Potížistka - 16. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak co je záhadná slečna zač? Stane se mezi Ashley a Nateem něco? Přeji příjemné čtení. -E

03.03.2014 (08:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1381×

16. kapitola - V lásce jeden ze dvou musí trpět a je to vždy ten, který miluje více.

„Natee?" ozývá se najednou dívčí hlas a já se za ním prudce otočím. Z jednoho z křesílek v hale se zvedá krásná dlouhovlasá brunetka, rozbíhá se do Nateovy náruče a ten s ní ve vzuchu zatočí.

Nestačím se divit, co se to přede mnou děje. Moje dlaň je najednou prázdná a já jen omámeně zírám. Cloumá mnou zklamání i vztek.

„A tohle je jako kdo?" přeruším jejich idilku chladným hlasem.

Nate ihned slečnu pouští a ta na mě nechápavě zírá.

„Ashley, tohle je Emily - moje nejlepší kamarádka," Nate se usmívá od ucha k uchu, ale mně stále do úsměvu není. Kamarád taky rád - to jasně říká, že nemůžou být pouze přátelé. „Emily, tohle je moje Ashley." Nad slovem moje jen v duchu kroutím hlavou. Žárlivost mě pálí jako žhaví uhlík a já ztrácím zdravý úsudek.

„Těší mě," pokouším se o falešný úsměv, ale vím, že ani ten mi moc nevychází. Všechno musí vypadat nuceně a křečovitě, přesně tak, jak se cítím.

Emily ke mně natahuje svou dlaň a kření se na mě od ucha k uchu.

„Konečně tě poznávám," pronáší vesele, ale já jí její radost nežeru. Dál se falešně usmívám a její dlaň tisknu v té mé. Zatímco já uvnitř sebe křičím vzteky, Nate se vesele usmívá a radost z něj přímo sálá. A takhle to musím vydržet ještě dlouhé dvě hodiny. Emily má totiž hlad a Nate si stojí za tím, že ji musí pozvat na večeři, kterou už máme ale dávno za sebou. Sedíme u stolu ve třech a Emily je jediná, komu donesli jídlo. I přesto se však stíhá věnovat i rozhovoru s Nateem, kterému jen nečinně přihlížím. Sleduji každou její křivku a nakonec mi nezbývá nic jiného než uznat, že je naprosto dokonalá.

Po večeři se odhodlávám k tomu, abych ty dva opustila. Emily se se mnou loučí sladkými slůvky o tom, jak mě ráda poznala, a já jen opakuji můj skvělý herecký výkon. Pak se i s Nateem odeberu do výtahu a naposledy vidím její tvář v hale, kde sedí na sedačce a čeká na Natea.

„Vážně ti nevadí, že ještě půjdeme ven? Dlouho jsme se neviděli," usmíva se na mě Nate a já znovu nasazuji svou železnou masku.

„Vůbec ne. Užijte si to. Já si půjdu lehnout,"

„Určitě?" Výtah cinkne a dveře se otevřou. Přecházím chodbu k dveřím mého pokoje a co nejrychleji odemykám.

„A pusa nebude?" ptá se Nate. V tu chvíli je můj úsměv upřímný. Otáčím se k němu a dlouze a vášnivě ho líbám. Jakmile se od sebe odtrhneme, zavírám za sebou dveře od pokoje a on odchází. V tu chvíli má veškerá radost upadá. Vidím jen krásnou dlouhonohou brunetku jménem Emily, jak se plazí kolem Natea. Snažím se přijít na to, co je na ní lepšího než-li na mně, ale rychle tuhle myšlenku zapuzuji, protože... přiznejme si to - všechny dívky jsou lepší než já.

V noci nemůžu spát. Jakmile zavírám oči, vidím Natea s ní, a je po spánku. S vykulenýma očima raději zírám do stropu a snažím se na to nemyslet. Snažím se spálit tu žárlivost, kterou cítím snad poprvé v životě. Ve tři ráno už veškerý spánek zavrhnuji a zvedám se z postele. Zkusím Natea, abych nemusela být sama.

V teplých ponožkách přecházím po prázdné chodbě k pokoji číslo 414. Několik minut mi trvá, než se odhodlám k zaklepání. Když už se má ruka téměř dotýká dveří, z pokoje se ozývá hlasitý smích. A nejen mužský, ale i ženský.

Od dveří ihned ustupuji o několik kroků. Tisknu zuby pevně k sobě, aby z mých úst nevyšla jediná hláska, a popadá mě panika. Co mám dělat teď? Zaklepat na dveře a udělat scénu? - NE!

Otáčím se ke dveřím zády, a to nejen ke dveřím, ale i k Nateovi, který je za nimi a není sám. Vracím se do svého tmou zahaleného pokoje.

Opírám se o dveře a pomalu sklouzávám dolů. Slzy se mi derou ven zpoza sevřených víček a celé tělo se mi třese. Snažím se uklidnit. Přežila jsem toho už hodně, přece se nenechám sejmout k zemi jedním klukem.

Prudce kroutím hlavou a zvedám se z tvrdé země. Přecházím k šuplíku v nočním stolku, kde mám schovanou poslední krabičku cigaret, kterou schovávám do kapsy od mikiny. Beru taky peněženku a nakonec se vydávám do nočních ulic Paříže shánět alkohol - jakkoli!

Ráno se probouzím na pokoji s bolestí hlavy. Netuším, jak jsem se sem dostala nebo co jsem dělala minulou noc. Naposledy si pamatuju, jak mi někdo podává lahev vodky, a dál už nic - jen tma. Je vůbec možné, abych utrpěla ztrátu paměti?

Nestačím se pořádně vzpamatovat a už slyším bouchání na dveře.

„Ashley?!" ozývá se hlas mého bratra. Ten mi tu tedy opravdu chyběl.

„Ano?" ozývám se chraptivě.

„Pojď na snídani. Máme společnou poradu,"

„Fajn, počkejte na mě dole." Nezbývá mi nic jiného než vstát z postele a pomalu se dát dohromady. Natahuju na sebe první věci, které uvidím - černé džíny, šedivý vytahaný svetr a tenisky. Vyčistím si zuby, smyju ze sebe make up z minulého dne a nakonec vycházím z pokoje zcela nenamalovaná. Sjíždím výtahem do haly a celou cestu se připravuji na setkání s celou kapelou. Zvládneš to, musíš!

Cink - ozve se výtah a hned nato se otevřou dveře. Před sebou vidím kapelu a Emily. Všichni se něčemu smějí a očividně zažívají skvělou konverzaci.

„Tak jdeme na tu snídani?" přerušuji jejich idylku svým hlasem. Všechny obličeje se rázem otočí na mě. John mě probodá pohledem, což nechápu, a zbytek na mě jen vyjeveně civí.

„Jsi v pořádku?" ozývá se Nate a přechází ke mně, aby mě políbil. Já však jeho polibku uhýbám a tak cítím jeho rty na mé tváři.

„Jsem v pohodě," odsekávám.

„Vážně?" ptá se opatrně Olly, který je už na mé nálady zvyklý. Jen nad všemi protočím panenky a vycházím z hotelu jako první. V tu chvíli mě ale úplně oslepí blesky fotoaparátů a já nic nevidím.

„Ashley, Ashley - co se včera stalo? Rozešli jste se? Proč jste se opila? Ashley?" Hlasy se ozývaly ze všech stran, ale já se snažila je nevnímat. Okolo mých ramen mě chytily nečí silné paže a co nejrychleji mě odváděly pryč. Nasedli jsme do limuzíny a ta se zahvižděním pneumatik odjela. Až v tu chvíli jsem začala vnímat, že do auta mě dostal Tyler, se kterým jsem se od začátku turné vůbec nebavila.

„Děkuju," zadívala jsem se mu do očí a on jen přikývl a pokusil se o úsměv. Naproti mně seděla Emily s Ollym a Nateem a všichni tři na mě překvapeně zírali.

„Co je?!" vyhrkla jsem nepříjemně.

„Co se zase děje?" zeptal se otráveně Olly a já protočila penenky.

„Dej mi pokoj," odfrkla jsem si. V tu chvíli auto prudce zabrzdilo a všichni jsme se vyvalili ven. V jedné útulné kavárně jsme měli zarezervovaný stůl a k tomu jsme se usadili. Všichni se s chutí pustili do snídaně, kterou jsme zde měli připravenou, ale já chtěla jen vědět, co se děje.

„Tak co se děje?" zeptala jsem se a všechny hlavy se na mě znovu otočily.

„No," brácha si odkašlal, „turné se nám trochu prodlouží, protože jsem dostal nabídku projet i Ameriku." V tu chvíli se spustila vlna gratulací ze všech stran. Všichni u stolu se začali překřikovat a mně ruply nervy.

„Buďte už, sakra, zticha!" zakřičela jsem a znovu se na mě všichni otočili. Byla jsem tak naštvaná na Natea, na Ollyho, na celý svět.

Naštvaně jsem odsunula židli od stolu, zvedla se a utekla na záchody. Cítila jsem, jak se mé tělo poddávalo vzlykům, ale nechtěla jsem to tak. Na toaletách jsem se rukama opřela o umyvadlo a zhluboka dýchala, abych se uklidnila.

„Ashley?" ihned jsem poznala Nateův hlas. Zněl tak váhavě a opatrně, a mně se znovu chtělo plakat.

„Vypadni," procedila jsem skrz zuby.

„Co se děje?" Na zádech jsem ucítila jeho teplou velkou dlaň.

Prudce jsem se narovnala a otočila se k němu tváří tvář.

„Měl jsi s ní něco?" Jen ta otázka mě bolela.

„Cože?" Nate nechápavě vykulil oči.

„Tak měl?" zvýšila jsem hlas. Nastalo téměř minutové ticho. V krku se mi udělal knedlík a pomalu mi začalo docházet, že jsem ho ztratila.

„Mě to strašně mrzí, Ash. Nechtěl jsem, aby se to stalo, ale stalo. Ashley, prosím." Tentokrát už jsem proud slz nedokázala zastavit.

Mockrát děkuju za komentáře u minulé kapitoly. Jste naprosto úžasné!!!

Prosím, prosím, prosím! Nechte mě přežít. Doufám, že se chcete ještě dočkat dalších dvou kapitol, a proto mě necháte dýchat. Tak co na to říkáte? Já vím, já vím. Asi jsem vás hodně naštvala.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Potížistka - 16. kapitola:

5. faux

06.03.2014 [14:48]

Super,nemůžu se dočkat další kapitoly:-)) Emoticon

4. Eolis přispěvatel

03.03.2014 [20:31]

Nemůžu uvěřit, že jí to udělal! Emoticon Chudák Ashley... A už je zase tam, kde začla... Ale musela jsem se smát u "krásné dlouhonohé brunetky, plazící se kolem Natea" Každopádně doufám, že se dá Ashley nějak dohromady a těším se na další kapitolu. Počkat... kolik že zbývá kapitol? Není to poslední, že ne? Emoticon