OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stvoření z hvězd - 1. kapitola

02.11.2015 (12:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1617×

Po celém prostoru průzkumného modulu začala blikat červená světla, z reproduktoru se ozýval umělý hlas: „Pozor, hrozí zřícení“. Kousla jsem se do rtu, sakra, to mi ještě chybělo. To, že z lodi uniká palivo, snad nestačí!

„Počítači, vypnout autopilota, přepnout na ruční řízení!“

„Autopilot odpojen, ruční řízení mimo provoz.“ 

Věděla jsem, že je zbytečné pokoušet se s řízením jakkoli manipulovat, ale i přesto jsem to zkusila.  Zřejmě pro svůj osobní pocit. Modul vstoupil do atmosféry planety, kterou jsem zkoumala, teplota pláště začala rapidně stoupat. Padala jsem. Ani jsem si neuvědomovala, jak rychle jsem se blížila k povrchu. Pak už jen velká rána a….

1. kapitola

Byla jasná bezmračná noc a šerif Aron Keller byl na své noční hlídce. Ve městě byl klid. Byl rád, že nemusí zasahovat do pouličních rvaček a podobných věcí, které musí policisté za noční směny obvykle dělat. Normálně mu to nevadilo. Připadal si jako velký muž, snad i jako hrdina, když zabránil nějaké bitce či menší krádeži. Dnes se mu však obzvláště nechtělo. Těšil se domů, až si lehne do postele a bude spát. Jo, přesně takhle si to představoval. Sally vezme děti na návštěvu za svou matkou a on bude mít doma klid. Myslel si, že už mu tuhle noc nic nenaruší. Spletl se.

Stál zrovna na jedné křižovatce, když to spatřil. Na obloze se objevila velká ohnivá koule padající k zemi. Protřel si oči, nebyl si jist, že se mu to nezdá. Vystoupil z auta, aby si úkaz mohl lépe prohlédnout. Nedokázal to identifikovat. Mohlo by to být letadlo.

Než se nadál, zemí otřásl ohromný náraz. Letadlo z oblohy zmizelo. Chvíli nevěřícně zíral k místu, kde se mu velká ohnivá koule ztratila z dohledu.  Pak naskočil do auta a rozjel se k místu havárie. Myslel si, že tam najde stovky mrtvých lidí, jak tomu při leteckých katastrofách bývá. Zmýlil se.  

Držel se dýmu, který ještě pořád stoupal po obloze, až dojel až k místu, které hledal. Letadlo dopadlo na nějaké pole. Zajel až k němu, ale už z dálky viděl, že je to na letadlo moc malé. Vyskočil z auta. Pak zůstal ohromeně stát.

Nebylo to letadlo, to mu bylo na první pohled jasné. Bylo to velké zhruba jako dodávka, možná menší kamion, tvar nedokázal přesně popsat, bylo to vyrobeno z materiálu, který se podobal plechu. Měl stříbrnou barvu a všiml si, že na místech, kde plechy zůstaly po nárazu celé, se lesknou do tmavě fialova. Nikdy nic podobného neviděl. Třeba je to nějaký tajný vládní projekt. Nějaký nový prototyp vojenského letadla pro armádu.

U této teorie by snad zůstal, kdyby ho z hlubokého zamyšlení nevytrhlo hlasité zasténání. Až teď si všiml, že asi dva metry od modulu někdo leží. Osoba ležela na boku, zády k Aronovi. Bylo vidět, že dýchá. Aron si skočil do auta pro baterku. Kruh světla dopadl na osobu. Už teď se na ní Aronovi něco nezdálo. Aron si k ní klekl a otočil ji na záda. Pak leknutím upustil baterku.

Byla to žena, ne však ledajaká. Nebyla člověk, tím si byl Aron jist. Měla stejné tělo, jako mají lidé, dvě ruce, dvě nohy, jednu hlavu a obličej též téměř lidský. Vlasy měla hnědé s jemnými červenými odlesky, nakrátko ostříhané a rozježené do všech stran. Tvář měla neskutečně půvabnou. Její čelo pokrývaly zvláštní linky. Byly zkroucené do různých ornamentů. V půlce čela jako by se dělily. Přišlo mu, že jsou souměrné. To ale nebylo všechno, ony totiž svítily. Zářily jasně zelenou barvou. Všiml si, že ty samé má i na rukou. Uši měla také zvláštní. Byly špičaté a delší, než ty lidské. Na koncích měly jemné fialové výrůstky ve tvaru drobných čtverců.

Její půvabná tvář byla pokrytá množstvím malých ranek, ze kterých vytékala ne červená, ale fialová, až skoro černá krev. Myslel si, že se mu to jen zdá, že krev vypadá v té tmě skoro černě. Když však sáhl baterku a na osobu posvítil, krev se najednou jakoby zatřpytila a ukázala svou fialovou barvu. Na místech, kde bylo oblečení protrhané, měla podobné jizvičky i větší tržné rány a spáleniny.

Znovu zasténala. Keller se k ženě sklonil.

„H-halo, slyšíte mě?“ vykoktal ze sebe. Žena nereagovala. Keller se rozběhl k autu a zavolal na stanici. Zvedl to zástupce Jarrs. Keller mu řekl všechno o tom divném letadlu i ženě, která tady leží. Jarrs se od srdce zasmál.

„Možná by sis měl dát pauzu, už začínáš bláznit, Arone.“

„Nejsem blázen, Hanku, okamžitě zavolej na FBI!“

Hank Jarrs svému šéfovi nevěřil ani slovo, ale přesto zavolal, kam mu šerif přikázal. Dispečerka FBI Hankovi Jarrsovi nenadala do bláznů, jen si poslechla adresu a slíbila, že tam co nejrychleji někoho pošle. Hank poslal Aronovi zprávu, že má jít signalizovat na cestu, prý někdo přijede. Aron Keller to udělal. Stoupl si na cestu a rozsvítil baterku. Byl nedočkavý a nervózní. Co když ta žena do té doby, než přijedou, zemře?

Za takových patnáct minut se z dálky vynořila malá černá dodávka. Aron zamával baterkou a utíkal až ke svému autu. Dodávka ho následovala. Vyskočili z ní dva muži v černých bundách. Oba ztuhli, když viděli tu scénu před sebou. Aron jim ještě ukázal ženu, která stále byla v bezvědomí. Muži si pořádně prohlédli to ´letadlo´ i ženu a pak jeden z nich pomocí vysílačky někoho kontaktoval.

Jeden z mužů, vysoký a černovlasý, dřepěl u ženy a bedlivě si ji prohlížel, zatímco ten druhý, o něco menší a zrzavý, přešel k Aronovi. Ukázal mu průkazku a řekl: „Peter Jackded, FBI, chci znát vaše jméno, místo trvalého pobytu a také chci vědět, co jste dnes večer dělal.“

Aron mu všechno vypověděl. Nebo spíše vykoktal. Měl strach, vůbec nevěděl, co se kolem něj děje. Jackded s ním však měl trpělivost. Za dalších patnáct minut se v dálce objevila světla. Další auta FBI, tři černé dodávky, mířila k nim.

Z nich už vyskákalo o mnohem více lidí. Tři se vrhli k ženě. Začali jí kolem hlavy jezdit různými krabičkami, které pípaly, a o něčem spolu tiše hovořili. Potom ji opatrně položili na nosítka a naložili do auta. Další začali dokumentovat  to ´letadlo´ a jezdili kolem něj s podobnými pípacími krabičkami.

Aron celou situaci sledoval se značnou zvědavostí, dokud ho dva muži FBI nečapli a se slovy, že pojede s nimi, neodvedli do dodávky. Aron se nevzpouzel, poslušně nasedl. Vedle něj si sedl Peter Jackded, který ho předtím vyslýchal. Auto se rozjelo. Jackded vytáhl malý černý notýsek a tužku.

„Tak, pane Kellere, teď mi řeknete všechno to, co jste mi říkal tam venku, znovu a hezky od začátku.“

Aron mu zopakoval vše, co mu řekl venku, a on si vše značil do notýsku. Když Aron domluvil, Jackded notýsek zavřel. Aron se nadechl, že se zeptá na všechno, co se mu teď honilo v hlavě, a že toho nebylo málo, ale Jackded ho předběhl:

„Nemusíte se ničeho bát, vezeme vás na jednu z našich základen na další výslech. Nemluvte a na nic se neptejte, dokud nebudete vyzván. Tohle totiž není žádná sranda, pane Kellere.“

Aron polkl a pomalu přikývl. Tak moc chtěl znát odpovědi na své otázky, ale na radu toho agenta radši držel hubu. Věděl, že tahle noc jen tak neskončí.

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stvoření z hvězd - 1. kapitola: