OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sokolí dívka 4. kapitola

03.04.2013 (19:00) • aramka • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 629×

Kapitola IV.

Pomalu, ale jistě se blížila osmá hodina, asi v šest hodin jsme se šly připravovat na večírek. Já si vzala krásné tmavě zelené šaty, které byly poseté jemnými třpytkami. Měla jsem k nim krásné černé střevíčky a nádherný účes. Na krku jsem měla náhrdelník posetý pravými malými perlami a démantové na ušnice. Gaila si vzala tmavě modré šaty s malými perlami. Měla stejné boty jako já a nádherný účes. Na krku měla krásný náhrdelník s malými drahokamy a démantové na ušnice. Ona hezky namalovala mě a já ji. Jakmile jsme sešly dolů, zraky všech se obrátily na nás. Šla jsem ke strejdovi zeptat se, zda můžu jít na tu párty.

Podíval se na mě a řekl:

„Víš, nevím jestli je vhodné, aby jsi šla ven, když tu máš hosty," pohodil hlavou směrem k nim.

„Ale strýčku, jsi tu ty a teta, a já už Jamesovi slíbila, že tam přijdu, a sám jsi říkal, že sliby se mají plnit."

„To sice jo, ale přesto si nemyslím, že by to bylo vhodné, ale možná by bylo řešení."

„Jaké řešení máš na mysli?"

„No, kdybys je vzala s sebou, tak bys mohla jít." Bezmocně jsem se podívala na Gailu, ta jenom pokrčila rameny a pak přikývla

„Tak dobře, ale ať se pořádně a hezky oblíknou."  James bydlel o dvě ulice dál, takže během chvilky jsme byli už v centru dění. Jakmile jsme vstoupili, přiběhl ke mně Nick a políbil mě (asi jsem vám neřekla, že jsem s ním začala před týdnem chodit). Moji bývalí spolužáci jen zírali, protože od té doby, co jsem se rozešla s Mirkem, mě s žádným jiným klukem neviděli a mysleli si, že budu po něm truchlit snad do smrti. Bylo něco málo po půlnoci, když zazvonil zvonek. James šel otevřít a já dostala menší šok, protože ten, kdo vstoupil hned za Jamesem, nebyl nikdo jiný než David!

Co tady, proboha, dělá? Proč je tady? A jak ví, že jsem tady? Takové a mnohé další otázky se mi honily v mysli, zatímco David Jamesovi říkal, proč je tady. Po třech minutách ke mně přišel James a říkal mi, že se mnou chce David mluvit.

„Nevíš, kde by se tady dalo v klidu a v soukromí promluvit?"

„Jo, vím, pojďte za mnou." Šli jsme tedy za ním. Zavedl nás do pracovny jeho otce. Jakmile jsme se ocitli sami, otočila jsem se k němu čelem a ptala jsem se ho, co tady dělá.

„Víš, já nevím, jak to říct."

„Tak se nestyď a vyklop to, jsem z tebe celá nervózní."

„Tak dobře. Víš, jak jsme spolu chodili, než jsem udělal tu chybu, kterou mi nikdy neodpustíš?"

„Jo, vím."

„No, tak jak jsem udělal tu volovinu, tak jsem se hrozně trápil. Věděl jsem, že jsem tě moc ranil, ale ještě víc jsem ranil sám sebe, protože ty jsi mi neodpustila a opustila jsi mě. To byl pro mě ten největší trest. Ale říkal jsem si, že si najdeš někoho lepšího, někoho, kdo si tě zaslouží, ale pokaždý, když jsem pomyslel na to, že asi patříš někomu jinému. Bylo mi hrozně, byl jsem zoufalý. Když jsem tě potom uviděl při večeři u tvého strýčka, byl to jako sen, byla jsi tak krásná. Když se tě teta ptala, zda máš kluka, modlil jsem se, abys řekla ne, a když jsi řekla, že kluka nemáš, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Ty dny, co jsem tady s tebou strávil, ty byly jako sen. I když mezi námi nic nebylo. Bylo mi tak krásně, jak mi bylo jen jednou v životě. A to bylo v době, když jsme spolu chodili. Celou dobu, co jsem nebyl s tebou, jsem myslel jenom na tebe a snažil jsem se zahnat potřebu být s tebou. Snažil jsem se chodit s jinýma a zapomenout na tebe, ale nikdy to nevyšlo, pokaždý jsem tu holku vědomě srovnával s tebou a ty jsi vždycky byla první. A až když jsem s tebou strávil ty dny tady, tak mi to došlo."

„Co ti došlo?" zeptala jsem se potichu

„Došlo mi to, že ty jsi pro mě ta pravá a jediná, se kterou chci strávit zbytek života. Uvědomil jsem si, že po celou dobu jsem tě miloval, a i když jsem se snažil zapomenout, tak to nešlo. Teď už vím proč. A chtěl jsem se tě zeptat, jestli bych mohl dostat ještě jednu šanci. Vím, že jsem ti ublížil a že máš právo mě odsud vyhodit s tím, že mě nenávidíš, přesto, možná bláhově, doufám, že to neuděláš. Protože jestli to uděláš, budu vědět, že už u tebe nemám žádnou šanci. Ale je lepší vědět, na čem jsem, než pořád žít v nejistotě. Tu si totiž nikdo nezaslouží. Takže se tě ptám: Mám ještě šanci? Mohla bys mě milovat? Já tě totiž miluju. Ale nemusíš se bát, že bych na tebe naléhal, jestli mi řekneš ne. Tak se otočím a odejdu z tvého života a už o mně neuslyšíš. Odejdu, ale nechám ti tu svoje srdce. Tak jak mi odpovíš?" pověděl mi.

Chvilku jsem na něj jen zírala a snažila si přebrat v hlavě to, co mi řekl, a zjistila jsem, že Nicka jsem nemilovala, že se mi jen líbil a že jsem s ním začala chodit jen proto, že jsem nemohla mít Davida. Došlo mi, že ho miluju. Nadechla jsem se a řekla jsem mu:

„Víš, Davide, je to těžký, ale nechci lhát, a kdybych ti řekla, že u mě šanci nemáš, tak bych lhala, protože ty tu šanci máš. Možná dělám chybu a ty mě znovu zraníš, ale vím, že tě miluju a že po celou dobu jsem tě milovala, i když jsem tě nenáviděla, tak jsem tě milovala."

„Já tě miluju, beruško moje, teď jsi ze mě udělala toho nejšťastnějšího člověka na světě. Přísahám, že tě už nikdy nepodvedu. Nechci tě ztratit. Budu o tebe pečovat," řekl a přitáhl si mě do náruče. Začali jsme se líbat. Nejdřív jsme se líbali něžně, ale potom čím dál tím víc vášnivěji. David nespěchal, nejdříve políbil můj horní ret a pak dolní a pak teprve pronikl jazykem do mých úst a zkoumal je. Přejel mi jazykem přes zuby, zkoumal dáseň. Naše jazyky začaly tančit tanec, který se tančí už po tisíciletí. Ano, tanec lásky. Když jsme se od sebe odtrhli, pořád mě držel v náručí, tak mi pošeptal:

„Moc tě miluju a chtěl bych se s tebou moc milovat. Ale nebudu na tebe spěchat."

„Pšt," položila jsem mu na rty prst

„Miluju tě a chtěla bych se s tebou milovat, ale ne tady. Pojedeme ke mně domů. Chceš?"

„To víš, že chci, já chci to, co chceš ty, beruško moje. Tak pojď." Naposledy mě políbil a vyšli jsme ven. Omluvila jsem se Jamesovi, že už jdu, a Gaile jsem řekla pravdu o tom, co se tam v té pracovně dělo. Nechtěla jsem se podívat na Nicka a tím, že jsem se na něj nepodívala, jsem udělala svou životní chybu.

Jeli jsme Davidovým autem. Najednou jsem uviděla, že nás nějaké auto sleduje. Ten, kdo to auto řídil, jel strašně rychle. Pak se to stalo, ucítila jsem velký náraz, jak to auto do nás narazilo. A pak jsme dostali smyk (protože pršelo, byla vozovka mokrá a kluzká) a narazili jsme do stromu. Poslední, co jsem slyšela, bylo, jak na mě David volá. Co bylo pak, to si nepamatuju!

Autor: aramka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sokolí dívka 4. kapitola: