OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Školní loser - 6. kapitola

25.04.2013 (09:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 814×

http://www.youtube.com/watch?v=MWXswkTvxnk

Kate:

Napsala jsem tátovi SMS, kde je. Chtěla jsem, aby přijel. Ptal se mě, jak se zachovala matka. Řekla jsem mu pravdu a i to, že mě musel domů vézt soused. Byl naštvaný.

Matka nepřijela celý den a ani v noci nebyly slyšet ty její podpatky. Až když někdy kolem třetí bouchly dveře a po domu se ozval otcův křik.

„Magie, kde jsi?“ řval otec po domu a dupal po schodech. Vlítl i do mého pokoje a rozsvítil.

„Kate, miláčku, jsi v pořádku?“ posadil se na kraj mé postele a pohladil mě po ruce. Neměla jsem slov, tak jsem jen přikývla.

Povídali jsme si celou noc. Otec mi řekl o tom, že už to mezi nimi s matkou je nějakou dobu nalomené a že ho matka podvádí. Kvůli mně to prý ještě nerozvraceli, ale když se na mě matka i po vážném zranění nepostarala, tak se otec rozhodl, že se rozvedou.

Bylo to docela hodně informací, ale tak nějak jsem ho chápala. Matka se o mě nestarala tak, jak by měla. Cítila jsem to.

Musela jsem usnout, protože mě vzbudil až křik zezdola. Ozývaly se i rány. Pomalu, kvůli noze, jsem vylezla z postele a došla dolů.

„Já se s tebou prostě rozvádím!“ křičel táta na mámu.

„Jo, to klidně, ale tenhle dům je můj!“ křičela matka na otce a pokládala ruce na všechno, co bylo v jejím dosahu.

„No, to si nebuď jistá!“ nedal se otec a zpozoroval mě. „A Kate zůstane se mnou,“ ukázal na mě a matka se začala smát na celý dům.

„Ty si jako myslíš, že bych ji chtěla, ty blázne?“ sedla si na gauč a pořád se smála. Tak teď jsem to slyšela z plných úst. Matka mě nemá ráda a nechce mě.

„Sbal si těch tvých pět švestek a vypadni!“ vykázal otec nadobro matku z domu a ta si naštvaně sbalila své věci a odešla. Nadobro.

Fred:

Zazvonil mi budík a já se opět jako skoro každý den chystal do školy. Kate dneska asi nepůjde, tak bych ji mohl po škole navštívit.

Naši doma nebyli, takže jsem nějak nespěchal s ranními přípravami. Nikdo mi neříkal, že bych měl pohnout zadkem atd. Byl to klid.

Když jsem konečně vyšel před barák, nasoukal batoh do auta a chtěl vyjet, tak jsem nemohl uvěřit, co se u sousedů dělo.

Před dům doslova přiletěla matka Kate a zabrzdila tak prudce, že jsem ji viděl v jejich garáži. Vystoupila z auta a razantním krokem si to kráčela dovnitř. Otevřela a mrskla s dveřmi. To byl konec představení.

Vyjel jsem do školy. Skoro celé parkoviště bylo obsazené. Musel jsem zaparkovat až u bloku D. Paradox ale byl, že jsem měl matematiku v bloku A. Úplně na druhé straně.

Alex stál před dveřmi a držel mobil. Jako obvykle.

„Kámo, kde jsi?“ poplácal se po hodinkách a zamířil do učebny. Jakmile jsme si sedli, tak zazvonilo. „Tak jak je Kate?“ promluvil a konečně schoval mobil do kapsy. Učitel přišel a my se museli postavit.

„Dneska za ní jdu, můžeš se přidat,“ mrkl jsem na něj a posadil se. Zajiskřilo se mu v očích. Má nějaký plán.

„Můžu si někoho vzít s sebou?“ ptal se opatrně a přimhouřil oči.

„Koho?“ nedalo mi to, protože mě nikdy s žádnou jeho kočkou nepředstavil a nikdy ji s námi nikam nevodil.

„No, Marii Birdsovou,“ řekl váhavě a na tváři se mu objevil úsměv. Ten kluk se snad zabouchnul do Marie.

„Ty se nezdáš,“ dal jsem mu lehce pěstí do ramene a začal jsem se smát. Učitel si toho všimnul a rozsadil nás. Alex si někoho našel, no to mě podrž.

Bez Alexe to byla nuda. Musel jsem dávat pozor. To mě štvalo. Když jsem se dozvěděl takový novinky, musel jsem Marii a Alexe pozorovat.

Byli jako dvě mrkající panenky. Pořád se na sebe usmívali a posílali si SMS. Musel jsem se jim smát, ale záviděl jsem mu. On má někoho, s kým si může užívat legraci a mít ho rád.

Musel jsem začít myslet na Kate. Co asi dělá?

Kate:

Otec si vzal na dnešní den volno. Odvezl mě na kontrolu do nemocnice. Řekli mi, že se to dobře hojí, ale měla bych být v klidu. Do školy ale můžu.

Poté, co jsme nakoupili, protože hospodyni nikdo z nás nechce, tak mě vysadil doma a jel ke svému známému, který provádí rozvody. Prý to chce mít co nejdřív z krku.

Byla jsem opět doma sama. Náladu mi zvedl až zvonek, který hlásil, že někdo stojí za dveřmi. Byl to Fred.

Pozvala jsem ho dál a usadili jsme se v obýváku. Byla s ním legrace. Donesl mi čokoládové bonbóny a já je celé snědla.

„A jak se těšíš na pátek?“ ptal se mě a já přemýšlela, jestli mu mám říct o náhlém rozvodu rodičů.

„No jo, těším,“ zamlčela jsem mu rozvod. Abych mu sdělovala rodinné problémy, tak na to bychom museli být větší kamarádi.

„Já taky,“ usmál se a naklonil hlavu na stranu. To jsem taky dělala, když jsem nemohla na něco přijít.

„Vezmi v pátek filmy, koukneme na nějaký,“ rozproudila jsem atmosféru v domě.

Fred jenom přikývl.  Na oplátku jsem se na něj usmála a šla si do lednice pro vodu s ledem.

„Chceš taky?“ ukázala jsem na sklenici s vodou a Fred přikývl. Postavila jsem pití před nás a s těžkou nohou jsem dosedla na gauč. Bylo mi vedro.

„Jsem doma, zlato!“ oznamoval mi táta a zaklapl dveře. Fred se napjal a já nemohla udržet uchechtnutí.

„Dobrý den, pane,“ zvedla se moje návštěva z gauče a podala tátovi ruku. Byl nervózní. Nevím z čeho.

„Ahoj, děti, bavíte se?“ potřásl si táta s Fredovou rukou a usmál se. Já mu dám děti. Teď si bude myslet, že spolu něco máme.

„No, tak já půjdu.“

„Ale to nemusíš, Frede, já jdu do pracovny,“ nabízel se táta.

„Já musím,“ už byl u dveří a otvíral je. Táta se s ním rozloučil a ještě chvíli jsme stáli u dveří.

„Máš mobil?“ začal Fred nervózně a svíral lem svého trička.

„No, podle toho na co?“ nedala jsem se a laškovně se opřela o dveře.

„Dáš mi tvé číslo?“ viditelně se potil a koukal jinam. To takhle vypadá vždycky, když žádá holku o číslo?

Natáhla jsem a vylovila z jeho kapsy mobil. Naťukala jsem tam své číslo a uložila ho pod jménem krasavice odvedle.

Vrátila jsem mu mobil a rozloučili jsme se. Doufám, že to najde a bude vědět, že ta „krasavice“ jsem já.

Chtěla jsem jít zítra do školy, proto jsem si nachystala věci a zalezla do postele s povinnou četbou. Miluju knížky, hlavně staré romány, které skončí dobře.

Začetla jsem se tak, že když mi začal brnět mobil, prvně jsem ho nevnímala a pak jsem se lekla. Psal Fred.

Psali jsme si celý večer. Líčil mi, co všechno dělal od té chvíle, co odešel. Hltala jsem jeho zprávy jako malé dítě pohádku. Byl tak sdílný. Ukončili jsme to tím, že mi nabídl, že mě sveze do školy. S radostí jsem souhlasila a těšila se na ráno.

Fred:

Tahle holka mi dává zabrat. Jakmile jsem zavřel vchodové dveře, hned jsem se letěl převléct do plavek. Musím se zchladit.

Rodiče, kteří seděli u jídelního stolu, se na mě dívali s podezřením. Bylo mi to jedno.

Skočil jsem do bazénu a užíval si vodu. Zchladila moje teplé tělo a myšlenky. Kate mi dala své číslo.

„Fredouši, promiň, zapomněli jsme na to,“ omlouval se mi Alex a když jsem se otočil k němu čelem, tak jsem zjistil, že není sám. Za ním potichu kráčela Marie.

„Ne, to je v pohodě,“ divil jsem se, co tady dělá s ním, a koukal na ně jako blbý na blbého.

„Tohle je Fred a tohle je Maria,“ představil nás Alex, já vylezl z bazénu a podali jsme si ruce. Vypadala mile.

„Zlato, budeme grilovat, pozvi přátele!“ křičela na mě z verandy mamka a smála se.

„Chcete se přidat?“ hned jsem Alexovi a Marii nabídl a oni s nadšením kývli.

Byl to povedený večer. Maria nebyla holka jako skoro každá. Nevadilo jí maso ani slazené pití. Žádná barbína, co si hlídá postavu. Podobala se trochu Kate. Byla s ní sranda.

„Je už pozdě a já budu muset domů,“ omluvila se Marie a chystala se domů. Alex jako gentleman ji musel bez prodlení doprovodit.

Jakmile se za nimi zavřely vchodové dveře, tak jsem běžel do svého pokoje a hledal mobil. Musím napsat Kate. Myslel jsem na ni celou dobu, co jsme seděli a grilovali.

Napsal jsem jí a hledal číslo v seznamu kontaktů. Žádnou Kate jsem nemohl najít. Jediný nový kontakt tam byl krasavice odvedle. To je ale mrška.

Poslal jsem to a čekal. Chvíli to sice trvalo, ale odpověděla. Měl jsem takovou touhu si s ní povídat. Aspoň přes mobil.

Tak jsem nemohl vydržet, než se uvidíme, tak jsem jí navrhl, že ji vezmu do školy. Souhlasila!

Usínal jsem s pocitem štěstí, radosti a jisté náklonnosti? Bůhví. Ale pořád se nemůžu zbavit trýznivého pocitu, že jsem jí hrozně ubližoval. Jak jsem mohl být takový vůl? Budu se muset Kate omluvit, a myslím, že svezení autem nebude stačit.

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Školní loser - 6. kapitola :