OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Prokletí vlka - 7. kapitola

19.08.2011 (13:00) • ilinduska • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 817×

7. kapitola – Dva dny po úplňku

„Čau, Julie. Henry je tady?“ zeptala se Kate, když nám Julia otevřela dveře její nádherné vily.

„Nazdar. Jo, Henry tady je. Děje se něco?“ zeptala se nakonec.

„Jo, děje. Teď akorát potřebujeme, abyste oba šli na louku. Všechno vám za chvíli vysvětlíme, jen to nechceme vysvětlovat ještě osmkrát.“

„Fajn.“ Julia pokrčila rameny a když jsme s Kate odbíhaly, slyšely jsme, jak volá Henryho.

„Kdo půjde další?“

„Mike a Iris…“

Rozběhly jsme se směrem, kterým by měl stát menší domek Iris a Mika.

„Ahoj, Mikie. Je doma Iris?“ zeptala se Kate podobně jako minule.

„Nazdar. Myslím, že, ne. Jela někam nakupovat.“ Zkoumavě se na mě podíval.

„Ahoj, já jsem Mike.“ Napřáhl ruku.

„Jenniffer.“ Stiskla jsem jeho dlaň. Mike nebyl moc vysoký, měl krátké běžné vlasy, šedé oči a překvapivě velké svaly.

„Takže, Miku. Teď pojď s námi,“ vybídla ho Kate. „Na nic se neptej…“ On pokrčil rameny a všichni tři jsme vyběhli z domu.

Louka byla naštěstí blízko – byly jsme tam během chvilky. Všichni členové naší smečky tam už stáli.

Když Mike přišel, začal Romel vysvětlovat.

Všichni prostě jenom zírali, pak se otřepali a přikývli.

„Takže, jak to uděláme?“ zeptal se Romel.

„Vsadím se, že nemusíme nikam chodit. Oni by nás cítili na docela velkou vzdálenost. Prostě tady budeme stát a připraveni čekat. Pokud ta upírka neměla moc přátel, mělo by to být jednoduché – je nás dvanáct! Druhá věc – to maso je opravdu odporné a vy budete mít tendenci ho plivat, ale dřív, než to uděláte, ho odtrhněte. Třetí věc – přeměna opravdu bolí, a pach upírů ji startuje. Mimochodem, ten pach je taky hrozně nepříjemný. Přeměnu nepotlačujte, bude potřeba abyste ji provedli rychle. Zpětná přeměna je složitá, ale proveditelná,“ dávala instrukce Kate a všichni přikyvovali.

„Takže jsou to opravdu upíři? Existují nějací naši nepřátelé?“ zeptal se uchváceně Henry.

„Ano. Je to z nich cítit.“ Kate nakrčila nos.

„Ale proč na ně chceme útočit?“ zeptal se Danny.

Tentokrát jsem odpověděla já. „Myslím, že je to kvůli kořisti. Oni loví lidi a my je zabíjíme, aby nám nekradli kořist. V podstatě chráníme lidi před upíry, abychom je mohli zabíjet sami.“

„Aha…“ zašeptal Danny a sklopil zrak. „No, to není moc dobré…“

Zavrtěla jsem hlavou a taky sklopila zrak.

„Fajn. Poslouchejte, a buďte připraveni. Jestli nepřijdou ještě dnes, zítra ráno nikdo neodcházejte, zůstaňte tady. Kdyby přišli ráno, všechny vzbuďte. Ale jestli zapáchají opravdu tak hrozně a palčivě, nemyslím si, že to bude zapotřebí.“ Všichni přikývli na Romelovi instrukce. „Pokud se budete nudit, je mi to celkem jedno, jestli si budete povídat, ale hlavně poslouchejte. Jestli přijdou v noci, nebude to už tak lehké. Nebudeme moct na lov – budeme tu muset zůstat a čekat.“ Všichni zase přikývli. „Snad nějakou dobu vydržíme na lidském jídle. Takže, druhá věc: Miku, kde je Iris? Je to hodně dobrá bojovnice – může se nám velmi hodit.“
„Myslím, že šla nakupovat.“ Mike pokrčil rameny.

„Dobře, pak tě po čichu najde. Takže, teď čekáme…“

Bridgette:

Tohle jsem milovala. Bylo to prostě jako z filmu. Podobné akce jsme dělali, když někdo věděl příliš. Byli jsme jako mafie. Smrtonosní, byla to čistá práce.

A já jsem si to užívala. Ačkoli není pochyb nad vážnosti situace – Margaret jsem měla opravdu ráda - , ale tohle bylo prostě úžasné. Jako celý můj život.

Ten každodenní luxus…

Spolu s Bennett, Flow, Lissanne, Marrinette, Joannou, Fyblove, Jazzie, Mirandou, Jouliette, Joshannem a Hunterem (neboli Bennie/Benn, Flo, Liss/Lissa/Anne, Mary/Nettie, Joe, Love, Jazz, Miranda zkráceninu nemá, Jou, Josh a Hunt) jsme vyrazili ve svých nadupaných autech – Ferrari, Porsche a Kabriolet. Stříhali jsme to nezákonnou rychlostí po bočních cestách a já si to, jako vše tady, užívala naplno. Řídila jsem, pochopitelně. Sto, sto padesát, dvě stě, dvě stě padesát… Tu rychlost miluju.

„Nešetři to, Bridge!“ drsným hlasem mi přikázala Lissanne a nechala si větrem z otevřeného okénka rozcuchat své dlouhatánské vlnité rudé vlasy tak, že jich bylo plné auto. Ačkoli její hlas byl od přírody drsný, znělo to jako písnička – jako dokonalá symfonie tónů.

„Neměj obavy, Liss!“ zavrčela jsem do svistotu větru a dupla na plyn.

Posádka mého Ferrari – Bennett, Flow a Lissie – se zvonivě zasmály, povzneseny z rychlosti a volnosti, kterou způsobovala. Vložila jsem do mechaniky cédéčko a vesele si uvědomila, že všichni zde umíme zpívat lépe, než samotný zpěvák. Ale to nám nevadilo.

Ozývalo se tlumené ťukání, jak Flow dorážela na její Samsung Galaxy S2.

„Co kutíš, Flo?“ zazpívala Bennett a poklepala Flow na čelo.

„Ale, domlouvám s Paulem ten obchod…“ zašeptala nepřítomně Flow a rozpustila si svoje nádherné rovné zlaté vlasy.

„Že ty ses s ním zase vyspala?“ zasmála se Bennie. „To je dobře, víc nám toho dává…“

„Stejně. S Hunterem žádný obchody domlouvat nemusíš. S jeho schopnostmi vyděláváme neomezeně. Navíc – vždycky můžeme vykrást další banku.“ Zasmála jsem se. Hunter byl rozhodně přínos. Dokázal vycítit, kudy se bude ubírat budoucnost a výborně toho využíval na burze. Byly jsme milionáři.

Tenhle život jsem milovala. Člověk je mocný, bohatý, krásný. Nezničitelný…

Všech dvanáct bydlíme v jednom obrovském domě a máme se fantasticky.

Víte kolik peněz se utratí na jídle? Opravdu hodně. A my jsme měli jídlo úplně zadarmo. Stačilo na někoho narazit, pak se k němu přiblížit a sledovat, jak reaguje na váš vzhled, pak ho chytit ze strany tváří, lehoučce se usmívat, pak sklonit hlavu a zakousnout.

„Ale… O penězích to vůbec není!“ pošklebovala se Bennie a šťouchla loktem do Flo. „Paul je prostě sexy! Co, Flowie? Říká ti moje dračice, nebo nějakým jiným přiblblým názvem za to, jak ho každou noc skoro zabiješ?“ zachechtala se.

„Jo, to víš že jo, Benn. Někdy skutečně uvažuju o tom, že bych Paula přeměnila – jak sexy by asi byl, kdyby byl upír?“ sarkasticky prohodila  Flow.

„Fajn, dámy – už tam budem.“ Zabočila jsem k takovému maličkému domku a zastavila. Před domem stálo staré kolo a bylo to tu cítit zvětralou vlkodlačinou.

Bylo to, jako bychom to cvičili milionkrát – ta synchronizace, načasování.

Jakmile jsem zastavila, za mnou zastavilo Porsche a Kabriolet.

Naráz se otevřely všechny dveře, z kterých vyrazila jedna noha v drahé značkové botě většinou na vysokém podpatku, následována druhou a z auta vystoupili hotoví andělé – nejkrásnější ženy a muži, jaké jste kdy viděli.

Zkušenými pohyby naráz zabouchnou všechny dveře a všichni sundají kontaktní čočky a odhalí tak rudé duhovky.

V nejdražším oblečení ušitém přímo na míru se elegantními kroky, které připomínají tanec vydáme vstříc vzdorujícím… Tak, jako vždy.

Našemu jednání nemůže chybět elegance – je to část nás. Ta okouzlující, bezchybná synchronizace, svůdný krok, oslňující krása…

Vyšli jsme do nízkého kopečka a shlédli dolů na louku, kde sedělo jedenáct lidí – vlkodlaků.

„Fajn. Tak si zahrajeme,“ drsným hlasem zavrčela Lissanne a založila ruce v bok. Hunter, Bennett a Flow ji následovali.

„Musí to být?“ zašeptala jsem. „O mrtvých jed dobře, ale Margaret byla prostě nepříjemná…“

Flo se zavřenýma očima zlostně a umanutě zavrtěla hlavou.

„Vážně, Flo. Liss, je to sebevražda! Flow viděla, jak rychle smrt přichází, a řeknu ti – je to hned!“

Lissanne jen nepřítomně hleděla na vlkodlaky, ale věděla jsem, že poslouchá.

„Jsou to ještě děti…“ zašeptala jsem nakonec. „A nemůžou za to!“

„Támhlety dvě ano!“ zavrčela Flo a s vyceněnými zuby a krvelačným pohledem propalovala dvě dívky – jedna měla černé oči a dlouhatánské vlasy, druhá měla zelené oči a vlnité vlasy. Seděly blízko sebe a živě se bavily. Kamarádky?

„Flo, opravdu ty dvě zabily Margaret hned? Neměla čas utéct?“ zeptala se správně vůdcovsky Liss, bez náznaku emocí.

„Zezačátku měla. Jenže ta zelenooká byla hrozně rychlá – hned ji doběhla a zdržela, dokud nepřiběhla ta černooká. Pak ji prostě roztrhaly…“ bolestně zavřela oči a zavrtěla hlavou, jako by chtěla tu vzpomínku vypudit z hlavy a nikdy už se k ní nevrátit.

Liss se k nám otočila čelem. „Souhlasím s Bridgette – jsou to jen děti. Ale bezpeční nejsou. Flo i Bridge říkají, že smrt je tu hned, že se Marge ani nestihla bránit. Je to riskantní. Až příliš riskantní… Nuže, kdo si myslí, že bude lepší, když teď zaútočíme?“

Nikdo se nezmohl na slovo. Za Liss stál velký modrooký vlk, hrozivě vrčel. Bylo pochopitelné, že si toho Lissa nevšimla – vlkodlačí pach byl všude. Byl obrovský! Svým způsobem taky krásný, ale já na něj musela hledět jako na nepřítele.

A pak jsem se na to už další vteřinu dívat nemohla.

„Liss!“ zakřičela jsem, když se vlk připravil ke skoku. „Dolů!!!“ Desetinu vteřiny se na mě dívala, pak zahlédla odraz ohromného vlka v mých očích a okamžitě se přitiskla k zemi právě ve chvíli, když vlk vyletěl vpřed.

„Hunte, Bridge, Flo, Bennett, Joshi! Pomozte mi! Ostatní – do auta!“

„Liss…“ zakňourala Mary.

„Vypadni, Marrinette!“ zavrčela Lissa a ohnala se po vlkovi, který skousl v místě, kde měla před chvílí hlavu.

„Danny!“ zakřičel v tu samou chvíli vysoký kluk s načervenalýma očima a zelenooká vražedkyně řvala taky. „Danny, nech ji! Ne!“

Ačkoli se vlk na chvíli zastavil, netrvalo to dlouho. Uplynuly dvě vteřiny od doby, co zakňourala Mary.

Liss zřejmě už nějaké ty zkušenosti s bojem má. Bylo zajímavé to až doteď sledovat. Bylo to jako tanec! Vlk, ačkoli byl velký, byl neuvěřitelně mrštný. A Liss! Ta byla neuvěřitelně elegantní. Já nechápala, jak to může takhle umět s podpatky.

A pak se na vlka vrhnul Josh, Hunt, Flo, Bennett a už se nebylo na co dívat – taky jsem po vlkovi skočila.

A pak sem doskákal velký červenooký vlk a strhl toho modrookého od nás a společně rychle utíkali pryč. Hm, červenooký asi nemá sklony k sebevraždám.

Všichni jsme se napřímili.

„Kruci…“ tiše zaklela Flo, která si boj s tím vlkem očividně užívala a hodně ho pomuchlala. Dokonce mu tekla krev! Super!

„Flo,“ uzemnila ji Liss a otočila se k nám čelem. „Pojďme do aut. Dnes bojovat nebudeme!“ rozhodla a všichni jsme ji následovali.

Nastoupili jsme do aut a odjeli domů.

Autor: ilinduska, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí vlka - 7. kapitola: