Revollution 10.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Takže další dílek... pokusila jsem se ho udělat delší a trošku obsáhlejší, ale nevím jestli je to podle vašich představ... ehm... ono je docela náročný to roztáhnout, když chcete skončit v něčem napínavým, abyste byli trošku natěšení na další kapitolu.

14.10.2009 (14:30) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1133×

„A já jdu.“ Kitty se nadechla a vylezla nahoru.

Najednou se cítila mizerně, ale tento pocit hned zahnala, jenže jej vystřídal pocit strachu. Pocit, který tak důvěrně znala.

Nikdy na sobě nedala znát sebemenší záchvěv nic, ale teď to bylo jiné. Všechno si přiznala. Bála se, bála se hrozně a bála se pořád. Měla strach, že jednou příjde tento den, tento okamžik.

Věděla, že jestli se to dneska nějak nevyhrotí, jestli se nezasáhne, že budou navěky utíkat.

Čekala na tento okamžik, ale nikdy nechtěla, aby tu stála sama.

Mohli tu s ní stát dva nebo tři další, ale ona si představovala armádu. Nechtěla tu být s někým koho by jednou hloupou chybou mohla ztratit. Věděla, že se jí tu roztřepou kolena, ale nechtěla, aby to kdokoli z nich dělal.

Tok jejích myšlenek přerušovalo tiché vrzání. Bylo dokonale jednotné. Uvědomila si, že musí reagovat rychle. Nemůže tu stát u poklopu a čekat až příjdou.

Musí jich zničit aspoň pár.

Rozběhla se ke zvukům a za běhu prohlížela co má u sebe. Dvě zbraně, přesně ty samé, které dala i Nickovi.

Potom vylovila kuličky, kze kterých při prásknutí o zem vycházel štiplavý kouř. Byly by užitečné pouze při souboji s člověkem, u robotů jsou jí k ničemu. Našla ještě hvězdice, bez kterých by nevyšla.

Víc toho neměla. Jen ruce. Skryla se za keřem a tiše pozorovala 8 stejně jdoucích robotů. Prohlédla si své dlaně, pak ruce otočila a dívala se na ně.

Když bude nejhůř začne používat i je, i když se zařekla, že své schopnosti nepoužije.

Chvíli je pozorovala.

Je sama. Nemá jak je zničit.

Potom se rychle vydala k jednomu ze stromů. Těmto robotům se těžce hledalo vě větvích stromů. První co prohledávali byla zem, takže než na ni dojdou ve větvích může být dávno dole, i když jestli něco neudělá budou přímo u poklopu.

Vyšplhala na strom a davála si pozor, aby ani jedna větvička nezašustěla, to by znamenalo okamžitý neúspěch jejího plánu, ale povedlo se.

Tiše je pozorovala a do ruky si vytáhla zbraň, ze které byla schopna střílet. Paralizující nechá na potom, teď je musí zničit.

Čekala na vhodný okamžik a zdálo se jí, že nikdy nepříjde, ale pak se konečně odhodlala. Zamířila a trefila robota, který se držel víceméně uprostřed skupinky. Rozlétl se na malé kousky, které poškodily roboty okolo něj.

Vystřelila znovu a trefila i druhého, jehož reakce byla úplně stejná jako předešlého, ale ostatní roboti už slepě začali střílet kolem sebe a pár ran prolétlo i kolem ní.

Okamžitě seskočila ze stromu a dopadla do trávy, kde se schovala za strom, ze kterého začaly odlétávat třísky.

Ale i přes hluk, který rozpoutala slyšela další rychle se přibližující vrzání.

„Jdou další!“ zděšeně se vyškrábala na nohy a rozběhla se blíž ke krytu. Uvědomila si, že ho nechala téměř nekrytý, z kterékolil strany se mohli přihnat roboti a ona s tím nepočítala.
Doběhla k místu odkud viděla na místo, kde byl ukrytý poklop.

Skupinka, kterou napadla už byla znovu na dohled a byla jich polovina, ale přibližovalo se jich se daleko víc.

„Nemůžu tu jen tak stát a nic nedělat!“ rozčiloval se Nick.
„Kitty, to tak chtěla!“ namítla Marie.

„Věřte, nevěřte, ale to co chtěla je mi ukradený!“ naštvaně se vyhoupl na žebřík.

„Ne!“ Dave ho zastavil. „Chtěla tam jít a má na to plné právo!“

„Sakra! Mám pocit, že mi stále něco uniká! Nebudu se ptát co, protože mi stejně řeknete, ať se zeptám jí a abych se to někdy dozvěděl, tak to ona musí přežít, takže se vší úctou k vám... nebudu tu čekat až ji zabijou! Nechci ji podceňovat, ale je to jedna holka, když to přeženu, proti celýmu světu a já chci, aby viděla, že proti němu není sama, jako tomu bylo doteď!“

Jeho slova slyšeli i Mike a Susy, kteří se zbavili všech papírů a nejen jich. Zlikvidovali celou tu místnost.

Potom co tam Mike rozpoutal obří žár, tak tam Susy vyvolala hotový vlnobití. Ještě nikdy se ani jeden z nich tolik nesnažil použít své schopnosti a nikdy ne v takové míře jako teď.

„Můžeme ti pomoct!“ řekl Mike.

„Cože?“ Nick se na ně ohlédl.

„Jsme možná děti, ale dokážeme toho víc než vy dospělí tady! Neříkám, že tam musíme jít všichni. Pochopím, že třeba Oise nebude chtít, ale já můžu! Můžu jít Kitty pomoct!“
„Já chápu, že jí chcete pomoct, ale myslím, že Kitty by mě zabila, kdybych vám tohle dovolil!“
„Co je lepší? Aby tě zabila, když to přežije nebo, aby ti nikdy nepoděkovala, když tam umře!“
„Jsi si jistej Miku?“
„Jo! Ještě nikdy jsem si nebyl jistější! A od čeho potom tyhle schopnosti máme...“

„Fajn... tak Miku...“
„Jestli tam pustíš ty děcka tam my jdeme taky!“ skočil mu do řeči David a Alen mu přikyvoval.

„My půjdeme taky!“ rozhodla jednohlasně trojčata.
„Kluci, já oceňuji vaši snahu, ale jste malí...“
„Když budeme spolu nic se nám nestane!“ odsekl mu Sam. „A jestli může jít věčně neovladatelný Mike, tak my taky!“ dokončil Jim.

„Půjdu taky. Moje silové pole může hodně pomoct. Umím ho udělat i na dálku, takže můžu ušetřit některá zranění.“

Nick jí přikývnul.

„Elektronika se moc nemusí s vodou a navíc by Mike mohl vyvolat požár, který by mohl zranit i někoho z nás...“ Susy se postavila vedle Mika.

„Dobře, Marie, ty tu zůstaneš s Oise.“

„A kdo řekl, že já nepůjdu?“ namítla Oise dětským hláskem.

„Oise uznej, že ty tam jít nemůžeš...“ pokusil se k ní promluvit Nick.
„Můžu!“
„Oise...“
„Uvidím každý útok, který bude ke skupince směřovat... můžu pomoct...“
„Ale ty tvá vidění neumíš vyvolat!“
„Ne! Ale když hrozí nebezpečí vidím vždy! Prosím...“
„Nevím...“
„Ona i Marie můžou být u mě...“ navrhla Shelke. „Můžu kolem nás udělat silové pole...“
„Ty jich dokážet vytvořit víc?“
„Jo, sice to bude těžký, ale jo...“

„Marie, tady máš...“ Alen ji podal jednu paralizující zbraň. „Umíš s tím?“
„Jo! Umím i s tou druhou...“
„Mohla bys někoho zranit...“
„Umím s ní!“
„Nemáme jich víc...“
„Dobře.“
„Tak jdeme! A všichni se držte!“ rozhodl Mike.

Kitty střílela slepě kolem sebe. Byla jako kořist zalezlá za stromem. Zničili už tolik stromů jen střílením, že by mohla udělat velký táborák.

Měla docela zvrácené myšlenky, na to v jaké byla situaci, ale její myšlenky se dali znovu do pohybu, když jí došla munice.

„Sakra! Proč? Proč teď?“ začala nadávat, ale do jedné ruky vzala paralizér na dálku a hvězdice. Bude si muset pomoct jinak.

Proplazila se ke stromu, který byl nejblíže k poklopu.

Podívala se na poklop a pak se zhluboka nadechla.

Hodila několik hvězdic a naslepo se pokoušela zastavit některé roboty. Strom, za kterým se schovávala se rozletěl na malé třísky.

„Toto je konec...“ problesklo jí hlavou, když stanula přímo naproti robotům.

„Pozor!“ ozval se dívčí výkřik a střely, které byly vyslány na Kitty se zastavily přímo před ní o nafialovělou, průhlednou stěnu.
Kitty zděšeně pohlédla k poklopu, ze kterého Nick vytahoval Shelke, která soustředěně udržovala kolem nich i kolem Kitty obranu a nemohla sama vylézt, protože ruce měla v křečovitých útvarech.

„Co to děláte?“ vyhrkla, když se ven protáhla i trojčata s Oise.

„Nebudeme čekat na to až si pro nás příjdou! Jsme tým, tak tam nebudeme jen sedět a čekat než nám Oise řekne, že je po tobě! Chcem si taky užít nějakou zabávu a pozdější slávu!“ zakřenil se Mike.
„Jsou to děti!“ vykřikla.

„Děti, které dokážou víc než celá armáda! Děti, které by do tohodle nikdy nešli, kdyby kvůli robotům nepřišli o rodiče! Děti, které tě milují a radši budou bojovat s tebou než čekat, že ty tu budeš sama bojovat za ně! Takže nám neříkej, že tam jen tak máme sedět!“ štěkl Nick.

Zmlkla. Nikdo pro ni nikdy tolik neudělal.

„Dobře, ale dejte si pozor...“
„Mohli byste se do toho dát?“ zašeptala Shelke, které z čela stékal pot. „Jste na jednom místě a oni všichni střílí po celém obvodu pole a je hrozně těžký to udržet.“

„Jdeme na to!“ přikývnula Kitty.

„Budu tě kryt!“ usmál se Mike na Susy a stoupnul si k ní.

„Pomůžeme vám, když bude třeba...“ kývnula dvojčata na Davida a Alena.

„A my se budeme držet, tak abychom o celé situaci měli přehled a abych viděla kdo má problém!“ rozhodla Shelke a společně s Oise a Marií zacouvaly trochu do zadu.

„Připravení?“ zeptala se Kitty.

Ostatní jen zaujali soustředěné postavení.

„Pusť to pole Shelke!“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování