23.06.2013 (11:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 503×
Zrovna mi přistály u obličeje další šaty na ramínku. Jen jsem povytáhla obočí. George se nevinně usmál a pokrčil rameny.
„No co? Tyhle jsou hezké.“
„Jsou jako pro...“ Když na mě významně kouknul, raději jsem změnila svou myšlenku. „Tyhle se ke mně nehodí, Georgi. Moc odhalují nohy, a já je ráda nosím zakryté.“
„Pořád nechápu proč,“ zamumlal tak potichu, že jsem se musela zeptat, co říkal. Jen mávl rukou a popostrčil mě do kabinky i s kupou šatů. Při každých šatech jsem se mu ukázala. Za chvíli mě to i začalo bavit, tak jsem se vždy otočila dokola a udělala pózu, která ho rozesmála. Vlastně jsme se u toho nasmáli hodně, dokud se neozvalo zapísknutí. Oba jsme pohlédli směrem, odkud se to ozvalo. V duchu jsem zaklela, ale George se usmál a už se běžel s nimi přivítat.
„Kluci, rád vás vidím. Kde se tu berete?“
Modroočko se usmálo a ukázalo tak své perfektní zoubky. „Liamovi došly košile, takže jsme tu.“
Povytáhla jsem obočí, to je mi teda důvod.
„A Louisovi zase došly kalhoty,“ dopověděl Liam. George se usmál a otočil se na mě. Ach ne, prosím, nedělej to.
„Kluci, už znáte mou nejlepší kmošku, Jade? Jade, tohle jsou ..“
„Louis Tomlinson a Liam Payne. Ano, vím, kdo jsou.“ Oba nahodili úsměv od ucha k uchu. Liam mi mávl, zatímco Loui se chystal něco říci.
„Georgi, mohli bychom se vrátit k té naší věci, prosím? Navíc, určitě mají plán už, takže by nebylo vhodné je rušit.“
„Vlastně nemáme nic. Vše už máme.“ Loui pozvednul na pravdu svých slov plný košík.
„Super, tak mi alespoň pomůžete s ní, je hrozně vybíravá.“ Pohlédla jsem na něj, zda to myslí vážně. Ti dva se usmáli. Vtom mě to napadlo.
„Ou, pardon, telefon.“ Rychle jsem vyštrachala telefon a dala si ho k uchu, jakože telefonuju. Raději tohle než ty tři, aby mi pomohli vybrat šaty na dnešní večer. „Jistě, hned jsem tam.“ Pohlédla jsem na ty tři s andělským pohledem. „Omlouvám se, ale budeme to muset nechat na později, volala mi kamarádka.“ Pohlédla jsem pouze na kluky, protože mi bylo jasný, že tohle mi u George neprojde, tak jsem raději ani nepokoušela štěstí a honem zapadla do kabinky a vysvlékla šaty. Vylezla jsem ven a málem narazila do Liama. Zamrkala jsem zmateně, protože jsem nikde neviděla Louise a George.
„Už šli.“ Jako by mi četl myšlenky, děsivé. Usmála jsem se a šla vrátit šaty na své místo, šel za mnou. „Víš, musím říct, že by ses hodila na herečku.“ Strnula jsem uprostřed pohybu, jen se usmál a pokračoval. „Ty nás nemáš ráda?“ Tak tahle otázka mi vyrazila dech. Pohlédla jsem na něj.
„Proč si to myslíš?“
„Protože ses hrozně rychle nás chtěla zbavit.“ Usmála jsem se.
„Popravdě jsem se vás chtěla zbavit naprosto z jiného důvodu.“ Pohlédla jsem na něj. Nadechla jsem se. „Nemám ráda šaty a necítím se v nich, takže mi stačil George, a ne ještě vy dva. Jen jsem se styděla.“ Nevysmál se mi, jen tupě zíral. Což bylo snad horší.
„A za co ses proboha styděla?“
Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem mu pošeptala svůj důvod. Chvíli si mě měřil pohledem, než propukl v hlasitý smích.
Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Sunrise is better with you - 2. kapitola: