Sweet Revenge - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tiffany se vrací do Mystic Falls k rodině, která jí v minulosti pomohla. Hlavně jeden člen z nich ji zachránil před bolestí a smrtí. Ona je teď zpátky a po jejím příchodu už nikdy nebude nic stejné, jako to bylo předtím. Tiffany ještě hodně zamíchá kartami.

27.02.2013 (09:00) • MichelleMikaelson • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1189×

1. kapitola - Kde se tu bereš?

Zaparkovala jsem auto na parkovišti před jedním velikánským domem, ve kterém žije rodina, která mi změnila život. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Z kabelky jsem vytáhla černou řasenku a zvýraznila jsem si svoje dlouhé řasy. Linky pod očima jsem opravovat nemusela. Díky zmíněným linkám dobře vynikly moje čokoládově hnědé oči. Hnědé dlouhé vlasy jsem měla přehozené přes pravé rameno. Nesmím zapomenout, že moje rty byly rudě červené jako vždycky. Dobře tak totiž zdůrazním svou bledou pleť. Na sobě jsem měla úzké modré džíny a růžovou košili. Na nohou jsem měla vysoké černé uzavřené boty.

Kdo vlastně jsem? Poměrně dlouhá historie, která je poznamenaná bolestí, slzami a zklamáním. Můj život by byl naprosto normální, kdybych tenkrát nepotkala jeho.

+-+-+-+-+

Psal se rok 1874 a já se vracela do jednoho panství, kde jsem sloužila jako služebná jedné bohaté rodiny. Šla jsem tmavou uličkou rovnou domů a nenapadlo by mě, že to změní můj život. Někdo mě chytl pod krkem a otočil si mě k sobě. Vysoký hnědovlasý chlap. Výrazné na něm byly jeho čistě modré oči.

„Nevydáš ani hlásku a půjdeš se mnou,“ podíval se na mě. Tenkrát mě poprvé ovlivnil a já se nemohla bránit.

Dotáhl mě k sobě domů, kde nikdo nebyl. Nemohla jsem si pomoct, ale nemohla jsem utéct. Naklonil se k mému krku. Cítila jsem jeho teplý dech.

„Co po mně chceš?“ zeptala jsem se s rozklepaným hlasem.

„Nic velkého. Chci jenom ochutnat tvoji skvělou krev. Slibuju, že se ti nic nestane,“ zahryzl svoje tesáky do mého krku a mně se podlomila kolena.

+-+-+-+-+

Koho že jsem to tenkrát poprvé poznala? Někoho, komu se teď hodlám pomstít. Jmenuje se Damon Salvatore a já se už tak moc těším, až uvidím jeho překvapený výraz. Chci, aby byl překvapený z toho, že jsem pořád naživu. Že jsem upír s mnohem lepšími známostmi, než si může vůbec pomyslet. Ještě ho překvapím.

Vystoupila jsem z auta a zamkla ho. Nadechla jsem se. Právě se hodlám udělat něco, co je vážně nebezpečné. Třeba už na mě dávno zapomněli a já nejsem tak důležitá, aby mě přivítali s otevřenou náručí. Možná, že se budu muset vydat někam jinam. Došla jsem k obrovským dveřím a opatrně na ně zaklepala.

Otočila jsem se ke dveřím zády, protože jsem si to rozmyslela. Nedokážu se téhle rodině podívat do očí, i když mi změnili život a pomohli mi. Prostě nemůžu. Scházela jsem schody z terasy dolů, ale dveře se prudce otevřely. Otočila jsem se a dívala se do překvapených očí své bývalé nejlepší kamarádky.

„Tiffany?“ Moje oči se zalily slzami. Tolik mě bolelo ji po všech těch letech vidět.

„Rebekah,“ dívala jsem se na ni. Ona očividně nevěřila tomu, co se právě stalo. „Ráda tě opět vidím.“

„Kde se tady bereš?“

„Přišla jsem požádat o pomoc, hrozně zoufale žádám.“

„Jistě, pojď dovnitř. Elijah, Kol i Klaus momentálně nejsou doma, ale jestli chceš, zavolám je,“ usmála se a pustila mě do svého ohromného domu.

„Co se stalo s Finnem, že jsi ho nezmínila?“ zeptala jsem se jí nechápavě, když jsem prošla dveřmi dovnitř. Zavřela za mou dveře a podívala se na mě. Úsměv z tváře jí zmizel.

„On je mrtvý, Tiff.“ Překvapeně jsem se na ni podívala. Proboha!

„Proboha, jak se to stalo? Myslela jsem, že Původní jsou neporazitelní.“ Ona pouze pokrčila rameny a pozvala mě do svého obývacího pokoje, kde jsem zabrala místo na měkkém gauči u ohně.

„Zabili ho Salvatorovi,“ nalila mi do skleničky červenou tekutinu a podala mi ji. „Určitě jsi překvapená, že?“

„Chceš mi tím jako naznačit, že Stefan s Damonem ti zabili bratra?“ usrkla jsem ze skleničky vynikající krev.

„Přesně to ti chci říct, Tiffany,“ sedla si vedle mě na gauč. „Ale už je to dávno.“

„Ale i tak to bolí, co? Prostě nejsem jediná, kdo ty dva nesnáší. Jsou příšerní a já nemůžu vystát pocit, že se s nimi dělím o jedno město,“ odfrkla jsem si.

„To není všechno, co mě a zbytek rodiny trápí,“ dívala se mi do očí.

„Co vás ještě trápí? Rebekah, mluv prosím!“

„Chtějí zabít Klause, Tiff,“ sklopila pohled.

„Jsou směšní, když si myslí, že to zvládnou,“ stoupla jsem si.

„Jdeš někam? Sotva jsi přišla,“ dívala se na mě nechápavě.

„Jdu se ubytovat, Becco,“ zasmála jsem se.

+-+-+-+-+

Můj pokoj byl přímo okouzlující. Byl vymalovaný světle žlutou a na zemi bylo hnědé lino. Celá místnost byla krásně osvícená díky velkým oknům. U jednoho z nich stála obrovská měkká postel s tunou polštářků. Před ní ležel chundelatý bílý kobereček. U okna byla i malá sedačka. V mém pokoji byly další dvoje dveře. Jedny vedly do pěkné prostorné koupelny, která měla sprchu i vanu. Byla v hnědé barvě. A druhé dveře vedly k ohromné šatní místnosti, ve které bylo hrozně moc dokonalých kusů oblečení. Zdá se mi to, nebo někdo můj příchod očekával? V mém pokoji nechyběl ani dřevěný stůl, na kterém bylo několik líčidel, a nad ním viselo velké zrcadlo.

Přinesla jsem si sem i nějaká vlastní zavazadla. Jeden kufr byl plný mých starých deníků, které jsem si vyrovnala do poličky na knihy. Bylo v ní hodně knih a jeden regál byl volný, tak jsem naskládala svých deset. Každý byl z pravé kůže. Hnědé kůže. Měl zežloutlé stránky a na každém bylo napsáno, z jakého je roku. Přejela jsem rukou po staré kůži a položila si na poličku i svůj nejnovější deník, do kterého ještě píšu. Dívala jsem se s úsměvem z okna, když vtom jsem venku uviděla tři muže. Nebyl to nikdo jiný než Kol, Elijah a on… Klaus.

„Jsme doma, Becco,“ ozval se hlas Elijaha a já se usmála, že jsem to mohla slyšet. Sice jsem byla o patro nahoru, ale můj sluch byl dokonalý.

„Mám pro vás překvapení, lidi,“ zasmála se. „Běžte se podívat o patro nahoru do pokoje pro hosty.“

Cukla jsem sebou. Ještě jsem nebyla připravená podívat se jim do očí. Byli to moji nejlepší přátelé. Díky nim jsem ještě naživu. Hlavně díky Klausovi. Stála jsem ke dveřím zády a dívala se z okna, takže mě nemuseli poznat. První do místnosti vešla Rebekah, protože jsem poznala klapot podpatků. Za ní následovali oni.

„Kdo je to?“ zeptal se Elijah.

„Tiffany.“ Oči se mi naplnily slzami, když jsem uslyšela jeho dokonalý hlas. On mě poznal, i když jsem k němu stála otočená zády? Prudce jsem se otočila a setkala se s jeho překvapeným pohledem. „Tebe bych poznal kdykoli,“ natáhl ke mně ruce a já mu padla do náruče.

„Nikdy jsem si nemyslela, že tě znovu uvidím.“

„Co tady vlastně děláš?“ zeptal se nechápavě Elijah, který asi jako jediný nebyl odvázaný z mé přítomnosti. Na rozdíl od Rebekah, Klause a Kola mě on nikdy moc nemusel.

Ke každé kapitole vždycky přidám obrázek, který nějak vyskytuje její děj. :) Začneme Klausem a Tiffany. Selena jí bude v téhle povídce znázorňovat. :) Takže... Co si zatím o této povídce myslíte? Zaujalo vás to alespoň trošku?

A co bude příště? Ráda něco prozradím. :) Tiffany se svěří Klausovi s tím, proč přišla, a on navrhne jedno řešení, které ji udělá silnější. Nahlédneme i do jejího deníku z minulosti a poznáme blíže její charakter. :) Snad se to někomu líbí. :) Byla bych ráda, kdybyste mi sem nepsali, že neumím psát Klausovu a Rebekah povahu, protože to vím. :) Jenže povídky jsou k tomu, abychom si domysleli to, co potřebujeme. :)

Následující díl »

Autor: MichelleMikaelson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování