OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sokolí dívka 3. kapitola

26.03.2013 (15:00) • aramka • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 624×

Kapitola III.

Teta a strýček mě hodně rozmazlují. Teta totiž nemůže mít děti, tak svou mateřskou lásku dává mně. Jako dárek k mému svátku jsem od nich dostala překrásné šaty, hodně CDček a spoustu kosmetiky. Od příštího týdne začnu chodit do školy. Mám z toho trošku strach, jak mě asi přijmou? Najdu si tam nějakou kamarádku? Takové otázky se mi honily v hlavě. Ráno jsem se oblékla, najedla, strýček mě vysadil před školou, dneska jel do práce později, aby mě mohl dovézt do školy autem. Ve škole jsem se zeptala jedné tmavovlásky, kde najdu ředitelnu. Odpověděla mi, že je ve druhém patře na konci chodby vpravo, tak jsem tam šla, zaťukala jsem na dveře. Dveře se otevřely a v nich stál pan ředitel. Pozval mě dál.

„Dobrý den, jmenuji se Olívie Simsenová, měla bych chodit do 2.A."

„Ano, Olívie, už tě čekáme." řekl ředitel (samozřejmě, že musím mluvit anglicky). Dovedl mě do třídy, kde byla kromě mě jenom jedna dívka jménem Gail. Jinak tu byli samí kluci.

„Vedu vám novou spolužačku, doufám, že se k ní budete chovat dobře a ukážete jí, jak to tady chodí."

„Ahoj, jmenuji se Olívie Simsenová, bydlím u tety a strýčka, mám ráda zvířata a přírodu a takový ty ryze holčičí věci," řekla jsem, když mě paní učitelka vyzvala, abych jim něco o sobě řekla.

„Sedni si vedle Gaily," vyzvala mě učitelka. Zrovna měli matematiku, učitelka mě vyzvala, abych šla k tabuli, že potřebuje zjistit, jak daleko jsem se dostala v učení v mé bývalé škole. Naštěstí to, co brali, jsem znala, takže jsem dostala jedničku. O přestávce mě Gaila vzala na prohlídku školy. Škola byla hodně vysoká a veliká, takže místo normálních schodů, byly tam schody jezdící. Když to tak vezmu, tak tahle škola byla hodně moderní, měla spoustu moderních doplňků. Po přestávce následovala angličtina jako jejich mateřský jazyk, to jest, že ji měli tak jako v ČR je čeština. Měla jsem malinko strach, protože jsem si nebyla jistá, jestli angličtinu ovládám dobře. Ale k mému vlastnímu úžasu mi šla docela dobře. Asi nejhorší pro mě byla konverzace, měla jsem docela trému, přece jen byl to jejich mateřský jazyk, takže ho ovládali líp než já. S Gailou jsme si hodně rozuměly a myslím si, že by z nás mohly být dobré kamarádky. Nechci to zakřiknout, protože zatím jsme ve fázi poznávání. Po týdnu, když končilo vyučování, se mě Gaila zeptala, jestli nechci jet s ní domů.  

„Já ti nevím, musela bych se zeptat," odpověděla jsem

„V pohodě, sjedeme k vám, zeptáš se a bude to," odvětila ,,Dobrý nápad," usmála jsem se. Rowan byl její osobní řidič a sluha zároveň. Jakmile jsme dojeli k nám, vešla jsem dovnitř a šla do tetiných pokojů.

„Teti, mohla bych jet ke Gaile?" zeptala jsem se

„To víš, že můžeš, jestli chceš."

„Děkuju ti," políbila jsem tetu na tvář a odběhla. Jeli jsme teda ke Gaile. Cestou jsem se jí zeptala, zda má nějaké sourozence

„Ano, mám staršího bratra. Jmenuje se Nick a je mu devatenáct let. A mezi námi, je to pěkný sukničkář. A ty máš sourozence?"

„Ne, nemám sourozence, jsem jedináček."

„Můžu se tě na něco zeptat?"

„Ano, to víš, že můžeš," odvětila jsem

„Kde máš rodiče a proč bydlíš u tety a strýčka?"

„Víš, jsou to asi čtyři měsíce, co měli moji rodiče autohavárii, kterou nepřežili."

„To je mi moc líto," řekla Gaila tiše

„Díky, ale to nejhorší je už za mnou," smutně jsem se usmála. Dorazily jsme k ní, měli velký dům s ještě větší zahradou. Dveře nám otevřel jejich sluha

„Dobrý den, slečno Gailo," řekl uctivě

„Dobrý den, Alfonso, tohle je moje kamarádka Olívie."

„Dobrý den," řekla jsem

„Dobrý den, slečno."

„Pojď, Olívie, půjdeme ke mně do pokoje."

„Jasan." Cestou do pokoje jsme potkaly hodně vysokého blonďatého kluka. Měl modrozelené oči, široká opálená ramena. Na sobě měl modré tričko a kraťasy. Jakmile se naše oči setkaly, jako by mnou projel blesk.

„Tohle je můj bratr Nick a tohle je moje kamarádka Olívie," představila nás Gaila

„Ahoj," řekl a podal mi ruku

„Ahoj," podala jsem tu svou. Měl pevný stisk a docela velkou sílu. Po chvilce jsme došly k jejímu pokoji. Měla ho hezky zařízené. V rohu pokoje stála velká postel, vedle ní byl stůl na učení a knihovna. V pokoji také měla gauč, stůl a židle, kam si mohla sednout. Stěny pokoje byly polepené plakáty zvířat.

„Máš to tu hezké, ale je to tu docela jiné než zbytek domu," pověděla jsem jí

„Dík, zařizovala jsem si to tu sama. Tátovi a mámě se to tu moc nelíbí, mají jiný vkus, jenže nakonec jsme se dohodli, že si to tu můžu zařídit podle svého, uznali totiž, že oni se tady nebudou učit, zvát si kamarády, spát a žít tu." 

„Jo, to máš pravdu." Celé odpoledne jsme si parádně užily, vyprávěly jsme si příběhy z dětství, povídaly jsme si o období prvních lásek, o životě a o škole. Také jsme se trochu učily, ale moc ne. Měly jsme si pořád o čem povídat, jakmile jsme vyčerpaly jedno téma, hned se našlo jiné, a tak to šlo celé odpoledne. Padlo osm hodin večer, když jsem se zvedla, že už půjdu domů. Rozloučily jsme se s tím, že se uvidíme zítra ve škole. Domů mě odvezl Rowan.

Už dlouho jsem se nezmínila o Davidovi. On se vrátil s rodiči do České republiky a od té doby jsem o něm neslyšela. Už jsou to tři měsíce, co jsem začala chodit do školy a potkala Gailu, která se stala mou nejlepší kamarádkou. Mimo jiné jsem se spřátelila s lidmi ze třídy, kteří mě přibrali k nim do party. Užili jsme si spousty legrace. A za tu dobu jsem se hodně zdokonalila v angličtině. Jenže strýček nechtěl, abych zapomněla na svůj mateřský jazyk, tak mi připravil překvapení. Jednou takhle v pátek, kdy u mě měla spát Gaila, jsme šly ze školy. Zrovna když jsme přicházely k našemu domu, zastavil před ním autobus, ze kterého vystupovali moji bývalí spolužáci, a aby toho nebylo málo, zavolal na nás James:

„Olívie, Gailo, přijdete na párty dnes večer?"

„Co je to za párty? A kdo všechno tam bude?" ptaly jsme se

„Bude to párty na počest toho, že máme takhle skvělou partu. A budu tam já, vy, Nick, Ricky, Lili, prostě naše parta."

„Tak jo, a od kolika je?" zeptala se Gaila.

„Je to od osmi a ta párty proběhne u mě doma."

„Přijdeme," slíbila jsem, jelikož mi bylo jasný, že tam nemůžeme chybět. Moji bývalí spolužáci moc angličtinu neovládali, ale chtěli vědět, co si povídáme, tak poprosili paní učitelku, aby jim to překládala.

„Pojď, Gailo, musíme cvičit a pak se připravit na párty."

„Jo, jasně, už jdu, ale co oni? "

„O ně se postará strýček, který právě přichází," řekla jsem a ukázala rukou k hlavním dveřím, kde opravdu přichází.

„Ahoj, strýčku," pozdravila jsem

„Dobrý den," přidala se Gaila

„My jdeme, strýčku, když budeš něco potřebovat, víš, kde nás najdeš," řekla jsem a dala mu pusu na tvář. Šly jsme se převléct do jezdeckého úboru. Jakmile jsme se převlékly, tak jsme šly do stájí a osedlaly naše koně. Já mám černého anglického plnokrevníka jménem Blesk  a Gaila hnědého anglického plnokrevníka jménem Champion, ale říká se mu Champi. Nejdřív jsme se byly projet a pak jsme jely na překážky. Zrovna v polovině tréninku přišel strýček a s ním i ostatní, ukazoval jim stáje. Nejdřív si nás nevšimli, upozornil na nás až jeden kluk. Věděla jsem, že se diví. Nikdy mě na koni neviděli, a teď dělám i parkur. Přijela jsem k nim blíž a anglicky, aby byla sranda, jsem se jich ptala, co potřebují a proč se tak diví. Samozřejmě, pochytili jen pár slovíček. Strýček se upřímně rozesmál a povídá mi:

„Nechtěla bys jim to říct v češtině?"

„Proč ne, ale takhle je to větší sranda, dívat se na ty jejich nechápavý obličeje, ale když si přeješ, tak se jich zeptám i česky." Obrátila jsem se k nim a jasnou češtinou jsem jim to přeložila. Nezmohli se ani na slovo, protože nečekali, že se dokážu tak rychle zorientovat a plynule přejít z angličtiny do češtiny. 

Autor: aramka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sokolí dívka 3. kapitola: