OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Siberion - Nečekaná překvapení - Úvod + 1. kapitola

19.01.2012 (09:00) • Eolis • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 840×

Úvod

Jmenuji se Eolin Adamsonová. Jsem normální patnáctiletá puberťačka, která se zabývá svými problémy. Žiji se svými rodiči na Hawajských ostrovech. Někdy přemýšlím o svém původu, protože oba moji rodiče mají světlou pleť a blonďaté vlasy, kdežto já jsem tmavá bruneta s medovými melíry a opálenější pletí. Moje máma, Lindsay Adamsonová, se zajímá o život v oceánu, takže většinu dne tráví pod vodou se svým průzkumným oddílem. Táta, Arthur Adamson, pracuje ve své půjčovně plavidel. Má tam různé rafty, lodě a tak. Díky tomu že bydlíme na Hawajských ostrovech a je tu v létě celkem hodně turistů, taková půjčovna celkem vydělává. Někdy se prý vydáme do Ameriky. Ale to bude asi hodně do budoucna, protože rodiče chtějí letět soukromým letadlem, které bude řídit mamka. Takže teď nechala průzkumnictví pod vodou a vystřídala to učením jak se udržet ve vzduchu. Tvrdí, že je to prý skoro stejné jako řídit ponorku. No, já bych to teda neřekla, ale uvidíme jak si ve vzduchu povede. Doma máme ještě fenku Ursó (já vím divné jméno, ale mě při křtu zrovna nic jiného nenapadlo) a kocourka Izmira (další divné jméno, ale tak se jmenuje jeden hrdina z mojí oblíbené knížky). Do školy jezdím lodí na poměrně vzdálený ostrov a tam také bydlím u své nejlepší kámošky. Domů jezdím na víkendy a prázdniny. Žijeme tu zatím něco přes dva roky, ale doufám že už tu zůstaneme napořád, protože život na ostrově je celkem fajn. Akorát mi tu chybějí koně. Doufám že tu na nějakém ostrově budou. Třeba i divocí. Asi si budu muset vzít loď a vymyslet falešný plán na odpoledne.

1

„Ahoj,“ zabrumlala jsem rozespale při vstupu do kuchyně, stále si protírajíc oči, abych je zbavila těch nepříjemných ospalků.

„Ahoj,“ odpověděla mi mamka. „Alespoň že už jsi vstala, přece jim nebudu ukazovat svou dceru, která se ještě válí v pelechu. A učeš se pořádně hřebenem, aby se nemuseli koukat na to tvoje vrabčí hnízdo, které si vždycky ráno uhrábneš prsty a tvrdíš mi že je to učesaný,“ prohlásila, když jsem kolem ní procházela do koupelny.

„Nechápu jak někdo může dokázat být celý den tak neupravený. Obzvláště, když je tak velký den,“ vzdychla.

Jo, to jsem vám ještě neřekla. Moje mamka se totiž rozhodla, že všechny svoje objevy z podvodní říše hodí na papír. Takže ten její velký den jak říká, znamená, že k nám přijedou nějací lidé z nakladatelství a bude jim tu ukazovat, kde žijeme. Předpokládám, že táta gruntuje zahradu, abychom je tam mohli po „prohlídce domu“ pohostit. Mamka se na svůj velký den těší, jenže k tomu taky bohužel patří i to, že je nervózní. No, to je taky důsledek té její stížnosti na mojí upravenost a vlasy.

„Ale vždyť jim nemusíš ukazovat svoji „neupravenou dceru“, ne?“ snažila jsem se výmluvně namítnout.

„A co bys dělala jinýho, než aby si poseděla se svými rodiči a dozvěděla se něco novýho?“ zeptala se mě mezi dveřmi a opírajíc se o futra.

„Nó... měla jsem v plánu...“ sakra, jak jí mám říc,t že si chci udělat malý výlet v loďce po okolních ostrůvcích? Ona mi to totiž z neznámého důvodu nechce dovolit. „... vzít Ursó k vodě,“ usmála jsem se. Ale spíš nad svým nápadem než na mamku. Tak či tak, můj nápad neuspěl.

„Eolin, dyť si s ní byla včera u vody. A navíc... vsadím se že ta voda bude studená, protože žádný převratný horka ještě nejsou,“ zamračila se na mě.

„Ale... ale... přece bys tomu roztomilýmu tvorečkovi neodepřela pořádnou procházku?!“ snažila jsem se zachránit situaci.

„Vždyť já jí nic neodpírám,“ usmála se na mě. „Na procházku může jít přece až ti lidé odejdou. Neboj, nebudou tu věčně.“ Poplácala mě po tváři a odešla. Super. Nejenom že mi skoro vždycky překazí moje plány, ale ještě ke všemu mě poplácává po tváři jako malé děcko. To nesnáším.

Za několik hodin, no vlastně až večer, už konečně odjeli. Bylo to šílený. Pořád se usmívat, kdykoli se na mě podívali, pořád poslouchat mamčino štěbetání a pořád jim něco podstrkovat pod nos. Nemyslete si, že jsem nekomunikativní a nespolečenská, i když to tak možná vypadá. Ale uznejte, kdyby jste místo krásného výletu na sousední ostrovy, museli poslouchat diskusi, která jde úplně mimo vás... Taky byste byli otrávení.

„Tak co, Eolko, jakpak sis to užila?“ zeptala se mě mamka při své dobré náladě. Achjo, u ní si člověk nevybere. Buď má dobrou náladu, takže mě pošťuchuje a nebo člověk neví co má od ní čekat.

„Mami, dyť víš jek nemám ráda když mi říkáš Eolko a určitě si viděla jak jsem tam musela trpět,“ rýpla jsem si pro změnu já s výčitkou v hlase.

„Ale, ale...“ pousmála se, „copak tobě se nelíbil ten rozhovor?“ zeptala se. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a nadechovala se ke slovu, ale marně. Nezmohla jsem se na slovo. Nato se mamka začala smát a napodobovat můj výraz. Vypadala jako kapr. To už jsem to nevydržela a vyprskla smíchy. Na druhou stranu je to dobrý den, když má mamka dobrou náladu. To se potom smějeme a rozmrznou mezi námi ledy. Obrátila jsem se a stále se chichotajíc šla do pokoje pro pyžamo.

Vylezla jsem ze sprchy, oblékla se a podívala na sebe do zrcadla, když tu jsem za sebou postřehla pohyb. Obrátila jsem se.

„Co to sakra...“ zabrblala jsem, ale než jsem na tu věc snažila zaostřit, najednou to vystřelilo proti mému čelu.

„... Au! Ono mě to štíplo!“ vypískla jsem. Najednou se otevřely dveře a nakoukl sem táta.

„Co se děje zlato?“ upřel na mě starostlivý pohled.

„Ne nic. Všechno je v pořádku.“ Snažila jsem se vytvořit něco jako úsměv.

„Ale Eolin, vždyť si tu pištěla jako kdyby ti lezl po obličeji pavouk.“

„Fůj tati,“ otřásla jsem se. „Ne to se opravdu nestalo. Asi už jsem přetažená. Musím jít spát.“ Snažila jsem se ho přesvědčit.

„Tak jo,“ usmál se. Bylo vidět že se mu ulevilo. „Tak dobrou. A kdyby se přece jenom něco dělo, jsme s maminkou dole jo?“

„Super. Neboj. Dobrou,“ odpověděla jsem. Pak se zavřely dveře. Vzdychla jsem si, sebrala svoje saky paky a odešla do pokoje. Tak moc jsem se snažila na onu věc co se mi vsákla do čela, až jsem z toho usnula.

Autor: Eolis, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Siberion - Nečekaná překvapení - Úvod + 1. kapitola: