Sokolí dívka 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Novinka, co změní její život, Chris

01.05.2013 (14:00) • aramka • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 365×

Kapitola IX.

V devatenáct hodin se pro mě stavila Gaila, měla na sobě červené krátké šaty, vypadala úžasně. Společně jsme se vydaly k Jamesovi, když jsme dorazily, všichni už tam byli a znova mi gratulovali k řidičskému průkazu. Potom, co jsme si všichni připili šampaňským, pustil James muziku a začali jsme se bavit, tancovat a vyvádět, během večera jsem se úžasně bavila, tancovala jsem skoro na všechny písničky a měla jsem skvělou náladu. Ale jen do doby, než si mě Erik odvedl kousek stranou do rohu a zeptal se mě, zda bych s ním nechtěla chodit.

„Víš, Eriku, to je na mě moc hrr, nech mi chvíli času na to, abych si to rozmyslela, prosím," řekla jsem mu, jelikož jsem mu nemohla říct, že kluka mám. Když si všichni myslí, že nikoho nemám, a nemůžu nikomu říct, že chodím se svým učitelem.

„Tak dobře, dám ti tolik času, kolik potřebuješ," odpověděl mi a šli jsme zase tancovat. Domů jsem se vrátila asi ve dvě ráno, měla jsem dobrou náladu, ale uvědomovala jsem si, kolik je hodin, a šla jsem potichu do svého pokoje.

Druhý den ráno jsem si osedlala Bleska a jela se projet, samozřejmě jsem jela na místo, kde mám sraz s Keirem. Jakmile jsem k němu přijela a seskočila s koně, popadl mě do náruče a zatočil se se mnou, potom mi vlepil velkou pusu. Chvíli jsme se líbali, pak jsme se dohodli, že se zde sejdeme večer v jednadvacet hodin.

Když jsem přijela domů, čekala mě teta i se strýčkem a nějakým pánem v modrém salonku.

„Ahoj, teto, říkali mi, že se po mně sháníš. Co se děje?"

„Posaď se, Olívie," nařídil mi strýček, tak jsem si sedla do jednoho křesílka a čekala, co se bude dít.

„Olívie, tento pán přišel za tebou, chtěl by ti něco sdělit a my s ním."

„Dobře, teto, povídejte."

„Víš, Olívie, moje sestra, tvoje matka, byla ve dvaceti těhotná, porodila chlapečka, ten hned po porodu zemřel, a tvoje matka měla komplikace a nemohla mít už potom děti," zašeptala teta

„Ale to potom znamená, že maminka nebyla moje skutečná matka," vykoktala jsem ze sebe. Nyní se do konverzace zapojil i dosud mlčící pán

„Ano, nebyla to tvoje skutečná maminka, já se jmenuji Lerry a jsem soukromý detektiv, kterého si najala tvoje skutečná matka. Víš, jako malé miminko tě někdo vzal tvé matce z kočárku a odvezl tě do České republiky, kde jsi se dostala do kojeneckého ústavu, ze kterého si tě potom adoptovali tvoji rodiče. Nevěděli, že někde je tvoje skutečná matka, v dokladech stálo, že jsi sirotek, tvoje pravá matka ztratila naději, ale před rokem se s manželem rozhodli, že si najmou soukromého detektiva, aby se tě pokusil vypátrat. A tak jsem tady, abych ti řekl, že tvoji praví rodiče a tvůj bratr tě dneska zvou i s tetou a strýčkem na oběd, zvolili jsme neutrální místo, restauraci. Pokud budeš chtít, můžeš se s nimi dneska setkat," domluvil a já jsem seděla jako opařená, nemohla jsem pochopit, že jsem byla adoptovaná, že mám skutečnou matku a otce a dokonce i bratra, zhluboka jsem se nadechla, ale promluvit jsem nedokázala, na to jsem byla moc v šoku.

„Vím, Olívie, že je to pro tebe šok a že by ses mohla na mě a na tetu zlobit, ale nedělej to, slíbili jsme tvým rodičům, že ti to nikdy, pokud to nebude třeba, neprozradíme. Je na tobě, zda do té restaurace budeš chtít jít, já si myslím, že bys měla, ale je to na tobě, a ať se rozhodneš jakkoliv, jsme s tebou," promluvil ke mně strýček, to už jsem se drobet vzpamatovala a celkem klidným hlasem jsem prohlásila:

„Je to pro mě velký šok, tohle jsem v životě nečekala, ale rozhodla jsem se s nimi setkat."

„Výborně, takže ve třináct hodin v restauraci naproti kulturnímu domu," řekl Lerry a potom s omluvou odešel, seděla jsem v křesle a nic nevnímala, potřebovala jsem na chvíli vypnout, pak jsem se zvedla a šla se zeptat tety, zda si mám vzít šaty nebo neformální oblečení, řekla mi, ať si vezmu džíny.

Tak jsem šla do pokoje a vzala jsem si na sebe pěkné džíny a žluté tričko s nápisem Jsem to já a nikdo jiný a sešla dolů, šla jsem za tetou do salonku, kde jsme počkaly na strýčka, a všichni společně jsme jeli do restaurace, byli jsme tam dřív, číšník nás dovedl k prostřenému stolu, zatím jsme se posadili. Byla jsem hrozně moc nervózní, ale snažila jsem se, aby to na mně nebylo vidět.

Za chvíli dorazili, můj skutečný otec, matka a bratr. Nejdřív jsem svého bratra neviděla, šel až za rodiči, tak nebyl vidět, pozdravili jsme se a pak jsem ho uviděla, svého bratra, měla jsem ho hrozný šok, měla jsem co dělat, abych se hystericky nerozesmála, tohle je jen krutý žert, pomyslela jsem si, jelikož můj bratr nebyl nikdo jiný než Keir!

On byl taky v šoku, když mě tam uviděl, ale co teprve po tom, co nás Lerry formálně představil. Byla jsem bledá, ale snažila jsem se být v klidu, nechtěla jsem, aby někdo na mně něco poznal, roztomile jsem švitořila a odpovídala na různé otázky, ale na Keira jsem se ani nepodívala.

Jakmile oběd skončil, zvedli jsme se, že už půjdeme, moji rodiče se mě ptali, zda mě mohou znova vidět, řekla jsem ano a že je uvidím moc ráda, že bych s nimi chtěla navázat kontakt a nějaký ten vztah. Venku před restaurací jsem se strýčkovi a tetě omluvila a utíkala jsem za Chrisem.

Bydlel v domku na okraji města, zazvonila jsem a během chvilky mi přišel otevřít, vrhla jsem se mu do náruče a rozplakala jsem se, přitiskl mě k sobě a odnesl do pokoje, posadil mě na pohovku, sedl si vedle mě a chvíli mě jen konejšil, když jsem se trochu uklidnila, tak mě jemně pobídl, ať mu povím, co se mi stalo, tak jsem mu celou historii vyprávěla, nevynechala jsem ani to, že jsem chodila s Keirem. Po celou dobu mého vypravování mě ani jednou nepřerušil, až když jsem skončila, mě začal utěšovat, ale taky se mě zeptal, zda Keira miluju.

„Víš, já ani nevím, když teď vím, že je můj bratr, pomalu mi dochází, že jsem k němu nikdy nic víc necítila, jen jsem si myslela, že ano. Ale nyní vím, že jsem ho nikdy skutečnou láskou nemilovala. A že jsem s ním byla jen proto, že o mě měl zájem a já nechtěla být sama."

„Tak aspoň tak," řekl mi a pak už jsem nemluvila, seděla jsem vedle něho a hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi, slyšela jsem tlukot jeho srdce a ten pravidelný tikot mě uspal, nevěděla jsem, že mě Chris zvedl a odnesl do jeho ložnice, položil mě doprostřed postele a přikryl až po bradu. Nevěděla jsem, že u mě hodnou chvíli seděl a čekal, zda opravdu spím, a že když si byl jistý, že ano, začal na mě mluvit.

Povídal: „Olívie, Olívie, kdybys tak věděla to, co nevíš, že jsem o tvém vztahu k němu věděl celou dobu a trápil jsem se, protože jsem se do tebe na první pohled zamiloval. Věděl jsem, že ty na mě nikdy nekoukáš jinak než na přítele, nevím, zda se to někdy změní a doufám, že ano, ale to jsou jen asi moje přání. Ale buď si jistá, že s tebou budu pořád jako tvůj přítel a nikomu nedovolím, aby ti ublížil, to ti slibuju." Pohladil mě po vlasech a odešel do obývacího pokoje a pustil si televizi. Za dvě hodiny jsem sešla dolů za ním.

„Ahoj," řekla jsem tiše, otočil se a vykročil ke mně.

„Ahoj, vyspinkaná?" zeptal se.

„Ano, jsem vyspaná, a děkuji ti za všechno," řekla jsem.

„Ale nemáš mi za co děkovat, pro tebe udělám cokoliv, tak už to mezi opravdovými přáteli bývá. A já jsem tvůj opravdový přítel." Udělal pár kroků ke mně a otevřel náruč, vběhla jsem do ní, a chvíli mě jen tak objímal a předával mi svůj klid a mír.

Odcházela jsem od něj o hodinu později, řekl mi, abych si na zítra nedělala žádný plán, že mám přijít k němu, že pro mě bude mít překvapení.

Doma na mě čekala teta a řekla mi, že mě sháněl můj bratr. Říkal, že se ještě dneska staví. Já jsem ho, ale vidět nechtěla, tak jsem řekla, aby mu vyřídila, že jsem utahaná a nemám náladu na rozhovor. Tak ať mi dá pokoj. Teta mě pochopila, věděla, že dneska toho na mě bylo dost. Poslala mě do pokoje, abych se vyspala a odpočinula si.

Přišla jsem do pokoje a zvonil mi mobil, byl to Keir.

„Prosím?" řekla jsem chladným hlasem, jakmile jsem ho zvedla.

„Ahoj, Olívie," řekl až moc známý hlas.

„Co chceš?" zeptala jsem se ho.

„Promluvit si s tebou."

„Tak mluv," prohlásila jsem.

„Vím, že je to asi zbytečná otázka, ale zeptat se tě musím. Změnilo se něco? Já tě pořád miluju..." prohlásil

„Jestli se něco změnilo? Ano, změnilo, celý můj život se v jednom dni změnil. Náš vztah je minulost, nelze, abychom byli spolu... S bráchou? To fakt ne. Nezlob se, ale je to to nejlepší, co můžeme udělat, a to rozejít se a zapomenout na to," řekla jsem tiše a zavěsila. Potom jsem zalehla a pokusila se usnout, což se mi nakonec podařilo.

Probudila jsem se až druhý den ráno. Oblékla jsem se a nasnídala se a pak jsem vyběhla ven si zaběhat. Když jsem se vrátila, šla jsem za tetou a řekla jí, že jdu ke Chrisovi. Převlékla jsem se do džín. A pomalu šla k němu, cestou mě ale zastavil můj skutečný tatínek. Zrovna tankoval, když mě uviděl na druhé straně chodníku. Hned jak dotankoval, jel za mnou.

„Ahoj, Olívie."

„Dobrý den."

„Kam jdeš?"

„Jdu ke kamarádovi."

„A nechceš tam odvézt?"

„To byste byl moc hodný, kdybyste mě k němu vzal."

„Ale prosím tě, pro tebe všechno, a nevykej mi, prosím."

„Dobře, tatínku."

„Tys mi řekla tatínku!" zašeptal dojatě. Otevřel mi dveře a já se posadila k němu do auta. Chvilku jsme oba mlčeli, ale potom se mě začal vyptávat na moje dětství, jaké jsem ho měla, zda mi nic nechybělo. Popravdě jsem mu řekla, že jsem měla krásné dětství. Že mi nic nechybělo a že mě moji rodiče opravdu milovali.

„Měla jsi moc krásné dětství, víš, je mi líto, že jsem nemohl být u toho, když jsi vyrůstala, ale na druhou stranu jsem moc šťastný, že tě milovali a dali ti svou lásku. Že jsi netrpěla a měla se skvěle, ale nyní bych tě chtěl pořádně poznat, moci tě obejmout, vědět, že si mě a maminku můžeš oblíbit, a doufám, že si nás oblíbíš."

„Ráda vás poznám," zašeptala jsem. Ale to už byl čas loučit se, protože jsme dojeli před Chrisův dům.

„Měj se krásně a ozvi se nám."

„Ozvu se, tati, ale chci ti říct jedno, i když si vás oblíbím a příjmu za svoje rodiče, tak zůstanu bydlet u tety a strýčka!" řekla jsem rozhodně.

„Já tě chápu a rozumím ti, u nás budeš mít vždy připravený pokoj, kdyby ses rozhodla u nás přespat, ale budeme respektovat tvoje přání a ani bychom tě nechtěli jim vzít. Ahoj."

„Ahoj, tati!" řekla jsem, zabouchla dveře u auta a vešla brankou do zahrady. Za minutku jsem už tiskla zvonek. Hned se ozvaly kroky a za okamžik se na mě smála Chrisova hlava.

„Ahoj."

„Ahoj, pojď dál" řekl a pustil mě dovnitř. Vešla jsem dovnitř a ucítila moc krásnou vůni, odvedl mě do obývacího pokoje, který se změnil tak, že jsem ho nemohla poznat. Pryč byly časopisy, co se válely po stole, zmizela televize a spousta dalších věcí byla jinak než obvykle, ale co mě nejvíc zaujalo bylo, že celý pokoj byl ozářen tisíci svíčkami a u okna stál malý stolek prostřený pro dvě osoby, tu vůni, co jsem cítila, hned jak jsem vešla, způsobovala velká vonná svíce.

Autor: aramka, v rubrice: Povídky » Na pokračování