Světlo Tajného Dvorce 18. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Ahojky, tady máte další kapitolku STD.

26.02.2011 (10:00) • looca • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 785×

XVIII. Spojenectví nebo boj?

„Nikdo a zároveň nikdo,“ odpověděl mu Tony záhadně a já se s ostatními tiše zasmála. Celých čtrnáct dní po nás někdo vytrvale šel, ale my si z toho nic nedělali, protože nás nikdy nechytili, a dělali jsme si z nich pořád legraci.

Ta odpověď Temného Pána naštvala, a proto hodil po Tonym kouli smrti. Já jsem si jen stoupla před Tonyho a čekala. Přede mnou se objevily blesky, když se mě koule měla dotknout, a odrazily kouli zpět. Temný pán se jí vyhnul a ona proletěla skrz vodaře pryč. Ucítila jsem na svém rameni ruku, podívala jsem se na Tonyho, který se na mě usmál a naznačil mi, abych se vrátila na své místo.

Všichni se na mě koukali strašně překvapeně, v některých pohledech jsem viděla i strach.

„Tak co už nám konečně řeknete, kdo jste nebo tu budete jen tak stát?“ zeptal se nás tentokrát Nik, který už ztrácel také trpělivost.

„Nikdy jsi nebyl moc trpělivý, Niku,“ neodpustil si Tony rýpanec, „ale když to chceš vědět.“

Sundal si kapuci, všichni zalapali po dechu. Někteří ho považovali za mrtvého a někteří pořád za Přeživšího.

„Tony Teksner,“ zavrčel Temný Pán, „jak se ti podařilo změnit se zpátky na člověka?“

„No jak asi, mocné dítě mě přeměnilo a já mám nyní také energii, i když ne tu pravou, ale mám,“ odpověděl mu v klidu.

„Kdo je to mocné dítě?“ zeptal se někdo z řad vodařů, v tom hlase jsem poznala taťku.

„To vám zatím neřeknu, však ono se za chvíli odhalí samo a myslím, že budete fakt překvapeni,“ odpověděl mu Tony, ucítila jsem na sobě tři pohledy. Oni teď už s jistotou věděli, že jsem naživu.

„Proč tu vlastně jste?“ zeptal se taťka.

„Chceme zabránit hrozícímu neštěstí, Marku,“ odpověděl mu Tony, „je spojení všech živlů a to může značit jediné, živly už nejsou v rovnováze, jsou rozděleny, neexistují pohromadě.“

„A co tedy máme podle tebe dělat?“

„Spojit se,“ řekl Tony a to vyvolalo velký rozruch, někteří souhlasili, někteří byli proti.

„A spojit se jak?“ zeptal se po chvilce Nik.

„Použijeme ty, co mají nejsilnější živel, oni vyvolají kruh, který živly zase spojí. V tomto boji nemůže žádný živel vyhrát, bylo by to velké krve prolití,“ odpověděl mu Tony.

„A kdo jsou ti nejsilnější?“ zeptal se Nik.

„Tví synové, Katrin Skalciová, Nikola Bartošová a ještě mocné dítě,“ odpověděl mu Tony.

„Ale kdo je to mocné dítě? Ty ho máš ve svých řadách?“ zeptal se Tonyho taťka.

„Ano, mám, je to ta dívka, která odrazila tu kouli smrti,“ odpověděl mu Tony.

„A kdo je to tedy?“ naléhal taťka, Tony se na mě podíval s otázkou v očích. Toto odhalení mi změní život, pomalu jsem přikývla a začala si sundávat kapuci.

„Je to tvá druhá dcera,“ řekl nahlas Tony, „Karin Skalciová.“

Má tvář se odhalila všem a oni zalapali po dechu. Považovali mě za mrtvou. Taťka na mě koukal s láskou a zklamáním, věděla jsem, co si myslí.

„Tak co spojíme se nebo budeme bojovat a zničíme vše, co je nám drahé?“ zeptal se po chvilce Tony.

„Spojíme se,“ odpověděl taťka za vodaře, Nik přikývl a ohnivci se připojili k nám. Strejda Martin také přikývl a teta Petra trochu ostýchavě souhlasila.

„Dobře, nyní my vůdci půjdeme s našimi nejmocnějšími doprostřed, neublížíme si navzájem, oni vyvolají kruh a tím to zastaví,“ přikývl Tony, vzal mě kolem ramen a vedl doprostřed.

„Neboj se, budu tam s tebou,“ řekl mi tiše, přikývla jsem.

Rozestavili jsme se podle pravidel pro vyvolání kruhu. Tony byl se mnou uprostřed kruhu a začal dávat instrukce.

„Soustřeďte se plně na svůj živel, až ho vyvoláte, vztáhněte ruce k nebi, z rukou by vám měla vystřelit čistá živelná magie,“ řekl nám. Niky se dala do vyvolání svého živlu, bylo na ní vidět soustředění. Zvedla ruce k nebi a z rukou jí vyšlehl paprsek šedého něčeho, byla to čistá magie. Pak následovat Tom, po něm Katrin a pak Lukáš. Už zbývala řada jen na mě, nechala jsem, aby mě doslova sežehnuly blesky, natáhla jsem ruce a cítila, jak mi z nich něco vychází. Po chvilce jsem pocítila účinek našich mocí, přestalo pršet, vítr ustal, blesky zmizeli, zelené rostliny se přestaly hýbat. Otevřela jsem oči a podívala se na Tonyho, usmál se na mě a přenesl nás zpátky do našich řad.

Taťka se na Tonyho zvláštně podíval a řekl mu: „Proč zase odvádíš mou dceru?“

„Je slabá a navíc je teď součástí energičářů, už není ohnivec,“ odpověděl mu a dal všem ostatním příkaz, aby se přenesli zpět do Dvorce.

„Mimochodem, Dvorec je obnoven,“ řekl Tony před tím, než nás přenesl.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování