OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Světlo Tajného Dvorce 20. kapitola

06.03.2011 (20:00) • looca • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 707×

XX. Opět spolu

Zprvu jsem se chtěla bránit, ale pak jsem poznala, kdo je mým věznitelem, a nechala jsem toho. Nemohla jsem ani mluvit, neboť mi přikryl ústa, abych nemohla křičet.

„Čekal bych od někoho, kdo má intuici, že mě prokoukne, ale ty jsi to nedokázala,“ zašeptal mi do ucha se smíchem a políbil mě na krk. Zavřela jsem oči a užívala si dotyk jeho rtů na mém krku. Tohle mi ještě nikdy neudělal, ale bylo to velice příjemné a mně se z toho podlamovaly nohy. Poznal, že mě má v moci, zasmál se a přestal. Stáhl svou ruku z mých úst a otočil mě. Dívala jsem se mu do očí plných lásky a něhy.

„Myslel jsem si, že jsem tě ztratil navždy,“ řekl mi.

„Neztratil, jsem tu a už tě neopustím,“ odpověděla jsem mu, reagoval na to přesně, jak jsem čekala. Znovu mě k sobě přivinul a políbil mě.

Tohle mi tak chybělo, líbal mě něžně, jako bych se mohla rozplynout. Uvolnila jsem pouto a zaplavily mě emoce plné lásky.

Nevím, jak dlouho jsme se líbali, než jsem ucítila, že se někdo blíží. Odtáhla jsem se od Toma, který se hned na mě nechápavě podíval.

Někdo sem jde, vysvětlila jsem mu.

To je Katrin s Lukášem, cítím je, odpověděl mi a já mu dala zapravdu. Stáhl nás za keř, kde jsme se přikrčili a čekali, jestli na nás přijdou nebo ne. Všimli si nás.

„Karin, Tomáši, vylezte a my vám nic neuděláme,“ řekl nám Lukáš. Tom se na mě podíval a já jsem kývla. Postavili jsme se, Tom mě držel u sebe, aby se mi něco nestalo, cítila jsem z něj strach, nechtěl mě znovu ztratit. Naznačila jsem mu, aby se o mě nebál.

„Co po nás chcete?“ zeptala jsem se jich a rychle pronesla myšlenkovou formuli na štít. Stáhla jsem ho kolem nás, dala ho jak na mentální tak fyzickou stránku.

„Máme vás dovést k Temnému Pánovi,“ odpověděl mi Lukáš.

„A ty si myslíš, že se vám to povede?“ zeptala jsem se ho pobaveně, „Lukáši, asi si neuvědomuješ, že bych tě mohla mrknutím oka zaživa usmažit.“

„Nedokážeš mi ublížit, protože bys ublížila Tomášovi,“ vytáhl jeden trumf, se kterým jsem počítala.

„Ale můžu ublížit sobě a tím ublížím i Katrin, na to nezapomeň,“ usmála jsem se na něj. Lukáš se podíval na Katrin a pokynul jí, aby zaútočila, vyslala na nás silnou vodní kouli. Jen jsme tam stáli a čekali, když byla skoro u nás, luskla jsem prsty, kouli sežehl blesk a ona zmizela. Znovu jsem luskla a kolem Katrin a Lukáše se objevila blesková klec, která nedovolovala jim utéct ani použít na nás magii. Natáhla jsem mentální štít na Katrin a Lukáše, chvilku jsem musela ale bojovat s nátlakem Temného Pána, ale pak jsem zvítězila a zaštítila je. Ihned se probrali a hodně se divili, že jsou v energetické kleci.

„Kari, Tome, co se děje? Proč jsme tu?“ ptal se Lukáš zmateně.

„Byli jste pod nátlakem Temného Pána a zaútočili jste na nás,“ vysvětlil mu jeho bratr.

„Teď už vás ovládnout nemůže, protože není v hradu. Zmizel, protože ho Tom objevil,“ dodala jsem, „přes ochranu se dostal, protože je slabá, ale myslím, že si teď nic nezkusí, protože ještě má v záloze další lidi.“

Pustila jsem je a spustila i štít.

„Běžte do hradu do našeho pokoje, jsou tam Šárka se Sárou,“ řekla jsem jim, „ty vás ochrání, obě jsou imunní proti nátlaku.“

„Vy s námi nepůjdete?“ podivila se Katrin.

„Ne, potřebujeme si ještě spolu promluvit, půjdeme do vily vašeho táty,“ odpověděl jí Tom a naznačil mi, že nás mám přenést. Nechápala jsem ho, ale poslechla a přenesla nás do mého pokoje v tátově vile. Objevili jsme se tam, pustila jsem Toma a posadila se na postel. Tom se ke mně posadil a objal mě kolem ramen.

„O čem jsi chtěl se mnou mluvit?“ zeptala jsem se ho po chvilce mlčení.

„O ničem, jen jsem chtěl s tebou strávit nějakou další chvilku o samotě bez všech ostatních,“ odpověděl mi, přikývla jsem a zvedla se. Šla jsem k oknu, byl z něho překrásný výhled, když jsem byla malá, strašně ráda jsem se jen tak koukala a přestavovala si, jak mezi všemi kopci pobíhám. Vzpomínala jsem na dětství, to bylo nejlepší v mém životě, tedy pokud nepočítám chvilky strávené s Tomem. On vycítil, na co myslím, přešel ke mně, objal mě kolem pasu a položil si hlavu na mé rameno.

„Měla jsi krásné dětství, co?“ zeptal se mě, jen jsem přikývla a nechala ho pokračovat: „Já ho měl docela těžké, ale také hezké. Naši se nám snažili všelijak ulehčit život, když jsme s Lukášem byli ještě spojeni. Bylo to pro nás těžké, ale překonali jsme to. Dokonce jsme i začali na dvou rocích chodit. Rodiče to hrozně překvapilo, my jsme byli strašně čilí na náš stav, ale museli jsme mít i nějaká omezení. Vůbec jsme nechodili mezi děti, naši nás ani po našem oddělení nedali do školky, jak se o nás báli. A navíc jsme měli pořád nějaké operace a vyšetření. Lukáš musel chodit na dialýzu a já jsem měl občas problémy s krví, takže jsem musel chodit na nějaké čistění krve, než se nám orgány ustálily. Ale ničeho nelituji, kdybych to vzdal, nepotkal bych tebe.“

„Ani bych se nedivila, kdybys to vzdal, muselo to být hodně těžké,“ připustila jsem.

„Ano, bylo to těžké, ale stálo to za to,“ přikývl, „miluju tě a ty to víš.“

„Já tebe taky,“ zašeptala jsem. Tom zvedl hlavu, otočila jsem se a podívala se mu do očí plných lásky. Políbil mě, tiskl mě k sobě, zajel mi rukama pod tričko a začal mi hladit pas. Cítila jsem z něj touhu, která spalovala i mě, oba jsme věděli, co ten druhý chce. Pomalu jsem mu rozepnula mikinu, kterou měl na sobě, a sundala mu ji. Tom zajel ke konci mého trička, chytil ho na krajích oběma rukama a začal mi ho sundávat. Dala jsem ruce nahoru, abych mu to ulehčila. Za chvilinku se mé tričko válelo někde v pokoji, stála jsem před ním jen v podprsence. Trochu jsem se zastyděla, když se ode mě odtáhl, aby si mě prohledl.

„Jsi krásná,“ zašeptal mi do ucha, „nemáš se za co stydět.“

Políbil mě na ucho a pak malými polibky přes lícní kost a čelist pokračoval na můj krk, kde mě začal líbat. Stála jsem jen opřená o něj a užívala si jeho polibky. Mé ruce zabloudily k lemům jeho trička, chytila jsem je a začal mu tričko sundávat. Na chvilku mě přestal líbat a nechal si sundat tričko. Odhalila jsem jeho hrudník a perfektně vypracované břicho, sice tam byly jizvy, ale nevadily mi, byly jeho součástí. Pohladila jsem ho po jeho vypracovaných břišních svalech a dál se nechala líbat. Zase mě líbal na rty, nedokázala jsem si představit, jak bych jinak měla trávit narozeniny než s ním. Cítila jsem, jak se Tom v polibku pousmál a zašeptal: „Všechno nejlepší, Hvězdičko.“

Ponořil se do polibku ještě víc, byla jsem dokonale v jeho moci. Jeho ruce se přesunuly k mému pásku u kalhot, začal si s ním hrát. Nikam jsme nespěchali, ale začínala jsem být trochu nervózní, konec konců je to mé poprvé. Tom se ode mě odtáhl a podíval se mi do očí s něhou a pochopením: „Jestli nechceš, nemusíme pokračovat.“

„Já chci,“ řekla jsem mu, „jen jsem nervózní a trochu se bojím. Pochop, je to poprvé.“

„Já vím, Hvězdičko, pro mě je to také poprvé, ale slibuji, že ti neublížím, a když budeš chtít přestat, přestaneme,“ přikývl mi.

„Já vím, věřím ti,“ řekla jsem mu, pousmál se a znovu mě políbil. Na znamení, že chci pokračovat, jsem mu rozepnula pásek od jeho kalhot, napodobil mě, ale ještě k tomu mi kalhoty sundal a já tam stála jen ve spodním prádle. Sám si sundal kalhoty, vzal mě do náruče a položil nás na postel. Ležel vedle mě a líbal mě na krku, obličeji a dekoltu. Připadala jsem si s ním jako v nebi, po chvilce mě trochu nadzvedl a rozepnul mi podprsenku. Hned na to mě začal líbat na prsou, připadal mi jako zkušený a ne jako ten, co taky má dneska poprvé. Za chvilku mě zbavil i posledního prádla, napodobila jsem ho a zbavila se jeho spodního prádla.

Něžně si na mě lehl a připravil nás do správné polohy. Podíval se mi do očí, v myšlenkách se mu pořád promítala otázka, jestli to vážně chci. Pohladila jsem ho po tváři a políbila, tím jsem mu dala znamení, že jsem připravena. Začal do mě pronikat, když narazil na blánu, na chvilku se zastavil, více se ponořil do polibku, a pak zatlačil. Cítila jsem, jak se blána trhá. Zabolelo to, hodně to zabolelo, cítila jsem, jak mi vyhrkly slzy bolesti a navíc jsem ještě kousla Toma.

Zastavil se, abych si na něj přivykla. Bolest pomalu odeznívala, když se ve mně začal pohybovat. Odtáhl se z polibku a něžně mi slíbal slzy z tváře. Potom se zase vrátil k mým rtům, přitiskl si mě k sobě. Já jsem ho také objímala, jednu ruku jsem měla v jeho vlasech a druhou jsem ho hladila po zádech.

Bolest mě přešla a já zažívala něco nádherného. Tom se ve mně pohyboval něžně a přitom mě líbal. Mezi námi nebyla ani mezírka, jednou rukou se opíral vedle mé hlavy, ale dlaň měl v mých vlasech pod hlavou a přitahoval si mě do polibku. Druhou mě držel za ruku, naše prsty byly propleteny a natěsnány mezi našimi hrudníky. Nohy jsme měli propletené, byly jsme jedno tělo a jedna duše, tak jak to má být, má druhá ruka byla v jeho vlasech, které jsem mu pořád cuchala.

Najednou se celý svět rozplynul, cítila jsem se krásně. Tom naposledy přirazil a zhroutil se na mě, ale nezalehl mě. Byl vyčerpaný, poznala jsem to na něm. Podíval se mi do očí a krásně se usmál, na malinkou chvilku mě ještě políbil, než se ze mě odkulil a lehl si vedle mě na záda. Otočila jsem se na něj a položila mu hlavu na hruď. Začal mě hladit po zádech a přitom pořád myslel na to, co jsme ještě před chvilkou dělali.

„Byla jsi úžasná, Hvězdičko,“ řekl mi, když jsem zrudla a styděla se za své činy. Pohladil mě po vlasech a zívl si. Byl unavený, chudáček můj.

„Běž spát,“ doporučila jsem mu, hned mě poslechl a spal jako neviňátko. Pousmála jsem se a také se odebrala ke spánku se vzpomínkami na dnešní noc.

*****

Probrala jsem se až za světla, Tom nikde nebyl. Porozhlédla jsem se po pokoji a uviděla své oblečení a jeho tričko. Byl stále v domě, ale ne v pokoji. Oblékla jsem si spodní prádlo a jeho tričko a vydala se do kuchyně. Uviděla jsem ho u sporáku, jak něco kuchtí, musím ale říct, že to vonělo nádherně. Opřela jsem se o futra a čekala, až si mě všimne, což udělal prakticky hned, protože mě cítil přes pouto. Otočil se na mě s úsměvem a řekl mi: „Chtěl jsem ti udělat snídani do postele, ale nečekal jsem, že budeš takhle brzo vzhůru.“

„Tak si dám snídani tady s tebou,“ odpověděla jsem mu a přešla k němu. Vzal můj obličej do dlaní a políbil mě, ten polibek mi připomněl minulou noc. Vzal mě do náruče, přešel se mnou k barovému stolku a posadil mě na židličku, přitom mě stále líbal. Po chvilce se odtáhl a letěl ke sporáku.

Po chvilce přede mě postavil horu namazaných palačinek, posadil se vedle mě a pobídl mne, ať si vezmu. Vzala jsem si jednu a s chutí se do ní zakousla. Chutnalo to výtečně, Tom se už taky ládoval, já jsem dojídala první a on už jich měl v sobě nejmíň pět.

Snědla jsem jich šest a už jsem nemohla, ale nemusela jsem se bát, že zbude, neboť Tom byl fakt jedlík. Snědl zbytek v rekordním čase. Chtěla jsem aspoň po nás umýt nádobí, ale on mi to nedovolil, mávl rukou a nádobí se začalo umývat samo.

„Vím, že je blbý, že ruším tuhle krásnou chvilku, ale divím se, že ses mě ani jednou nezeptal, kde jsem byla, nebo proč jsem zmizela,“ řekla jsem po chvilce a dívala se mu do očí, ve kterých se na okamžik objevila bolest, ale hned zmizela a nahradila ji láska.

„Nechci na tebe naléhat, vím, že mi to třeba jednou řekneš sama,“ odpověděl mi, přikývla jsem.

„Já před tebou nechci mít žádné tajnosti, ale slib mi, že to nikomu neřekneš,“ řekla jsem mu.

„Slibuju,“ podíval se mi do očí a přísahal mi. Odkryla jsem své vzpomínky, které jsem až doteď držela pod zámkem. Ukázala jsem mu své rozhodnutí ve Světě Mrtvých, část mého tréninku, oživení ostatních a změnu Tonyho. Pak ještě jsem mu ukázala nějaké sabotování plánů, kde figuroval i on. Při vzpomínání jsem měla zavřené oči, protože jsem nechtěla vidět, jak se mu v očích hromadí zklamání a nenávist.

„Lituješ svého rozhodnutí?“ zeptal se mě po chvilce, když si všechno přebral.

„Ne, nelituju,“ zavrtěla jsem hlavou, „Pán Energie mi ukázal svět, který by zůstal, kdybych se rozhodla jinak. Nebyl to moc hezký pohled, všude byli Přeživší, čarodějové se museli schovávat. A co ty? Lituješ svého rozhodnutí být zase se mnou? Pochopím, když mi řekneš, že ano.“

Tom se na mě díval s vykulenýma očima, seskočila jsem ze židličky a vydala si do svého pokoje. Sundala jsem si jeho tričko a oblékla se do svého oblečení. Lusknutím prstu jsem dala pokoj do pořádku a přenesla se do Dvorce.

*****

Celý týden jsem se mu vyhýbala, ale nebylo to zrovna jednoduché, protože se jeho bratr s mou sestrou drželi u nás a on tím pádem byl s nimi.  Několikrát mě málem chytil, ale já vždycky na poslední chvíli se vytratila. Ostatní byli z našeho chování zmateni, ale bavili se tím, jak pořád Tomovi utíkám, a uzavírali sázky, kdy si mě konečně odchytí.

Jinak jsme mezitím obnovili ochranu Dvorce a snažili se vysvobodit ostatní od nátlaku, to ale spíš dělal Tony s Eliškou, protože se mohli pohybovat mezi dospělými.

Vracela jsem se do hradu, byla jsem se projít. Přemýšlela jsem o Tomášovi, o tom, co jsem mu řekla. Někdy si myslím, že to byla chyba.

Najednou po mě vystřelilo něco a přišpendlilo mě to ke stromu za mnou. Byl to on, samozřejmě. Držel mě za ruce, abych nemohla nic udělat a tisknul mě vahou vlastního těla na strom. Nemohla jsem se ani hnout, ale to my nezabránilo, abych se mu nepokusila vyškubnout. Zabránil mi v tom, protože věděl, jak budu reagovat, znal mě. Podíval se mi zmučeně do očí a zeptal se mě: „Proč se mi pořád vyhýbáš? Vím, že to je kvůli našemu rozhovoru, ale ty jsi mi ani nedala šanci promluvit.“

„Tvoje myšlenky mluvily za vše,“ odpověděla jsem mu.

„Byl jsem zmatený tvou otázkou,“ řekl mi, „Kari, já nedokážu litovat toho, že jsem s tebou. Nelituji ničeho, co jsme spolu dělali. Ale zdá se mi, že ty někdy lituješ, že jsi mi to řekla nebo snad lituješ toho, co se stalo v noci?“

„Toho bych nikdy nelitovala,“ odpověděla jsem mu popravdě, „bylo to nejkrásnější, co jsme spolu zažili.“

„Já také ničeho nelituji ani svého rozhodnutí být s tebou, tak se mi přestaň vyhýbat, ano?“ řekl mi, díval se mi do očí a já se mu nesnažila uhnout. Věděla jsem, že má pravdu, odkryla jsem pouto, aby věděl, že se mu už vyhýbat nebudu. Usmál se, pustil mé ruce a objal mě. Nechala jsem se k němu přitisknout, co nejvíc to šlo, užívala jsem si tento okamžik, tedy dokud nás nevyrušili Tony s tetou.
„Takže sis ji konečně odchytil?“ zeptal se Tony se zájmem Toma, „všichni od nás se vsázeli, jak dlouho ti to bude trvat. Myslím, že nejblíže byl Adam.“

„Já je přizabiju,“ zavrčela jsem, Tom se jen zasmál a políbil mě do vlasů.

„Nic jim nedělej, budeme je potřebovat, protože Temný Pán zase něco chystá. To, že ovládl ostatní, znamená, že tě chce s Tomem dostat,“ řekl mi vážně Tony.

„Ale proč nás chce?“ zeptal se Tom.

„Abychom mu počali Mocný Rod, on nechce mě ani tebe, on chce naše budoucí dítě,“ odpověděla jsem mu.

„Tak to byste už měli cvičit, abyste si neudělali u Temného Pána ostudu,“ řekl nám Tony, Tom po něm vrhnul ošklivý pohled a já jsem rovnou použila energetickou kouli. Tony jen mávl rukou a koule odbočila ze směru.

„Tony, neprovokuj, nebo zařídím, abys ty nemohl trénovat. Stačí jen lusknout prsty a budeš o jednoho kamaráda chudší. A navíc myslím, že bys tím tetu moc nepotěšil. Hlavně teď když máte, jak tomu říkáš? Jo, vášnivější období,“ usmála jsem se na něj, Tony se zatvářil zaraženě, stejně jako teta. Radši jsme se s Tomem rychle spakovali a zmizeli od nich, než se proberou z toho šoku. Zaběhli jsme do Tomova pokoje a tam se rozesmáli. Pak jsme ale oba zvážněli a dívali se na sebe, bylo kolem nás plno nevyřčených otázek a žádné odpovědi.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo Tajného Dvorce 20. kapitola: