Je to o dívce, která se jmenuje Paige a pro kterou je život jenom utrpení, ale den po své neúspěšné sebevraždě najde člověka, kterého by mohla milovat dokonce svého života. Prosím o komentáře a o kritiku. Děkuji. Prosím napište jestli mám pokračovat, protože se mi to nezdá jako moc dobrá povídka.Děkuji.
02.01.2010 (14:00) • Tinulisek • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 720×
Smrt je pro mě štěstí 1. díl
(pohled Paige)
Šla jsem domů z práce a byla jsem strašně unavená. Po cestě jsem koukala po domech, které se kolem ztráceli. Těšila jsem se na svého přítele Bena. Byla jsem s ním 6 let a dnes jsme měli výročí naší první schůzky. Přišla jsem domů a líně jsem se sebou plácla na kanape.
„Jsem doma,“ řekla jsem.Bylo ticho.
„Miláčku jsi tady?“ zeptala jsem se a otevřela jsem dveře do ložnice.To co jsem viděla mě dodnes pronásleduje v nočních můrách.Vešla jsem a viděla jsem úplně cizí dívku jak sedí na naší posteli.Vyrazilo mi to dech. Dívka se na mě zkoumavě podívala a začala na mě mluvit a já jsem poznala jak má její hlas ošklivý pisklavý tón.
„Ty jsi Paige?" zeptala se. Jako ve snu jsem přikývla.
„Já jsem Jenifer,“ řekla a podala mi ruku. Já jí ruku nepodala a místo toho jsem na ní nenávistivě zírala takže si ruku strčila do kapsy. V tu chvíli přišel Ben z koupelny. Měl mokrou hlavu a dokonce si mě nevšiml. Objal se s Jenifer. Asi za 2 minuty mu došlo, že nejsou sami.
„Jééé ahoj Paige ty už jseš tady?“ zeptal se a objal mě. To už na mě bylo moc a dala jsem mu facku.Zamračil se a dal mi jí taky.
„Jak jsi mohl Bene?“ křičela jsem.
„Vždyt se na sebe podívej pořád jsi v práci a nemáš na mě čas takže jsem si musel najít náhradu,“ řekl klidně. Začala jsem mu balit věci a házet mu je ven.
„Vypadni už tě nikdy nechci vidět rozumíš?“ křičela jsem. Jenifer na mě koukala jako měsíček na hnoji a jí kopla kotníku takže začala brečet jako pětileté dítě. V tu chvíli jsem si pomyslela jak mě Ben může vyměnit za takovýhle odpad to opravdu nechápu. Slyšela jsem jak Ben nastartoval svoje žluté Porsche a odjel. Ten den jsem tupě koukala do zdi a nezvedala telefony. Ale jednoho dne mi došlo, že se nemůžu takhle schovávat takže jsem si šla koupit boty, které nutně potřebuji.Šla jsem a koukala jsem na výlohy krámků kde bylo černé oblečení. Ta černá sedí k mé náladě pomyslela jsem si. Myslela jsem na Bena a na smrt. Kdybych se zabila nemusela bych alespoň trpět. Potom jsem u chodníku uviděla penízek a hodila jsem ho za hlavu a myslela jsem si přání. Přála jsem si abych našla někoho kdo bude mou oporou po celý můj mizerný život, který možná nebude trvat zas tak dlouho. Moje babička mě vždy učila abych za sebe házela penízky a něco si přála a já se jí vždycky smála když vzala penízek a házela ho za sebe a už se za ním neotočila. Nyní babička byla 5 let mrtvá. Dost špatně jsem to snášela vzpomněla jsem si. Ale dost babičky ted jsem stála před obchodem Bata a šla jsem k jeho velikým dveřím, které obchod vlastnil. Vešla jsem dovnitř a upalovala jsem ke kozačkám, protože ty mi na moje dlouhé štíhlé nohy sedí nejlépe. Když jsem se rozhodovala mezi fialovými kozačkami a černými kozačkami slyšela jsem tiché klení.
Otočila jsem se po hlase a nějaký pohledný muž šel ke mně.
„Dobrý den,“ oslovil mě ten nádherný muž.
„Dobrý den,“ řekla jsem těžce. Usmál se na mě s úsměvem, který do smrti nezapomenu. Možná ta smrt nebude tak dlouho trvat, ale to je jedno on má stejně svou dívku.
„Prosím Vás mohla by jste mi ukázat kde je divadlo?“ zeptal se. Tentokrát jsem mu úsměv oplatila a myslím, že to zabralo.
„Ale jistě jděte prosím za mnou,“ řekla jsem. Ale dříve než jsem se stihla otočit tak mi podal ruku.
„Já jsem Charlie a vy?“ zeptal se mě.
„Jsem Paige,“ řekla jsem.
„Takhle se jmenovala má babička,“ řekl a znovu se usmál.
„Opravdu?“ zeptala jsem se.
„Ano,“ řekl. Chtěla jsem udělat lepší atmosféru než byla takže jsem ho maličko začala balit.
„Můj dědeček se jmenoval Charlie,“ usmála jsem se. Rozesmál se a já žasla jaký má krásný úsměv.
„Vážně?“ řekl.
„Ano,“ řekla jsem. Chtěl něco říct, ale já blbá ho předběhla.
„Pojdte za mnou Charlie, ukážu Vám cestu do divadla,“ řekla jsem a on už nic nenamítal takže jsme vyrazily. Ach bože jak byl krásný.
Konec
2. díl
Autor: Tinulisek, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Diskuse pro článek Smrt je pro mě štestí 1. díl:
Mám pokračovat? prosím napište.
AgataEritra:To nevím prostě mě to napadlo a děkuji.
No, tak fajn... Není to špatný, ale moc by mě zajímalo, proč máte všechny (tohle není teda vyloženě tvůj případ) tendence používat tu přemíru značek... Všichni jezdí v Porshe, obouvají Baťu, spodky Sephora, pijou Tchibo a chrání se Durexem... Není to zbytečné?
Nikol 18:Děkuji za opravení slibuji, že už si dám pozor.
Laskvě příště si dej pozor, že po řadových číslicích se píše tečka! A za každou tečkou, tedy ukončením věty se dělá mezera, stejně tak jako za uvozovkami:
např. "Mě se to nelíbí,"_řekla jsem nahlas._Aniž by mě někdo poslouchal.
Takto to má být. Pro příště to opravovat nebudu, dej si na to pozor
Děkuji za opravení chyb.Prodloužila jsem to jak jsi řekla a doufám, že už tam nejsou chyby.
Bohužel, ale na vydání je to opravdu příliš krátké. Prosím, prodluž to :). Také si dávej pozor na psaní mezer po tečkách na konci věty. Tentokrát jsem ti to, snad zdárně, opravila, tak pro příště . Až to bude delší, znovu zaškrtni "článek je hotov".
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!