OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stíny věčnosti - 2. kapitola

09.11.2010 (16:00) • CassieRae • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1050×

PŘEDCHOZÍ

Setřást je mi dalo ohromnou práci. Bylo to, velmi náročné. Ztratil jsem se jim přes řeku, zatím jsem totiž dokázal překročit tekoucí vodu, nebyl jsem tak silný. Vlastně čím starší a silnější upír je, tím se na něj vážou pravidla silněji. Už tři dny se poflakuju po městech a zatím jsem si ani nesehnal nové auto. Moje krásné a drahé Ferrari bylo nenávratně pryč, nejspíš si tentokrát pořídím Lamborhini. Každopádně jsem musel být opatrný, Její lidi nejsou jen tak nějaká sebranka, jsou to upíři, staří, silní a mocní upíři.

Snad každý kdo o nich ví, je na pozoru. Jenže já blbec jsem si u ní musel zavařit na dluh. Nejmíň, před sto lety, ale to je jí zjevně fuk, ona totiž nezapomíná. Moje mínus.

Nemůžu si dovolit nic výrazného, žádné super nové a rychlé auto, žádné výtržnictví, i když barové lásky jsem prostě neměl nikdy dost. Moje zábava, kterou jsem si nehodlal nechat vzít. V tomhle městě však nebyl žádný pořádky klub, jen bar s názvem Sfinga, do kterého jsem plánoval večer zavítat – možná.

Při procházce městem jsem spatřil skupinku hezkých dívek a přesvědčil jsem je pomocí Sil, aby všechny a ještě jejich kamarádky přišli večer do Sfingy. Když občas jen tak přemýšlím (většinou když čekám na kořist nebo na nějakou sexy slečnu) napadá mne, že můj život je až podivně jednotvárný. Vlastně má pořád stejný ráz; alkohol, bar, dívka/y, sex, krev, lov, pár mrtvých lidí… Nemůžu si stěžovat ani po ten čas strávený ve světě Noci jsem ale nevybočil z tohohle stereotypu, protože ačkoli je to noc co noc stejné, pokaždé je v tom jiná obměna.

Navíc lov je požitkem. Nechápu Stefana, který se dal na „veverkování“. Po větru se mi doneslo, že má děvče, myslím, že jemu budu muset mírně znepříjemnit existenci a jí život. Aspoň nebude nuda.

Dneska jsem ještě nepil, ale žízeň byla naprosto v normě. Nejspíš si jedna z těch středoškolaček užije zajímavou noc.

Cha cha.

Ještě pár dní a pak se vydám za bratříčkem, bude to velká bratrská sešlost. Bude hromadná objímačka, boj na život a na smrt, popírání vlastní podstaty a tak dále a tak dále…

Možná, že bych mu mohl ukázat správný životní styl… Kolikrát se pokoušel přesvědčovat, že bych měl svou upírskou podstatu zahrabat pod povrch dát se vegetariánství a nepoužívat sílu na lidi. Pche.

***

Hodiny na věži odbíjely desátou noční a já s tajemným úsměvem vkročil do podniku. Oči všech přítomných dívek se obrátily na mou osobu a přímo jsem cítil jejich rentgenové pohledy…

Sám jsem je nenápadně prohlížel, u jednoho stolu sedělo šest dívek, všechny byly hezké, dvě z nich jsem potkal dnes odpoledne. Jedna byla modrooká blondýnka s útlým pasem, vyšší s celkem pěknou postavou. Ta druhá byla hnědovláska, která měla přímo fantastickou postavu, ale obličej za moc nestál. Ty ostatní taky nebyly k zahození. Byly spíše k nakousnutí a to v tom krásném upírském dvojsmyslu.

Ležérně jsem se vydal k jejich stolu, přitom jsem si rukou prohrábl vlasy, viděl jsem jak téměř všechny až na jednu pomyslně slintají.

„Zdravím dámy, smím si přisednout?“

Blondýnka nasadila sexy kukuč a pokývla k prázdné židli. Usadil jsem se a obdařil je jedním z mých svůdných pohledů, který mám v zásobě.

„Jsem Damon, Damon Salvatore.“

Přitažlivá blondýnka se představila jako Emily, hnědovláska se jmenovala Ruby. Pak tam byla dívka s rudým přelivem, trošku zaoblenější než ostatní, ale ve správných partiích – její jméno bylo Anette. Veronica byla ta s těma tajemnýma zelenýma očima, Abigail byla obyčejná brunetka s vlasy dlouhými po pas a s menší podváhou, na to, že měla obrovský výstřih, na ní nebylo nic ke koukání. Deina dívka s kamennou tváří a krátkými rozježenými blond vlasy, která se na mne ani nezastavila, pohledem byla opravdu hezká, ale zajímalo by mne, co jí vadí.

Po nějaké chvilce kdy jsme se bavili a žertovali, se k nám přidaly další dvě dívky. Jedna byla trošičku při těle, ale její úsměv vyjadřoval opravdu pohodovou a zajímavou auru, protože i přes tělesné rozpory byla tajemně přitažlivá. Černé vlasy se jí volně vlnily okolo obličeje a přidávaly na dojmu, že v té holce něco bude. Měla na sobě vyšisované kalhoty a obyčejnou tmavofialovou mikinu, která jí dodávala příjemný ráz. Dívka vedle ní se netvářila zrovna nadšeně, ale musel jsem říct, že si byly podobné. Až na to, že štíhlejší dívka byla ještě hezčí než její sestra. Dlouhá sukně jí spadala až ke kotníkům a bílý kabátek jí obepínal postavu. Husté mahagonové vlasy měla sepnuté do dlouhého copu, který jí spadal až po pas. Brýle jí neobyčejně slušely, vypadala moc hezky.

Kývl jsem na servírku, která mimochodem vypadala příšerně. Měla zplihlé vlasy barvy neurčité šedi, oči měla propadlé a zorničky zúžené – mohlo být jí asi tak dvacet pět. Ta byla hned jasná – feťačka.

„Co si dáte dámy? Platím…“

NÁSLEDUJÍCÍ ~ SHRNUTÍ

Autor: CassieRae (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stíny věčnosti - 2. kapitola: