Selena - dcera krále upírů a žena vlkodlaka? To tedy ne - 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitolka je tu! Godrik je už příliš ochotný a Seleně to připadá divné. Godrik má určitě něco za lubem.

24.08.2010 (20:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1444×

Godrik? Co ten tady dělá?

„Co tady chceš?!“ vyjela jsem na Godrika.

„No co by, přijel jsem s Lucianem. Zapomínáš, že se dneska oznamuje vaše zasnoubení a upíři nemůžou na světlo, takže se příprav na oslavu ujali vlkodlaci. Přivezli jsme nějaký krepáky a balónky a taky nějaký jídlo, aby vlkodlaci nemuseli pít krev, nechutná nám.“

Přivezli krepák a balónky? Cože? Godrik nakupoval výzdobu? No to tedy bude vypadat. Ale je dobře, že se o to postarají vlkodlaci. Godrik má pravdu, upíři nemůžou na světlo a mě se to zařizovat nechce, dneska jsem toho zažila až až a potřebuju oddech.

Podívala jsem se na Eriku. Ta zírala na Godrika s otevřenou pusou. Snad se nám nezakoukala. Přeju ji to, jen ať si někoho najde, ale Godrika? Toho idiota?

Godrik zíral na Eriku se stejným výrazem jako ona na něho. Pokusila jsem se přečíst Godrikovy myšlenky, ale když jsem v jeho hlavě spatřila nahou Eriku na posteli, tak jsem dál v jeho čtení myšlenek nepokračovala, fuj.

„Eh, pardón, měl bych vás představit. Eriko, tohle je Godrik. Godriku, tohle je Erika.“

„Těší mě,“ řekl Godrik. Vzal Eriku za ruku a na hřbet ji políbil.

„Mě taky.“ Kdyby se upíři mohli červenat, tak by se teď Erika červenala.

„Víš co, nevěsto a krásná dámo, běžte si sednout, já ty kafe udělam,“ řekl Godrik.

Dívím se, že je najednou tak ochotný, urřitě má něco za lubem, ale je v domě plném upírů, co by mohl udělat?

„Fajn, Eriko, jdeme.“

Chytla jsem Eriku za ruku a vedla jsem ji do jídelny.

„Ten je úžasnej. Hele neni to ten Gorik, o kterém si mi vyprávěla?“

„Jo, ten.“

„Ale mě tak strašnej, jako z tvého vyrávění nepřipadá. Je tak nádhernej, nejradši bych ho hned...“

„Eriko! Ušetři mě toho prosím.“ Uf, ještě že jsem to Eriku přerušila.

„No promiň. Myslíš si, že se mu taky líbim?“

„Jo, líbíš, přečetla jsem mu myšlenky.“

„Vážně? A co si o mě myslel?“

„To nechtěj vědět.“

Došli jsem do jídelny. Lucian seděl u stolu po levici mého otce. Když mě uviděl, tak vstal.

„Seleno.“

Přišla jsem k němu blíž. A Luciam mě objal.

„Luciane, jsem ráda, že jste tu a pomáháte s přípravami.“

Lucian mě konečně pustil.

„Ale to je moje povinost. Žení se mi syn, musím pomáhat.“

„Jo, asi jo. Tohle je Erika. Eriko, tohle je Lucian.“

Ukázala jsem na Eriku, která stála za mnou. Lucian s Erikou si podali ruce.

„Ráda vás poznávám pane,“ řekla Erika.

„Potěšení je na mé straně,“ odvětil Lucian.

„Kde máš Godrika, doufám, že jsi ho nezakousla,“ řekl Michael.

„Ne vaří kafe, ale příjde mi to divný, je vždycky takhle ochotný?“

„Ne,“ řekl Michael s Lucianem naráz.

Zasmála jsem se a posadila jsem se vedle Michale a Erika si sedla vedle mě. Za malou chvilku přišel Godrik. V ruce měl tác a na tácu byl čtyři šálky s kávou, cukřenka, mléko a sušenky. Godrik je skvělá hospodyňka. Godrik nás všechny obešel a dal všem vlkodlaků a mě šálek s kávou, Erika a otec měli smůlu. Godrik si svoji práci odbyl a pak se posadil vedle Luciana, přímo naproti mě. Začala jsem míchat kávu a hodila jsem si do ní kostku cukru a nalila jsem si do ní mléko. Godrik mě pozoroval. Sakra, co se děje, určitě něco chystá. Zamračila jsem se a upila jsem kávu. Vyprskla jsem. Sakra, to káva byla slaná, ten parchant. Godrik dostal zachvát smíchu.

„Ty hajzle!“

Vylezla jsem na stůl a skočila jsem na Gorika.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování