. „Ubytuj se,“ odtáhl se a zmizel ve dveřích.

Zmateně jsem se za ním podívala a zoufale pokrčila rameny. Vzala jsem si ze skříňky kožený deník a otevřela ho na volné stránce. S propiskou v ruce jsem přemýšlela, co bych mohla napsat.

8. října 2012

Konečně jsem se odhodlala přijít zpátky do svého milovaného města a podívat se do očí rodině, kterou jsem před lety poprvé poznala. Ten dokonalý pocit, kdy jsem znovu uviděla svou nejlepší kamarádku Rebekah, byl k nezapomenutí. A jak jsem se cítila, když jsem uviděla Kola s Klausem? Kol byl jedním z mých blízkých známých a měla jsem ho ráda. Úsměv na jeho tváři, když mě viděl, byl potěšující.

Byla jsem celá naměkko, když mě poznal, ač jsem k němu byla otočená zády. Málem jsem brečela štěstím, což se mi vážně skoro podařilo! Nemůžu uvěřit, co všechno pro mě stihl za dnešek udělat. Poskytl mi domov a udělal ze mě svou společnici. Jsem hybrid. Co bude dál? Společně zabijeme Damonovu blízkou známost, aby trpěl tak, jako jsem trpěla já, když mi zabil mou sestru. Ještě se pomstím, a věř mi, že pomsta bude sladká.

Začneme tragičně obrázkem. :) Moc bych chtěla poděkovat za nádherné komentáře k minulému dílu, hrozně mě to potěšilo. :) A co vám prozradím k příštímu dílu?

Díl se bude jménovat "Jako královny školy". Což už samotné napovídá o ději. Tiff s Rebekah půjdou do školy, a tak narazí na jednu osobu, se kterou si Tiffany vážně ráda promluví. Kdo to bude? Nechte se překvapit. :)

Rovněž bych chtěla jen podotknout, že na mém shrnutí najdete trailer k této povídce. :)*

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: MichelleMikaelson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování