OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Poslední Janičář - 11. Síla přátelství



Poslední Janičář - 11. Síla přátelstvíVztah mezi Lucasem a Janičářem by nikdo nenazval přátelstvím. Pragmatické soužití dvou ztracených existencí ovšem nese jisté výhody. Minimálně pro džina.

S hlavou podepřenou studovala Janičáře. Jeho stoický klid vyvolával odůvodněné obavy, že vymýšlí nějakou levárnu. Opravdu nechtěl Lucase obětovat ve svůj prospěch? Otázka etiky musela jít stranou.

„Co když to nevyjde?" nadhodila do ticha.

Janičář jen pokrčil rameny. Do budoucnosti nikdo neviděl.

„Ráno," začal džin ostře, „kontaktuješ Strážce a řekneš jim, kde je má skrýš. Až bude po všem, začneme se věnovat předmětu naší úmluvy."

Ušklíbla se. Úmluva. Málem by zapomněla! Jednoho břemena se snad zbaví, ale druhé bude na jejích bedrech viset možná až do smrti.

„Co kdybys ty srdce přestal jíst a zkusil je dát tam, kde ti chybí?" navrhla pobaveně.

„Janičářovu tělu nedám klid, dokud nebude kompletní. Nabídl se mi v okamžiku smrti a já pouze přijal."

„Co se tím změní, když dostaneš srdce? Odejdeš tam, kam patříš?"

Džin se ušklíbl a ve vzduchu visela odpověď možná, snad.

Náhle se zvedl a oblékl kabát. Bylo načase vrátit se domů a Lucase připravit na poslední dějství.

„To jen tak odejdeš?" zeptala se a vyčkávala na dlouho nepřicházející reakci.

„Nadejde čas, kdy se budeš ptát, kdy konečně odejdu," prozradil nakonec a bez rozloučení odešel.

Emily nelenila a vrátila se k samostudiu. V pracovně svítila dlouho do noci a pokoušela se z internetu a Leeových deníků získat maximum informací. Pověstí a konspiračních článků o džinech bylo nepřeberné množství, ale žádná z nich neodpovídala charakteristice konkrétního džina.

Až pak jí blesklo hlavou jméno, kterým ji dvakrát oslovil. Jakmile jej napsala do vyhledávače, vyrojily se články, které potřebovala.

Adalet byla dcerou osmanského sultána a jeho třetí ženy, jejíž původ nebyl úplně znám. Jako jediná z potomstva měla nejsvětlejší vlasy a pleť. Zrzavá hříva a tvář porcelánové panenky zvedala dívčinu cenu. Podmínkou bylo v té době velmi žádané panenství, které ohrožoval jeden ze sultánových oblíbených janičářů.

Článek se dále zabýval vraždou sultána a nástupnictvím jeho syna na trůn. Adalet byla uvržena v nemilost stejně jako janičář.

Po faktických článcích narazila i na legendu o nesmrtelném vojákovi lačnícím po srdcích. V textu figurovaly obě skupiny Strážců a autor detailně popsal polapení netvora. Nepříjemnou zprávou bylo ukradení srdce během obléhání Vídně Turky.

Praštila pěstí do stolu – bůh ví, kde srdce je. Jestli vůbec ještě je.

**

Janičář celou noc seděl u umírajícího koronera. V uších mu zněl nepravidelný tlukot srdce a mělké nádechy. Pach smrti sílil.

Nebyl už čas uvažovat nad tím, jak silné pouto mezi nimi bylo. Chvíle, kdy dojde k naplnění původního plánu, se blížila.

Zvedl se z křesla a potichu otevřel zásuvku, kde byla složená uniforma. Oblečení vyskládal do úhledného komínku na komodu. Pak se vytratil z ložnice a zamířil do obývacího pokoje. Přes ušák bylo hozené Lucasovo sako, v kapse peněženka s doklady. Pečlivě vyskládal obsah na konferenční stolek a studoval údaje. Od dnešní půlnoci bude Lucasem Thortonem, bylo by dobré znát potřebné detaily.

Z dlouhého hloubání byl vyrušen opatrnými kroky přicházejícími z patra domu. Srdce tlouklo pomalu, když se koroner objevil ve dveřích. Obličej popelavý s výraznými kruhy pod očima. Bez otázek přisedl k janičářovi, z poličky pod stolkem vytáhl posledních pár ampulí morfia.

Zvláštní, jak se člověk dá shrnout do pár kousků plastu. A co prozrazují? Že rád čtete? Nebo odhalují jen vaši obyčejnost? Nic víc po vás nezbude; jen harampádí, plné šatní skříně a kartičky v peněžence.

„Pin ke kartě je rok mého narození," pronesl Lucas smířený s vlastním plánem. „Do krytých garáží nejezdi, odřeli mi tam celý bok auta. A až půjdeš místo mě do práce, zaveď hovor s vrátnou na její vnoučata."

„Vážně to chceš udělat?" zeptal se Tarkan.

Koroner se usmál, ze stolu vzal poslední ampuli tišícího léku a zahrkal s ní džinovi před očima.

„Já už nemám co ztratit," pronesl vřele. „A dokonce ani co získat."

Janičář přikývl. Vyčkal, dokud koroner neaplikoval dávku léku, než znovu promluvil. „Bude to rychlé. Bezbolestné. Nemusíš mít strach."

„Do kanálů půjdu sám, ty a zrzka musíte zůstat na povrchu."

„Slíbil jsem ti, že neumřeš sám," oponoval džin. „Ona zařídí, aby na tebe čekali ve slepé uličce. Až k úpatí tě doprovodím a budu čekat, dokud nepadne poslední výstřel. Pak odejdu, nezůstaneš na to sám."

**

Emily váhavě vybrala ze seznamu telefonní číslo muže, který ji měl v hrsti. Přemýšlela, jestli nastala správná chvíle. Co, když si to Lucas rozmyslel? Jenže Janičář jí neměl jak dát znamení. Musela tedy vsadit na jistotu.

Monotonní vyzváněcí tón se tentokrát zdál být hlasitější a doba čekání nesnesitelnější. Pomíjivým vysvobozením se stal chladný hlas přející dobré ráno.

„Vím, kde je," začala bez emocí. Popsala oblast i slepou uličku, kde Janičáře snadno chytí.

„Doufám, že se nemýlíte," poznamenal ředitel.

Emily se opatrně zvedla od stolu a přešla k oknu. Mezi několika zaparkovanými auty poznala vůz z včerejší noci.

„Myslím, že ta hromada hnijících mrtvol, na které jsem včera narazila v slepém rameni kanálů, bude pro vás dostatečným důkazem."

Ředitel se na okamžik odmlčel, čímž dal Emily prostor k dalšímu blafu.

„Přes den ho nenajdete. Myslím, že lovit vyráží po západu slunce." Ušklíbla se, když se auto pomalu rozjelo. „Ať vaše jednotka nešetří mědí. Je příliš silný."

Zavěsila a doufala, že s posledním výstřelem bude volná jako pták.

**

Janičář pomohl zesláblému koronerovi do historické uniformy. Pečlivě, jak strojil sebe, upravoval oděv a přitom naslouchal bujícímu zlu v nitru Lucasova těla.

„Už chápu, proč jsi v ní chodil ven," pronesl pobaveně umírající. „Cítím se v ní silnější."

Janičář se ušklíbl. Tu trochu životní síly, kterou Lucas přisuzoval uniformě, mu s každým dotekem věnoval džin. Pro slibné finále bylo nutné, aby koridorem prošel pevně a bez škobrtnutí. Jako beran na porážku.

„Jsem rád, že sis mě tehdy v noci vybral," poznamenal.

„Děkuješ mi za to, že jsem ti ukradl život," opáčil džin. Nechápal, proč se Lucas spokojeně usmíval. Ani proč jej náhle pevně objal.

„To není pravda."

„Mluví z tebe rakovina," poznamenal Tarkan s úsměvem a přátelské gesto opětoval.

Měli tolik společného, že se nedalo říct, který z nich si více ukradl z toho druhého. Stejně jako Lucas, tak i on tehdy šel sultánovým vojákům vstříc. Smířen s osudem a nepěkným koncem. Jeho ale tenkrát nikdo neobjal.

Když se Lucas odtáhl, nechal si nasadit zmijí masku. Mohutný rudý chochol turbanu ostře kontrastoval s blyštivým tepaným klenotem.

„Jsi připravený?" zeptal se Tarkan tiše.

Jakmile společník přikývl, nastal čas překročit Rubikon. Společně sešli do přízemí domu, kde se Lucas zastavil u komody s fotografiemi. Snad z lítosti nebo z prostého sentimentu je všechny opatrně položil lícem k hladkému dřevu. Jako by nechtěl, aby neviděli, jak naposledy odchází.

„Lucasi," ozval se džin netrpělivě od zadního východu. Vydal se tedy vstříc temným chodbám londýnské kanalizace.

**

Ředitel na velkém plátně ukazoval zasahující jednotce slepé rameno kanalizačního tunelu, kde budou čekat na muže v podivné uniformě. Všechny je připravoval na odchyt něčeho, co není z tohoto světa a rozhodně se snadno nevzdá vydobyté svobody.

„Dokud nevydám rozkaz, nikdo z vás nevystřelí," pokračoval ve výkladu. „Až dostanete pokyn, snažte se neminout ani jednou. Na vaší přesnosti bude záviset život celé skupiny."

„Co když nebudeme mít dostatek munice," nadhodil jeden z mužů.

„Domníváte se snad, že bych riskoval životy specialistů, kdybych si nebyl jistý, že budete mít dostatek mědi?" opáčil suše ředitel.

**

Lucas šel krok za Janičářem páchnoucí stokou. Kdyby se mu ve spletitých uličkách ztratil z dohledu, těžko by se odtud dostal. Ale džin šel najisto.

Náhle Tarkan zastavil a čemusi naslouchal, pak ukázal na jednu z odboček, kde je skryla temnota. Za nedlouho okolo nich prošla skupina po zuby ozbrojených těžkooděnců.

V úkrytu vyčkali až do chvíle, dokud dusot neutichl. Žoldáci už čekali na svou odměnu.

Opatrně našlapovali k poslední odbočce, která Lucase dělila od smrti. Nebylo zapotřebí slov, vše již bylo řečeno. Uniformovaný se zhluboka nadechl páchnoucího vlhka, přikývl na znamení připravenosti a pak udělal ten osudný krok, odkud nebylo cesty zpět.

Janičář zůstal opřený zády o sypající se cihlovou zeď a poslouchal, jak se čvachtavé kroky vzdalují. Cítil podivnou tíhu na prsou, snad výčitky?

Pevně zavřel oči, jakmile se ozvala ohlušující salva ze žoldáckých zbraní. Vzduch naplnil kovový pach krve a zahřáté mědi. Pár vteřin a bylo po všem. Co to jen cítil? Ta podivná bolest na prsou a knedlík rostoucí v krku.

V hlasitém oslavném křiku, který vzápětí vystřídala panika, se ztratil Janičářův odchod z kanalizačního komplexu. Nejkratší možnou cestou se dostal k těžkému litinovému víku. Jakmile vystoupil na povrch, vytáhl z kapsy Lucasův mobilní telefon. Ze seznamu vybral zrzčino číslo a čekal, dokud nebude nepříjemný monotónní zvuk přesušen jejím hlasem.

**

Emily seděla za stolem v Leeově pracovně, v pravačce sklenička vína. Oči upřené k vibrujícímu mobilu, bzučení trhalo uši. Jméno vyskakující na displeji hlásilo zdařilý závěr akce. Ale vyjde tahle finta tak dokonale, že bude mít od Strážců pokoj?

Displej zhasl a vibrace utichly. Odložila sklenici na stůl a otevřela notebook. V emailu našla zprávu od patologa. Krom překladu několika zajímavých stran ze staré knihy, přiložil také vzkaz, kdy se bude konat další návštěva. Taková neškodná šifra na téma krmení divé zvěře.

Dlouhé minuty pročítala překlad, když opět zazvonil telefon. Tentokrát to byl sám ďábel. Nechala jej chvíli čekat, než hovor s neskrývaným chladem přijala.

„Naše spolupráce tím končí, agentko," uzavřel ředitel nakonec krátký monolog. „Patří vám nemalý dík, přestože výsledek zcela nesplnil naše očekávání."

„Co tím myslíte?" zeptala se zamyšleně. Přišli snad na to, že v uniformě nebyl ten, po kterém celou dobu tak pásli?

„Poněkud jsme se zmýlili v nutném množství mědi. Pro toho tvora se tolik kulek stalo zjevně neúnosným. Dle výpovědi velitele zásahu se tělo zhroutilo k zemi a po pár vteřinách shořelo v zeleném plamenu na prach."

Emilyino srdce se divoce rozbušilo. Plán vyšel, i když prostředky zanechaly krev i na jejích rukou.

„Přeji vám mnoho úspěchů ve vaší kariéře řadového policisty," zaznělo nakonec ve sluchátku.

„Sbohem," řekla stroze a zavěsila.

Opřela se v koženém křesle a upřeně zírala na dveře, jejichž klika se pomalu otáčela. Nahromaděný adrenalin v žilách stoupal výš. Tušila, kdo za okamžik otevře, ale také mohlo jít o trik ze strany Strážců.

Dveře se pomalu otevřely a do místnosti vešel Janičář, uniforma neporušená, zlatá maska se leskla v tlumeném světle solní lampy.

„Jak ti chutná svoboda?" zeptala se tiše, jakmile sundal masku a žlutýma očima si jí měřil.

„Arkadaşım bir süre önce öldü," ozval se nelidský hlas.

„Pořád ještě neumím turecky, Tarkane," opáčila a zaměřila se na láhev vína. Sáhla pro druhou sklenici, nešetřila při nalévání a podala ji janičářovi. Ten se usadil na kraj stolu a zamyšleně zíral na hladinu temně rudé tekutiny uvězněné v baňatém skle.

„Byl to přítel," vysvětlil, čímž vzbudil u Emily pozornost.

Opřela se v křesle a prohlížela si džina. Měl snad slzy na krajíčku? Najednou jako kdyby se prolomily ledy a janičář začal vyprávět. Historický příběh se po půlnoci změnil v thriller o uvěznění v temné kobce, nad ránem už představoval scifi o muži z jiného století.

„Ale plán vyšel," poznamenala po výrazném zívnutí. „Jestli najdeme srdce, tak Lucas neumřel nadarmo."

Zvedla se, poplácala džina po rameni a navrhla jít spát.

Bylo před půl pátou, když se konečně svalila do postele. Cvaknutí dveří přimělo pootevřít oko, v šeru zahlédla janičáře odkládajícího uniformu na křesílko.

Jakmile zamířil k posteli, udělala mu na lůžku místo a nechala jej přilehnout. Nikdo nechce být sám, když přijde o někoho velmi cenného. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední Janičář - 11. Síla přátelství:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!