Summer love-7.kap. • OurStories.cz ~ naše povídky

Bella je nadšená ze společně tráveného času s Edwardem.. Později spolu sportují a nakonec spolu skončí ve vodě ... :)

19.12.2009 (15:00) • blondeTeru • Povídky » Na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1391×

7. S ním

Další den jsem vstala kolem desáté ranní. Dala jsem si kafe, skočila do sprchy, hodila na sebe oblečení a namalovalase. Pak jsem šla dolů na pláž a mamce řekla, že jdu na jeden pohovor kvůli práci. Když se dozvěděla, že jdu na místo tam, kde Edward pracuje. Zněla, jako by si dělala obavy, ale hrála, že je vše ok. Nasedla jsem do auta. Celou dobu, co jsem řídila jsem myslela na to, jak by bylo skvělé, kdybych pracovala s Edwardem. A když tu práci nedostanu, jasně, budu rozčílená, ale nějak se přes to dostanu. Jen proto, že bych to nezískala, by neznamenalo, že bych přestala s Edwardem mluvit. Ale právě teď jsem pevně doufala, že tu práci dostanu. Zajela jsem na parkoviště a koukla na hodiny. Je dvanáct. Vystoupila jsem z auta a šla do obchodu. Když jsem vstoupila, zahlédla jsem Edwarda.

„Čááu,“ přišel a objal mě.

„Ahoj.“ zamumlala jsem mu v jeho náručí.

„ Pojď, dovedu tě do kanceláře.“ řekl.

Šla jsem za ním dlouhou chodbou do místnosti, která zřejmě sloužila jako kancelář. Posadila jsem se.

„Šéf přijde během chvilky.“ pronesl a usmál se na mě.

„Jo jasně.“ odvětila jsem.

Edward odešel a mě to v tu chvíli došlo. On je ten šéf! On je ten, kdo se mnou bude dělat pohovor.

Uslyšela jsem dveře, jak se za mnou otevřely.

„Edwarde, ty jsi ten šéf, který mě bude vyslýchat.“ nemohla jsem tomu uvěřit, když jsem to řekla nahlas.

„Jo, máš pravdu. A jsem Edward, ale právě teď jsem Pan Cullen. A navíc jsem možná váš šéf. Když se stanete jedním z mých zaměstnanců, tak mi můžete říkat Edwarde. Ale když teď děláme pohovor tak jsem pan Cullen.“ domluvil.

Chtěla jsem se strašně smát, ale udržela jsem se. Začala jsem to hrát s ním.

„Dobře pane Cullene, moc se omlouvám. Jsem slečna Swanová.“ řekla jsem a natáhla k němu ruku. Opětoval mi to a stihl mi ji.

„Velmi rád vás poznávám, slečno Swanová. Mohu se vás zeptat na pár věcí, abych zjistil, zda jste dobrá pro tuto práci?“

„Jistě.“ odpověděla jsem.

„Vycházíte dobře s novými spolupracovníky?“ zeptal se.

„Jistě, když si vezmu pár prášků.“ usmála jsem se a Edward vypadal, jako by chtěl prasknout smíchy.

„To je... dobře. Další, zvládla byste pracovat dlouhé hodiny s Edwardem Cullenem?“

„Ou, on.. Ummm, hádám, že by to bylo v pohodě.“ řekla jsem v né zrovna veselém tóně.

„Ou, no dobře.“ věděl, že vtipkuju, ale bylo zábavné sledovat jeho tvář.

„A poslední jedna. Stojíte hodně o tu práci?“ zeptal se.

„Už teď ji téměř miluju.“ zaperlila jsem.

„Skvělé. Začínáte zítra v devět slečno Swanová.“

Pan Cullen odešel a ani ne za 5 minut přišel Edward.

„Tak co, dostala jsi tu práci? A co si myslíš o panu Cullenovi?“ smál se.

„Jo, mám ji. A věřím, že si myslíš, jak moc nejsi zábavný.“ říkala jsem skrz můj záchvat smíchu. On si fakt myslel, že je zábavný.

„Byl jsem zábavnej! Pojď, vypadnem a půjdem na wakeboard.“ řekl a my šli.

Nasedli jsme do našich aut a jeli zpátky k chatám. Pustila jsem rádio a zrovna hráli I´ll be od Edwina McCaina. Čím víc jsem to poslouchala, tím víc mi to přišlo opravdové. Slyšela jsem tu písničku snad po tisíckráté, ale teprve teď ta písnička ke mně naprosto pasovala. Celou cestu jsem přemýšlela o tom songu a o tom, co by se stalo, kdyby nás včera Alice nevyrušila. Dojela jsem, šla jsem do chatky a převlékla se do plavek. Koukla jsem se do zrcadla a zjistila, že se usmívám. Minulý týden byl skvělý a stále se to jen zlepšuje. Budu pracovat s Edwardem, což znamená, že s ním budu trávit mnohem více času.

S úsměvem na tváři jsem šla dolů na pláž, kde jsme měli s Edwardem sraz. Po chvíli jsem spatřila přede mnou Edwarda. Neměl na sobě tričko a nesl si svůj wakeboard. Dokonale se mu rýsovaly ty jeho svaly.

Proboha! Edward je tak sexy! Dělej, řekni něco, než zjistí, že ho pozoruješ.

„Hej, Edwarde.“ zněla jsem jak největší loser. Otočil se na mě.

„Tak co? Jsi připraven?“ ptala jsem se,

„To jsem byl vždycky.“ začal se smát. „Běž už na člun, zajdu pro tátu. Potřebujem někoho, kdo nám bude fandit a taky řídit.

„Jo, máš pravdu.“ přitakala jsem.

O pár minut později, jeho táta přišel.

„Jste připraveni se bavit, děti?“ zeptal se.

„Jo, já jsem.“ byla jsem tak natěšená až uvidím Edwarda jezdit.

„Tati, musíš s nám takhle mluvit?“

„Jo, musím, Edwardíčku.“ začala jsem se smát a Carlisle se ke mně přidal. Jen Edward vypadal, jako by chtěl právě zemřít.

Nalodili jsme se a vyjeli kousek dál ze zátoky. Bylo to tu perfektní. Skočila jsem do vody a udělala pár koleček s pár skokama.

„Bello, ty jsi tak dobrá! Proč jsi mi neřekla že ti to tak moc jde?“ křičel na mě překvapivě Edward.

„No díky. teď jsi na řadě ty, Tak honem do vody, chlape.“ a já doplavala do loďky.

Skočil do vody a objel si zátoku. Byl set sakra dobrý. Musela jsem ho sledovat, byl tak úžasný.

Sakra! Čím víc času s ním strávím, tím víc mu propadnu a tak to nemůže skončit. Jsme přátelé a on chce přítelkyni, která je krásná a chytrá, všechno co já nejsem. Bylo by hloupé, kdybych si myslela, že čeká právě na mě.

Byla jsem tak zamyšlená, že jsem si ani nevšimla, že Edward spadl. Když jsme byli asi 50 stop od něj, až pak jsem zaregistrovala, že spadl. Popojeli jsme s Carlisleem blíž k němu a Edward se dostal zpátky do loďky. Nechtěla jsem se na něj koukat, protože byl polonahý a byl mokrý. A já věděla, že bych pak nebyla schopná se podívat jinam. Musím se nad tím povznést než bude pozdě. Možná že už je pozdě.

Můj plán byl, že jakmile se dostaneme k doku, řeknu, že musím jít a odejdu. Carlisle mi to však zhatil. Vyskočil z lodi a nechal mě tam samotnou s Edwardem. Chtěla jsem to mít co nejrychleji za sebou.

„Bello, viděl jsem, jak jsi mě nechala asi 5 minut ve vodě, než jsi to řekla tátovi.“ smál se. Věděla jsem, že jsem si měla všimnout dřív.

„To nebylo 5 ale sotva 2 minuty. A to zas není tak špatné.“ smála jsem se zpátky.

„Jo jasně. Ty jsi mě ale měla sledovat a ne, že si utečeš do svého vlastního světa. O čem jsi vlastně přemýšlela?“ zajímal se.

„O ničem, co bys potřeboval vědět.“ snažila jsem se skrýt, že to bylo o něm.

„Ok, pokud mi to nechceš říct, jdeš do vody.“ a smál se od ucha k uchu.

„Neee, prosíííím. Nechci do vody.“

„Je mi líto, jdeš!“ stále se smál.

„Neee, nejdu.“ řekla jsem a jelikož on stál na kraji lodi, něco mě napadlo. Zatlačila jsem do něj, jak nejvíc jsem mohla. Ty jdeš!“

Spadl do vody. Začala jsem se tak moc smát, až mě za chvilku rozbolelo břicho.

„Si myslíš, že jsi vtipná, co?“ snažil se dotčeně říct.

„To si piš, že jsem.“ a já se stále popadala za břicho.

„Fajn, dobře, zábavné. Pomůžeš mi, prosím tě?“ a natáhl ke mně ruku. Chytla jsem jeho ruku, ale on mě strhl za ním do vody. Začal se smát.

„Podívej, kdo je mokrý teď.“ a stále držel moji ruku.

„Já, hádám.“ a pocákala jsem ho vodou.

„Tos neměla.“ a postříkal mě zpátky. Chvíli jsme si jen tak hráli a byla to zábava. Skočila jsem na něj a obmotala nohy kolem něj bez jakéhokoliv přemýšlení. Koukla jsem se mu do tváře a moje srdce začalo nehorázně bušit. Musím se odsud dostat.

„Musím jít.“ otočila jsem se na břeh.

On však byl rychlejší a chytl mě kolem těla a přitiskl si mě k sobě. Zprvu jsem nevěděla, na co myslí a co chce udělat, ale když jsme byli od sebe sotva pár centimetrů, tak zašeptal

„Nikam nemusíš.“

A já vrátila zpátky nohy kolem jeho těla a ruce jsem mu dala za krk. Jeho ruce jsem pro změnu cítila na mých zádech a já se asi nikdy necítila tak v bezpečí. Mlčeli jsme a jen jsme na sebe koukali. Po pár minutách se přiblížil tak, že své rty přitiskl na mé. Ze začátku to bylo tak sladké, milé a opatrné. Postupně se to měnilo na víc vášnivější. Jeho ruka bloudila z mých zad směrem dolů k zadečku a zastavil se na stehně. Přeběhl mi mráz po zádech. Nejlepší okamžik mého života skončil, když jsme uslyšeli, jak se k nám někdo blíží.

Autor: blondeTeru, v rubrice: Povídky » Na pokračování