OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rande s hvězdou za sedm dní - Prolog

01.06.2015 (18:00) • Carol1122 • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2679×

Prolog - Hiddleston? Kdo?

Většina lidí jde kolem osmé hodiny k sobě do pokoje a připravuje se pomalu, hodně pomalu, do postele, popřípadě jde ještě vyjídat ledničku.

Já měla tu smůlu, že jsem žila v rodině, kde tradice se dodržovala asi tak, jako kdysi lidé chodili v neděli do kostela. Celá rodina se musela nacpat na jeden gauč a do dvou křesel, které k sobě ladily asi tak jako křiklavě růžová a korálová. Neříkám, že podobnou barvu neměly.

Většinou jsem byla namáčklá na jednom konci gauče, mladší sestra Kylie uprostřed a táta, který si původně nosil k televizi kyblík občerstvení a sud piva, pak na druhém konci, kde po deseti minutách usnul. Jeho chrápání bylo jak líbezný klavírní koncert oproti televizi, odkud vyřvávaly všelijaké nudné a příšerné sitcomy nebo reality show.

Maminka si většinou vzala práci k televizi; v křesle nerušeně šila malé kousky látek a sem tam zkontrolovala, jestli se někdo byť jen o píď nepohnul.

Mladší bráškové - dvojčata Felix a Oliver (při výběru jména na mě naši jaksi zapomněli, takže tehdy sedmiletá sestřička vyhrála) si vystačila s druhým křeslem a zkroutila se na něm tak, aby se mohla smát nad scénkami v televizi a zároveň se pošťuchovat.

Při tomhle celém ječení, pískání, chrápání a i štěkání sousedovic psa dobývajícího se do domu, jsem musela jen nevzrušeně sedět další hodinu a usmívat se jak šťastný, skoro dospělý puberťák, který netouží po ničem jiném, než trávit rodinné večery tímhle způsobem.

Žádné výmluvy ohledně učení či úkolů by neprošly, ani kdybych propadala. Byla to prostě tradice. A ta tradice tady vedla už sedmnáct let. Za ta léta jsem si na to nezvykla ani o chlup víc. S trpitelským výrazem jsem koukala do blba nebo nevědomky vytahovala peří z polštáře.

Dnešek nebyl o nic víc výjimečný. O kolena jsem měla opřené štosy sešitů a učebnic, ale nezaujatě si čmárala do oblíbeného skicáku. Zlatá večerní prokrastinace.

„Dámy a pánové, vítáme vás u každotýdenní oblíbené realitní show Rande s hvězdou za sedm dní!“

„Ááááá, už to začíná! Už to začíná!“ ozval se decibelový jekot do mého levého ucha od mé sestry.

Naštvaně jsem ji probodla pohledem. „Mohla by ses uklidnit? Nejlépe tu celou kravinu vypnout? Potřebuju se soustředit.“

„Vždyť se neučíš,“ konstatovala s nastrčeným nosem nad mým ramenem. „Co to zase je? Lavička, sedící holka zezadu a ptáčci. Co to sakra -“

„Laskavě se do mých věcí nemíchej,“ sykla jsem na ni, vytrhla jí ovladač z rukou a výrazně umlčela populárního Larryho Stevensona, moderátora téhle nesmyslné reality show.

Na to, že jí bylo třináct, měla pořádně ostrý lokty. „Hej! Vrať mi to! Když se ti to nelíbí, tak si pro mě za mě črtej třeba kamasutru, ale nech mě se koukat,“ vyplázla jazyk a zesílila televizi.

Protočila jsem oči a máma odložila šití a zvedla hlavu. „Ty víš, co je kamasutra? Zoe, tys naučila sestru tyhle sprosťárny?“

Vykulila jsem oči. „Co? - Ne! - Já-“

Kylie se zahihňala a užívala si ty zamračené a káravé pohledy, kterými mě máma spalovala. Najednou jsem si připadala až moc malinká. Žádné obhajoby ale neplatily. Mladší většinou vyhrávali nad staršími.

„Kamasúúútra!“ zazpívali sborově bráškové a spolu s Kylie se začali řehtat.

Zanaříkala jsem a dala hlavu pod všechny papíry.

„Jak se dnes všichni máte?“ zeptal se publika moderátor a na kameru významně s umělými zářivě bílými vyceněnými zuby mrkl. Jeho křiklavě známé růžové brejle - Larryho poznávací symbol a křičící heslo gay na všechny světové strany - mě doslova a do písmene iritovaly. I ty jeho přehnané blyštivé kostýmky s flitry. Každý týden jiný odstín z šestnácti miliónů barev. Ozval se ohlušující potlesk a řev publika. Sestřička zavýskla taky. Znuděně jsem si povzdychla.

„Výborně!“ zasmál se Larry a s mikrofonem v ruce dal znamení, aby se publikum uklidnilo. „Tento pořad moderuji už zhruba rok a za jediný rok se nám tu stačila vystřídat polovina hvězd jmenovaných na chodníku v Los Angeles. Představili se nám tu herci, zpěváci, modelové, spisovatelé - každý něčím výjimečný s velkou osobitostí. Jen jeden člověk, vybraný z tisíců z celého světa, měl možnosti soutěžit o neuvěřitelnou možnost - být po boku své oblíbené celebrity celý týden. A to ještě za cenu, že vše půjde na dobrou věc!“ Larry se znovu zasmál a publikum opět propuklo v mírný jásot.

„Kylie, je to pitomost,“ ozvala jsem se, přestože se mi na jazyk draly mnohem horší a nechutnější slova.

„Ššš,“ okřikla mě a s vykulenýma očima pozorovala obrazovku.

Larry znovu všechny umlčel. „Dnes, dámy a pánové, máme jako hosta někoho výjimečného. Někoho, koho už znám léta, a je to, dámy, obrovský gentleman s kouzelným hlasem čítající básně, romantik, který ve filmech chytá virtuálně všechny dívky za srdce, nadaný herec, který dokáže hrát od štědré dobré duše až po okouzlujícího zloducha. Už víte, o koho se jedná?“ Moderátor se podíval po křičícím publiku a s napjatým výrazem se obrátil na kameru. „Dámy a pánové, dovolte mi, abych do naší show přivítal úžasného představitele Lokiho - britského herce Toma Hiddlestona!“

Ohromný jásot od publika plné poskakujících fanynek, ani nadšeně ječící mé sestry, nedokázal můj sluch pobrat. Znovu jsem si naštvaně přikryla uši a podívala se po tátovi, kterého by neprobudila ani atomovka.

„Uklidni se,“ sykla jsem na sestru a stáhla ji na pohovku.

Ošila se, ale s otevřenou pusou nepřestávala zírat na člověka, kterého detailně zabírala kamera. Přicházel ze zákulisí s širokým a perfektním úsměvem, elegantní taneční chůzí, kterou zdůrazňoval drahý oblek od Bosse. Zvedl ruku, aby zamával šílícím divákům, a jiskřivýma modrýma očima zamrkal na všechny okolo sebe. S Larrym se přátelsky objal, prohodil si s ním jednu větu a nechal se vybídnout, aby se posadil do kožených bílých křesel.

Moje sestra jen zamilovaně vzdychla.

„Tome, vítám tě u nás ve studiu. Jak se máš?“ navázal Larry, jakmile si sedli a fanynky přestaly pištět.

Věnoval všem okouzlující, avšak viditelně nacvičený úsměv. „Díky, Larry, mám se výborně. Ani nevíš, jak jsem se na tuhle chvíli těšil.“

Lháři, ušklíbla jsem se v duchu a znuděně pokračovala v kreslení. Jeho hluboký smyslný hlas, kterým omamoval všem nevinným dívkám srdce, ke mně doléhal však stále.

„Ách, čili se mi tu chceš přiznat, že se těšíš na dívku, se kterou trávíš celý týden plný nabitého programu?“

„To nevím,“ přiznal se Tom a publikum si udiveně začalo šeptat. Larry povytáhl obočí a zjevně nebyl o nic zmatenější než ostatní.

„Počkej, Tome, chceš mi říct, že tě ta vyvolená dívka nezajímá? Sice je velmi pěkné, že ti jde o charitu, ale slečny se na tebe velmi těší…“

„To je blbec,“ uchechtla jsem se a od sestry jsem si vysloužila přetáhnutí polštářem s okřiknutím.

„Tom Hiddleston je miláček,“ našpulila vševědoucně a nekompromisně rty, že i mě svým dokonale prosazeným výrazem na chvíli umlčela. Dokud jsem se sarkasticky nezasmála a jednou rukou odolávala jejímu pokusu o jednostrannou polštářovou bitvu.

„Samozřejmě, že se na neznámou slečnu těším, rád poznám někoho nového, prožiju s ní dobrodružný týden, ukážu jí, jak to chodí ve světě celebrit, splním jí tím sen a ještě z veškeré sledovanosti pořadu poputují peníze na pomoc dětem v Africe. Co víc si člověk jako já může přát?“

Co víc si přát? Rozhodně mít klid a pokoj v duši i doma. Jenomže za tohle ti zaplatily tak nechutný peníze, že jsi to prostě musel skousnout. Přála bych ti holku, která ti pokoj nedá. Užiješ si s ní týden zamilovaného pištění a frackovité umanutosti. Vážně, ať existuje na světě alespoň na chvíli spravedlnost, skřípala jsem v duchu zuby.

„On je tak sladkej,“ okomentovala to Kylie a zatvářila se, jako by viděla celou krabici štěňat.

Jak dlouho jsem tohle ještě musela snášet?

***

~Tom~

Bylo mi od začátku jasné, na co se mě bude Larry vyptávat.

Když jsem se díval z donucení svého agenta a asistentky na minulé díly téhle show, a ještě se přinutil zavolat mým bráškům a hereckým kolegům Benovi a Chrisovi, tak trochu jsem z obou nabral dojmu, že možná popadnu telefon a celou tu odkývanou část s tím, že si vezmu pod svá ochranná křídla upištěnou fanynku, přeci jen zruším.

Oba dva mě vytáhli do lepší putyky, kde jsme v soukromém boxu probírali nad třemi láhvemi Jamesona, co všechno mě může čekat. Střídali se ve vyprávění a já mezitím do sebe jen lil, aniž bych se měl k nějaké otázce. Rozhodně jsem se nemínil opít, ale po tomhle setkání mě prostě mí věrní přátelé museli odvézt domů a já se neubránil tomu, aby mě přikryli peřinou a ještě mi pár větami řekli nějakou pohádku.

Byl jsem v depresi.

Měl jsem totální úzkost, a to jsem byl slavný herec. Nepotřeboval jsem povzbuzení ani útěchu ostatních. Věděl jsem, že po mně šílí všechny ženy světa, ale já byl jiný než mé zlé dvojče Loki. I já byl normální člověk a bál se.

Bál se, že to celé podělám.

Vzpomněl jsem si na pár vět z té večeře…

„Jakmile vystoupí ta holka z letadla, uteče svému bodyguardovi a poletí ti rovnou do náruče. Bez ostychu tě povalí na zem a skoro z tebe strhá oblečení. Pak ti zaječí do ucha radostí a ty budeš cítit její prsty všude. Odmítne se tě pustit, takže ji hromadnou silou bude muset od tebe dostat deset lidí. A ty si při pohledu na to malý sele s dvaceti dioptriemi, řetízky se symboly ze seriálů, propiskou načmáraný jména na každém koutku těla až po zadek a batoh plný dvou tunových knih, bez kterých by nemohla týden přežít, uvědomíš, že bys nejradši skočil do kontejneru a umřel mezi odpadky ve společnosti krys, věř mi,“ pronesl Ben, pozvedl lahev a lokl do sebe deci whisky.

Ztěžka jsem polkl.

Chris mu dal za pravdu a kývl. „Jo, a ještě mnohem hůř. Ta holka mě sice nepovalila, ale pověsila se na mě jako klíště a nikdo ji ode mě nedostal. Na tělo se mi lepilo její zpocené tričko s mým potiskem a já musel poslouchat její ódy ještě zhruba... celý týden? Zlatá Elsa,“ zakroutil hlavou a s Benem si ťukli.

Svěsil jsem ramena a s vykulenýma očima hypnotizoval pod stolem mobil, kde jsem hledal kontakt na producenta Rande s hvězdou...

„Tak co, Tome? Jsi připravený vyhlásit jméno té nejšťastnější slečny na světě?“

Na chvíli jsem zavřel oči a představil si všechny ty hrůzy, které mě čekají. Musím zvýšit ochranku. Musím udělat opatření. A pak neznatelně přikývl.

„Výborně!“ zahalekal u mě Larry a ve stejnou chvíli s ním vyskočil na nohy. U mě to bylo spíš líné a donucené zvednutí. Publikum křičelo a já uvnitř taky.

Larry mě pobídl, abych přešel ke stupínku, u kterého stál box s jediným červeným tlačítkem. Díky tomuhle tlačítku se spustilo náhodné vylosování profilu slečny uložené v databázi. To papírové losování nemělo cenu. Prales by utrpěl děsně, kdyby se měl pokácet kvůli sto miliónům papírků.

Díval jsem se na prázdné bílé plátno a přemýšlel, které jméno na mě vykoukne. Nemohlo mi říct absolutně nic, protože fotky k přihláškám nedávali, takže jsem měl mít překvapení, ale i tak jsem byl nucený si to jméno zapamatovat na jeden dlouhý a otravný týden. Doufal jsem, že mi děti v Africe pak pořádně poděkují.

„Vypadáš nervózně,“ okomentoval můj třesoucí se stav Larry a já si svým typickým hiddlestonským humorem rýpnul:

„Jen si tak říkám, jestli ses tam nepřihlásil taky.“

Larry se hlasitě zasmál a publikum se přidalo. Na chvíli to uvolnilo v celém sále to napětí z očekávání, které tu bylo. Ale ne na dlouho.

„Sebík by mě asi zabil,“ konstatoval se smíchem a já se přidal. Nesmál jsem se nad odpovědí, ale nad nechutnou přezdívkou jeho gay-přítele.

„Tak pojď, Tome,“ vyzval mě a já nasál vzduch, „pojďme vylosovat tu šťastnou.“

Pomalým klapavým krokem jsem přešel před box a zadíval se na to červené tlačítko, do kterého jsem měl praštit. Mělo to být lehké jak facka, ale já si připadal, jako bych měl odtlačit celou nákladní loď až na břeh. Sako se mi s košilí lepilo na hrudník a já si otřel čelo i bradu porostlou jemným strništěm.

Larry byl docela netrpělivý, ale nepřestával se ušklíbat. „Klidně ti to odpočítám.“

„Udělám to sám,“ usmál jsem se a v duchu začal odpočítávat. A se mnou i všechny holky na světě.

Jedna.

Prosím, ať je aspoň trošku hezká.

Dva.

Ať se na mě nelepí jak klíště.

Tři.

Je to jen týden, Tome. A ty to zvládneš.

Praštil jsem do tlačítka a v celém studiu se otáčely reflektory. Ani ne za pět sekund vyskočilo na obrazovku jméno. A já, který těch pár sekund před tím, než se spustil povyk a tiskl víčka k sobě, se konečně podíval na ty dvě slova.

Zoe Adamsová.

***

~Zoe~

Bylo to, jako když mě přivážou na špici rakety a pak mě násilím vystřelí do vesmíru. Bylo to, jako by do mě uhodil blesk z čistého nebe. I když kolem mě pršelo neustále. Ten pocit hrknutí, který se mnou trhnul a následně mi provedl zástavu srdce, vyvrátil zcela jiný zvuk vedle mě.

„JOOO! JÁ TO VĚDĚLA!“ křičela Kylie, máchala pěstmi ve vzduchu a pak se na mě natiskla. Proměnila jsem se ve vzácný šutr, se kterým nešlo hnout. Byla jsem Zoe Adamsová. Holka, kterou teď zná celý svět.

Moje rodinka ustala ve veškeré činnosti a soustředila se na televizi. I mého tátu, kterého to ječení od sestry předtím neprobralo, byl najednou vzhůru a čilý jak rybička. Jediné jméno stačilo k tomu, abychom byli jako rodina zticha.

Najednou jsem měla potřebu zavolat do NASA a požádat je, aby pro mě nějakou tu raketu připravili. A to urychleně. Byla jsem si jistá, že bych se klidně nechala přivázat k motorům, jenom aby se tohle nestalo mně.

A pak mnou projel záchvěv naděje.

„To je jiná holka, já se tam přece nehlásila,“ prohlásila jsem nahlas a ušklíbla se.

Larrymu donesla nějaká slečna obálku a ten začal číst: „Zoe Adamsová, osmnáctiletá dívka z Miami, velmi chytrá a talentovaná ve hře na housle, klavír a v malování. Ráda zpívá a tancuje, je brunetka se zelenýma očima a štíhlou postavou. Ráda se směje, tvrdí o sobě, že je optimistka, která chce poznávat svět a pomáhat chudým dětem!“

Brada mi spadla až do sklepa. Nebylo pochyb, že jsem to já. Ten přikrášlený popis seděl totálně na mě.

A pak mi to došlo.

Já vyhrála týdenní pobyt po boku Toma Hiddlestona ve světoznámé soutěži Rande s hvězdou za sedm dní.

Mé ruce chytly nejbližšího tvora kolem krku a pořádně s ním začaly cloumat. Doslova jsem se vrhla na svou vlastní sestru a byla si jistá, že ji zabiju.

„JAK - JSI - MOHLA - TY - NEVDĚČNÝ - MALÝ - ŠKVRNĚ?!“ vrčela jsem, křičela a škubala s Kylie, která při každém záchvěvu vydávala dusivé zvuky.

„Zoe! Okamžitě pusť ses-“ zakřičela máma, ale nestačila se mezi nás vrhnout, protože se rozezněl telefon. Všichni sebou trhli a obrátili se na stolek pět metrů od nás, kde se pyšnil a hlasitě vyřvával country písničku.

Podívaly jsme se se sestrou po sobě. Obě jsme se vrhly každá jiným směrem. Ona pro telefon, já pro nejbližší polštář, který jsem hodila, jakmile brala se svým roztomilým „Prosím?“ telefon.

Dosedla jsem na pohovku a měla chuť zařvat na celé Miami.

„Ne, to je její sestra, Kylie Adamsová,“ představila se pyšně. „Ano? Samozřejmě… ZOOOOOEEEEE!“ zakřičela naoko a pak se rozeběhla a vrazila mi telefon do ruky. Sledovala jsem barevný displej, na kterém se ukazovala doba hovoru. Přála jsem si, aby se čas převrátil a odpočítával jak časovaná bomba.

Ze sluchátka se ozývaly netrpělivé zvuky a sestra do mě šťouchla. Probodla jsem ji tím nejhorším vražedným pohledem, který jsem uměla a konečně promluvila do telefonu.

„Zoe Adamsová, prosím?“

„Slečna Zoe Adamsová?“ zopakovala ženská v uchu a já musela protočit oči. Nestačila jsem zavrčet souhlas, když pokračovala: „Výborně. Slečno Adamsová, právě jste vyhrála splněný sen všech fanynek v našem pořadu Rande s hvě-“

„Já vím, co jsem vyhrála,“ přerušila jsem ji ostře a snažila se, aby slyšela tu divokou nechuť v mém hlasu. „A ne děkuju, stal se omyl, moje sestra -“

Kylie mi vytrhla telefon z ruky a pokračovala místo mě: „Omlouvám se, sestra omdlela nadšením. Nemůže se z toho šoku vzpamatovat.“

Okamžitě jsem se začala natahovat pro telefon, ale připlácla mě polštářem a utekla ode mě stranou. Vzdala jsem veškeré naděje na to, abych se tomuhle vyhnula.

Zírala jsem na obrazovku televize, ve které se právě loučil Larry s publikem i s Tomem, který stál s kamennou tváří vedle něj a hlubokou vráskou na čele. Byl v šoku jako já. Rozdíl ale bylo, že ještě stále nevěděl, kdo jsem a že ho nenávidím.

Jakmile doběhly titulky a začala populární reklama na těstoviny, okamžitě jsem si dala hlavu do dlaní a rozbrečela se. Moje máma se zvedla a s ní ke mně přispěchali i mí malí bráškové. I táta se přidal do objetí a konejšivě mě hladil po zádech. Máma mi musela ruce odendat, jinak bych se na ni vůbec nepodívala.

„Zoe, miláčku, podívej se,“ začala chlácholivě a pokusila se o úsměv. „Nevím, co to Kylie napadlo, ale právě jsi vyhrála úžasnou cenu. Budeš po boku celebrity celý týden. Budeš si moct pořídit, co chceš. Zajistí nám to peníze a ještě přispějeme na dobrou věc. A navíc tě čeká cestování, konečně budeš z Floridy pryč, to jsi vždycky chtěla, ne?“

Dívala jsem se na ni, ale vztek ve mně s každým dalším slovem vzrůstal. Odstrčila jsem ji. „Myslíš si, že mě to má uklidnit? Podívej, co udělala!“ ukázala jsem na sestru, která kývala nad nějakou otázkou od té ženy hlavou a provinile po mně hodila pohled. „Mně je fuk, že bych mohla poznat svět! Já o žádný týden s nějakým snobským pitomcem nestojím! Hiddleston je jeden z těch idiotů, kteří se z toho snaží ždímat peníze, o nic jiného jim nejde.“

Kylie přikryla sluchátko rukou a podívala se po mně. „Zoe, buď tak hodná a ztiš se. A taky si to pojď vzít. Ta paní ti chce říct informace.“

Jak nasupený býk jsem přeběhla místnost a při braní si telefonu jí vrazila pohlavek. Dotčeně se na mě podívala.

„Haló?“ štěkla jsem do telefonu.

Žena na druhém konci drátu začala konejšivým hlasem, jako bychom byli v psychiatrické léčebně. I z výhry týdenního pobytu tam bych byla nadšenější než z tohohle. „Slečno Adamsová, podívejte se, čekali bychom, že se do pořadu přihlásí pouze fanynky pana Toma Hiddlestona, ale vy jste byla zřejmě přihlášena omylem.“

„Ne, já jsem…,“ začala jsem a pak se odmlčela. Dívala se na mě celá rodina. Celá rodina, které záleželo na tom, abych se konečně pohnula v životě dál a nebyla doma zavřená jak puťka pohroužená ve svém vlastním světě příběhů a fantazie. Nebyla jsem typ holky, co měla obrovskou partu, se kterou jsme pořádali mejdany každý víkend. Nebyla jsem holka, která by házela vajíčka na sousedovic dveře nebo auto. Tenhle život byl mimo mě. Ale možná bylo mým osudem, abych konečně vypadla z domu a poznala lidi. Cizího člověka. Hodně slavného cizího člověka.

Proč mi rodiče nevinným pohledem vlastně přikazovali, abych zvedla svůj línej zadek, oprášila kufr, který jsem používala jen, když jsme jeli dvacet kilometrů od Miami k babičce, sbalila si saky paky a vypadla? Nevinný příkaz o odchod.

Povzdechla jsem si, až to v telefonu zapraskalo. „Fajn. Hm, takže cože mám vlastně dělat?“

***

Mělo být sice už dávno po půlnoci, ale já rozhodně nespala. Třídila jsem si na hromadu několik triček a zvažovala, které se hodí víc. Je lepší s krátkým rukávem, když je léto, ale co když bude chtít jet na Sibiř? Mám si teda vzít i svetr? Ale to budou zbytečný i šortky. A proč si teda beru i plavky? Jo, aha! Abych si zaplavala s tučňákama...

„Zoe, spíš?“ nakoukla do dveří moje sestra a já mžourala do tmy, kam moje umírající lampička nedosáhla.

Sklopila jsem oči a přidala do kufru jedno tričko s krátkým a jedno s dlouhým rukávem. „Ne, ale ty bys měla,“ zamumlala jsem káravě a otočila se zády, aby pochopila, že se s ní bavit nehodlám. Alespoň budu mít týden pokoj.

Kylie se ale jen tak nevzdávala. Byla stejně umanutá jako já (alespoň jediný znak, že jsme ze společné krve, takže jsem s politováním musela uznat, že asi adoptovaná nejsem) a přidřepla si ke mně na koberec. Byla už v pyžamu a podle rozcuchaných vlasů jsem poznala, že už i spala. Výčitky pronásledovaly přesto každého.

„Zoe, já -“

„Vypadni,“ zavrčela jsem na ni, až se mi zdálo, že jsem to s tím ostrým tónem přepískla. Jasně, na sestru být zlá nemůžu, ale ona na mě kdykoliv.

„Jen ti chci říct, proč jsem to udělala. Chci ti to vysvětlit,“ začala vážně a pozorovala mě, jak třídím oblečení. Předstírala jsem, že ji moc neposlouchám, ale ve skutečnosti mě to docela zajímalo. I když jsem měla svou určitou teorii.

„Tak povídej,“ vybídla jsem ji.

Kylie zamrkala a snažila se volit vhodná slova. „Podívej, Tom Hiddleston je ten nejúžasnější herec pod sluncem. Nemůžu uvěřit, že už se s ním zítra setkáš -“

„Už dneska,“ opravila jsem ji při pohledu na hodiny.

„Fajn, tak dneska,“ mávla rukou a pokračovala. „Nebudu lhát, když ti řeknu, že bych chtěla být na tvém místě a mít to štěstí být s ním. Jenomže mi je třináct a tobě sedmnáct a -“

Položila jsem hromadu triček a podívala se na její skrčenou osobu u mého kufru na koberci. „To je další věc, na kterou jsem se tě chtěla zeptat. Není náhodou v pravidlech, že mi má být osmnáct?“ pozvedla jsem obočí a dala si ruce v bok.

Na sestřičce bylo vidět, že to pro ni žádná novinka není. Mírně zrudla, ale okamžitě se začala bránit. „Vždyť ti bude osmnáct za týden. To už jsi v podstatě dospělá, Zoe, ne? Tak jsem tam posunula datum narození, no. Se stává.“

„Se stává?“ zopakovala jsem a zakroutila hlavou. „Nemám tam co dělat, Kylie. A tys mě tam přihlásila jen proto, že prostě Hiddlestona zbožňuješ a chtěla jsi být krůček k němu blíž. Je to pravda?“

„Ale -“

„Tak je to pravda?“

„Jo,“ kníkla a uhýbala oči před mým soptícím pohledem. „Ale věř mi, že jsem ti nechtěla ublížit. Nedělala jsem to kvůli sobě. Chtěla jsem, abys taky poznala, co je to svět. Víš, kolik holek ti teď v tomhle okamžiku závidí? Brečí, že to nevyhrály ony a ty brečíš z toho, že jsi to vyhrála. Kterákoliv jiná by si za to nechala odoperovat hrudník, jenom aby byla s Tomem týden. A ty bys naopak dala přednost hrudníku.“

„Heleď,“ zašklebila jsem se na ni a štípla ji do boku, až vypískla. „To není dobrý přirovnání. To víš, že chci poznat svět. Ale s člověkem, který bude jednou mým partnerem. Kamarádky nemám, tak jsem chtěla alespoň hodnýho a milýho kluka, se kterým budu šťastná.“

„A proč to třeba nemůže být Tom?“ položila mi tuhle otázku, nad kterou jsem se zarazila a skoro sebou škubla.

„Protože je úplně jiný než já,“ zamumlala jsem si pro sebe, když už jsem vyhnala sestru z pokoje a přinutila se zhasnout lampičku, abych se vyspala alespoň na ty čtyři šíleně krátký hodiny. „Protože jsem oproti němu nicka.“

Ahoj všichni, píšu již dlouho plánovanou povídku s Tomem Hiddlestonem. Fanynky budou některé věci vědět a ostatní snad pochopí. :) Chtěla bych upozornit na některé neshody v událostech. Většinou jsem se snažila držet faktů, ale některé jsem nutně musela v časovém období upravit a posunout. Snad vás tyhle nesrovnalosti neodradí a bude se vám tahle krátká povídka líbit. Měla by mít prolog, deset kapitol a epilog, takže čekejte spíš oddechovku. Doufám, že se líbila první část a navnadím vás i na zbývající kapitoly. Carolka :)

P.S. Vzhled postav najdete na shrnutí ;)

Autor: Carol1122 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rande s hvězdou za sedm dní - Prolog: