OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sokolí dívka 1. kapitola

13.03.2013 (12:00) • aramka • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 932×

Sokolí dívka

Kapitola I.

Už rok hledám lásku a nemůžu ji najít. S Mirkem jsem se rozešla, protože si našel jinou. Život už je takový. Je super, že zítra jdu naposledy do školy. Ne, že by se rozdávalo vysvědčení, to ne. Ale teta a strýček mě pozvali k nim.  Bydlí v Londýně, takže si hezky procvičím angličtinu. Možná tam potkám nějakého kluka. Uvidíme. Uf, tak školu mám za sebou.

„Olívie už máš zabaleno?" ptá se mě mamka.

„Ještě ne, ale už balím!" odpověděla jsem. U tety a strýčka budu šest měsíců. Konečně si ode mě naši odpočinou. Druhý den ráno jsme odjeli na letiště, kde jsem se s rodiči rozloučila, do Londýna poletím sama.

Přes pasovou kontrolu jsem přešla hladce. Letadlo mělo patnáct minut zpoždění. Konečně jsme se dostali do letadla, letenka mi určila místo u okna. Nevím, jak dlouho poletím.

Asi po dvou nebo třech hodinách šlo letadlo na přistání. To proběhlo hladce. V letištní hale jdu nejdřív k pomalu se ploužícímu pásu, abych si vyzvedla svoje zavazadlo. Když jsem si ho vyzvedla, začala jsem se rozhlížet po tetě a strýčkovi. Ale nikde jsem je neviděla. Zůstala jsem nerozhodně stát uprostřed haly a přemýšlela, co budu dělat, kdyby se náhodou neobjevili. Po chvilce ke mně příjde pár ve středních letech.  Ano, je to teta a strýček.

„Ahoj, Olívie, promiň nám to zdržení!" promluvil strýček.

„Ahoj, nic se neděje," odvětila jsem.

„Jaký jsi měla let?" ptá se mě teta.

„Docela dobrý, jen kdyby to letadlo nemělo zpoždění" prohlásila jsem. Venku jsme nasedli do limuzíny. Asi jsem vám ještě neřekla, že strýček vlastní po celém světě asi deset poboček jeho firmy, která hodně prosperuje, takže nemají o peníze nouzi, ale tím nechci říct, že by strýček byl snob, to ani náhodou.

Když jsme vystoupili před jejich domem, na chvíli jsem oněměla úžasem, přede mnou se rozkládal dům o velikosti zámku. Vedle domu byla nádherná, veliká upravená zahrada. Za domem se rozkládaly pastviny pro koně a tréninkové dráhy. Nemohla jsem se na tu nádheru vynadívat. Když jsem se trošku vzpamatovala, tak jsme šli ke dveřím. Ještě než strýček stačil zmáčknout zvonek, dveře se otevřely. Otevřel je sluha jménem Henrych. Vešli jsme do prostorné haly.

„Henrychu, odveď Olívii do jejího pokoje."

„Ano, madam," odpověděl Henrych. Vedl mě spletí chodeb a zastavil se až na konci jedné chodby.

„Potřebujete ještě něco, slečno Olívie?"

„Ne, děkuju," usmála jsem se. Otevřela jsem dveře a vešla jsem dovnitř. Když jsem se rozhlédla, zjistila jsem, že jsem  se ocitla v útulným salonku. Na jedné straně byl krb, před krbem byla dvě křesla, pohovka a stolek.

Na druhé straně byly dvoje dveře. Otevřela jsem první z nich, ty vedly do vkusně a docela luxusně zařízené koupelny. Druhé dveře vedly do ložnice. V ložnici se nacházela obrovská postel s nebesy. Vedle postele byl noční stolek. Potom tam byly skříně a toaletní stolek se zrcadlem. Asi za hodinu jsem měla všechno vybalené. Za deset minut potom přišel Henrych.

„Slečno Olívie, za dvacet minut se podává večeře. Paní vám vzkazuje, že si máte vzít společenské oblečení. Za deset minut  pro vás přijdu, abych vás odvedl do jídelny."

„Děkuju, Henrychu, budu připravená," odvětila jsem. Hned jak odešel, otevřela jsem dveře od skříně a vytáhla jsem dlouhé, elegantní tmavě zelené šaty. Oblékla jsem se a nalíčila. Stihla jsem to tak akorát. Za okamžik už ťukal Henrych na dveře.

„Slečno, vypadáte úchvatně," zalichotil mi.

„Děkuju."

Vedl mě spletí chodeb, až jsme došli do jídelny. Pozdravila jsem tetu a strýčka, ale potom jsem úplně ztuhla. Strýček měl totiž hosty, ale zdálo se mi, že toho kluka, co u toho stolu seděl se svými rodiči, znám. A měla jsem pravdu. Ten kluk, byl to David!

Autor: aramka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sokolí dívka 1. kapitola: