OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » S ďáblem v patách - 2. kapitola

29.10.2012 (13:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1812×

Skutečný důvod

Ráno jsem se probudila velmi pozdě. Můj muž už vedle mě neležel. Seděl naproti mé posteli v křesle a zíral na mě jako na obrázek. Co má tohle sakra znamenat? Proč mě tak pozoruje? Fakt jsem chtěla vědět, co se mu právě honí hlavou. Pak mi došlo, že jsem nebyla přikrytá celá a on celou dobu zíral na má prsa. To mně fakt dopálilo. Proč nemůžu mít za muže většího kavalíra? Rychle jsem se zahalila přikrývkou.

„Prosím vás, mohl byste alespoň na chvíli otočit svůj zrak, chtěla bych se obléknout,“ řekla jsem mu přísným pevným hlasem.

„Nemohl, mám právo se dívat na svou ženu, klidně i když je nahá,“ pověděl a na tváři měl opět ten svůj drzý úsměv. Tohle mu prostě nedaruju.

„Máme dohodu. Nepamatujete si?“ zeptala jsem se ho a přitom na něj přísně hleděla. Kde tenhle muž vyrůstal? Nemá vůbec žádné slušné vychování?

„Dohoda se týkala jen pohlavního aktu s vámi, o tom, že se na vás nemohu dívat, když na sobě nemáte oděv, nepadlo ani jedno slovo.“  Koho jsem si to vzala, tohle otci jen tak nedaruju. Nejen, že mě donutil ke svatební noci. Ještě mě nutí k tomu, abych se před ním producírovala nahá. Nenávidím ho!

„Nehodlám se před vámi oblékat,“ podotkla jsem rázně a odvrátila od něj svůj pohled.

„Opravdu si myslíte, že vám vzdor pomůže? Budu tady sedět a pozorovat vás klidně celý den, pokud bude třeba. Včera jste byla opravdu okouzlující. Věděl jsem, že se vám zalíbí první manželská noc. Jste velice vášnivá žena, Viktorie.“

Provokoval mě svými slovy. Každé jeho slovo mě dráždilo a řezalo jako břitva. Opravdu mě štve těmi svými řečičkami. Proč se chová zase jako absolutní buran? Včera v noci byl tak něžný a jemný. Viktorie, vzpamatuj se. Nelíbilo se ti to. Nelíbí se ti on! Snažila jsem se konejšit, ale stejně jsem včerejší noc nemohla za nic na světě dostat z hlavy. Měl pravdu, líbilo se mi to a o to víc mě to znepokojovalo.

„Jen jsem splnila dohodu, kterou jsem s vámi uzavřela. Tato kapitola je za námi a mohu slíbit, že na dost dlouhou dobu se včerejší noc odehrávat nebude.“

Na tváři se prohloubil jeho úsměv. Na sobě měl jen kalhoty. Jeho vypracovaná hruď byla ve světle ještě krásnější než v záři svíce. Zneklidňoval mě jeho zjev a jeho úsměv mě dráždil. Popichuje mě a vůbec mu není stydno. S tímto člověkem se brzo propadnu do horoucích pekel! Moc ti děkuji, otče!

„Opravdu si jste jistá tou větou, kterou jste právě vypustila s úst? Přijde mi, že se červenáte, Viktorie. Nepopřete, že se vám to včera líbilo. Vaše tělo vás prozradilo. Váš dech byl rychlý a vzdechy nenucené. Nemusíte se stydět, vše, co se odehraje v naší ložnici, tady i zůstane. Dokud nepřiznáte, že se vám to líbilo, tak neodejdu z tohoto pokoje a budu vás pozorovat,“ prohlásil a díval se na mě s pobaveným výrazem.

Byl ve výhodě a to bylo postavení, které se mu zamlouvalo. Za každou cenu musel vyhrát. Jeho ego je až moc vysoko. Má o sobě až moc velké mínění. Líbilo se mi to, ale to mu přece nemůžu říct. To bych mu rovnou mohla skočit do náručí a říct: „ Vezmi si mne, drahý Johne.“ Tohle přeci nemůžu udělat. Nechci, aby vyhrál. Nepřeji si, aby si moc věřil. Už tak jeho pýcha byla velká až příliš.

„Musím říci, že mi to nebylo zcela nepříjemné,“ podotkla jsem a cítila, jak mi rudnou tváře. Prostupovala mnou horkost a ještě k tomu to jeho tělo. Proč mě takhle sakra mučí? Udělal jsem mu něco?

„Moje drahá manželko, tohle mi nestačí. Žádám vás, abyste řekla, že se vám to líbilo, protože je to pravda. Sama jste mi přiznala, že se vám líbím. Ani nevíte, jak jsem rád, že jste ve mně našla zalíbení. Mé přesvědčení mi říká, že naše manželství bude fungovat. Už od té doby, co jsem vás chytil za ruku a vy jste ji přijala, jsem tušil, že budete jedinečná a vše s vámi bude mnohem jednodušší.“

Sakra, o čem to mluví? Proč to sem plete? Nikdy nepřiznám, že se mi to líbilo. Proč mi otec nevybral džentlmena, proč zrovna Johna Roberta Allena?

„V té chvíli jsem nevěděla, co říkám, pane. Je mi líto, že má slova vznesla vaše city v omyl, nelíbíte se mi a už vůbec se mi nelíbí tento hanebný rozhovor,“ křičela jsem na něj. Byla jsem opravdu rozčílená. Proč mě prostě nenechá aspoň chvíli o samotě? Moc bych si přála uspořádat si své city a myšlenky.

„Proč lžete? Proč si nepřiznáte vlastní city a touhy? Jste krásná, vášnivá, půvabná a moje. A i když jsem nebyl pro ten smluvený sňatek, tak teď zjišťuji, že to nemusí být to nejhorší na světě. Možná, že jednou svým rodičům poděkuji a vy svým také,“ odvětil klidným melodickým hlasem.

„Za co bych jim měla přesně děkovat? Za to, že mě vystavili vám jako prase na porážku? Nebo za to, že teď s vámi musím řešit tento rozhovor, který je absolutně nevhodný a sprostý? Za to, že jsem vás nemohla lépe poznat? Proč to udělali takhle? Já se nikdy smluvenému sňatku nebránila, ale brát si člověka, kterého jsem viděla jednou a ani jednou s ním nepromluvila... To není vůbec spravedlivé. Vám vůbec nevadí, co vám rodiče provedli?“ zeptala jsem se ho zcela otevřeně. Mé tváře byly rudé vztekem a studem zároveň.

„Vybrali mi krásnou nevěstu, která je inteligentní a vášnivá. Bohužel je až moc impulzivní. Nebuďte taková na své rodiče, Viktorie. Milují vás, a proto vybrali mě. Široko daleko byste lepší partii těžko hledala. Každá svobodná žena v krajině se za mnou otáčela a chtěla, abych jí řekl ano, ale já řekl ano vám.“

Má o sobě tak vysoké mínění. Doma byl asi hodně chválený. Kypěl sebevědomím a působil elegantně, ale zdání klame. To už jsem zjistila.

„Jste tak strašně pyšný. Já mám jiný vkus, pane Allene. Dávám přednosti dobrému vychování před krásou. Působíte navenek vzdělaně a elegantně, ale ve skutečnosti jste nevychovaný hulvát. Vím, že se teď chovám proti kodexům. Ale vy mi nedáváte na výběr,“ dodala jsem.

„Vy mi tu mluvte o slušném vychování, drahá. Lžete mi tu do očí a mluvíte o sobě jako o světici. Nejste svatá a já taky ne. Proto se k sobě hodíme. Máme v sobě plamen. Vy i já. Vaši rodiče se báli o vaši bezúhonnost. Jevila jste moc velké sklony k vášnivému sblížení s panem Scottem z Norwich,“ řekl a zkoumavě si mě prohlížel.

Tato informace pro mě byla vysloveně ránou. Pan Scott z Norwich byl zde v Yorku na návštěvě u své nemocné babičky. Poznali jsme se na plese k uvedení slečny Brownové do společnosti. Pan Scott byl ke mně velice laskav a doprovázel mě po celý večer. Poté jsme se setkali v parku a na dalších večírcích. Nikdy jsem k němu neprojevovala pocit náklonosti. Byl to jen můj dobrý přítel. Moji rodiče se museli absolutně zbláznit, pokud si mysleli, že s ním něco mám. Za to určitě může otec. Ten o mně vždy měl špatné mínění již od mých mladých let. Vše bylo horší než noční můra. Už vše chápu. Jsem zklamaná ze svého otce, nevěřil mi v mládí a nyní také ne.

„Pan Scott byl jen můj dobrý přítel. Můj otec si opět vyvodil závěr bez toho, aby se mne zeptal. Jsem rozhořčena,“ mé oči se naplnily slzami a já začala plakat. Přišlo mi to líto, proč mě otec tak nenávidí?

„Nešlo vůbec o vás, Viktorie. Šlo o pana Scotta. K vašemu otci se dostala zpráva, že vás chce získat za každou cenu. Chtěl si vás vzít kvůli vašemu vysokému věnu. Věděl, že byste nikdy nepřijala mě jako svého ženicha, pokud bychom se poznali. Váš otec věděl o vkusu a názoru na muže, a tak se rozhodl, že bude lepší, když se vezmeme a nepoznáme se. Občas mám tendenci vyjadřovat se nezdvořile, ale nemyslím to zle, Viktorie. Já si vás nevybral náhodou. Líbila jste se mi již dříve. Občas jsem vás viděl na plese nebo na večírku a působila jste na mě působivým dojmem. Byla jste pro mě nejlepší varianta, a proto jsem kývnul na nabídku mých a vašich rodičů,“ pověděl a přitom se tvářil velice přísně.

„Nikdy jsem si vás nevšimla. Říkala jsem vám, že nejste typ muže, který by mě něčím mohl zaujmout. Nikdy svému otci neodpustím, že mi o tom nepověděl, že mi nedal vysvětlení,“ stýskla jsem si a pořád jsem plakala.

„Nechtěl vám o tom říct, protože byste ho stejně neposlechla. Vím, že s otcem nemáte dobrý vztah. Přitom o vás otec tak překrásně mluví. Jako o nejcennějším klenotu. Vy si myslíte, že vás nemá rád, Viktorie, ale on vás přitom vřele ochraňuje a miluje. Udělal to pro vás. Věděl, že ho budete nenávidět a proklínat, ale udělal to pro vás, z lásky k vám,“ poznamenal svůj dojem z mého otce a pozoroval můj pláč.

„Kvůli téhle věci se můžu vzdát snu o sňatku z lásky,“ vzlykla jsem a otřela si slzy z tváří.

„Moc čtete romány, má paní. V této době se jen málo manželství uzavírá z lásky. Lásce se dá naučit. Věřím, že se naučíte mě milovat. Tak jako já se naučím milovat vás,“ podotkl a usmál se na mě.

Vůbec se v něm nevyznám. Jednou mě svádí, poté zase uklidňuje. Jako by měl dvě osobnosti. Jednu zvrhlou a druhou laskavou a hřející. Byl tak jiný než všichni muži, se kterými jsem se kdy v životě setkala.

„K lásce se nedá nutit. Já se neumím naučit milovat. Lásku musím cítit už při setkání,“ trvala jsem si tvrdohlavě na svém.

„Vy ke mně něco ale cítíte, to zapřít nemůžete. A když to zapřete, tak mi lžete. Nenutil jsem vás, abyste mi oplácela polibky, reagovala na mé doteky vzdechy a násilím jsem vás nedotlačoval k tomu, abyste mi řekla, že se vám líbím. Vše bylo dobrovolné. Je pro vás tak těžké přiznat si, že ke mně chováte sympatie? Včera v noci mezi námi kolovala upřímnost. Moc bych si přál, aby to tak zůstalo napořád. Prosím už mi nelžete. Já to také nedělám,“ prosil mě, a při tom se zvedl ze židle a sedl si na postel vedle mého těla.

Proběhla mnou vlna vzrušení. Jeho vůně byla omamná stejně tak jeho široká ramena. Působila na mě síla jeho osobnosti a těla. Nikdy jsem nebyla povrchní, tak proč na mě tak působí jeho zevnějšek? Jeho kouzlo na mě působilo až moc. Byla jsem v pasti. Co když to, co cítím je láska? Nechtěla jsem si připustit, že bych se zamilovala do člověka, kterého sotva znám, a ještě k tomu do takového. Jeho pohled mi propaloval kůži. Byla jsem jak omámená. Nemohla jsem vůbec hnout. Neměla jsem sílu vzdorovat té jeho přitažlivosti a mužnosti. Jeho rty se přiblížily k mým a já věděla, že už není cesty zpět. Něco k němu cítím a je to silné. Jeho ústa mě donutila otevřít ty mé a já ucítila jeho jazyk, jak si pohrával jemně s tím mým. Mé srdce skákalo jako o závod. Ten pocit byl opravdu magický. Poté polibek z ničeho nic ukončil. Nechtěla jsem, aby to skončilo. Toužila jsem líbat ho dál a dál bez přestání. S ním jsem se cítila jako v jiném světě. Myslím, že to, co cítím je láska.

„Neříkejte, že to necítíte,“ řekl a potom mi rukou sáhl na levou stranu hrudníku, kde mi bilo stále mé rozdivočené srdce.

„Cítíte, srdce vám bije jako splašené. Mně také, cítíte to?“ tázal se a při tom vzal mnou ruku do svých horkých dlaní a nasměroval ji na oblast, kde bije to jeho.

Opravdu, bilo rychle, jako by se snažilo někam utéct. Někam daleko. Taky ho to ke mně vábí. Taky cítí to, co já? Je tohle láska?

„Cítím,“ pověděla jsem mu.

„Už žádné lži o našich citech. Nechci, abyste se styděla za to, že mě máte ráda a líbím se vám. Padli jsme si do oka, to nelze zapřít. Jsem moc rád, že jsem si vás nakonec vzal a kývl na tu nabídku. Slibuji, že se zlepším, ale chci slyšet z vašich úst, že se vám to v noci líbilo. Mezi námi prostě už nechci tajemství,“ řekl a já věděla, že budu muset s pravdou ven. Mé tělo neposlouchá mou mysl, když se jedná o Johna.

„Líbilo se mi to. Stydím se za to, moc. Nechápu, co se to děje. Mé tělo mě zrazuje a můj rozum neposlouchá. Vždy jsem si myslela, že si vážím vnitřní krásy, ale u vás se mi líbí váš vzhled, ale vaše povahové rysy jsou jiné, mnohem komplikovanější. Jste pro mě velkým otazníkem, pane.“

„A vy jste pro mě mnohem víc, jste slunce, které prozářilo můj život, a to jenom za pouhý den,“ podotkl a pak mě políbil. Něžně jako vánek. 

Za všechny komenty všem moc moc moc děkuji. Doufám, že budete číst dál a opět zanecháte komentář.:)

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek S ďáblem v patách - 2. kapitola: