OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rande s hvězdou za sedm dní 4

21.06.2015 (12:00) • Carol1122 • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1724×

4. kapitola - Slavný, slavnější a nula Zoe

„Jsi ten nejrozmazlenější a nejsobečtější fracek, jakého jsem kdy v životě poznal!“

„A ty zase král všech imbecilů v těle, které si hraje na nejsvatějšího herce planety! Já končím!“

„Fajn!“

„Fajn!“

I takhle můžou končit rozhovory dne. Když k tomu nasvědčuje celá předchozí událost, můžete řvát i na chlapa, kterého znáte sotva den. I slavného herce. A on může řvát na vás, pokud si myslí, že je to zase on, co má tu největší pravdu všech pravd. Když se ale přesuneme o pár hodin dřív, jistě mně dají všichni za pravdu.

Že jo?

„... Jestli si přede všema budeš strkat ruce do zadku, budou ti všichni nabízet čípky proti hemeroidům, čímž ti dají podnět k odchodu a Tom se až do konce života bude za tebe a za sebe stydět.“

„Dovol,“ bránila jsem se a stáhla obličej námahou. „Nemůžu za to, že jsou tyhle kalhotky jako tanga a zařezávají se mi mezi půlky.“

„Tak proč si bereš tak laciné prádlo?“ nakrčila nos Amber, když jsme čekaly na výtah už asi dvě hodiny. To zas bude od slavné hvězdičky řečí.

Místo odpovědi jsem protočila oči a sledovala, jak s netrpělivostí buší do tlačítka, až jí poskakuje drdol na hlavě. Blížili se k nám lidi ze štábu.

„Konečně,“ vydechla do otvírajících dveří výtahu a stoupla si mezi ně, aby zabránila jakékoliv možnosti je znovu ztratit. Chápala jsem ji. Po schodech jsem jít netoužila.

Skutečně jsme dostali sprda. Všichni. Od holky, co bude celých sedm dní jako jediný jasný bod téhle show, až po zvukaře Michaela, který chudák o ničem neměl potuchy. Celou cestu dolů mu vyřvávala ze sluchátek jedna z písniček Metallicy.

„Nejen že jdeme pozdě, ale já si dal opačně i sako, sakra,“ rval ho ze sebe Tom za pochodu a agresivně obracel rukávy.

S mírným zvednutím ukazováčku jsem dala najevo svou připomínku. Raději jsem přidala odkašlání. „Za prvé - to ten výtah. A za druhé - díky tvému setkání mám špendlíky až někde v konečníku, takže přestaň fňukat.“

Věděla jsem, že by se normálně dokázal i zasmát, ale při jeho neustále kontrolující hlavě, která vypadala jak sekundu před explodováním, jak moc mu stoupl krevní tlak a ještě jsme letěli jako šílený do restaurace, která se jmenovala jako slavný zastřelený prezident - Lincoln; to ani nebylo možné. Rozhodně jsem začínala plánovat možnosti na útěk.

„Hlavně nic před nimi neříkej. Dokud ti to alespoň sám neřeknu, jo?“

„Ušetři si tu námahu. Sotva je pozdravím. Mile si potřesu s nimi rukou a budu dělat, že jsem hluchoněmá. Co ty na to?“

„Pokud si dobře vzpomínám, tak tou je i Guillova manželka. A já znakovou řeč neumím. Takže budeš jen hezky sedět,“ přikázal mi bez ostrého tónu, takže jsem vše pokládala spíš za prosbu a žádost dohromady. „Mimochodem, sluší ti to.“

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou, ale smíchu jsem se nevyhnula. „Vypadám směšně. Amber to sluší víc.“

Kráčela před námi a jedním vševědoucím pohledem po nás hodila oči. Tom se zamyslel a pak ji dohnal. Šli vedle sebe - dva elegantní zbohatlíci, co si mohli hrát na pár. Já vypadala jak mladší rozmazlená sestra, ze které se teď kouří vzteky. Na chodníku jsem si ještě třikrát málem zlomila nohu.

Idiotský podpatky, skřípala jsem zuby a usmívala se jak malý trotl na vrchního, který nás přišel přivítat. Možná se mého křivého zazubeného úsměvu lekl, protože se na nás pak už ani nepodíval.

Vedl nás elegantním osvětleným prostorem v krémových světlých barvách. Světlo se odráželo od pozlacených doplňků a vystavené květiny v rozích vypadaly příliš exoticky. Skoro mě až lákaly, abych si ověřila, jestli nejsou umělé. Byla to tak luxusní restaurace, že měl každý stůl v podstatě svého číšníka, který stál opodál, vždy připraven, aby mohl dolít víno. Zírala jsem a ani si neuvědomila, že s otevřenou pusou. Tom mi ji lehce zaklapl a usmál se.

„Musíš si zvykat.“

„Spíš to přetrpět, protože se za těch sedm dní vrátí vše do normálu,“ povzdechla jsem si smutně a rozhlížela se dál. Zaujaly mě velké křišťálové lustry.

Tom se ke mně naklonil. „Tohle je hodně luxusní podnik. Sám se divím, že za to utrácím peníze. Chtějí tady za jeden chod jako za moji výplatu během sedmi dní. Takže tu vážně potkáš jen ty nejslavnější. Nebo hodně bohaté.“

„Promiň, jestli ti těch čtrnáct dní sežeru,“ pronesla jsem sarkasticky, ale smála se. „Jo, asi jsem tu právě viděla Brada Pitta.“

Bylo to kousavé a lživé, ale svými poznámkami o luxusu mě naštval. Ne každý měl na to jako on.

„Jo, ten je tamhle,“ ukázal k menšímu stolu, u kterého seděl jistý muž s překrásnou brunetkou. Bože, Brad Pitt a Angelina Jolie!

„Ahoj!“ zamával jim Tom a nejslavnější pár Hollywoodu mu mávnutí s úsměvem oplatil. Jen na chvíli jsem zapomněla na prdel plnou špendlíků a culila se na ně, i když jsme už dávno přešli a já s hlavou obrácenou jako sova mávala.

„Zoe?“ vrátil mě zpátky ze světa růžových jednorožců Tom. „Ještě ti chci říct poslední věc.“ Na důkaz vážnosti svých slov jsme se zastavili a otočil mě k sobě tak, že mi sevřel ramena.

„Neudělej žádnou blbinu. Moc tě o to prosím. Známe se sotva jeden den a já si nechci další zakázku podělat někým jiným.“

Vytrhla jsem se mu. „Podělat někým jiným? Proč bych ti chtěla uškodit?“

„Já... já... nevím. Heleď, možný je všechno a já nechci vážně nic riskovat.“ Zdá se, že jsem uvedla Toma Hiddlestona do rozpaků. Páni.

„Taky nic riskovat nebudeš,“ odsekla jsem mu a otočila se na patě směrem ke stolu, ke kterému nás číšník vedl. „Já jsem jak mílius, když vážně něco chci, nebo mě o to někdo slušně požádá.“

Můj herecký svatoušek už raději nic neříkal a vydal se v mých stopách. Musel mít pochyby. Celou dobu se mračil a díval se na zem. Já se jen škodolibě usmívala, protože jsem neměla ani jedno v plánu. Pořád přetrvávala má nenávist vůči němu a já to nehodlala měnit. Jen ať se slavná hvězdička smaží v pekle. Já se mu můžu na nějakej film vy...

„Tome!“

Asi mi praskly ušní bubínky.

Hned pět lidí najednou zakřičelo jméno mého „taťky na týden“ a pořádně najevo dalo své emoce tím, že převrhli stůl, jen aby cítili tu silnou kolínskou, kterou na sebe v litrech dneska večer vycákal. S rukou u jednoho ucha a staženým výrazem vyjadřující všechny směsice pocitů nenávisti a nechuti k téhle společnosti, sledovala jsem, jak se pohledná zrzka v červených šatech rovného střihu k němu natahuje a vtiská mu rudými ústy polibek na tvář. Tom byl v ráji. Obzvlášť když za ním přiběhla i malá hubená blondýnka a kostnatýma rukama se mu zavěsila kolem krku, div ne nohama kolem pasu. Fuj. Pak už to byly jen samé poplácávačky se třemi chlapy, kteří se k němu chovali stejně přátelsky, ale zas ne gayovsky. A nakonec přišla i řada na slečnu Adamsovou. Jupijej.

„Zoe, rád bych ti představil, doufejme, svůj budoucí tým a kolegy,“ ukázal na stůl a začali jsme u redheadky.

„Jessica Chastain.“

„Ahoj, moc mě těší, Zoe,“ usmála se a já začala pociťovat naději, že přeci jen bude dnešní večer docela příjemný. Nebyla vůbec namyšlená ani nepříjemná, naopak docela sympatická a milá. Akorát se mi vůbec nelíbilo, že oslovovala Toma „drahoušku.“ Takže první mínus.

„Mia Wasikowska,“ ukázal na blondýnku, u které to bylo už jiné kafe. Ta byla přesným opakem zrzky. Malá, nafouknutá jak bublina, mračila se jak čert a kdybych stála blíž, rozhodně by mě těmi svými špičatými střevíci nakopla do nohy.

„Nazdar,“ ozvala jsem se první a ukázala na ni, „že vy jste hrála Alenku?“

Mia se zarazila jen na okamžik. „Jo, hrála, proč? Hvězda filmu Tima Burtona - dodnes jsem na to pyšná. Bylo to senzační.“

„Jo, to bylo. Obzvlášť ta scéna, kdy jste spadla do nory, pak jste vypadala jako obryně, co vás chtěl znásilnit úchylný trpaslík a poskok rudé královny. Nebo jak jste musela vypít odvar z toho vycucaného prstu. Skvělý herecký výkon.“

A sakra.

Fajn, trošku jsem se nechala unést, ale nepřestala jsem se rozhodně usmívat a za ty pohledy a zaražené výrazy to stálo. Mia mi oplatila ten nejarogantnější úsměv všech dob. Tom mě štípl do zad a ukázal na dalšího člena.

„Charlie Hunnam.“

„Ahoj, Z-“

„Já vás znám! Měl jste hrát v Padesáti odstínech šedi, ale nakonec jste to odmítl. Abych byla upřímná, ten film je celej na jednu velkou stolici do záchodu, ale stejně jste to nemusel zasmraďovat ještě víc. Víte, ta bradavice se dá vyříznout, v dnešní době existuje něco jako plastika. Ale dobře, že jste odstoupil sám, stejně se na vás chtěla sepsat petice a -“

„Tak jo!“ odkašlal si mohutně Tom a v rychlovce ukázal na zbývající dva členy téhle čupr společnosti. „To je Guill, režisér budoucího nejúžasnějšího hororu Crimson Peak, a Dean, producent.“ Z jeho hlasu bylo znát, že jestli ještě řeknu něco nepatřičného, narve mi do pusy celý sud kaviáru - jak jsem odtušila, že se bude asi podávat. Mlčela jsem a jenom jsem si s nimi potřásla rukou. I na nich bylo znát, že se bojí, co mi vyleze z pusy.

Tom ukázal na volnou židli, takže jsem seděla mezi oběma ženskýma. Ta jedna měla chuť mě uškrtit, ta druhá se zase tvářila kysele. Obě dvě cítily to nepříjemné napětí.

Jenže já nejvíc.

Tom si sedl mezi Charlieho a Miu. Nepřestával se na mě dívat, ani když jsem popadla lístek od menu a zaujatě tím listovala takovým způsobem, abych se za tím schovala. Slova všech názvů přeložených do všech světových jazyků včetně svahilštiny mi splývala v jednu rozmazanou šmouhu. Ne, že bych brečela, spíš jsem dostala alergii z těch kytek. Nebo možná na ty lidi kolem sebe.

„Drahoušku?“ oslovila mě Jessica a nejistě se mě dotkla studenou rukou s perfektní manikúrou na předloktí, až jsem sebou cukla. „Chody už jsou předem vybrané. Neměj obavu.“

Neměj obavu? Můžeš to, prosím, zopakovat? V hlavě se mi honily všechny argumenty a nadávky, jen co jsem odložila desky a podívala se na položenou stupňovitou a pečlivě srovnanou s leskem hromádku všech nebezpečně vypadajících nástrojů smrti. V životě by mě nenapadlo, že nože a vidličky můžou někoho zabít už při pohledu. Na několik minut jsem zkameněla hrůzou a zírala na ten etiketově předepsaný osmý div světa přede mnou. Panebože, nemají rukojeť z diamantů?!

Někdo si kousek od nás odkašlal. Podívala jsem se tím směrem a viděla velmi nervózní Amber, která něco ťukala do mobilu a pak na mě kývla. V mini-kabelce mi zavibroval mobil, takže jsem ho pod stolem tajně vytáhla a přečetla si zprávu:

Zoe, tváříš se, jako bys měla sežrat tarantuli. Uvolni se, narovnej se a zkus se zapojit do tý jejich báječný večeře. Nezapomeň, jsi monitorována.

Jsi monitorována? Tohle slovo se ještě dneska používá? přemýšlela jsem při pohledu na aranžovaný kamery ve všech koutech kolem nás, přestože jsme měli samostatnou ještě více VIP místnost. S povzdechem jsem schovala telefon a neznatelně na Amber kývla. Přišel můj čas, abych se předvedla, co jsem se naučila z lekcí na hodinách tanečních, kde nás učili i etiketu. Sedni si rovně, nejlépe do jedné třetiny židle, kabelku si polož za sebe a rozhodně nekřiž nohy pod stolem, ale neroztahuj je jak děvka. Úhel sklonu kolen by měl být zhruba třicet stupňů k úrovni stolu. Vystrč prsa, ale rozhodně nevystrkuj ven bradavky. Och, promiň! Ty žádné nemáš! Tak to je pak naprosto v (ne)pořádku. Mile se na všechny usmívej a raději nepřemýšlej, že ti naservírují pod nos žabí stehýnka. Lepší? Rozhodně... ne.

„Zoe?“ ozval se Tom, který na mě zíral s neskrývaným pobavením. Jak by ne? Nedivila jsem se. Vypadala jsem jak pravítko s lentilkama pod miniaturními šatičkami a ještě se tvářila, jako bych spolkla vodu ze záchodu. „Cítíš se dobře?“

Zajímavá otázka. Jo, nebo ne? „Jistě,“ promluvila jsem jak pravá snobka pravidelně navštěvující tento podnik, elegantně popadla sklenici a zakroužila s tekutinou uvnitř. Nepatrně jsem upila a ani na chvíli nespustila oči z Toma, kterému začaly rudnout uši i tváře od zadržovaného smíchu. Semkl rty a ruce stiskl v pěst, jinak by si určitě začal plácat do kolen. Pochopila jsem ho. Hned poté, co jsem si namyšleně lokla obyčejné vody, přestože jsem se chovala, jako bych měla Chardonnay.

„Bylo nám řečeno, že vám ještě není jednadvacet, slečno. Tak jsme vám objednali obyčejnou vodu, jestli to nevadí,“ okomentoval mé počínání Guill, a jen co jsem se na něj podívala, skoro se zakryl rukama, aby se zachránil od mých dalších ostrých nadávek.

Položila jsem sklenici na stůl před sebe a dívala se na zdobenou květinu uprostřed našeho kulatého stolu. Trochu mi to připomínalo Artuše a rytíře u kulatého stolu. Akorát já nebyla Artuš. Já byla přivázaná oběť u toho stolu.

Když jsem zvedla zastřený zrak a rozhlédla se kolem sebe, zjistila jsem, že se celá skupinka dokázala začít bavit beze mě. Smáli se nějakým vtípkům režiséra a přitom projednávali budoucí plány pro natáčení. Alespoň to jsem dokázala za pár sekund zjistit. Přesto mezi sebou mluvili úplně jiným jazykem, takže jsem si připadala jak na trhu u Vietnamců.

A protože jsem podle pohledů Amber zjistila, že takhle nevypadá její ideál záznamu reality show Rande s hvězdou, opřela jsem se o loket a v momentě, kdy se ostatní začali smát, napodobila jsem je. Nemohla jsem přestat ani chvíli poté, co opět na mě zaraženě zírali. Co jsem zase udělala špatně?

„Taky si myslíte, že je to dobrý nápad?“ zajímal se Dean a rychle zamrkal, aby dokázal, jak moc mě chce zesměšnit.

V podobné situaci bych v normálním případě dala dotyčnému pěstí mezi oči, ale pokusila jsem se zachovat naprosto dokonale nerozladěnou tvář i v těchto vyšších kruzích. Učila jsem se rychle. „Ale jistě. Myslím, že celý nápad dodává budoucímu hororovému trháku ten správný patřičný efekt. Absolutně sice netuším, jaký má tady pan režisér záměr, ale jsem si jistá, že s takovým obsazením,“ mávla jsem rukou kolem sebe, „bude slovo „báječný“ jen urážka. Naprosto unikátní.“

Mluvila jsem jak pětiletá rozumbrada, která si hraje na to, jak perfektně umí násobilku, ale i děti bývají v těchto situacích velmi roztomilé. Nebo na facku. Hádala jsem, že jsem tu všechny velmi pobavila a teď zatínají svaly ve slabinách, aby nepustily tu zadržovanou moč vyvolanou pitím jejich Chardonnay.

Podle chrchlavého prskání od sousedů-štábu bylo zřejmé, že oni už ty svaly pustili. Bájo.

„Líbí se mi vaše myšlenkové pochody - studovala jste psychologii?“

„Jdu příští rok do maturitního ročníku, ty kok-“

„Výborně! Ústřice s jahodovým pyré a mascarpone!“ zahalekal Tom a rukama ukázal na přicházející číšníky s tácy a podnosy.

Co? Ústřice a jahody? Ústřice a sýr? Jako vážně? A teď už jsem viděla všechno? A pak že budu chodit na záchod jen kvůli špendlíkům...

Číšník postavil tác přede mě a odkryl tu nádheru. Jasně, ta restaurace byla tak luxusní, že se ten blivajz snažili zamaskovat soutěží o nejhezčí naaranžování. Prstem jsem ukázala, aby se sklonil blíž. Vypadal docela příjemně. Milý starý pán se spoustou zkušeností.

„Promiňte, jsem v tom nová -“

„Začínejte vždy těmi krajními, slečno,“ mrkl na mě a usmál se. Obdařila jsem ho vděčným úsměvem a popadla krajní příbor.

Pak jsem si vzpomněla, že to, do čeho se pouštím, není obyčejná pizza z krámu na rohu, ale sliz pro snoby. Ani ty zmiňovaný jahody jsem v tom neviděla.

„Nechutná?“ zašklebila se na mě Mia a nabrala si plnou pusu téhle delikatesy.

Vidličkou jsem jí měla chuť napíchnout do oka. „Určitě.“

Všichni už měli polovinu talíře snědenou, jen já se v tom nimrala, jako kdybych hledala ztracenou desetikorunu ve výkalech svého neposedného dítěte. Můj výraz byl ale možná ještě horší.

„Tak, Zoe, pověz nám, jak ses přihlásila do pořadu. Co tě k tomu vedlo? Chystám se tam za dva měsíce, tak bych rád věděl, co se bude dít,“ řekl Charlie a mile se na mě usmál. Z jeho výrazu i kousku slizu v koutku úst se mi však udělalo poněkud nevolno. Pustila jsem příbor a kývla milému číšníkovi za mnou, aby mi vzal talíř.

„Myslím, že moji pravou historku znát nechcete.“

„Ale chceme, najednou tu sedíš s celebritami, musíš si toho vážit, Zoe,“ namítla Mia a já už se napřahovala k legendárnímu kopanci.

„Vážně to chcete vědět?“ přejela jsem pohledem všechny přítomné, a zatímco jim brali číšníci talíře a donášeli další jídlo - humra s chobotničkami, nad kterým se mi zvedl žaludek docela - nad jejich přesvědčenými výrazy i Tomovým zaujatým pohledem jsem se pustila do vyprávění: „Fajn. Takže se vší upřímností. Roky jsem trpěla svou sestru, která byla tak hodná, že mi plkala každý den nesmysly o slavném a sladkém Tomovi Hiddlestonovi, dvojčeti samotného Boha, ztělesněním vší krásy, laskavosti a bla bla bla, však to znáte. Moje sestra si pouštěla každý den DVDčka s jeho filmy, má sbírku všech jeho plakátů, a aby to nestačilo, k tričkům s jeho potisky už si dokonce pořídila i kalhotky. A to si představte, že v době, kdy byly jeho filmy v kinech, musela jsem na to jít pětkrát. Pětkrát! Raději bych umřela, než poslouchala jeho monology Lokiho znovu a znovu.

No, moje sestřička zašla tak daleko, že jakmile se dozvěděla o jeho účasti v téhle stupidní reality show, hned běžela a přihlásila mě. Takže jestli si myslíte, že jsem se přihlásila dobrovolně, tak vás vyvedu z omylu. Jenom proto, že jí je třináct, byla jsem nucena podstoupit tohle mučení za ní. Teď tady sedím s bandou snobů, co ohrnují nos nad vším, co nemá slizkou konzistenci, a ještě nemá k tomu přílohu, která by ho nedonutila strávit na záchodě celé odpoledne. Jestli na to máte žaludek, tak prosím. Já si raději dám obyčejnou tučnou pizzu nebo mekáč, to mi věřte. A radši, než abych tu strávila další hodinu ve vaší společnosti a plkáním věcí v jazyce, kterému nerozumí ani tam nahoře, radši se odeberu do svého pokoje na hotelu a pustím si nový díl Dvou socek.“

S těmito slovy a nejdelším monologem mého života, po kterém mě mé hlasivky asi zítra pěkně odmění, jsem si způsobně dopila vodu, otřela si rty ubrouskem, hodila ho na stůl a vysekla malé pukrle. Při odchodu jsem nezapomněla konečně kopnout Miu Wasikowskou do nohy.

Za chvíli mě ovíval chladný noční vzduch New Yorku a hlasité zvuky z ulice na Manhattanu mě donutily se pousmát. Svoboda byla cítit výfuky.

„Co to, do hajzlu, mělo znamenat?“

A jéje. Pan Hiddleston převzal úlohu Nemesis.

„Co?“ dělala jsem naprosto blbou a konečně si s radostí poupravila kalhotky, aby se mi nezařízly do půlek.

„Co? CO?! Ty se mě ještě potom všem ptáš co?!“ Poznala jsem jeho obrovskou sílu tím způsobem, že ke mně doběhl a začal se mnou divoce třást, div mě na ulici plné lidí nezfackoval.

Koutkem oka jsem zpozorovala, že na ulici vyběhl i štáb a samozřejmě si nezapomněl vzít všechny kamery a natáčecí náčiní. Amber zírala s otevřenou pusou. Tom mi pevně svíral zápěstí a nakláněl se nade mnou, až mi dýchal do tváře. Mlčky jsem se mu dívala do rudé, skoro až fialově zuřivé tváře.

„To bolí.“ Cukla jsem rukou, ale nepustil mě hned. Ještě chvíli soptil a zhluboka dýchal, až mi sám trhl rukama a já se na vratkých podpatcích zakymácela.

Hluk ze silnice, hlasité troubení aut a kvílení pneumatik bylo jen kulisou naší scény. Lidé na ulici se začali otáčet a ti odvážní přišli až k nám, aby strkali frňák až před nás. Tom Hiddleston, zuřící býk, se postupně oklepal a stáhl tvář bolestí. Díval se na mě jako na velkého škůdce, který ho připravil o jeho oblíbenou hračku.

„Jak jsi mohla?“

„Nic jsem neudělala,“ namítla jsem.

„Nic?“ rozkřičel se znovu a zalomil rukama. „Tomuhle říkáš nic? Připravila jsi mě o možnost pracovat na jednom z nejlepších filmů. Jenom díky tobě jsem přišel o další práci!“

Musela jsem se zasmát. Byl komický. Mluvil tady o práci a přitom mu šlo jen o prachy. Jako každý další celebritě. „Nech toho, Hiddlestone. Každý ví, že když tu smrdí prachy, tak jde jen o ně. Chtěl jsi další bankovky, aby sis s nima mohl utírat zadek!“

Dav kolem nás zalapal v šoku po dechu. V tom okamžiku mi na tváři přistála tvrdá a nelítostná facka. Rána mi otočila hlavu doprava. Vlasy mi spadly do obličeje, a když jsem byla schopná zvednout hlavu se zarudlou držící se tváří, Hiddleston se s krutým výrazem napřahoval pro druhou. Amber ho stačila zarazit dřív, než se pustil do procesu zabíjení.

„Tome, uklidni se,“ mluvila na něj konejšivě a držela mu napřaženou ruku v bezpečné vzdálenosti. V jeho očích na mě sršely blesky.

Podvolil se a pustil ji, zatnutými zuby si odplivl kousek od mých bot. Zavřel na chvíli oči, zatímco ho Amber hladila něžně po ramenou. Buď věděla, jak chlapy uklidnit, nebo museli spolu něco mít. V hrudi to se mnou cukalo, měla jsem chuť se rozbrečet na ulici a křičet jak malé děcko, kterému spadla zmrzlina na chodník.

„Přihlásila tě sice sestra, ale neznamenalo to, že ses musela té soutěže s pitomým Tomem Hiddlestonem zúčastnit,“ zavrčel na mě.

Přešla jsem do obranné pozice. „Já to udělala právě kvůli ní. Mám ji na rozdíl od některých velmi ráda, nechtěla jsem ji zklamat, tak jsem zatnula zuby a šla.“

„Nemusela jsi mi ničit kariéru, ty huso jedna hloupá.“

„A ty jsi mě nemusel nechávat zesměšňovat před svými kamarádíčky, když jsem měla být pod tvou ochranou celý týden!“ vykřikla jsem a ucítila, jak už se slzy derou na povrch.

Napříč všem slovním nadávkám a visící nenávisti ve vzduchu, se Tom zasmál. Dívala jsem se na něj, slzy mi tekly po tvářích a já se je rukama snažila odehnat. Zplihlé vlasy mi padaly do obličeje a studený pot mi stékal po zádech.

„Jsi jen malá hloupá holka, která o světě ještě nic neví,“ promluvil s přimhouřenýma očima připravenýma zaútočit znovu.

„Jak jsem si mohla myslet, že jsi jiný než v televizi? Jsi jen namyšlený debil, který se stará jen o sebe!“

Ačkoliv se Amber snažila všemu zabránit, další facka mi přistála na druhé tváři. Hiddleston se jedním krokem ocitl u mě a znovu se mnou zatřásl.

„Tak podívej se, Zoe Adamsová, osmnáctiletá holka nebude hodnotit člověka, kterého zná sotva den. Já tě taky nesoudil, i když jsem si obrázek o tobě pomalu začal tvořit. V mých představách se rovnal velkým uměleckým dílům, které by měly mít jednoho dne místečko na světových výstavách. Teď ses změnila na trapný obrázek v rohu laciného časopisu.“

„Nechápu, jak mě můžeš srovnávat s časopisem,“ usmála jsem se přes slzy. „Člověk, který si říká gentleman a přitom mlátí holky, aniž by je poznal. Já ti tu kariéru nezničila. Jen jsem se bránila před lidmi, kteří mě ponižovali. Máš pravdu. Nepatřím do těchto kruhů. Končím. Nechci nic poznávat. Požádám Amber, aby mi zařídila letenku domů. Vrátím se ke svému starému životu a nechám tě jíst ústřice s jahodovým pyré a mascarpone. Hlavně se modli, aby ti při tom trůnění na záchodě nedošel toaletní papír.“

Vymanila jsem se z jeho sevření a razila si cestičku mezi přihlížejícími, kteří vytáhli mobily a celou scénku si natočili. Za zády jsem slyšela podpatky Amber, která se za mnou rozeběhla a nakonec i ostatní zbytky štábu.

Nedívala jsem se kolem sebe a už vůbec se neotáčela. Zvlášť v momentě kdy jsem uslyšela hlasité kvílení pneumatik, křik lidí a tvrdý náraz do mého těla, který mě vymrštil přes kapotu auta.

Tak, Toma Hiddlestona jsem bohužel nepotkala, což bylo asi jasné.:D Navíc je Tom na natáčení na seriálu The Night Manager a údajně je prý na Mallorce, což by se mi hodilo, protože tam jedu uprostřed července. Ale při troše mého štěstí mu asi zrovna zamávám kapesníčkem za letadlem do Londýna. :D Nicméně doufám, že se vám líbila další kapitola a snad vás konec nevyděsil :) Budu ráda za všechny komentáře a vaše tipy, jak to dopadne :)

Autor: Carol1122 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rande s hvězdou za sedm dní 4: