OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Princezna bojovník 7. kapitola



Princezna bojovník 7. kapitolaLiz prohraje a musí jít s Nickem do starého města. Král Takron přišel s návrhem, který se nebude líbit Liz ani Alexandrovi a Antoniovi.

Liz

 

Unaveně jsem si sedla do trávy a pozorovala, jak do sebe Nick a Lionel mlátí meči. Z rukávu mi odkapávala krev. Nebyla to žádná velká rána, jenom malé škrábnutí, ale to stačilo na to, aby mě kluci vyřadili ze hry. Nick se otočil kolem dokola a Lionel se stěží vyhnul ráně, která byla namířená na jeho břicho. Pak se začali přetlačovat. Nakonec asi po deseti minutách boje vyhrál Nick. Potěšeně se na nás šklebil. Lionel se svalil ke mně do trávy a nevypadal na to, že by se mu chtělo vstávat. Určitě tušil, že to, co si Nick vymyslí pro něj, nebude moc příjemné. Já měla to štěstí, že si pro mě oba dva vymýšleli příjemné úkoly, jako třeba masáž zad nebo výlet na koni.

„Tak co si pro vás vymyslím? Áááá, už to mám,“ začal nás provokovat Nick.

„Zmetku jeden mrňavej,“ prohlásil Lionel a opřel se o mě.

„Kamaráde, to si zaslouží ještě zhoršení úkolu. Takže si za mě vezmeš všechny hlídky,“ oznámil mu s potutelným úšklebkem.

„Na to, jak byl včera opilý, je dnes až moc v pořádku,“ řekl mi Lionel. Měl pravdu, ale možná Nickovi vypomohla od kocoviny jeho včerejší, nedobrovolná koupel.

„A teď ty, Liz, hm, co si vymyslím pro tebe,“ dumal nad vlastní otázkou.

„Co třeba, že bych ti dala na celý den pokoj a ani bys mě neviděl,“ zkusila jsem a nasadila andělský úsměv, který jsem se naučila v šesti letech.

„Ne, ne, ne, to by byla škoda,“ řekl Nick a jeho hlas přetékal škodolibostí.

„Už to mám, půjdeme se spolu projít ke starému městu,“ řekl a Lionel, který byl o mě opřený, se narovnal a chytl mě za ruku.

„Prosím, vyměň si to se mnou,“ řekl a nasadil psí pohled.

„Tak to v žádném případě, Lizzie, pojď,“ řekl a vytáhl mě do stoje. Když mi říkal Lizzie, chtěl někoho provokovat (hlavně mě a Lionela), nebo si mě chtěl udobřit. Vyrazil k bráně hradu a Lionel za ním ještě vztekle křičel. 

 

„Chudák Lionel, vždyť je takové vedro a ty mu nařídíš držet hlídky i za tebe,“ ozvala jsem se, když jsme procházeli kolem studně ve městě.

„Je to jen taková malá pomsta,“ namítl a šel dál. Pomsta za to, že jsme ho shodili z Velkého Mostu. Jak se chystá pomstít mně, jsem raději vědět nechtěla.

„Byl jsi ožralý, takže jsme to udělali jen pro tvoje dobro,“ bránila jsem nás. Hned, co jsem to vyslovila, jsem věděla, že větší pitomost jsem v životě neřekla. Bohužel jsme tím dali Nickovi možnost k pomstě a on ji teď využíval.

„Proč jsme nejeli na koních?“ zeptala jsem se.

„Nech je taky někdy odpočinout,“ řekl a zatvářil se dost divným způsobem. Došli jsme na konec města a přešli Grifonský most. Jmenoval se tak, protože na konci i na začátku byly dvě sochy grifů.

„A jak se chystáš pomstít mně?“ zeptala jsem se, protože mě přemohla zvědavost. Otočil se na mě a usmál se.

„Proč bych se ti měl mstít? Ty za nic nemůžeš,“ řekl a mile se usmál.

„Já, že za nic nemůžu, ale vždyť jsem tě taky strčila a já jsem ani neschytala bahno do obličeje,“ stála jsem na svém a v duchu si nadávala, jak jsem blbá. 

„No jo, ale ty jsi holka a ještě k tomu princezna, těm se obzvlášť neubližuje,“ řekl a dal mi ruku kolem ramen.

„Co to meleš?“ zeptala jsem se. Slýchala jsem, jak otcové poučují své synáčky o tom, že se holky nemlátí, ale proč tedy holky mohou kluky mlátit a nakonec to od kluků stejně holky schytají, protože je mlátily. Tohle jsem nikdy nepochopila.

„Jen základ slušnosti,“ řekl a vešel do lesa. Já rychle za ním.

„Tak v tom případě jsi mě zkazil,“ prohlásila jsem sebevědomě.

„Já? To spíš ty mě,“ namítl na moji poznámku. Pak jsme se oba rozesmáli.   

 

Před námi se začaly zvedat z kopců hory, potom přecházely v největší hory ve Weleydiamynii a zároveň nejkrásnější hory v zemi. Na jejich severním kraji byl kdysi Kaloris. Došli jsme k vodopádu, který vtékal do Silasina jezera. Otec mi jednou vyprávěl legendu o vodních hrdinech. Prý si vybírají, když do jezera spadne člověk, jestli ho mají utopit nebo mu naopak pomoci dostat se z vody. Nick si sedl na okraj mostu, který byl postavený přes jezero. Sedla jsem si k němu a opřela se o něj zády.

„Co ta svatba, myslíš to vážně?“ zeptal se. Zamračila jsem se na něj. Přece mu nemůžu říct pravdu. Nemohu mu říct, že se vdávám jenom proto, že kdybych se nevdala, byla by válka.

„Co tím myslíš?“ zeptala jsem se.

„Myslím tím to, že se chceš vdát,“ řekl a obrátil se na mě. Chvíli jsem přemýšlela co říct.

„Jo, myslím to vážně,“ řekla jsem smutně.

„Dobrovolně?“ nepřestával se vyptávat.

„Ano, ale proč tě to zajímá?“ odpověděla jsem mu otázkou.

„Jen tak,“ řekl a taky zesmutněl.               

„Už bychom měli jít,“ řekl Nick, asi po hodině. Zvedl se a podal mi ruku. Chytla jsem se a on mě vytáhl do stoje. 

 

Otec mě nechal zavolat do hlavní síně hradu. Neobtěžovala jsem se s převlékáním do šatů. Jediný kus oblečení, který jsem nechala ve své komnatě, byla bílá košile, protože byla od krve. Otec by si domyslel, že jsem hrála hru „na třetího“ a tu mi otec důrazně zakazoval. Princové byli v hlavní síni taky a byly tam taky dvě dvorní dámy. Otec seděl na trůně, když mě uviděl, probodl mě pohledem, zřejmě kvůli tomu, co jsem měla na sobě. Zvedl se z trůnu a rozpřáhl ruce, jako by nás všechny rád viděl.

„Tady naše dvorní dámy přišly s úžasným nápadem,“ řekl a Lukran k němu vyrazil.

„S jakým nápadem, Vaše Veličenstvo, mám moc rád vaše nápady?“ řekl a mně se hnusil čím dál tím víc.

„S tím, že se každý z vás nechá namalovat s princeznou,“ řekl otec a Lukran se celý rozzářil.

„Tak budeme hlasovat. Kdo je proti?“ zeptal se otec. Zvedla jsem ruku, Alexandr taky a kupodivu Antonio taky.

„Dobře, dobře, ale ty Elizabeth máš jen půl hlasu, takže máte dva a půl hlasu,“ řekl otec.

„Kdo je pro?“ zeptal se znovu otec a zvedl ruku. Lukran a dvě dvorní dámy taky zvedli ruce.

„To znamená, že se budete malovat,“ oznámil nám a já vztekle vyrazila ze sálu.

„Až Lukrana potkám, vrazím mu jednu mezi oči,“ řekl Antonio, který se najednou objevil vedle mě.

„To povoluji,“ odsouhlasila jsem mu. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Princezna bojovník 7. kapitola:

2. simapj přispěvatel
11.05.2014 [15:33]

simapjRáda bych ti to řekla, ale prozradila bych ti děj. Dozvíš se to v další kapitole. Ta už je napsaná a najdeš jí 15.5 v deset hodin ráno.

1. nikol
11.05.2014 [14:57]

Zase skvělá kapitolka :) moc se těším na další ... Myslím že Nick k Lyz něco cítí víc než přátelství ale možná se mýlím :D tak uvidíme jak to bude ;) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!