OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Školní loser - 5. kapitola

24.04.2013 (09:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 842×

Kate:

U Freda byla tma, asi nebyl doma. Ani nevím, proč mi to tak vadilo. Bylo před desátou a já se chystala jít si zaběhat. Večer je to nejlepší. Není horko a nikdo na vás nekouká jak na blbce.

Vyběhla jsem z domu a uviděla Freda. Jak jsem na něj tak zírala, tak jsem si nevšimla rozprašovače na trávník a zakopla. Ten se tím nárazem zapnul a začal stříkat vodu. Moje reakce byla taková, že jsem začala ječet a běhala po celém trávníku u Frediho před domem.

Jeho kamarád, který stál vedle něho, se začal smát a já zjistila, co se může stát, když nedáváte pozor a zakopnete o kámen. Spadla jsem a cítila jakési nepříjemné zvuky. Bolela mě noha.

Nemohla jsem se pohnout. Z nohy mi tekla krev a do toho tu všude stříkala voda. Koukla jsem se v šoku z krve na Frediho a ten pochopil, že se něco stalo. Rychle ke mně přiběhl a koukl se na moji nohu.

Vytáhl si mě do náručí a odnesl k nim do kuchyně. Tam mě položil na linku a už zase šel někam jinam. Jeho kamarád se táhl za námi, a když byl Fred pryč, tak ani nevím, proč mě za nohu beze slova chytil a zastavil tím aspoň trochu krvácení.

„Jsem Alex,“ představil se mi a koukal na mě. Byl úplně jiný než Fred. Měl světlé vlasy a světlé oči.

„Kate.“

„Tak, lékárničku nemáme, takže jedeme do nemocnice,“ řekl nám Fred, který přišel do kuchyně a vzal klíče od auta.

„Já budu řídit a ty ji, prosím tě, vezmi.“

Alex mě vzal do náručí a nesl do auta. Kdyby mě ta noha tak nebolela, snad bych si připadala jako bohyně. Dneska už je to podruhé, co mě někdo nese.

Nařídila jsem jim, aby mě zavezli do nemocnice, kde pracuje moje matka. Krev tekla proudem a já cítila, že se mi dělá nevolno a mžitky před očima. Omdlela jsem.

„Slečno Reynoldsová!“ křičel na mě někdo z dáli a mlátil mě do tváře. Bylo mi to nepříjemné, tak jsem okřikla toho dotyčného a pomalu otevírala oči.

Nade mnou se tyčila nějaká ženská.

„Kde to jsem?“ vypadlo z mých úst a já si začala vzpomínat, jak jsem upadla.

„Vaše matka už tu co nevidět bude,“ oznámila mi asi sestra a odešla. Prvně mě mlátí a pak mi ani neodpoví na otázku. Příšerná sestra.

Ležela jsem na nějaké studené podložce a měla jsem zašitou nohu.

„Kate, to jsi nemohla dávat pozor?“ vyděsila se matka, když vtrhla za mnou a zavřela dveře. Měla na sobě doktorský plášť a byla celá rozcuchaná.

„Já si dávala pozor, to ten blbý rozprašovač!“ klela jsem a snažila se vstát.

„Budeš tu muset přes noc zůstat a zítra tě odvezou domů.“ Otočila se a zavřela za sebou dveře. No, to je teda matka.

Ležela jsem tam ještě chvíli, dokud nepřišel moc milý pán, posadil mě na vozík a odvezl na pokoj. Jelikož byla matka pracovník nemocnice, tak jsem měla nadstandardní pokoj.

To by zase jednou trapas. Moje pravá noha měla několik stehů a bolela. Lehla jsem si do postele a hned usnula.

Fred:

Ta Kate mi dneska teda dala. Na párty jsem nakonec nešel, protože toho na mě bylo moc. Vidět ji zraněnou ve mně nějak vyvolalo ochranitelský pud. Takhle jsem jí ubližoval i já, kdy jsem ji házel do koše?

Myslel jsem na to celou noc. Nejhorší asi bylo to, když mi omdlela na zadním sedadle v autě a nechtěla se vzbudit.

Doktoři mě poslali domů, takže vůbec nevím, co se s ní bude dít. Zítra po škole se za ní musím stavit.

Celou noc jsem nemohl usnout. Zabral jsem až někdy k ránu a jako naschvál mě hned vzbudil budík do školy.

Dneska jsem měl jenom pět hodin, ale i tak se mi nechtělo vstávat. Dole byl hluk a to mě přimělo vylézt z postele.

V kuchyni běhala pomatená matka a otec seděl u stolu. Dlouho jsme se nesešli všichni u stolu.

„Ahoj, krasavče, dáš si něco k jídlu?“ pozdravila mě matka a vlepila mi pusu na tvář. Byla oproti mně a otci hrozně malá. Měla něco málo přes sto šedesát centimetrů.

„Jo, něco si dám.“ Sedl jsem si vedle otce a popřáli jsme si dobré ráno. Máma byla zlatá, ale neměla na mě moc čas.

„Proč byl zapnutý rozprašovač?“ ptala se matka a postavila přede mě na stůl talíř vajec a slaninu.

„Asi to bude rozbitý,“ dělal jsem blbého, protože kdybych jí začal vykládat o Kate a její nehodě, tak by to bylo na dlouho.

Snídali jsme, když někdo zazvonil. Byl to nějaký soused. Matka s otcem se s ním bavili, tak jsem se šel zatím obléct. Naházel jsem učení do tašky a sešel dolů.

„Frede, potřebujeme si s tebou promluvit,“ zavolala mě matka do kuchyně a stála opřená o linku.

„Ty jsi včera odvážel nějakou Kate do nemocnice?“

„No jo, odvážel, protože se lekla našich rozprašovačů na trávu, zakopla a zranila se.“ Všechno jsem jí vyklopil jako hodný synáček a čekal, co řekne.

„A proč jsi nám to neřekl?“

„No, to je jedno, otec Kate nás v pátek zve na večeři, aby ti poděkoval,“ dokončila a vzala svůj pracovní kufřík do ruky.

„Jacku, musíme do práce,“ poplácala tátu po rameni a ten ji políbil na tvář. Věděl jsem, že se naši milují, ale nikdy jsem neměl rád, když si to dokazovali přede mnou. Někdy jsem jim totiž i záviděl. Nikdy jsem nikoho nemiloval. Pouze jsem se vždy s nějakou holkou vyspal a to bylo vše.

Odjel jsem do školy a celý den se snažil vnímat, ale bylo to pro mě někdy složité. Alex na párty včera taky nebyl a tak byl celý den mrzutý.

Probudilo ho až to, co jsem mu řekl, že jeho nový objev i oběť jde před námi, a on se začal usmívat. Holky vždycky oblomoval a pak je odkopl. Jeho nová oběť byla Maria Birdsová. Byla úplně jiná, než jaké obvykle měl. Nebyla to vysoká bruneta s kontem jak ruský miliardář. Byla to prostá bloncka z normálních poměrů.

Nechápal jsem ho, ale ať si dělá co chce. Měli jsme podobné povahy. Ale já s nikým nechodil. Jen jsem se s nimi vyspal.

Škola ubíhala pomalu, ale konečně jsem se dočkal zvonění, které pro mě oznamovalo konec.

Nasedl jsem do svého auta a vyjel směr nemocnice, kde leží Kate. Zaparkoval jsem na parkovišti a šinul si to dovnitř. Chvíli jsem ji musel hledat, protože tam byl frmol, ale našel jsem ji. Seděla na židli před ambulancí a v ruce třímala nějaké papíry. Měla na sobě šaty, které jí splývaly až na zem a překrývaly tak její zraněnou nohu.

„Ahoj, na co tady čekáš?“ oslovil jsem ji a ona se lekla. Upadly jí z ruky papíry a já jí je posbíral.

„Čekám už hodinu na odvoz,“ řekla naštvaně a vzala si ode mě papíry.

„Tak já tě odvezu,“ nabídl jsem se jí a nabídl pomocnou ruku. Její až moc ledové ruce na tohle vedro se mě chytly a já ji zvedl. Klopýtala.

„Prvně ale musíme ještě do lékárny,“ podávala mi papíry, které byly recepty na léky, a sedla si na místo spolujezdce do mého auta.

Vyjel jsem do lékárny, která mi byla známa, když žila ještě babička. Byla totiž nemocná a já jí jezdil pro prášky. Umřela před dvěma lety.

Zastavil jsem u lékárny a Kate se snažila vystoupit.

„Já tam zajdu,“ nabídl jsem se.

Celou dobu, co lékárnice hledala léky, tak jsem koukal do auta na Kate. Seděla v klidu a zírala z okna.

Zaplatil jsem a nasedl za ní.

„Díky, kolik chceš?“ podala mi peníze, ale já zakroutil hlavou. Chvíli se mi snažila ještě peníze vnutit, ale vzdala to.

„Víš, že k vám jdeme v pátek na večeři?“ musel jsem prolomit to trapné ticho.

„Matka vás pozvala?“ rozzářily se jí oči a usmála se.

„Byl u nás tvůj otec,“ řekl jsem prostě a viděl, jak jí koutky úst povadly. Zřejmě má se svojí matkou potíže.

Vysadil jsem ji před naším domem a pomohl jí do domu. Ještě jsem se nabídl, jestli nechce společnost, ale řekla mi, že chce spát, takže ne.

Zalezl jsem k sobě domu a nevěděl jsem, co dělat. Napsal jsem proto Alexovi a vymýšleli jsme plány na večer.

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Školní loser - 5. kapitola :