OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rozervané srdce - 13. kapitola

23.06.2009 (17:44) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1054×

Půl roku po tom, co Bethany porazila a zničila Indigo se opravdu rozpoutalo peklo. Sorrel vyhlásil válku. Válku pro kterou nikdo neměl na nic čas. Před stmíváním vyjížděli lovci do ulic a snažili se chránit město před terorem, který Sorrel vyvíjel. Standartně se vraceli domů po svítání a na smrt unavení. Najedli se a padli vyčerpáním do postelí. Na nic jiného než na spánek přes den nezbýval čas. Svatba Coopera a Bethany se tím pádem odložila na neurčito.

Bethany se probudila na nemocničním lůžku. Cooper seděl vedle ní a něžně ve svých dlaních svíral její drobnou ručku. Stiskla ho. „Beth, už jsem se bál, že tě ztratím,“ políbil její horké čelo. „Máš horečku, dojdu pro doktora.“ „Ne, zůstaň,“ promluvila vyčerpaným hlasem. „Co se stalo?“ z předešlého boje si vůbec nic nepamatovala. Otřela si orosenou tvář a kouzelně se na svého vyvoleného usmála. „Sorrel tě skoro dostal Beth, stále jich přibývá.“ Mlčela, tušila své, Sorrel příliš zacházel za povolené hranice. „Vezmi mě domů,“ zašeptala, do místnosti vstoupil její nový kamarád a ošetřující lékař Gabriel v rukou svýral její kartu a rychle ji přejížděl očima. „No Beth, ještě nějakou dobu si u nás poležíš než tě pustíme,“ odpověděl na otázku místo Coopa, na kterého Beth upírala svůj vyděšený zrak. Nenáviděla nemocniční prostředí víc než cokoliv jiného. Nebyl jediný týden, aby tam někdo z jejich blízkých neležel. Už několikrát se pohádala s Cooprem, aby najal doktora na základnu a Gabe se jí jevil jako nejlepší adept, důvěřovla mu. „Takhle to dál nejde,“ špitla tak aby ji lékař neslyšel. Významně se podívala Coopovi do očí. Pochopil na co naráží, konečně přikývl. „Gabe, musíš mě pustit domů, za pár dní budu fit, nechci ani nemůžu zůstat tady.“ Nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Jestli mě nepustíš, uteču.“ „Bethany, podívej se na sebe, si naprosto vyčerpaná. Potřebuješ si odpočinout a nabrat síly, aby ses brzy zotavila.“ Prosebně se podívala na Coopa. „Můžeš nás tu chvíli nechat.“ Přikývl. „Pošli Gideona.“ Mlčky vztal, vzal za kliku a nadstevřel dveře. Ještě se na Bethany otočil. „Seš si jím jistá?“ opovržlivě po doktorovi střelil pohledem, nelíbilo se mu, jakým způsobem se dívá na jeho holku. Jenom kvůli němu cítil ten sžíravý plamínek žárlivosti doutnající v jeho hrudi.

Gabriel se posadil na postel vedle ní. „Tak o co jde Beth, tohle už vážně není normální. V čem seš namočená?“ narážel na partu, jejíž členové se tam střídali téměř ob den. Přemýšlela, jakým způsobem mu tu choulostivou informaci podat nejlépe. „Ve válce Gabriele, jsme ve válce a ty si naše spása. Přísahej mi, že to co ti teď prozradím nikdy nikomu neřekneš.“ Přikývl, z jejích slov mu naskočila husí kůže, nechápal proč a naháněla mu strach. „Potřebujeme zručného doktora, který si se vším poradí. Dostaneš peněz kolik budeš chtít, ale musíš mlčet.“ „Tak o co jde?“ „Vedeme válku s upíry.“ Přiložil dlaň k jejímu čelu. „Beth, ty blouzníš, dám ti nějaká sedativa.“ „Ne Gabe, moje tělo se s tím umí vypořádat samo, za několik hodin mi nebude skoro nic. Jako ostatním, jen potřebujeme lékaře, který spraví i ta nejhorší zranění tak, abychom je přežili. Copak ti není divné, že z našich zraněných už nikdo nepřišel na kontrolu, a pokud se tu objevil příliš brzy s novým zraněním, než aby se stačila uzravit ta předchozí, nenašel si ani jizvičku?“ Nad tím už přemýšlel nějakou dobu, sloužil převážně noční, takže ošetřoval většinu zranění z bojů. „Gabe, my jsme ochránci, naše těla fungují jinak, ale bez odborného ošetření se neobejdeme,“ na chvíli se odmlčela. „Dobře se ti odměníme, prosím, přidej se k nám,“ naléhala. „Beth, ty si se zbláznila, o čem to tady mluvíš? Jací ochránci, jací upíři?“ Ucítila tu povědomou štiplavou vůni. „Gide?“ Dveře se otevřely a on vstoupil. „Jak?“ doktor nechápavě vykulil oči. Prstem si ukázala na špičku nosu. „Jedna z životně důležitých výhod – dokonalý čich, zrak, sluch a hmat.“

„Ahoj Bethy,“ upír jí políbil na tvář. „Nechce se mi ani veřit, že s tim Cooper souhlasil.“ „Ahoj, stálo mě to velké úsilí,“ na slovo velké přidala patřičný důraz, pak se usmála. „Vždycky si prosadíš svou,“ spiklenecky na ní mrk, „to je dobře.“ „Gide, můžeš tady doktorovi ukázat o co jde?“ „Beth, je to nutné?“ Prosebně se na něho podívala. „No tak, nenech se přemlouvat.“ Souhlasil. „Pozorně se dívej na jeho tvář,“ nakázala mu s ironickým podtextem. Upíří tvář zhrubla a jeho oči se rozzářily jasnou jantarovou barvou. „Co to kurva je?“ vykřikl vyděšeně Gabriel. Gideon se rozesmál, a tak odhalil dokonale ostré zuby s prodlouženými špičáky. „Vskutku originální reakce.“ I Bethany se rozesmála. „To o čem tady celou dobu mluvim, Gideon je náš informátor z jejich světa. Je upír.“ „Ne, to není pravda,“ nechtěl si připustit, že by mohlo existovat něco, co by bylo nad jeho chápání, nad to, co ho v dětství učili. „Tak jinak,“ pronesl Gideon a sáhl na záda. „Ale vážně to bolí,“ usmál se na Beth, která věděla na co naráží. Vytáhl meč a prořízl si s ním tenkou kůži na zápěstí. Na zem se šplouchnutím dopadlo několik kapek krve. Gabriel vystartoval k němu, jako lékař měl povinnost zraněnému pomoci. Než se k němu ale dostal, rána už nekrvácela a přímo před jeho očima se začala zacelovat. „To není možné. Normální člověk by...“ „Jenže já nejsem normální člověk, tak to pochop,“ skočil mu do řeči Gideon a zavrčel zlostně.

Cooper vrazil do pokoje. Gideon se zhluboka nadechl, aby zanalyzoval vzduch. „Do hajzlu, jak to, že nás tak rychle našli?“ nadávala Beth, když vztávala z postele. Rychle na sebe hodila oblečení. Chytla Gabriela za ruku. „Zavolám ti, kam máš přijít.“ Nezmohl se na protest, zavalili ho přílišným množstvím podivných informací. Sotva vyšla na chodbu uslyšela zpoza rohu ten nadpozemsky krásný hlas. „Tudy, její pokoj nebude daleko,“ přibližovali se. „Jsou tady, přes chodbu jim neutečeme.“ Kroky na chodbě se zastavili asi třicet metrů ode dveří. V pokoji všichni ztuhli, poslouchali. Sorrel se zhluboka nadechl. „Je tady i Cooper, výborně!“ tlumeně se zasmál. „Deme,“ zavelel Cooper a proskočil otevřeným oknem. Beth skočila hned za ním s Gideonem za zády. Ladně dopadli na zem. Beth se zhoupla v kolenou a špičkami prstů se letmo dotkla betonového chodníku. „Au,“ zasyčela, při doskoku jí popraskaly stehy na břiše. Zvedla se a dali se na útěk. Gabriel nevěřícně vykoukl z okna, vyskočili z třetího patra, logicky se měli zabít. Před budovou ani poblíž už nikdo nebyl, jen v dálce se rychle ztráceli stíny tří osob. Omdlel.

Sorrel vztekle vykop zavřené dveře. Přešel k rozházené postely, strhl z ní prostěradlo a přiložil si ho k obličeji. Nasál vzduch. „Ještě je teplé, nebudou daleko.“ Slabý vánek rozevlál záclonu u otevřeného okna a Sorrelův čich zaznamenal další dvě pachové stopy. Coopera a ještě jednu... „Ten zrádce,“ zaburácel a kopl do postele, která se s ohlušujícím skřípěním rozlámala o protější zeď. „Zabiju ho!“ Ukázal na okno. „Chyťte je!“ zařval a jeho spojenci se vydali na pronásledování.

„Beth, utíkej,“ povzbuzoval jí Cooper, ale její síly rychle ubívaly. Krvácela. „Už nemůžu,“ zastavila se, sotva popadala dech. Cooper se vrátil třemi svižnými kroky k ní a chytil ji za ruku. „Poď lásko, auto už je jen kousek odtud,“ všiml si, jak se na jejím tričku rozšiřuje krvavá skvrna. Bez zaváhání vzal dívku do náruče a rozběhl se. „Gideone, nastartuj auto!“ upír zmizela za rohem protěšího pavilonu nemocnice. Cooper se nesením Beth značně zpomalil. Sotva Beth položil do auta, uslyšel za sebou dupání přibíhajících upírů. Otočil se, ve zlomku vteřiny vytáhl z pochvy meč a připravil se k boji. Gideon stojící po jeho boku zavrčel na stoupence vlastní rasy. „Zběhu,“ opětovali mu zavrčení a zlostně vycenili zuby. „Odjeď!“ štěkl na Coopa a vrhl se do boje. „Ne, nenechám tě tady!“ Gideon s elegantní otočkou usekl jednomu upírovi hlavu a zároveň rukou odstrčil Cooper, ten bokem dopadl na přední dveře auta. „Odvez jí pryč! Dělej!“ V Cooperovi se mísily dva protichůdné pocity, ane nemohl zároveň pomoci příteli a zachráni Beth.“ „Vypadni, zdržím je jak dlouho budu moc. Hlavně už zmiz!“ zavrčel Gideon. Cooper bolestně vydechl, věděl, že tohle bude jeho konec a skočil do auta. „Díky příteli,“ zašeptal, přesto si byl jistý, že ho Gideon slyšel. Bez jediného otočení zpět se rozjel na základnu.

Odnesl Bethany na ošetřovnu. Vzal si k sobě její mobil a projel telefonní seznam. „Gabriel, Gabriel, Gabriel,“ hledal to důležité číslo. Doktor – Gab, konečně ho našel a bez zaváhání vytočil. „Beth? Co to bylo? Si v pohodě?“ jeho hlas zněl stále roztřeseně a ustaraně. „Čau doktore,“ Cooper slyšel, jak se zasekl. „Potřebujeme tě u nás, krvácí,“ neřekl o koho jde, to bylo jasné. „Musíš přijet do přístavu hned! Vyzvednu tě tam.“ „Coope, vy jste se zbláznil, ona potřebuje do nemocnice!“ „Ne, tam to pro ní není bezpečné,“ mluvil stroze a nekompromisně. „Za deset minut v přístavu, jestli tam nepřijedeš, najdu si tě,“ jeho hlas zněl příliš výhružně a rozrušeně, než aby se doktor zmohl na odmítnutí.

Gabriel přeslapoval nervózně z místa na místo. Minuty ubíhaly a Cooper nikde. Na obloze se stáhla černá mračna a začínalo pršet. Studené kapky vody se rychle prosakovaly skrz jeho oblečení. Zafoukal studený vítr a na zádech mu naskočila husí kůže. Oklepal se, rukou projel mokré vlasy a netrpělivě se rozhlídl. „Neměl byste nějaké drobné?“ zeptal se ho žebrák schovaný pod těžkým kabátem s kapucí, která mu skrývala obličej a nastavil ruku. Gabe bez přemýšlení sáhl do kapsy. „Vidíte tu restauraci na konci ulice? Tam na vás čeká Cooper,“ žebrák vzal bez dalšího slova peníze a každý se vydal jiným směrem.

Gabriel vstoupil do spoře osvětleného podniku, kde se ho Cooper hned ujal. „Omlouvám se, ale nemohl jsem vyjít ven, mám tam momentálně příliš nepřátel, kdyby si někdo všim, že jdu k tobě zabili by tě dřív než bys mrknul okem. Posadili se na chvilku na bar a vypili dva panáky. Pak Cooper sáhl po sklenici s čistou vodou a vhodil ji doktorovi do obličeje. „Co děláš?“ utrhnul se Gabe, už měl všech těch podivných věcí kolem plné zuby. „Bezpečnostní opatření. Promiň. Byla to svěcená voda, musel jsem se přesvědčit, že si stále člověk. Kdyby ne ukázal by ses nám v celé své kráse,“ Cooper do sebe s trpkým úsměvem hodil další dva panáky whiskey, teprve poté zavedl doktora za Bethany, kterou už předběžně ošetřila Ruby. „Tohle je tvoje nové pracoviště,“ ukázal nevrle na dveře, za kterými odpočívala dívka jejich srdcí …

Autor: Luna, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozervané srdce - 13. kapitola: