OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rozervané srdce - 1. kapitola

08.06.2009 (15:00) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1877×

Klečela na zakrvácené podlaze opuštěného skladiště a její půvabný obličej hyzdila grimasa bolesti. Po tvářích se jí valily proudy slzí a z hrdla vycházely srdceryvné vzlyky. „Zůstaň se mnou Coope, nesmíš mě opustit..." šeptala zlomeným, pláčem prokládaným hlasem nad tělem svého mrtvého manžela. „Pomstím tě," vykřikla odhodlaně. Naposledy ho políbila na čelo pak se její zorné pole začalo pomalu zužovalo až nastala úplná tma. Omdlela a přitom se tvrdě uhodila do hlavy. Před očima jí začal probíhat celý život...

PŘED 10-TI LETY

Bethany přišla o rodiče ve velice útlém věku, nikoho jiného kromě nich neměla, proto se dostala do dětského domova. Nikdy nebyla svatoušek. Většinou se podílela na každém průšvihu, který se stal v okolí jednoho kilometru. Její kroky záhy vedly do ústavu pro nápravu mladých delikventů...

Zřízenec jí násilím táhl za ruku do ředitelské kanceláře. „Tak deme mladá dámo," snažila se mu vzpírat, ale oproti takovému hromotlukovi neměla ve svých sedmnácti letech žádnou šanci. „Au, pust mě to bolí," cítila, jak jí na zápěstí vzniká nová podlitina. Pevně se zapřela nohama o podlahu a konečně se jí podařilo ho zastavit. Hrdě se dívala do jeho opovržlivého pohledu. „Už tě mám dost. Koukej se uklidnit nebo ti nasadim želízka," všichni v tom zatraceném domě věděli, jaké je Beth kvítko a nikdo se s ní nepáral. „Pche," utrousila tiše, ale podřídila se. Zadní trakt budovy prošla bez jediného slovíčka. Zastavili se u dveří, kde její věznitel tiše zaklepal. „Dále," ozval se přísný mužský hlas a její dušička se trochu zachvěla strachem, věděla, že tentokrát jí tvrdý trest nemine. Zřizenec jí srčil dovnitř, jako by předhazoval maso lvům a zabouchl za sebou dveře. V tu chvíli mu bylo dívky trochu líto...

Ředitel ani nezvedl hlavu od papírů, které vyřizoval. „Ahoj Bethany, tebe jsem dlouho neviděl, myslím, že asi tak třináct hodin," jeho hlas byl sladký a lepkavý jako med. To pro ni nevěstilo nic dobrého. Mlčela. „To ses ještě nenaučila pozdravit?" „Dobrý den pane," snažila se zastřít opovržení ve svém hlase, ale příliš se jí to nedařilo. „Tak, co je to tentokrát?" zvedl oči od stolu a ona si ihned všimla, že je opilý. „Já..." „Mlč," zakřičel až mu na čele naběhla žíla. Mlčky pokynul, aby přistoupila blíž. Sotva to udělala udeřil ji hřbetem dlaně do obličeje. „Myslíš, že mi policie nevolala? Seš ten nejhorší spratek jakého jsem kdy viděl. Už vážně nevím, nevim co s tebou Bethany. Nejdřív peněženka a teď dokonce auto. Na co se mám připravit příště? Vyloupíš banku?" Do očí se jí draly slzy, bojovala s tím, aby mu neukázala svou slabost. „Jen jsem si ho chtěla půjčit, vrátila..." než stačila větu dokončit dostala další ránu. „Teď mi zmizíš z očí jasné? Zavřeš se do svého pokoje a až do odvolání z něj nevystrčíš nos! Přijdu si tě zkontrolovat." při té větě jí naskočila husí kůže, věděla od své starší kamarádky, co znamená, když tohle jejich opilý ředitel řekne.... V tu chvíli pochopila, že musí zmizet. „Vypadni!" zařval na ni a znovu sklopil zrak ke stohu papírů.

Když jí John vedl do pokoje, připadala si jako zvíře, které vedou na porážku. Najednou se v ní zvepřela vlna nevole. Zastavila se a vší silou ho nakopla do rozkroku. Ten se s řevem skácel k zemi a Beth se dala na zběsilý útěk...

Běžela tak dlouho dokud cítila nohy. S překvapením zjistila, že se začíná stmívat. Rozhlédla se po temných uličkách nočního velkoměsta a přemýšlela kudy dál. V žaludku jí bolestně zakručelo. „Sakra," zoufalý výkřik se dál nesl s ozvěnou. Uvědomila si, že nemá vůbec nic, žádné věci na převlečení ani peníze na jídlo. Zády dopadla na cihlovou zeď a svezla se na kolena. „Tak přemejšlej holka, tady to přece znáš..." Cítila jak se ochlazuje a aby toho nebylo málo začalo pršet. Zvedla se ze studené mokré země a vztekle nakopla popelnici. „Zatraceně!"

Vydala se první ulicí do prava. Dostala se do přístavu. „Bezva," kolem lodí se vždy potulovalo dost lidí. Věděla, že tady se k peněžence s prachama dostane celkem snadno. Netrvalo příliš dlouho než si vyhlídla mladíka v černém koženém saku. Kráčel pevným svérázným krokem rovnou proti ní. Nemohlo mu být víc než dvacet a vypadal celkem unaveně. „Snadná kořist," pomyslela si a vydala se mu naproti.

Autor: Luna, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozervané srdce - 1. kapitola: