OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rozervané srdce - 14. kapitola

24.06.2009 (16:09) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1044×

Gabriel otevřel a vešel tiše do ošetřovny. „Zas tak tichý nejsi?“ pronesla tlumeným hlasem Beth, „navíc jsem cítila tvou vůni,“ usmála se a sykla bolestí, protože se naply její potrhané břišní svaly. „Podívám se na to.“ Vyhrnul tričko. „Už je to mnohem lepší.“ „To posoudím sám,“ Gabriel si neoblomně stál za svým. „Rána se celkem zatáhla, není tak hluboká. Jenže ji nemohu znovu zašít, okraje jsou příliš roztřepené, co bych s tím tak...“ spíš přemýšlel nahlas než aby k ní mluvil. „Pár dní si poležíš, obvážu ti to a pak půjdeš do postele.“ „Ale já.“ „Žádná ale, těch pár dní to bez tebe taky zvládneme,“ Cooper se objevil ve dveřích, snažil se jí rozmluvit pokusy začlenit se hned do týmu. „Coope,“ natáhla k němu ruku. Přiskočil k posteli a Beth se s námahou zvedla. Objala ho kolem krku. Pevně ji na sebe přitiskl. Gabriel diskrétně zmizel z pokoje, necítil se zrovna nejlépe, když viděl ty dva spolu.„Už jsem u tebe kotě, je to dobré,“ něžně hladil její splihlé vlasy a líbal její líce. Tolik se potřebovala vyplakat, jenže její oči vyschly, nedokázala uronit jedinou slzičku. Vzala jeho obličej do svých dlaní a dlouze ho políbila. Poté se odtáhla, cítila, že něco není v pořádku, zadívala se mu do očí a spatřila ten osten bolesti. „Gideon?“ nemusel odpovídat, vyčetla z jeho tváře, že její záchrana byla poslední akce, které se zůčastnil. „Nééé, nééé, nééé,“ pěstičkami bušila do Cooprovi hrudi. Ten ji jednou rukou chytil za zápěstí a přivinul ji na svou hruď. „Šššš, zlato, klid,“ utěšoval ji, přesto, že jemu samotnému nechybělo k pláči mnoho. „Zabili ho kvůli mně,“ zalykala se. „Kvůli mně, je to moje vina,“ její pláč se změnil v histerii, stěží se nadechovala. Gabriel to slyšel i přes zavřené dvěře, nezaváhal, do zavedené kapačky vstříknul dávku sedativ. Během chvíle se sesunula na lůžko. Několika obvazy stáhl stále krvácející zranění a Cooper ji odnesl do svého pokoje.

„Pánové, připíjím na památku jednoho skvělého chlapa,“ na chvilku se odmlčel. „Díky Gideone, buď s bohem,“ pozvedl skleknu a koplnul do sebe dvojtou whiskey. „Coope, vím, že se to teď nehodí, ale co budeme dělat? Takový nápor ze Sorrelovi strany dlouho nezvládneme, mužů je málo, kvůli vyčerpání se nám zranění hojí mnohem delší dobu, naše skupiny jsou na polovičním počtu. Jestli nevymyslíme, jak toho magora zničit brzo nás všechny vyvraždí.“ „Najdeme způsob jak ho zničit Reefe,“ napětí ve vzduchu se dalo krájet. „To slibuješ už půl roku,“ vyprskla Ruby a při odchodu nezapoměla pořádně prásknout dveřmi. Cooper zlostně zamručel. „Nevšímej si jí brácho, poslednou dobou je divná, asi unavená.“ „To jsme všichni Spiku, ale hádky mezi námi to nevyřeší, teď musíme držet pohromadě víc než kdykoliv jindy. Existuje způsob jak je zničit, jinak by se to Beth nepovedlo a já ho najdu, přísaham,“ dokončil svůj proslov a jeho přátelé společně bojovně vykřikli. „Jooo, zničíme je do jednoho.“ Pod vlivem alkoholu postupně odpadávala dokud nezůstal jen Cooper a Gabriel.

„Jo a doktore, pamatuj, nikoho nesmíš pozvat dovnitř, nikdy,“ jazyk se mu pletl a jeho přehnaná snaha artikulovat působila dost komicky. Gabrielovi cukaly koutky. „A proč?“ vyprskl nakonec smíchy. „Protože, bez pozvání se do tohoto domu nedostane ani myš, chrání ho magie naší krve, ale pokud by někdo z nás upíra pozval kouzlo opadne a my tady budeme naservírovaní jako ovce na porážku. Takže nikdy nikoho nesmíš pozvat, jasný?!“ „Jasný,“ přikývl přiopile Gabriel, vteřinu na to mu padla hlava na stůl a on usnul. „Taky nic nevydržíš,“ pronesl pohrdavě Coop a zvedl se od stolu. Ušel dva kroky než se mu pod tíhou alkoholu podlomila kolena a on dopadl na zem. Probral se až pozdě odpoledne na tom samém místě. Restaurace zela prázdnotou. Podepřel si hlavu a přimhouřenýma očima se rozhlédl kolem dokola. Hlava ho bolela jako střep a každý sebemenší pochyb to ještě zhoršoval. „No to je dost!“ vykřikl Reef sedící u stolu. „Drž hubu,“ zavrčel Coop a opatrně se zvedl. „Kolik si toho vypil?“ rejpnul si znovu. „Drž hubu,“ bolestně se chytil za spánky. „Každý tvoje slovo je jako rána kladivem do palice. Ticho, to je rozkaz,“ zašeptal. Reef mu s širokým úsměvem zasalutoval. „Od třetí lahve whiskey už si toho moc nepamatuju,“ přiznal se nakonec Cooper. „Bože, mě je zle,“ stěžoval si. „Bůh ti nepomůže, Kylo, zlato, přines mu polívku a kafe.“ Cooper obdivně zvedl zrak. „Máme polívku?“ pronesl skoro zbozně. Kyla se zářivým úsměvem přikývla, když mu nesla plný talíř silného slepičího vývaru. „Si poklad,“ vydechl ochromeně a hladově se do toho pustil. „Měl bych se jít podívat za Beth...“ zastyděl se, že ji nechal v pokoji přes noc samotnou. „Není třeba, pokud nejde hora k Mohamedovi...“ „...musí jít Mohamed k hoře. Ahoj lásko,“ otočil se na Beth a snažil se předstírat, že mu vůbec nic není. „Bavil ses!“ schválně mluvila hodně nahlas. Coop svraštil obočí a promnul si čelo. „To bylo dost zákeřný,“ pokáral ji. „Já vím, nechal si mě samotnou,“ odsekla s úsměvem. Došla si pro polívku a přisedla si k nim.

„Hodně jsem přemýšlela. Sorrel to začíná vážně přehánět. Ohrožuje svou anonymitu. Nechápu, jak si dovolil po mě jít na veřejnosti. Vždy jsme bojovali v rámci mezí tak, aby to lidé neviděli. Podle kronik, se právě tohle stalo důvodem sporů mezi staršími, až se to dostane k Valeriovi, jestě se postará o to, aby se Sorrel zklidnil, on není hazardér, nedovolí mu dále překračovat tu pomyslnou hranici mezi našimi světy,“ v hlavičce se jí začal rodit jistý plán, jak se svého pronásledovatele zbavit. „A jak se cítí moje koťátko?“ Cooper ji položil ruku kolem pasu a přitiskl ji na sebe. Lehce naklonil hlavu stranou a nosem ji odhrnul vlasy z krku. „Bože ty tak krásně voníš,“ zašeptal a políbil ji těsně pod ušní lalůček. Bethany mu rukou sjela po vnitřní straně stehna až do třísel. Coope tiše zavrněl. „Za chvíli vyrazíme na lov.“ „Nemůžu se dočkat,“ rozničky se Beth rozšířily nadšením. „Tak na to zapoměň mladá dámo, ještě nejsi dostatečně fit na to, abys vyrazila s náma. Dnes zůstaneš doma.“ Na protest zakňourala. „To ani nezkoušej, tohle na mě neplatí, jestli budu muset, tak tě tady zamknu.“ Zamračila se. „Vykopnu dveře.“ „Zlato nebudu se s tebou dohadovat, prostě tady zůstaneš. Konec debaty,“ opět nasadil ten drsný výraz, kterému se nedalo odporovat. „Pche,“ procedila skrz zuby.

Cooper do sebe hodil kafe a s týmem jedna vyrazili do akce. Projeli každý zapadlý kout města, jenže se nikde nic nedělo. Nenarazili na jediného upíra, který by hledal svou kořist. Reef očima pozorně prozkoumával okolí, zatím co se Coop věnoval řízení auta. „Co se to sakra děje?“ otočil se udiveně na leadera. „Nevim, ale vůbec se mi to nezdá. Pokud by měla Beth pravdu a vložil by se do toho Valerius, určitě by tu nebyl takový klid. Mrkneme se do 4Roses?“ „OK,“ souhlasil Reef a vysílačkou zkontaktoval další dvě auta. „Spiku, jedeme do Roses, zůstaňte někde poblíž v autě,“ přepojil frekvenci na druhý vysílací kanál. „Warrene, jak to vypadá u vás?“ „Nikde ani stopa. Změna plánu?“ „Jo jedem do Roses, vy dál pročesávejte město.“ Za celou noc nenarazili na jednu upíří stopu. Většina lovců z toho byla lehce vystresovaná. „Mám z toho husí kůži,“ prolomil mrazivé ticho Cooper. „Jo, ten parchant určitě něco chystá.“ „Taky si myslim,“ shodli se a vyrazili domů, jelikož se obloha zabarvila do růžové.

Bethany si celou noc povídala s Gabrielem, aby se dozvěděl víc z toho, co se to vlasně ve světě děje. Jelikož se nenarodil jako ochránce, nemohla mu svěřit kroniky, které vyfasovala hned po tom, co se sama ke skupině přidala. Kdyby se Gabriel dostal do nesprávných rukou přes jeho krev by si mohli přečíst veškeré dostupné informace o lovcích a navíc i výsledky dlouholetých pozorování upírů. Nesměli přijít o tak cenné seskupení informací. Jejich diskuze trvala asi do tří do rána pak se rozloučili a šli spát. Kolem sedmé ráno si vedle ní lehl Cooper.

„To už si tady,“ promluvila napůl ospale. Cooperova ruka sjela pod peřinu, něžně chytil Beth za poprsí. „Hmmm?“ zabručel. „Si unavený?“ špitla. „Ne...“ Nadšeně se k němu otočila. „Ty nejsi unavený?“ místo odpovědi ji vášnivě políbil, v tu ránu se Beth probrala. Odhodila peřinu a sedla si obkročmo přes něj. „Tohle mi chybělo...“ Cooper položil dlaně na její zadaček a posadil se aby ji mohl políbil. „Mě taky kotě,“ přitiskl obličej na její bujně vyvinutý hrudník. „To je krása,“ zašeptal napůl zastřeným hlasem, Beth se rozchichotala. Přetáhla mu triko přes hlavu, odhodila ho v dál, rukama se zapřela o jeho ramena, tak ho donutila si lehnout. Sklonila se k němu a políbila ho na krk, přitom se začala vrtět na jeho klíně. „Co děláš ještěrko?“ Namísto odpovědi se jen blaženě usmívala. Dál ho provokovala dokud nezačal protestovat: „Tohle se nedá vydržet!“ překulil ji pod sebe a v rychlosti stáhnul klahoty. Opatrně si lehl nad ni. „A teď tě budu mučit já...“ milovali se dlouho, Cooper se snažil oddalovat její vyvrcholení, jak jen to šlo. Přes protesty, výhružky i prosby pokračoval ve svém pomalém tempu, které ji přivádělo na hranici šílenství. Nadzvedla se, stiskla jeho pevný zadek a přitiskla ho hrubě na sebe. V zádech se prohnula jako napjatý luk, její vnitřní explozi doprovázel tlumený výkřik. Cooper se vyčerpaně zhroutil vedle ní. „Si báječná.“ Políbil ji na tvář a za chvilku se propadl slastného nevědomí.

Autor: Luna, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozervané srdce - 14. kapitola: