Revollution 7.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

A jsem tu s dalším dílkem.... pomaličku to začíná být napínavé, ale vzhledem k tomu, že takové scény neumím moc dobře popsat tak vám to asi na akčnosti moc nepřidá. Děkuji za komenty a přijímám jakkoukoliv kritiku.

09.10.2009 (17:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 988×

Byla zvyklá, že dlouho do noci nemohla usnout nebo ji pronásledovaly děsivé noční můry, ale tentokrát se do říše snů ponořila okamžitě.

„Ne! Ne!“ netrpělivě se převalila na bok a v tu chvíli si uvědomila, že znepokojivé výkřiky se neodehrávají v její hlavě, ale v místnosti, ve které je.

„Ne!“ ozvalo se znovu a Kitty prudce otevřela oči. Děti se postupně budily a vedle ní už seděl Nick v pozoru. Všichni se dívali na Oise, která sebou zmítala.

„Vybuchne to! Ne!“ vykřikla. Shelke se k ní prudce naklonila odhodlaná jí zatřást, ale to už se Kitty dostala ze spacího pytle a dostala se ze sevření deky.

„Nedotýkej se jí!“ upozornila Shelke a přišla k Oise, od které děti uhnuly co nejdál.

„Výbuch! Jeden za druhým!“ šeptala zděšeně a do toho i něco vykřikla. Měla napjaté celé tělo a oči otevřené dokořán, ale vypovídající o tom, že je mimo.
„Další! Vybuchne to! Utečte!“ pak se prudce posadila.

První čeho si na ní Nick všimnul bylo, že už měla normální pohled, ale výraz byl zděšený.

„Co si...“ Kitty se nestihla zeptat, když se od vedle ozval hluk.

„Vybuchy! Nechoď tam!“ zakřičela Oise, ale Kitty se hrnula ze dveří. Poklopem se dovnitř dostalo pár mužů, kteří odešli pro zásoby.

Kitty málem do hlavy trefil batoh a nějaký pytel, který byl vhozen dovnitř a těsně vedle ní seskočil jeden z mužů.

„Nevím jak na nás došli! Oni jsou pozadu...“ potom slezl další a podpíral poraněného.

„Kde máte zbytek?“

Nikdo ji neodpověděl. Déle nečekala. Vyhoupla se na žebřík, který vedl z krytu a vylezla do temné a chladné noci.

Slyšela vzdálené zvuky, za kterými se bez váhání rozběhla. Neměla u sebe žádnou zbraň. Pouzdro s hvězdicemi nechala ležet ve spacáku, ale bylo jí to jedno.

Potkala další dva kulhající muže.

„Kitty! Nechoď tam!“ Ale nechala je za sebou.

Pak uslyšela výstřely. Byla blízko. Bez váhání proletěla křovím a objevila se přímo poblíž dění.

Jack a další tři se bránili třem robotům, ale objevovali se další, sice v malém množství, ale chodili.

Pak si všimla věcí, které Jack a ostatní bránili. Leželi tam spadené zásoby.

Znovu zmizela v křoví a ze zadu přišla ke skupince, nijak se jim neohlásila a těsně za zády šlápla na klacek, který se zlomil.

Jack se prudce otočil a namířil na ni zbraň.

„Doprdele! Mohl jsem tě zabít!“ zanadával.

Kitty nasucho polkla.

„Ale nezabil! Musíte odsud pryč! Nevím jak nebo co, ale někde to tu každou chvílí bouchne...“

„Jak to...“

„Teď není čas!“

„Tak vezmi některé batohy!“
„Nenechám vás tu!“
„Kitty! To je rozkaz!“ Uraženě se na něj podívala. Choval se tak povýšeně... věděla, že chce jen to nejlepší, ale přiznejme si, že ne každý člověk to má dobře vymyšlené. Bez řečí vzala na záda velký batoh a do ruky jeden z pytlů a zmizela ve křoví.

Jack si úlevně oddychl, ale pak jeho zrak zbystřil k nejkrajněšímu robotovi, u kterého se objevil rychlý stín, robot se rozletěl na malé části a zničil robota stojícího vedle něj a rozsypali se na hromádku šrotu.

Kitty na ně zamávala zpoza zeleně.

„Rozkazy jsou od toho, abych je porušovala!“
„Kurwa!“ rozkřikl se, ale to už bral společně s muži zbylé věci a rozběhl se ke krytu. Kitty je rychle dohnala a pak se ozval výbuch. Viděli jen plameny.

„Co to je?“

„Já nevím! Víc toho nevím! Ale tenhle nebyl poslední!“ ozvala se další ohlušující rána, tentokrát blíž a pak ještě jedna.

Dostali se dost blízko ke krytu, do kterého bez jakkýchkoliv okolků skočili všichni naráz i s věcmi.

„Ošetřete raněné!“ slyšela Andrewa a čekala na další výbuch.

Několik minut se nic nedělo a odhodlala se vylézt.
„Kitty!“ slyšela za sebou Nicka, ale to už se hrnula do tmy. Nešla k místu, kde byli roboti. Jen se usadila ke stromu a naslouchala.

„Jsi v pořádku?“

„Nicku! Viděsil jsi mě!“
„Promiň...“ Nick se usadil vedle ní.

„Je mi fajn...“
„Neřekla jsi mi co umí Oise.“
„Ona předpovídá okamžiky, události...“

„Ona vidí budoucnost? To je... to je dost dobrý...“
„Vidí to, ale jen když k ní vidění příjde. Neumí ho vyvolat a navíc nikdy neumí určit přesný čas. Většinou nebezpečí vidí pár minut předem.“
„Hnala jsi se tam, i přesto, že jsi věděla, že to vybuchne...“

„Jo."

"Ti lidé pro tebe znamenají hodně.“
„Jsou má rodina.“

„Děti jsou vyděšené. Neví co se děje.“

„To já taky ne. Měli bysme jít najít Jacka. Vyřešit to co se stalo a bude dít dál.“

Oba dva bez dalších řečí vstali a vydali se do poklopu, kde panoval ruch, ale skupina „vyvolených“ v podobě Andrewa, Jacka a dalších mužů stáli u žebříku a bylo vidět, že debatují a Kitty byla odhodlaná se do jejich debaty zapojit.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování