OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sestry Lebedeovovy - Druhá část

22.10.2012 (13:00) • DawnWolfova • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 573×

Část druhá

Anastazie po celou dobu tance mlčela. Byla vyzvána k tanci jedním z bratrů. Nebyl to však Eduard, s kým tančila. Nevěděla, o čem by s Jindřichem měla mluvit, snad poprvé za svůj život nevěděla, co říct.

Jindřich byl zmatený z mlčení Anastazie, která se měla stát jeho ženou. Byla pravda, že mezi nimi byl obrovský věkový rozdíl téměř patnáct let, ale ten se v tehdejší době považoval za nepodstatný. Čekal, že se o něm bude chtít něco dozvědět, ale ona mlčela a ani se mu nepodívala do očí. 

Alexandra zuřila. Nechtěla být tou druhou v pořadí. Věděla, že Jindřich je její. Ona pro něj byla jako stvořená. A Anastazie? Ta se mu nepodívala do očí, ani slůvko mu neřekla. Tohle má být jeho žena? Ne, zatvrzela se Alexandra. Já jsem jeho žena.

Eduard byl štěstím bez sebe. Tančil s nejkrásnější dívkou, kterou za svůj život potkal. Anastazie i Alexandra si byly velmi podobné, přestože nebyly dvojčata. Alexandra byla pro něj bohyní, jeho Afroditou, Eduarda k ní přitahovalo něco... nevysvětlitelného a taky něco, co u Anastazie neviděl. Alexandra tanečníkovi nevěnovala pozornost, stále se ohlížela po své sestře. 

„Děje se něco?” zeptal se starostlivě.

„Ne, všechno je v pořádku. Tančeme,” odpověděla plynnou francouzštinou.

Anastazie měla podobné pocity jako její sestra. Jindřich nebyl ten, o kterém snila. Ale narozdíl od Alexandry nebyla tak silně žárlivá a pouze litovala toho, k jakému nedorozumění došlo. Vždy měla dobré logické myšlení, ale nepomyslela na to, že by tyhle věci mohly dopadnout jinak, než jak je cítila. Zapomněla, že city jsou nespoutané, a proto si dělají, co chtějí...

Sál byl velký a bylo v něm mnoho lidí, ale nedalo se zabránit tomu, aby se sestry nepotkaly. Alexandra nasadila na tvář falešnou přivětivou masku a Anastazie dělala, že je všechno v pořádku, protože chtěla být ušetřena zbytečných otázek na její osobu.

„Musím uznat, že otec ti opravdu dává to nejlepší,” řekla Alexandra.

„Nemyslím si to.”

„Proč? Jindřich vypadá jako dobrý manžel.”

„Víš, sestro, že mi o tohle nikdy nešlo. Nešlo mi o dobrého vlivného manžela.”

„Pro lásku nebylo místo v Rusku a ani teď ve Francii pro ni není místo. Prostě se s tím musíš smířit. Jindřich bude tvým manželem a jen k němu si můžeš vytvořit vztah, cit, který nazýváš láskou.” Alexandra se chtěla zdát chladnou k sestřiným citům i k Jindřichovi, ale v malém koutku mysli se jí rodil ďábelský plán, jak se dostat k Jindřichovi. „Víš, sestřičko, docela přemýšlím o tom, zda bych se i já neměla vdát do stejně dobré rodiny.” Alexandra se dívala na Eduarda. „Dvě sestry, dva bratři... Jako bychom si byli určeni.”

„Alexandro...”

„Ne. Neříkej nic. Už jsem se rozhodla.”

Alexandra hrála dobrou hru, alespoň pro svou sestru. Existovali ale tací, kteří se její falešností nedali ošálit a náhodou vyslechli rozhovor mezi sestrami.

Charlotta nebyla nejvýraznějším klenotem, žila ve stínu Jindřicha a Eduarda, ale měla dobrý odhad na lidi. Lidé na zámku tohle považovali za její dar. Charlottě se nelíbily ty nové ženy, ty rusky, které měly přibýt na zámek. Bylo jí z nich zle. Když však vyslechla rozhovor sester, zjistila, že tou příčinou je pouze jedna sestra, ta které říkali Alexandra. Charlotta už teď tušila intriky, ale nevěděla, čeho je Alexandra schopná. Nevěděla, že může zabránit krveprolití.

Autor: DawnWolfova (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry Lebedeovovy - Druhá část: