Sokolí dívka 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

San Diego, další přesun a překvapivé novinky

06.06.2013 (16:00) • aramka • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 366×

Kapitola XIII.

Druhý den jsem se probudila svěží s úsměvem na rtech, věděla jsem, že jsem se konečně rozhodla, a moje rozhodnutí je následující, zatím nic dělat nebudu a budu si užívat těhotenství a San Diega, a podle toho, co se budu dozvídat od tety, se uvidí, pokud uvidím, že to Chris vážně nevzdal, bude pro mě znamení, že mu na mně, byť i malinko, záleží a můžu ho vyslechnout a říct mu o malinkém, ale pokud to vzdá a nebude bojovat, myslím si, že nám bez něj bude líp. Po snídani jsem se vydala prozkoumat město, které se na chvíli stává mým domovem. Neuhádnete, kde jsem nakonec skončila. Ano, v zoo, ve vyhlášené Sandiegské zoologické zahradě. Zahrada mě naprosto okouzlila a já věděla, že tam se budu pořád ráda vracet.

Do domu jsem se vrátila přesně na večeři, poté mě čekal rozhovor s tetou. Tentokrát volala ona mně.

„Ahoj, teto,“ řekla jsem se vesele, ale místo tetina laskavého hlasu jsem uslyšela: „Olívie, nezavěšuj, prosím, usmlouval jsem s tvou tetou, že ti můžu zkusit zavolat, a když mi to položíš, už mi telefon nepůjči.“

„Fajn, co chceš?“ řekla jsem a snažila se o chladný tón

„Chtěl bych ti to všechno vysvětlit, tys mě nenechala nic říct. Já tě přece miluji.“

„To už nikdy neříkej“ vřískla jsem do telefonu

„Budu to říkat, protože je to pravda. Miluji tě. S Isis ti to rád vysvětlím, ale nemůžu po telefonu, tohle ti chci říct osobně. Vrať se, prosím.“

„Já nemůžu, potřebuji mít chvíli jen pro sebe. Dej mi, prosím, k telefonu tetu,“ řekla jsem smutně.

„Olívie, jsi v pořádku?“ ozval se ze sluchátka tetin hlas.

„Ano, jsem.“

„Zlobíš se hodně?“

„Ani ne, jen menší varování by příště neškodilo. Jak se má strýček?“

„Má se velmi dobře, pozdravuje tě.“

„Také ho pozdravuji,“ odvětila jsem, s tetou jsem si povídala asi další hodinu, když jsem se cítila už moc unavená, že jsem naši konverzaci skončila. Došla jsem se vykoupat, převléct do pyžámka a jen co jsem si lehla do postele, usnula jsem.

Druhý den ráno jsem si ke snídani pustila zprávy, ale to jsem neměla dělat, na obrazovce se objevila ta bloncka a vedle ní byl Chris, v těch zprávách zrovna říkali, že se slavná modelka Isis zasnoubila s „mým“ Chrisem. Byla jsem v šoku, zavolala jsem tetě, jestli o tom ví, ona mi řekla, že bohužel ano. Strýček prý úplně pění, a to nemluvím o tom, jak tohle všechno snášejí moji biologičtí rodiče a bratr.

Když jsem skončila hovor s tetou, zazvonil mi mobil a objevilo se neznámé číslo, tak jsem to vzala.

„Prosím?“

„Tady je Chris.“

„Ty máš ještě odvahu po tom všem se mi vůbec ozvat?“

„Chci ti to vysvětlit.“

„Tady není nic k vysvětlování, podruhé jsi mě zradil, ale problém je, že jsi nezradil jen mě.“

„A koho ještě?“ optal se klidně

„Když jsem tě nachytala s ní, šla jsem zrovna od doktora, chtěla jsem ti oznámit, že čekám naše dítě, ale tobě to bylo jedno, hlavně, že jsi mohl bejt s ní. Tak jsem se rozhodla, že ti o dítěti nepovím, pak to vypadalo, že mě chceš zpátky, a když ti teda uvěřím, že to myslíš vážně, znovu mě zradíš, už podruhé jsi zradil mě a moje dítě.“

„Ty jsi těhotná? Čekáš naše miminko“

„Čekám svoje miminko, ty v našem životě už nemáš místo. Sbohem, buď si zasnoubený a ožeň se s vědomím, že někde po světě bude tvoje dítě vyrůstat bez tebe,“ řekla jsem a práskla telefonem. Sesypala jsem se a zbytek dne a noc jsem probrečela, nakonec jsem dospěla k rozhodnutí, že už tu nemůžu zůstat.

Druhý den ráno jsem si sbalila pár nejnutnějších věci a vzala jsem si peníze v hotovosti, protože jsem nechtěla, aby mě vystopovali podle kreditních karet. Vzala jsem si batoh na záda, naposledy se rozhlédla po tomhle krásném domě a vydala se ven, kus od domu jsem si zavolala taxíka a ten mě odvezl na letiště. Měla jsem štěstí, zrovna se uvolnilo jedno místo v letadle, co letělo za půl hodiny, ani jsem nekoukala, kam to letí, a hned jsem si letenku koupila. Až v letadle jsem zjistila, že je to do Španělska. Letěla jsem asi pět, možná více hodin, nevím, celý let jsem prospala.

Po přistání v Barceloně jsem si řekla, že tu den dva zůstanu a promyslím si, kam půjdu dál. Našla jsem si takový malý, ale útulný hotýlek, co ani nebyl moc drahý. Ubytovala jsem se a šla se podívat po Barceloně, asi po dvou hodinách jsem se vrátila do hotelu, dala si lehkou večeři a šla na pokoj. Sedla jsem si na postel a sbírala odvahu zapnout mobil, asi po deseti minutách jsem ho zapnula, okamžitě mi přišlo asi dvacet zpráv, byly to zmeškané hovory od tety, strýčka, ale i Keira a Chrise. Dalších zpráv jsem si nevšímala a vytočila tetino číslo. Vzala mi to hned po prvním zazvonění.

„Kde jsi, Olívie?“ křičela do telefonu.

„Ahoj, teto, uklidni se, jsem v pořádku, neřeknu ti kde, ale jsem v bezpečí, jen potřebuji být chvíli sama.“ Po velmi dlouhém a emociálně vypjatém hovoru jsem si šla lehnout a přemýšlela jsem nad tím, zda jsem udělala dobře, když jsem tetě neřekla, kde jsem.

Po pár dnech prožitých v odpočinku jsem už věděla, kam půjdu, zavolala jsem do jedné realitní kanceláře, která nabízela byty a domy na Mallorce. Po ujištění, že bytů či domů je k pronajmutí dost, jsem si zabukovala letenku a odletěla tam.

Ubytovala jsem se v malebném hotýlku a vydala se na schůzku s realitní makléřkou.

Ukázala mi pár bytů a nakonec takový malý domek na pláži, který jsem si okamžitě zamilovala, byl krásný, jednopatrový, uvnitř byla krásná kuchyně, obývací pokoj, ložnice a nádherná koupelna.

„Ten chci,“ vydechla jsem okouzleně a hned si zaplatila pronájem na půl roku. Jakmile byly všechny papíry vyřízené, odjela jsem zpátky do hotelu, zabalila si věci a odhlásila se. Po vybalení si věcí v mém ráji, jak jsem tomu domečku začala říkat, jsem se byla podívat na pláži, byla nádherná, s bílým jemným pískem, který hřál mé nohy, procházela jsem se tam a zase zpátky a poslouchala šumění moře a pozorovala vlny, jak se jedna přes druhou valí na pláž.

Bylo to velmi uklidňující. Asi po hodině jsem si řekla, že si půjdu zaplavat. Vrátila jsem se tedy do domečku a vzala jsem si na sebe plavky a ručník jsem si omotala okolo boku. Pohladila jsem si ještě úplně ploché bříško, ale věděla jsem, že můj miláček tam je. Šla jsem na pláž, ručník položila do písku a pomalu došla k vodě, chvíli jsem nechala vlny, aby se mi otíraly o nohy, pak jsem se rozešla do moře. Voda byla krásně teplá a velmi průzračná, bylo vidět na dno. Zaplavala jsem si a pak jsem se potápěla a užívala si tu nádheru, když už jsem se cítila unavená, došla jsem k ručníku a na chvíli si na něj lehla, abych uschnula.

Poté jsem se vydala do domu a jela nakoupit nějaké jídlo a taky další potřeby. Ve městě jsem zajela k obchodnímu centru. Vešla jsem dovnitř a byla okouzlena tou místní atmosférou. Nakoupila jsem si pár kousků oblečení, hygienické potřeby a nakonec se vydala do obchůdku s jídlem, už jsem se blížila k pokladně, když mě zaujal článek v místních novinách, ale protože jsem neuměla španělsky, rozhlédla jsem se a uviděla u pokladny mladého kluka, vzala jsem ty noviny a zeptala jsem se ho, zda umí anglicky, po kladné odpovědi jsem ho poprosila, aby mi ten článek přeložil.

„Píše se v něm, že známá modelka Isis a Chris Torner nikdy nebyli zasnoubení, že to byla jen kamufláž, aby se Isis zbavila chlápka, co ji pronásledoval, a po tomhle oznámení se ji snažil zabít, ale to už ho chytili policisté a je za mřížemi.“

„Děkuji za přeložení,“ řekla jsem v zamyšlení, a zaplatila zbytek nákupu. Nasedla jsem do auta a odjela zpátky do domečku. Myslí mi vířilo moře otázek a hlavně ta nejdůležitější, a to, že pokud v tom článku byla pravda a on s ní nebyl nikdy zasnoubený, tak mi nelhal. Nakonec jsem se propadla do neklidného spánku. Ráno jsem už věděla, co udělám, vytočila jsem číslo tety.

„Ahoj, teto."

„Ahoj, Olívie, jak se máš? Kde jsi?“

„Jsem v pořádku, mám se dobře, jsem v Evropě.“

„Kde?“

„To je teď jedno, já se chci zeptat, zda i u vás vyšel článek o tom, že Isis a Chris nikdy nebyli zasnoubeni, že to jen předstírali kvůli jednomu maniakovi.“

„Ano, i u nás ten článek vyšel, strýček mluvil s Chrisem a ten to potvrdil, mimochodem, Chris je úplně zničený, prý jsi mu řekla, že čekáš jeho dítě a že už tě nikdy neuvidí, tebe ani tvé dítě.“

„Já... řekla jsem to, byla jsem raněná představou, že mě vyměnil za ni, nevěděla jsem, že to pouze předstírá.“

„Měla bys mu zavolat, měli byste to vyřešit, víš, že vždy stojíme na té straně, Olívie, ale takhle to nemůže pokračovat.“

„Já mu zavolám,“ slíbila jsem tetě.

„Tak už budu končit, musím jít za strýčkem a říci mu, že jsi volala. Mám tě ráda, Olívie.“

„Já tě mám taky ráda, teto, a to moc.“

„Pá.“

„Pá.“ Po dokončení tohoto telefonátu jsem se šla najíst a sbírat odvahu k tomu, co musím udělat. Ano, musím zavolat Chrisovi.

Autor: aramka, v rubrice: Povídky » Na pokračování