OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Školní loser - 9. kapitola

01.05.2013 (17:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 846×

http://www.youtube.com/watch?v=kEbEMjKitA4

Kate:

„Nazdár, jsem rád, že jste dorazili,“ objal Alexe nejspíše oslavenec a já se na něj usmála.

„Tady, menší dárek,“ podala jsem mu láhev od táty a on ji až moc velkoryse přijal.

„Tak to se musíme napít,“ zaběhl k nějakému stolu, vzal čisté kelímky na panáky a každému nalil.

„Promiň, ale já nepiju,“ velkoryse jsem odmítla a ustoupila o krok dozadu. Nikdy jsem nepila a nějak to ani nechci zkusit.

„Já mám narozeniny, já rozhoduji a ty se prostě napiješ,“ strčil mi do ruky až moc vrchovatého panáka a já prohrála.

Ještě než jsem si s ostatníma měla asi ťuknout, tak jsem ho do sebe klopla, abych to měla rychle za sebou. Celý krk mě pálil a já myslela, že mě asi klepne pepka. A v tom se samozřejmě nemohlo nic jiného zlého stát než to, že se ozval oslavenec.

„Kočko, neťukli jsme si, takže musíme znova,“ nalil mi opět plného panáka a ťukl si o něj tím svým. Zvedl moji ruku k ústům a já to spolkla. Opět.

„Kate, jsi v pořádku?“ ptal se mě Fred, jakmile viděl můj obličej. Jenom jsem kývla.

„Musím na WC,“ čapla jsem Marii, která s panákem neměla očividně problém, a mířila do domu.

Zalezly jsme do koupelny a já si sedla na vanu.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se mě Marie, vytáhla z kabelky lesk a přetřela si s ním rty. Vypadla tak dospěle. Ne jak já. Složím se z dvou panáků. Taková ostuda.

„A co, jak vám to klape s Alexem?“ musela jsem mluvit.

„Alex je bezvadný a moc se milujeme,“ usmála se a podívala do blba. Ten výraz mě celkem zarazil.

„Počkej, vy jste spolu?“ nechápavě jsem na ni koukala a ona jen kývla. „To já bych nemohla, na to nemám koule,“ řekla jsem takovou tu známou řeč z filmů a tahle konverzace se mi moc nelíbila.

„Myslím, že až bude ta pravá příležitost s tím pravým, tak na to ty koule mít budeš,“ vytáhla mě ze sedu na nohy a mohlo se jít.

Alex s Fredem stáli u baru a objednávali pití.

„Nevadí, že jsem ti objednal vodku s džusem?“ podal mi kelímek Fred.

„Není to v tom cítit, takže bacha, kolik toho vypiješ,“ uchechtla se Marie a očividně věděla, o čem mluví. To se nemusí bát, já to nepřeženu.

Ochutnala jsem můj „koktejl“ a opravdu. Není tam cítit vodka vůbec.

Marie s Alexem ovládli taneční parket, ale já se styděla. Pořád mě někdo zval na panáky a já nějak chodila. Vždycky jsem to do sebe rychle klopla a zapila to džusem s vodkou. Začalo se mi to i líbit.

Něco kolem půlnoci:

Fred:

„Frede, jdeme tancovat,“ chytla mě Kate totálně opilá za ruku a táhla mě na taneční parket. Mašle kolem jejího pasu se pomalu, ale jistě rozvazovala.

Ten koktejl vážně nebyl dobrý nápad.

„Kate, jsi opilá, půjdeme domů,“ chtěl jsem jí odvést, ale ta mrška se mi vyhnula a chytla se nějakého kluka, který ji hned pozval na panáka.

Šel jsem za ní a stoupl si za ni. Co kdyby náhodou spadla.

„Jsem Kate, je mi osmnáct a jsem moc pěkná holka,“ podala na potřesení Kate neznámému týpkovi ruku a „představila“ se mu.

„Tak na zdraví,“ oba dva převrátili panáky do hrdla a Kate to už nedělalo problém.

Rychle, než by zase něco provedla, jsem ji odvedl k našemu stolu a posadil ji na židli. Než jsem se ale posadil já, byla už zase na nohou a tahala mě na parket. Jít s touhle holkou na párty je fakt odvaha. Její otec mě zabije.

„Frede, my už půjdeme,“ přišel za mnou Alex, který se držel s Marií a koukal na Kate.

„Frede, pojď už!“ poroučel můj doprovod.

„Nechceš pomoct?“ začal se smát Alex až moc nahlas.

„Ne, já ji pozval, taky ji odvedu,“ to už jsem ale byl opět dovlečen na parket a Kate si sedla přímo doprostřed parketu.

„Co to děláš?“ nedalo mi, protože ještě před chvíli byla jako energie přeplněná, a teď chce sedět.

„Tlačí mě boty, nechci je,“ a sundala si je. Měla takovou zvláštní barvu těch nehtů na noze.

Boty hodila někam, ani nevím kam, a stoupla si. Mašle se jí tím zběsilým pohybem urvala a spadla na zem. Zvedl jsem ji a strčil do kapsy. Ta holka se nezdá.

„Frede, spal jsi s někým už?“ točila se kolem mě a vykřikovala písničku, která teď hrála do nebe. Její otázka mě celkem zaskočila.

„Jo, proč se ptáš?“ prostě jsem to nečekal.

„Tak to jo,“ zastavila se a pokrčila rameny.

Přišla ke mně blíž a stoupla si na své mrňavé špičky.

„Fredericku, dneska se chci smát a tahle noc neskončí,“ šišlala a už asi ani nevěděla co.

„No do prdele,“ ujelo mi. Ona se chce ještě bavit a já ji budu muset hlídat. Do čeho jsem se to namočil?

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Školní loser - 9. kapitola :