OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sokolí dívka 8. kapitola

25.04.2013 (13:00) • aramka • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 407×

Kapitola VIII.

V dalších týdnech se toho moc nestalo, ve škole se jen začalo pořádně zkoušet, Gaila měla každý den rande s Rickym, ale nezanedbávala mě, s Keirem jsem se vídávala ve škole a skoro každý den večer byl u mě. Nikdo o nás dvou nevěděl, neřekla jsem to ani Gaile. Náš vztah byl jen naším tajemstvím. Zima pomalu, ale jistě končila a nastupovalo jaro. Jaro, které mám moc ráda, protože všechno po zimě rozkvétá a je to, jako by příroda ožívala. A pak, měla jsem na jaře narozeniny.

Oslavovala jsem je na třikrát, poprvé se strýčkem a tetou, od kterých jsem dostala spoustu dárků, ale největší z nich byl ten, že jsem dostala auto, bylo to porsche, mělo červenou barvu. Strýček a teta mi taky zaplatili autoškolu. Po druhé jsem narozeniny oslavovala s Keirem, od něho jsem dostala krásný prstýnek, byl zlatý, uprostřed byl vsazen malý smaragd, hezčí prstýnek jsem ještě neviděla. Po třetí jsem je oslavila s naší partou, oslava se konala u mě. Pozvala jsem celou naši partu, byla tam živá kapela, která hrála jeden hit za druhým, číšníci roznášeli jídlo a pití, tancovalo se a blblo. Moc se mi to líbilo, narozeniny se mi podařilo oslavit parádně. 

Začala jsem si dělat řidičák, takže jsem stíhala školu a autoškolu, myslela jsem, že se ty testy a poučky nikdy nenaučím. Dneska jsem měla mít první jízdu. Přišla jsem na určené místo a uviděla pár aut se značkou autoškoly. Došla jsem k jednomu autu a zeptala se chlapíka, co u něho stál, s kým mám jízdu mít, zeptal se mě na jméno. Jakmile jsem mu ho pověděla, řekl mi, že jízdu mám s panem Tornerem, a ukázal mi, který pán to je. Byl docela mladý, mohlo mu být tak kolem třicítky, ale řekla bych, že míň.

„Dobrý den. Jmenuju se Olívie Simsenová," řekla jsem, když jsem k němu došla.

„Dobrý den, já jsem Christopher Torner, říkej mi Chris," řekl a podal mi ruku, podala jsem mu ji taky. Nasedli jsme do auta, začal mi vysvětlovat, kdy je jednička, kdy dvojka atd. Asi po dvaceti minutách vysvětlování jsem natočila motor, sešlápla spojku, plyn a zkusila se rozjet, chcíplo mi to. Ale nevzdávala jsem se, asi na pátý pokus jsem se s přískoky rozjela. Myslím, že na první jízdu mi to docela šlo, na konci hodiny mi to řekl i Chris.

Další hodinu mám za tři dny. Po třech měsících jsem měla odježděných všech deset jízd a pořád jsem se zlepšovala. Zítra mám testy a pozítří budu dělat jízdy. Jsem dost nervózní, v posledních třech měsících se toho moc nedělo, Gaila byla pořád s Rickym a Keir mi pomáhal učit se, pomáhali mi i teta a strýček. Všechny jízdy jsem jela pod dohledem Chrise a musím říct, že se z něho stal můj dobrý a blízký přítel. Byla jsem nervózní, že jsem nemohla usnout, nakonec jsem usnula vyčerpáním.

Ráno jsem se vzbudila odpočinutá a svěží, připravená na testy. Když jsem vstoupila do budovy, hned ke mně přiběhl Chris a ptal se mě, jak se cítím.

„No, docela dobře, akorát bych nemusela mít tu trému," povzdechla jsem si.

„Neboj, ty to zvládneš, já ti věřím," utěšoval mě, dovedl mě do místnosti, kde jsem měla testy psát. Sedla jsem si dozadu na židli a dívala se, jak se místa přede mnou pomalu plní. Když jsem se rozhlédla, tak jsem viděla, že tu jsou asi čtyři docela mladí kluci, tři holky a asi pět starších chlapíků. Testy jsem kupodivu měla hotové jako první, ale než jsem je odevzdala, prošla jsem si je ještě jednou. Po odevzdání jsem měla dvě možnosti, buď si sednou zpátky, nebo jít ven, rozhodla jsem se pro druhou možnost. Jen co jsem vyšla ven, byl u mě Chris a ptal se, jak jsem dopadla, pokrčila jsem rameny.

Po půl hodině čekání jsem si šla poslechnout verdikt, Chris šel se mnou. Testy jsem udělala, měla jsem obrovskou radost a skočila Chrisovi kolem krku, se smíchem mě objal a dal mi políbení do vlasů.

„Vídíš, co jsem ti říkal? Že ty testy uděláš, a ty jsi je udělala!" Šťastně jsem se rozesmála a byla jsem ráda, že jsem je zvládla, představa, že bych musela dělat opravky, mě docela děsila. Tak teď musím ještě zvládnout jízdy.

Jakmile jsem se rozloučila s Chrisem, dovezl mě před dům, rozeběhla jsem se za strýčkem a tetou, abych jim pověděla, jak jsem dopadla u testů. Měli velkou radost, teta mě objala a dala mi políbení na tvář. Potom mě objal i strýček a pošeptal mi, že jsou na mě pyšní. Běžela jsem do svého pokoje a zavolala  jsem Gaile, byla moc ráda, že jsem je udělala, a moc mi gratulovala.

Večer přišel Keir, skočila jsem mu okamžitě kolem krku, překvapeně mě chytil do náruče a odnesl dovnitř. Položil mě na pohovku a sedl si vedle mě.

„Testy jsem udělala," pověděla jsem mu, zavýsknul, potom mě políbil a řekl:

„Vidíš, že jsi to dokázala, jsem na tebe moc hrdej." S Keirem jsem strávila tři hodiny, během kterých jsme se většinou mazlili. Líbal mě všude po těle, tak jako já jeho, ale ještě jsme se nemilovali, zatím jsem nechtěla, momentálně jsem toho měla moc na práci. A nedokázala bych si milování pořádně užít, takže jsme ho odložili na dobu, až budu mít řidičský průkaz. Do konce školního roku zbývá týden, takže se už neučí a do školy se chodí vlastně jen tak. Dneska jsem šla spát, jakmile Keir odešel.

Vzbudila jsem se v devět hodin, to jsem měla tak akorát, abych v deset byla před budovou autoškoly. Přesně v deset jsem tam dorazila, šla jsem k chumlu lidí a podle oběžníku jsem se dozvěděla, že pojedu jako druhá a jako instruktor se mnou pojede Chris. V jedenáct hodin, po hodině naplněné nicneděláním, pouze čekáním, jsem se staženým žaludkem nastoupila do auta, přivítaly mě dvoje oči, jedny docela chladné - policajtovy, druhé byly vřelejší a smály se na mě, to byly oči Chrisovy.

Řekl mi, abych, až vyjedu z parkoviště, zabočila doprava, projela centrem města a dostala se na obchvat. Jela jsem tam, kam mi řekl, tréma ze mě pomalu, ale jistě opadávala, dokonce se mi povedlo spořádaně zacouvat.

„No, tak slečno, bez dlouhých průtahů vám říkám, že test z jízdy jste úspěšně složila, tak si můžete přijít pro svůj řidičský průkaz," řekl mi policista, jakmile jsme přijeli zpátky na parkoviště autoškoly. Byla jsem nadšená, hned jsem letěla domů oznámit, že mám řidičák. Tetu jsem zastihla, jak se prochází po zahradě, přiklusala jsem k ní a objala ji.

„Tak jak jsi dopadla? Nenapínej mě," zeptala se mě teta.

„Teto, já ten řidičák udělala!" vykřikla jsem radostně.

„Jsem na tebe moc hrdá!" řekla mi teta dojatě.

„Běž to honem říct strýčkovi, je ve své pracovně." Proběhla jsem zahradou dovnitř do domu, proběhla jsem celým domem až ke strýčkově pracovně. Otevřela jsem dveře od pracovny a uviděla, jak strýček s někým mluví po telefonu, hned mě spatřil, naznačil mi, abych zavřela dveře a sedla si. Sedla jsem si do jednoho z pohodlných křesílek naproti stolu, za kterým seděl strýček. Když jsem se kolem sebe rozhlédla, viděla jsem pěkně zařízenou místnost, byla celkem strohá, ale přesto útulná.

„Tak povídej, Olívie, jak jsi dopadla?"

„Řidičák jsem udělala, strýčku." Strýček vyskočil, obešel stůl a přinutil mě vstát

„Jsem na tebe moc a moc pyšnej!" prohlásil dojatým hlasem a objal mě, přitisknul mě k sobě a dal mi otcovské políbení na tvář. Potom jsem si vzala Bleska a zajela ke Gaile domů, zrovna byla na zahradě. Seskočila jsem z Bleska a běžela k ní a radostně jsem ji objala

„Udělala jsi ho, že ano?"

„Ano, udělala, já ti mám takovou radost, Gailo!"

„Moc ti to přeju, chtělo by to oslavu, co myslíš?"

„Myslím, že máš jako obvykle pravdu!" Svolaly jsme celou partu a oslava byla na světě, rozhodly jsme se, že se bude konat dnes večer u Jamese doma, všichni souhlasili. Vracela jsem se domů, abych se připravila na párty, ale nejdřív jsem zavolala Keirovi, že jsem řidičák udělala, a taky jsem mu řekla, ať dneska nechodí, že jdu oslavovat s partou, že zítra to oslavím s ním.

Jela jsem s tetou nakupovat, chtěla jsem si koupit šaty na dnešní oslavu a taky nějaké nové oblečení. Šly jsme do našeho oblíbeného krámku. Vybrala jsem si tam čtvery šaty a odešla jsem si je do kabinky vyzkoušet, nakonec jsem se rozhodla pro šaty barvy zlata, měly velký rozparek až do půlky stehen, nádherně se třpytily, krásnější šaty jsem prostě ještě nikdy neviděla. Když mě v nich teta uviděla, vyhrkly jí slzy dojetí a řekla mi, že mi moc sluší. Koupily jsme tam ještě troje džíny a pár přiléhavých triček, a asi troje boty, jedny jezdecké, druhé k šatům a třetí byly botasky.

Domů jsme dorazily v pět hodin odpoledne, měla jsem přesně dvě hodiny na to, abych se připravila. Nejdřív jsem si dala horkou koupel, přidala jsem si do ní vonné esence, chvíli jsem přemýšlela, jakou esenci si tam mám přidat, ale nakonec to vyhrála růže s jasmínem. Po koupeli jsem si nalakovala nehty a namalovala jsem se. Pak jsem si oholila nohy a namazala si je krémem. Takhle připravená jsem si vzala šaty a rozhodovala jsem se, co si udělám s vlasy, nakonec jsem si je vzadu sepnula a nechala si dva pramínky volně viset, na každé straně obličeje jeden. Potom jsem si obula boty a šla se ukázat tetě a strýčkovi. Došla jsem do obývacího pokoje, kde byli, a ukázala jsem se jim.

„Teda, tobě to moc sluší," pochválila mě teta.

„Kam se poděla moje neteř? Místo ní tady stojí neznámá krasavice, moc ti to sluší!" řekl strýček.

„Děkuji vám!" 

Autor: aramka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sokolí dívka 8. kapitola: