OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » S ďáblem v patách - 15. kapitola + Epilog



S ďáblem v patách - 15. kapitola + EpilogPoslední noc před popravou...

Poslední noc

Cela byla jedním slovem odporná. Všude krysy, špína a zatuchlý zápach. Zdi byly vlhké a dalo se tu spát jen na zemi. No, neměla jsem ani v plánu spát stejně bych neusnula. Potom všem, co si naplánovala ta zrůda, nemám na spánek ani pomyšlení. Nemám vlastně pomyšlení vůbec na nic. Nehledě na to, že se mě tu začal obtěžovat jeden vězeň. To neměl dělat, protože mu hned na to přiletěla rána zezadu. Hádejte, kdo mě zachránil? Ano, správně, ďábel z pekla. To opravdu potřebuju zastání od tohoto parchanta, který vlastně stojí za tím, že se tu vyskytuji.

„Nemusel jste se namáhat. Já se o vaší pomoc neprosila,“ odfrkla jsem naštvaně a otočila se k němu zády.

„Opravdu mě štve, že jsi na mě naštvaná, ale opravdu jsem neměl to srdce zabít Johna sám,“ obhajoval se mi. Bylo mi z něho špatně. Neměl srdce ho zabít, a proto jeho a mě nechal obvinit z vraždy, to je opravdu milosrdné. Ať táhne do horoucích pekel a už se sem nevrací. Všechno, co způsobil, bylo špatně a poškodilo to jen mě a moje blízké. Doufám, že ráno neuvidím na popravě mé rodiče. Opravdu bych nechtěla, aby se na tu hrůzu museli koukat.

„To má být jako omluva? Na můj vkus dost chabá, nemyslíte? Jděte pryč, nemám chuť se s vámi bavit. Hnusíte se mi. Nikdy vám neodpustím to, co jste způsobil mně a mým blízkým, rozumíte?“ prohlásila jsem přísně a přemístila se na druhou stranu cely. Sice tu bylo trochu víc plno, ale co se dalo dělat. Všechno bylo lepší, než být jeho blízkosti.

On si ale chtěl povídat. Šel za mnou a vytáhl mě za ruku. Já se vzpouzela, ale nenašel se nikdo jiný, kdo by mi pomohl. Nevím, jak je to možné, ale lidé jako by vycítili, že bude lepší, když se od něj budou držet co nejdále.

„Myslíš, že je mi milé nechat Johna takhle popravit? Ale není lepší řešení. Stejně už tu nebudeme, takže tě nemusí trápit, co bude dál,“ podotkl a myslel si, že tím že odjedeme, něco změní situaci.

„Tím, že odsud zmizíme, se nic nevyřeší. Pořád to bude zakotveno v mých vzpomínkách. Pořád bude John v mém srdci a nezmění to ani jeho smrt ani vaše touha. Já ho nepřestanu milovat nikdy. On byl moje první láska a na první lásku lidi nezapomínají. Nechápu, jak jste mohl být člověkem, nebo jste jím byl hodně dávno, když si nepamatujete, jak lidé cítí,“ řekla jsem a opět se k němu otočila zády. Nechtěla jsem vidět jeho oči. Jeho arogantní úsměv, který mě rozčiloval a ukazoval jeho krutost a sobeckost, která mě připravila o všechnu mou radost. O všechno, pro co mělo cenu žít. Zase mi hlavou proběhla vzpomínka na Johna a mé rodiče. Jak bych je ráda naposled objala, ale takového luxusu mi nikdy nebude dopřáno. Já prostě nemám nárok na to být šťastná. Mé oči se opět se zalily slzami a já se sesula k zemi. Byla mi zima a opravdu bych potřebovala jiné místo, kde by nebylo tolik nechutných čumilů a všude přítomná špína a smrad.

V hlavě se mi to hemžilo vzpomínkami. Na všechno, co mi dělalo radost. Na můj první ples, kde mě matka uvedla do společnosti, na moji první přečtenou knihu, která mi bude strašně chybět, na matčin krásný úsměv, který mě provázel pokaždé, když mě chodila dávat dobrou noc, na Johnovo podání ruky při obřadu, na naše škádlení a první novomanželskou noc, na usmíření s mým otcem, který mě opravdu miluje a váží si mě, bylo toho hodně. Bylo mi jasné, že nic tak krásného už nezažiji a že má existence mi už nebude přinášet žádné uspokojení.

„Musíš se vzchopit. Vždyť přece nezemřeš, pořád žiješ,“ tvrdil mi a já věděla, že už dávno nežiji, že jen přežívám a čekám na to, až se na mě budou dívat přátelé a známí, které jsem vídala celý svůj život v tomto městě. Nechápe, že tím odsouzením pošpinil hrdost mou a mé rodiny, že zkazil život tolika lidem kvůli svému rozmaru a přesvědčení, že mě může vlastnit. Nikdo se nedá vlastnit, pokud ten druhý nechce, ale vysvětlovat to někomu, jako byl on, bylo zbytečné a celkem ztráta času. Neodpovídala jsem mu, prostě jsem ignorovala jeho poznámky. Ponořila jsem se do světa vzpomínek a nostalgicky jsem se dívala do zamřížovaného okna. Kdybych tak mohla spatřit měsíc. Takhle jsem nostalgicky přemýšlela celou noc. Usnula jsem ani nevím kdy, ale už pomalu a jistě svítalo. Tak jsem strávila poslední noc svého života v cele smrti. Byla to opravdu noc plná vzpomínek na krásné chvíle, které mi připomněly, že i když jsem zažila hodně zlých věcí, nikdy nebudu litovat svého života, protože mi toho přinesl opravdu mnoho a kdo ví, možná ještě přinese, protože jsem jednomu milovanému muži slíbila, že se kvůli němu nikdy nevzdám naděje na lepší zítřky a svůj slib splním.

 

Epilog

Poprava

Ráno nás vytáhli z cely - mě a mého pronásledovatele - a pomalu a jistě nás vedli k popravišti. Byla jsem smířená se svým osudem. Prostě to tak mělo být. Lidi na nás opět nadávali, ale já byla izolovaná ve svém nitru a nedala na sobě znát nic. Jen jsem se rozhlížela kolem sebe, jestli náhodou neuvidím své rodiče. Byli tam. Jak moc jsem si přála za nimi běžet a říct jim, že jsem ten zločin nespáchala, že jsem měla pana Scotta ráda, že to byl můj nejlepší přítel, ale nemohla jsem. Má matka byla oblečená celá v černém. Měla na sobě černý smuteční klobouk, co měla na pohřbu mé babičky, její matky. Pamatuju si ho, protože mi jako malé strašně líbil. Matka brečela. Skoro se na mě ani nedívala. Její srdce muselo být tím pohledem na mě roztříštěno na kusy. Můj otec měl na sobě také černé oblečení, moc mu to slušelo. V obličeji byl bílý jako stěna a na tvářích se mu leskly slzy. Miluji své rodiče. A doufám, že svůj život dožijí dobře a nebudou po mně moc truchlit. Pan soudce mezitím četl rozsudek, ale já nevnímala, jen jsem pozorovala své rodiče a v srdci vzpomínala na Johna. Po pár minutách mi dali kolem krku smyčku stejně tak i mému nepříteli ďáblovi. Já se dívala na své rodiče a říkala si, jak mi budou chybět a že mi je moc líto, jak to dopadlo. Potom se pode mnou otevřely padací dveře a já se objevila úplně někde jinde…

 


Vím, zabijete mě, budete nadávat a klít a budete říkat, jak jsem zlá a nevypočítavá potvora. To vím, a jsem na to připravená. Jenže tohle není konec! Chci napsat druhou sérii. Nevím sice kdy, protože 5.12. mám obhajobu bakalářské práce a 28.1. - 8.2. 2013 mě čekají státnice, ale vynasnažim se přidat druhou sérii až budu moci. Doufám, že budete mít se mnou strpení. Chtěla jsem této povídce dát trochu jinou formu, než je jiný život. Happy end se odkládá zatím na neurčito. 

Díky všem za přízeň a za komentáře a také za hlas v anketě o Nej povídku měsíce (díky Lenis!). Mám Vás ráda... m.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek S ďáblem v patách - 15. kapitola + Epilog:

8. martinexa přispěvatel
01.12.2012 [17:44]

martinexaJá si nestěžuju já jsem s tím, jak jsem to napsala spokojená. Jak to bude dál se mi už v hlavě rýsuje, ale teď se hlavně psychicky připravuji na Bakalářskou práci, která mě čeká ve středu už teď z toho mám stihy:D

7. FaithNana přispěvatel
01.12.2012 [17:08]

FaithNanaTa kamáradka jsem byla já a čistě pro zajímavost to v úplném prapůvodu bylo přeslazené drabble Emoticon Teď mi je vyhrožováno, že už nikdy nic nedostanu předem přečíst, protože to takhle dopadá Emoticon Aneb já a moje láska ke záporákům... Emoticon Emoticon

6. Lenis přispěvatel
29.11.2012 [15:48]

LenisSuper konec 1. série..!! Celkově se mi povídka moc líbila a přeju moc štěstí na bakalář a státnice..! A doufám, že se k nám vrátíš hodně brzo s novou sérii !:)))) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. martinexa přispěvatel
28.11.2012 [0:35]

martinexaDěkuji všem za komentáře jsme ráda, že jste mi zůstaly věrné celý ten měsíc přidávání této povídky.
Ivetki: V původním plánu žádný ďábel ani být neměl jenže to bych nesměla tuto povídku nechat přečíst mé kamarádce, která mě vlastně přivedla na tento nápad a jsme jí za to vděčná. Takhle jsme to ukončit chtěla. Pořád jsme ve svých povídkách měla tendenci hlavního hrdinu dělat moc láskyplně jemného a citlivého. Jenže už jsem z toho měla až moc přeslazené pocity a vzniklo z toho toto. No, John ještě se tam objeví, ale asi ne tak jak doufáte.

4. Ivetki přispěvatel
27.11.2012 [23:59]

IvetkiHm, zdá sa mi to, alebo si túto sériu ukončila skôr, ako si mala pôvodne v pláne? Posledná veta ťa zachránila... otvorili sa padacie dvere a Viki sa objavila niekde inde - veď jej to Diabol povedal, že ju vie uchrániť od smrti - uchránil aj Johna? Bude mi chýbať, ak nie... Emoticon Držím ti palce pri všetkých skúškach, nech to máš už za sebou a v pohode!!! Emoticon

3. Everlinet přispěvatel
27.11.2012 [19:34]

EverlinetTrošku jsem si takhle na úterý zaplakala, moc mně ten konec mrzí, ale doufám, že to pokračování uskutečníš, protože jsem se na každý další díl nesmírně těšila a opravdu by mi to chybělo. Emoticon Emoticon Každopádně do budoucna hodně štěstí při státnicích. Emoticon Ať nám co nejdřív můžeš napsat pokračování. Emoticon Emoticon

2. Simones
27.11.2012 [16:17]

no to je teda konec ! :D pořád jsem doufala,že tam ten happy end prostě bude, a ono ne :D no tak já si teda počkám na druhou sérii, ale tam musí být dobrý konec ! :D :)

1. Adel přispěvatel
27.11.2012 [15:47]

Adelno to teda jsi copak se tohle dělá?!No můžu rovnou říct že ne tebe zachránilo snad jen to že bude další pokračování a taky že počítáš s Happy end. Já bych ho nejraději zabila,oživla,roztrhala a bůh ví co ještě. A navíc na konci jsem se neubránila slzám jak mě John bude chybět Emoticon Emoticon
Doufám že další bude rychle a že někdo tomu dáblu nakope zadek.
PS:jinak děkuji za skvělý příběh Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!