OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rande s hvězdou za sedm dní - Epilog

10.07.2015 (16:00) • Carol1122 • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2105×

Epilog - Slavný jeden, slavní spolu

Gaučing se zdá po „rozchodu“ jako jediný vhodný sport pro vaše tělo. Když k tomu připočteme i tunu zmrzliny, čokolády a bonbonů, tak vás tělo i zuby moc rády nemají. Klid na duši na chvíli máte, ale nakonec se přeci jen ozve ta nedávná bolest a vy bulíte jako želva. I když vám všechny oční kanálky už vyschly.

Po vážném rozhovoru s Amber přes můj mobil, kterej měl co dělat, aby mu nabíječka ještě vydržela, a já se snažila vydat ze sebe alespoň jednu souvislou větu, jsem zamířila zpět k Tomovu bytu. Amber byla mírně řečeno překvapená. Nemohla jsem jí říct, že jsme spolu něco měli nebo co konkrétně o mně Tom prohlásil. V podstatě jsem uvedla jako důvod, že už jsem nešťastná. Amber mi začala vysvětlovat věci ohledně smlouvy, ale já na ni křičela, že je mi to jedno, ať to, sakra, nějak zařídí.

A tak mě za nervózního mumlání poslala do jeho bytu, že už mi tam dovezli věci, ať se tedy sbalím a v deset večer pro mě někdo dojede. Letadlo mělo letět zhruba o půlnoci.

Doklopýtala jsem k jeho dveřím a bezmyšlenkovitě zaťukala. Vůbec mi nedošlo, že by mi někdo mohl otevřít. Vyčerpaně a ve vzlycích si položila hlavu o rám dveří a málem přepadla dovnitř. Do škvíry mezi dveřmi strčila hlavu starší žena. Měla blonďaté, skoro až stříbrné vlasy utáhnuté v malém úzkém drdolu. Pár pramínků jí v malých kudrlinkách rámovalo zarudlou, uštvanou tvář. Byla pohledná, starší a příjemná. Nepatrně vykulila oči a pozvala mě dovnitř. Nikdy předtím jsem ji sice neviděla, ale důvěra a celá zoufalá situace mě přemohly. Později jsem zjistila, že to byla Diane, hospodyně Toma. Měla velmi laskavou tvář a šikovné ruce, které mě dokázaly na chvíli utěšit v objetí. Chtěla mi nabídnout čaj, ale já ji zdvořile odmítla, že nemám čas.

Amber mi volala ještě nejmíň desetkrát. Bylo jasné, že chtěla zjistit celý důvod, ale nedostala ho ze mě. Poraženě si povzdechla a naposledy mi oznámila, že auto tu bude za patnáct minut. Všechny vypůjčené i koupené věci jsem odložila stranou. Nasadila jsem si svou zmačkanou starou košili a vyčkávala v Tomově ložnici. Nemohla jsem se na postel ani podívat bez toho, aniž bych už zase brečela. Se zatroubením auta na ulici jsem se zvedla a vyšla vstříc starému způsobu života.

A tak jsem tady. Opět doma, nechtěná, naštvaná, zoufalá, nešťastná a asi už i pěkně tlustá. Začala jsem se dívat na hororové filmy. Kdykoliv dávali v televizi něco jiného, pustila jsem si radši Sherlocka. Romanťáky šly mimo mě. Sestře jsem zabavila ovladač a radši ji odkázala na svůj notebook. Vidět Tomovu tvář ve všech zprávách by mi akorát ještě víc ublížilo.

Taky jsem shlédla všechny natočené díly Rande. Kylie znala všechny scény nazpaměť. Bulela jsem jak malá. Štáb si s tím skutečně dal práci, přišlo mi až neuvěřitelné, kolik věcí vynechali nebo i naopak přidali podle různých přes počítač vytvořených záběrů. Sledovanost týdnu se mnou a Tomem lámala rekordy. Já se lámala naopak zevnitř. Rodiče na mě byli pyšní, protože díky tomu jsme i dostali pár finančních bonusů navíc. Fanoušci mi napsali dopisy a kolikrát jsem někoho potkala, jak číhá před naším domem. Byl to děs. A já se raději trapně schovávala uvnitř a přála si, aby byl všemu konec. Bylo sice zvykem, že každý zakončený týden se sešla dvojice u Larryho ve studiu, jenže já to odmítla. Jakmile jsem se totiž dostala domů, nebrala jsem telefony ani Amber, ani Tomovi, a jeho zprávy automaticky přesunula do koše. Jednu jsem si z nich přečetla. Byla dlouhá jak občanský zákoník a někde v polovině jsem už neviděla na řádky. Mobil jsem raději vypnula a už ho nezapnula.

Tři dny po celém zážitku se Zoe Adamsová konečně stala plnoletou. Důrazně jsem odmítla dort a dárky a všechna blahopřání. Poprvé za osmnáct let jsem se rozhodla své nejdůležitější narozeniny neslavit. A abych zahnala svou neutišující bolest, popadla jsem schovanou lahev vodky, kterou si maminka dávala po troškách do koktejlu, a sledovala Discovery Channel. Když už žádný horor v odpoledních hodinách, tak aspoň zvířátka a trocha silnějšího alkoholu.

Rodiče šli samozřejmě do práce a dvojčata byla se školou na výletě. Zbývalo mi tedy hlídat mou naštvanou sestru, která mi doteď vyčítala, že jsem jí nepřivezla ani podpis. „Selfiečka si s ním dělat můžeš, ale že bys myslela i na svou milovanou sestru, která ti tohle setkání zařídila, to fakt ne… jau.“ Vždycky jsem po ní hodila polštář a zamkla se u sebe v pokoji. Nikdo to nevěděl, nikdo to nechápal. Trošku jsem sestru podezřívala, že kdyby zjistila, že jsem s Tomem spala, určitě by chtěla podrobnosti, a nedocházelo jí, jak moc je celá věc intimní. I ve svých třinácti letech. V jejím věku jsem se pomalu učila, že děti nenosí čáp.

Seděly jsme tu spolu na pohovce, já u sebe všechny potřebné věci k zahození všech chmur, pozorovaná Kylie, která ze mě nespouštěla oči, a čekajíc na nějaký zázrak v podobě malého utěšení.

Škytla jsem, což sestra opět pokládala za vzlyk.

„Přestaneš taky někdy brečet? Můžeš si za to sama, že jsi odjela o den dřív. Už to vrátit nejde.“

Proti své vůli jsem se musela usmát. Byla až příliš hloupá, aby těmhle věcem rozuměla. Mávla jsem rukou a znovu si lokla. Chutnalo to odporně. Cigarety, alkohol, drogy… to vše bylo pro mě tabu. A teď jsem se do takové úvodní situace dostala.

„Mám hlad,“ pokračovala a panovačně si založila ruce.

Kývla jsem dozadu směrem ke kuchyni. „Tak si dej, co chceš. Máme tam tunu polotovarů, zbytky ze včerejška… Máš hodně možností.“

„Ale máma řekla, že mi máš uvařit jídlo,“ nepřestávala být dotěrná.

Došla mi trpělivost. „Jsi snad malej rozmazlenej fakan? Jdi si udělat, co chceš. Já jíst nebudu.“

„Aby ses nepo-“ zamumlala. Se založenýma rukama se zavrtala do pohovky a hypnotizovala ovladač vedle mě.

Využila momentu, kdy jsem přiložila lahev k ústům, a sebrala mi ovladač. Okamžitě jsem odhodila flašku a začala se s ní prát na gauči.

„Dej mi to! Dej to sem! Dělej!“ křičela jsem na ni a tahala ji za ruce.

Křičela taky, ale spíš smíchy. „To tak. Nebudu koukat na nějaký debilní zvířata!“

„Já ti dám, ty malá-“

„Ehm. Ehm. Zoe? Jsi tam?“ ozvalo se z televize jemné zakašlání. Ten hlas bych poznala, i kdybych byla hluchá. V jedné vteřině jsme se v divné poloze zastavily a podívaly se na televizi. Tom se díval do obrazovky, za sebou měl bílé plátno a nervózně se ošíval. Kameraman mu zabíral jen obličej a krk, takže co chvíli se podíval dolů.

S Kylie jsme se po sobě podívaly. Úžasem jsme otevřely pusu, ale ani jedna z nás nevydala ani hlásku. Slezla jsem z ní a obě se na pohovce narovnaly. Tak tohle byla skutečně kuriózní situace.

Za kamerou jsme slyšely jemné mumlání, na které Tom nepatrně kývl. Narovnal se a vážně se podíval do kamery. Opět si odkašlal.

„Zoe, to, co ti chci říct, bude ta nejpravdivější věc na světě. Přísahám při všem, co mám, že ti nelžu. Začnu asi tím, že jsem byl naprostej idiot. Nezvládal jsem to. Nikdy jsem se nesblížil s nikým jiným, jak s tebou, tak rychle. Obvykle mi navazování kontaktů trvá déle, což se mi pak vymstí tím, že většinou kolem mě ztratí lidi trpělivost,“ odmlčel se a nepatrně se usmál. „Víš, měl jsem ze show strach. Vážně jsem se bál, že to nezvládnu. Nevím, jestli ses dívala na první den, kdy jsem losoval, ale když jsem se díval zpětně, vážně jsem byl nervózní. V žaludku se mi málem nadělaly vředy a několik dní předtím jsem nemohl ani spát.

Nabídka mi totiž přišla nečekaně těsně předtím. Jen pár dní před novým losováním mi Amber napsala, že Ed Sheeran dostal chřipku a necítí se dobře. Takže jsem to vzal. Byl jsem zvědavý. V podstatě jsem o té soutěži nic moc nevěděl, něco jsem jen zaslechl od Bena a Chrise, kteří se toho zúčastnili. Amber chtěla odpověď ihned. Takže jsem na to kývl a ještě ten večer se s Benem a Chrisem sešel, abychom to prodiskutovali. Řekli mi tolik informací, že jsem měl chuť to odvolat. Bál jsem se, která příšerka na mě vyskočí z letadla. Ale pak jsem si řekl: ‚Stojí ti to za to? Dokážeš hrát padesát rolí, naučit se polovinu scénáře za dva dny, hrát nebezpečné scény místo kaskadéra, ale tohle ti nejde? Co jsi, Tome? Ubohý zbabělec? Buď trošku k užitku.‘

Zezačátku jsem to bral jenom kvůli pomoci na charitu. Já dětem z Afriky pomáhám rád, sám jsem se tam několikrát vydal a osobně zažil ty podmínky, ve kterých oni jsou denně… Jsem štědrý člověk, Zoe. Ne ten snob, za kterého jsi mě měla. Proto se mě to dotklo. Ale to hodně předbíhám.

Jakmile jsem stiskl to tlačítko a objevilo se tvé jméno, něco ve mně hrklo. Měl jsem to za nějaké varování nebo krutou pravdu, že už není cesty zpět, ale teď to považuji za zázrak. Jako něco, co mě chtělo uklidnit a říct, že to dopadne dobře, že nesmím nechat, aby mě ten strach přemohl. Celou noc jsem nespal v podstatě taky. Měl jsem stále strach, však si zkus být v mé kůži.

Najal jsem si ochranku, aby se nestalo něco zlého. Fanynky mě kolikrát málem povalily. Což se v tvém případě moc říkat nedalo,“ zasmál se. Celou dobu jsem se dívala na jeho tvář a oči mi opět zvlhly. Co bylo nejhorší – usmívala jsem se.

Na chvíli se vydýchal a znovu pokračoval: „Tys mi osvětlila život. Hned jak jsi tam přišla, ta roztomilá slečna s pomačkaným ležérním oblečením a nejistým výrazem a očima, které mě hledaly, věděl jsem, že jsem v háji. Šeredně jsem se spletl a děkuju ti za tu facku, kterou jsi mi potom dala. Schovávat se za Boba a dělat kvůli tomu takové tyátry… zasloužil jsem si to.

Během toho týdne jsme spolu zažili mnohé. Od nepovedené večeře s mými kolegy až po nejkrásnější noc v mém životě-“ Polekaně jsem se natáhla ke Kylie a v rychlovce jí zacpala uši. Bylo pozdě. Slyšela to a teď si mě měřila vyčítavým pohledem. Zrudla jsem, což na Tomově straně nastalo taky. Nervózně se usmál a podrbal se na zátylku.

„A chci ti říct, že ani jednoho nelituju. Na té večeři jsem si to zasloužil, byl to vážně blbej nápad. Lituju toho, že jsem tě před tím autem nezachránil já. Měl jsem to být já, kdo pak ležel v nemocnici – mimochodem, ta pohovka byla na ty luxusní poměry hrozně tvrdá – ale naštěstí-“ zaťukal si na zuby, „- se nic nestalo. Náš plán to nenarušilo. A já se mohl do tebe zamilovávat víc a víc. Ty náznaky zamilovanosti jsem pociťoval už na lodičkách, ale opravdu jsem si to dokázal přiznat až po našem latinském tanci v Paříži.“

Popotáhla jsem. Kylie už dávno neměla zacpané uši a stejně jako já hypnotizovaně zírala na Toma.

„Zoe,“ oslovil mě něžně a oči se mu zaleskly. „Je mi to tak líto. Byl jsem takovej idiot. Nedokážu to ani říct, ani si přiznat, jakou jsem udělal chybu. Chci ti teď říct, proč jsem naši lásku zamlčel. Vím, jak moc to muselo bolet, ale věř mi, bylo to nutné. Média dokážou všechno. Nedala by nám pokoj, utiskovala by nás. Já jsem si musel na tu slávu zvykat skoro dva roky, než jsem se dokázal do nějakého objektivu usmát. Před fanoušky jsem utíkal, ale jen zvyk a pocit, že herectví miluji a ostatní ho oceňují, mi umožnil, abych se postavil strachu vstříc a fotil se s fanoušky rád. Za ten týden jsem tě sice poznal dost, ale možná ne natolik, abych věřil, že to společně dokážeme. Nechtěl jsem, aby si všichni mysleli, že jsme pár hned, ještě během pořadu. Chtěl jsem to zamlčet a pár měsíců počkat, aby věděli, že jsme se seznamovali postupně jako normální lidi, i když teď se za to stydím. Spolu jsme zažili lásku na první pohled – poprvé jsem si to tak uvědomil. A teď mi všechno proteklo skrz prsty a já zpanikařil a nevěděl, co dělám. Zoe, já tě miluju. Vážně jsem se do tebe zamiloval a dlužím ti tolik omluv, kolik bude třeba. Všechno bych ti rád vysvětlil ještě osobně, tak, prosím, otevři dveře a přijď za mnou.“ Usmál se do kamery a obrazovka se opět vrátila na původní dokument o skuncích.

Zůstala jsem zírat úctyhodnou minutu, Kylie kupodivu se mnou.

„Éhm, cože?“ zatřepala hlavou a prolomila tak naše hrobové ticho.

Najednou někdo zazvonil.

Obě jsme nadskočily a vyměnily si vyděšené pohledy. Tohle byl jak horor v živém přenosu.

„Nevíš, kdo by to mohl bejt?“ šeptala vystrašeně.

Pomalu jsem zavrtěla hlavou, ale snažila si vzpomenout na poslední větu: „Tak, prosím, otevři dveře a přijď za mnou…“ zamumlala jsem a v tom momentu nám oběma došel význam slov.

Tryskem jsme obě uháněly k domovým dveřím a já poprvé za celá léta vyhrála. Otevřela jsem je tak prudce, že jsem málem přimáčkla Toma ke stěně. Stál na naší rohožce Adams Family a rozhlížel se kolem. Jen tak tak uskočil, aby si nevyrazil zuby a široce se na mě usmál.

„Ahoj, Z-“ Ruka mi vystřelila a dopadla na jeho tvář. Otočil hlavu doprava a vykulil oči. „Za co-“

Druhá ruka vystřelila a tentokrát dopadla na druhou tvář.

„Ty parchante!“ zakřičela jsem na něj. „Co sis myslel? Že mi uděláš přednášku a budeš si myslet– ech, ahoj, Amber.“

U třech aut stála řada lidí, které jsem poznávala jako členy štábu. Přímo uprostřed stála Amber a jako na povel se na mě všichni zasmáli. Kousek od aut stálo bílé plátno, umělá světla a kamery. Došlo mi, co se dělo. Vykulila jsem oči.

„Tys– tys natáčel tady?“

„Byla to jediná jistota,“ bránil se. „Nick hacknul váš satelitní kód a naboural se do televize-“ chlápek balící si notebook mi zamával, „- a raději jsem to udělal tady, abych věděl, že tě budu mít nablízku.“

S úsměvem ke mně natáhl ruku, ale já se opět napřahovala k další facce.

„Dlužila jsi mi jen jednu,“ připomněl mi a stáhl mi ji. Zamrkala jsem a snažila se zahnat slzy.

„Tys mi lhal. Lhal jsi mi se vším,“ vyčítala jsem mu a odstrčila ho od sebe, když udělal krok.

Zakymácel se a zavrtěl hlavou. „Ne, já jen– jé, ahoj,“ vyjekl překvapeně. Kylie vypadala jak pod kýblem morfia. Totálně dezorientovaná, se svěšenými rameny, skelnýma očima zabodnutýma do Toma a doširoka otevřenou pusou, ze které kapaly sliny tvořící se pod ní.

Znechuceně jsem od ní poodstoupila. „Ehm, to je moje sestra. Tvoje velká fanynka. Kylie.“

Tom se i přes nehezký pohled na mou štěstím mrtvou sestřičku usmál a políbil jí ruku. „Moc mě těší, Kylie.“

Sestřička zalapala po dechu a sekla sebou na zem. Botou jsem do ní šťouchla a pokrčila rameny. „Je v pohodě. Trochu vytuhla.“

Tom se zatvářil trochu vyděšeně, ale oklepal se. Opřel se o rám dveří, ale kluzká rohožka mu málem podklouzla nohy. „Takže kde jsme to-“

„Že jsi lhář,“ připomněla jsem mu se zavrčením.

„Ne, Zoe,“ zavrtěl hlavou a mé hloupé já mu dovolilo vzít mé ruce do jeho dlaní. „Miluju tě. Copak ti to nestačí? Vysvětloval jsem ti to v tom videu.“

„Normální lidský instinkt je, že druhému nevěří. Já ti třeba nevěřím.“

Povzdechl si. „Toho jsem se bál. Ale tak… zeptej se mě na něco. Na cokoliv,“ vybídl mě s pousmáním.

Nedůvěřivě jsem si ho prohlédla a vymanila svoje ruce, které jsem založila na prsou. „Když jsi mě chtěl uchránit před světem, proč jsi mi to neřekl už dřív? Proč ses se mnou nedomluvil?“

„Protože jsem věděl, že bys s tím nesouhlasila. Protestovala bys. Nechápala to.“

„Třeba ne, kdyby sis se mnou nad tím sednul a pořádně to probral. Pokud se ti ten nápad rojil v hlavě dřív, tak ti nedošlo, že mě tím možná ztratíš? Že ti takhle nebudu důvěřovat?“

„Ano, tušil jsem to,“ připustil smutně. „Ale věděl jsem, že když ti pak řeknu celou pravdu, tak mi odpustíš.“

Zamračila jsem se. „To nevím, Tome. Najednou už jsi ochotný mě ukázat světu?“

„Jen pokud budeš chtít,“ usmál se. „Tu volbu už nechám na tobě. Ale rozhodně nepřipustím, abych tě znovu ztratil. Nikdy.“

Rozpačitě jsem se podívala na svoje ubohý rozpadlý bačkory. Zahrabala jsem s nima po dlaždicích v chodbě. „A čeho jsi kromě omluvy chtěl docílit tím, že sem přijedeš?“

Zdálo se, že na tuhle otázku má předem připravenou odpověď. Za zády vytáhl můj skicák. Skicák, který jsem nedopatřením nechala na jeho posteli a nevšimla si ho. Otevřela jsem pusu a natáhla k němu ruku. Tom mi ho ale nevydal a nalistoval několik mých kreseb. Všude byl on – smějící se Tom, Tom z profilu, Tom hrající na kytaru, srovnání Lokiho a Toma, Tom jako karikatura, jeho oči, my dva, jak tancujeme, naše dlaně… Nad každým obrázkem mě bodl osten vzpomínek přímo do srdce. Tom sledoval celou dobu mou reakci, a když jsem nervózně polkla a setkala se s jeho pohledem, usmál se šťastně, možná až skoro zamilovaně.

„Chtěl jsem ti ho přivézt, i když jsem měl pokušení si ty krásné kresby nechat na památku.“

„Šlo to poslat,“ řekla jsem tiše a vzala si od něj skicák.

„Ne, to bych ti pak nemohl dát ještě tohle,“ zašátral v saku a natáhl ke mně dlaň s obalem od Pandory. Zalapala jsem po dechu nad přívěškem s žabičkou. Byla ozdobená jemnými kamínky. Práce skutečného mistra z bílého zlata. Dokonce měla i korunku. Vyhrkly mi slzy do očí.

„To je…“

„Všechno nejlepší, žabičko,“ zašeptal a vyndal ho. Bez zaváhání jsem se otočila a dovolila mu ho připnout na krk. V slzách jsem se zasmála a otřela si nos.

„Tys věděl, kdy mám narozeniny?“

„Přiznám se, že mi moc neudělalo dobře, když jsem zjistil, že jsem spal s nezletilou, ale tak je to důkaz pravé lásky,“ zazubil se a já se konečně usmála.

„Děkuju. Ani nevím, co mám na to říct.“

„Že mi odpouštíš?“ navrhl šeptem a já mu váhavě dovolila, aby se přiblížil.

„A co Amber?“

Nepatrně se odtáhl a nechápavě se zamračil. „Amber? Co s ní?“

„Myslela jsem, že spolu něco máte,“ zamumlala jsem a nechtěla na sobě dát znát nic, i když to ve mně vřelo.

Ve tváři mu svitlo poznání a pak se rozesmál. Skoro se plácal do kolen, mezitímco jsem ho vyjeveně sledovala.

„Co je na tom vtipného?“

Utíral si slzy od smíchu a celý rudý se ke mně znovu přitiskl. „Amber? Ach, žabičko, jestli tohle měl být celý problém, tak vážně lituju, že jsem ti to neřekl dřív.“

„Ale co?“ nechápala jsem, proč se všemu tak směje.

„Amber je…“ snažil se najít správný výraz, „jinak orientovaná.“

Význam jeho slov mi došel až po určité chvíli. Vykulila jsem oči a podívala se na uhlazenou blondýnu, která vypadala, jako kdyby ji vystřihli z časopisu. „Amber je…“

„… lesbička,“ dořekl za mě a znovu se usmál. „Ty sis vážně myslela, že s ní něco mám?“

„Ale vždyť se na ni podívej…“ snažila jsem se odvést pozornost a dávala si na čas, abych to rozdýchala. „Vypadá, jako kdyby se prošla na mole nebo z nějakého časopisu…“

Jo,“ přikývl při pohledu na ni. „Taky jsem byl zaražený. Ale je tomu tak. A dokonce,“ na chvíli se odmlčel a nevěděl, jestli mi to má sdělovat, nebo ne. Hodila jsem po něm zvědavý pohled. „Dokonce se jí prý líbíš.“

Panebože. Tak tohle byla trošku rána do hrudníku. Ženská, kterou jsem už od začátku považovala za sokyni. Ale pak mi došly všechny ty soucitné pohledy. A nejen soucitné… Amber se do mě zamilovala. Zůstala jsem zírat, až se Tom opět rozesmál.

„Ten tvůj výraz je k nezaplacení!“

„A divíš se mi?“ zeptala jsem se a smích mě trochu přemohl. „Podívej se kolem sebe. Vždyť je celej pořad plnej gayů… Larry, Amber, dva nebo tři ze štábu…“

Oba jsme vyprskli smíchy a opírali se jeden druhému o rameno. Po chvilce jsme se už objímali.

„Já tě miluju, Zoe. Přijmeš, prosím, mou uctivou omluvu?“

Zašklebila jsem se na něj a odtáhla se od něj. „Hele, nemluv jak z Koriandra. Toho už bylo dost.“

„Já mluviti budu chtít, jak mé srdce cituje verše na jazyk se droucí…“

Jeho smích jsem umlčela jemným polibkem. Za jeho zády se ozývaly vítězné výkřiky. Rozpačitě jsme se usmáli a podívali se na sebe.

„Já -“

„Zoe!“ vykřikla za mnou sestra, která se už probrala z bezvědomí. Na Toma se dívala jak na zjevení. Na moc hezké zjevení. „Je ti jasný, že to já jsem ti tohle všechno zařídila, takže až dorostu do požadovaného věku, tak mi ho přenecháš, že jo? Tohle je jen dočasně, sestřičko, je ti to jasný?“ probodávala mě pohledem.

Zamrkala jsem a usmála se. Na jazyk se mi draly všemožné chytré věty, ale Tom to jednou větou dokázal smáznout.

„Nechceš autogram?“ zazubil se na ni a má sestra nadšeně zavýskla, než se opět skácela k zemi. „Tak, to bychom měli. A teď zdrhneme,“ navrhl šeptem Tom a já se rozesmála.

„Ještě počkej,“ zastavila jsem ho a nakročila dovnitř. „Dojím zmrzku.“

„Dám si taky!“ zakřičel na mě a po chvíli dodal: „Vlastně ještě osmkrát,“ zamumlal nad prosbami štábu.

Usmála jsem se pro sebe a šla udělat svému oficiálnímu příteli Tomovi Hiddlestonovi zmrzlinu.

Poslední díl této povídky s Tomem Hiddlestonem a ráda bych řekla ještě pár slov závěr. Především bych chtěla poděkovat několika lidem, kteří mi alespoň u jednoho dílu zanechali komentář: FantasyNikol, Neytiri, Sabienna, Spyro, Ealex, Abs, AriaSalvatore, Ver, AndieNaill, lenka, Týna, GabrielaVespucci a majka587. Snad jsem na nikoho nezapomněla.

Ještě můj obrovský dík patří adminkám - Fluffy a Poisson za jejich mistrovské opravování :)

Když jsem vymýšlela tuhle povídku, neměla jsem vůbec cíl a ani téma. V podstatě jsem chtěla napsat jen takovou milou povídku plnou romantiky atd... Snad jsem svůj úkol splnila :D Jsem moc ráda, že se tahle má "oddychová" a krátká tvorba líbila a vynesla mi překrásné první místo - sen každé autorky. Za to musím poděkovat ještě jednou a pořádně :)

Doufám, že se vám povídka zalíbila a její závěr vás uspokojil. Ráda bych dodala, že pokud se vám moje tvorba líbí, rozhodně se máte na co těšit. Především je v aktuální přípravě fanfikce na HP s Elizou a originální povídka s adminkou Fluff. Do budoucna bych ráda napsala i dříve rozepsanou sérii Vyvolených a možná i fanfikci na Lokiho :) Další aktuality najdete na mém SHRNUTÍ.

Ať už jste fanynky Toma, nebo ne, děkuji za vaši přízeň :)

Autor: Carol1122 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rande s hvězdou za sedm dní - Epilog: