Portréty smrti: Epilog • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak a je to tady. S těžkým srdcem sem dávám epilog. Doufám, že jste se bavili a ztratíte pár chvil rozloučením se s mým veledílem:D Tak teda příjemné čtení. Budu ráda za poslední komentáře a připomínky, co se vám líbilo a co zase ne. Kdo ví, třeba to vydám, tak ať to není jen snůška nesmyslů:D Kdyby měl snad někdo pocit, že jsem něco nevysvětlila a měl by nějaké dotazy, tak mi může napsat komentář do shrnutí a já se pokusím jeho přání vyhovět:)Vaše Kahanka

30.11.2010 (16:00) • Kahanka • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1134×

EPILOG

Seděli jsme v mojí nové kanceláři a právě jsme probírali organizační záležitosti. Když celá tahle maškaráda konečně skončila, mohla základna opět fungovat a já, jakožto nová pravá ruka velitele (tím je samozřejmě Brian), jsem měla na starosti všechno zorganizovat, protože Brian se projevil sice jako schopný vůdce, ale naprosto nedostačující ve věcech administrativy. Ano, i my máme jisté povinnosti. Musíme vést údaje o všech duších a na to bohužel jen Brianovi obrazy nestačí.

Právě jsem se mu snažila vysvětlit můj nový systém kartoték, když k nám vtrhl Steve.

„Můžu se tu na chvilku schovat?“ vyhrkl udýchaně a vypadal, jako by běžel osmistovku.

Steve se rozhodl zůstat u nás než dokončí veškeré procedury potřebné k tomu, aby z něj byl plnohodnotný diktátor podsvětí. Už přijal nápoj nesmrtelnosti a teď už jen ten zbytek. Navíc čeká na souhlas od jeho krále, protože stále ještě podléhá jemu. No a do té doby nás tady oblažuje svojí přítomností.

„Co je?“ zajímal se hned Brian.

„Ruby je,“ zkonstatoval Steve. Oba jsme vyprskli smíchy.

„Čemu se smějete? Máte mě litovat!“ okřikl nás naoko naštvaně Steve.

„Promiň, ale tohle je vážně vtipné. Chci říct, že před ní nemůžeš utíkat věčně,“ poučila jsem ho.

„Já vím, ale ona prostě nechytá moje signály. Já jasně vysílám NE, ale k ní se nějakým záhadným způsobem dostane ANO. To je jako noční můra, ve které pořád utíkáš, ale zlá ježibaba se stále víc přibližuje,“ hlesl nešťastně a zhroutil se vyčerpaně do křesla.

„Neboj, ona je na tom úplně stejně. Všimli jste si, jaké zbožné pohledy po ní vrhá Daniel? Vsadím se, že ona se zrovna teď někde schovává zase před ním,“ řekla jsem a snažila jsem se Steva povzbudit.

„No jo, když to podáš takhle, tak je mi mnohem líp. Možná bych mě zajít za Danielem a dát mu pár tipů,“ přemýšlel a hned se taky zvedl a vydal se svůj plán uvést v praxi.

Opět jsme s Brianem osaměli. Ano, Ruby je teď jednou z nás. Usoudila, že se raději smíří s tím, že bude pod mým a Brianovým velením, než aby se měla protloukat sama a navíc tu byl Steve.

Opět jsem se sklonila k papírům a pokračovala jsem ve vysvětlování.

„Když o tom tak přemýšlím, tak už mě ty tvoje kartotéky vůbec nezajímají,“ řekl Brian a naklonil se ke mně přes stůl. Jo, hádáte správně. Náš vztah se rapidně zlepšil. Když už nehrozí, že bychom přišli jeden o druhého, Brian pookřál a teď se mi věnuje mnohem víc.

Také Layla přímo září štěstím a Thomas jakbysmet. Jsem ráda, že Laylu po všech těch útrapách potkalo něco dobrého a po boku brášky jí to svědčí. I když přes mou nelibost se tím tak stala součástí tohohle cirkusu. Nikdy bych ale nedovolila, aby ji potkal stejný osud jako mě. Ale jsem smířená s tím, že jednou bude patřit mezi nás. Thomas ji požádal o ruku a já si nedokážu představit, jak by to mohlo fungovat, když Thomas přijal nápoj nesmrtelnosti a Layla je stále člověk.

***

PODĚKOVÁNÍ

Je mi strašně líto, že tato krásná etapa mého života už končí. S tímto příběhem jsem strávila téměř celý rok a je téměř fyzicky bolestivé se s ním rozloučit. Chtěla bych poděkovat všem, kteří tuto povídku četli za to, že s ní měli takovou trpělivost a statečně to vydrželi až do konce. Jsem taky vděčná místním webmasterům, že vytvořili tuhle stránku a dali tak Portrétům možnost spatřit světlo světa. Postavy mi přirostly k srdci a je těžké se s nimi rozloučit. Doufám, že se vám příběh líbil a užívali jste si jeho četbu stejně tak, jako jsem si já užívala jeho psaní. Nicméně konec jednoho příběhu otevírá dveře novým, takže doufám, že na moji tvorbu nezanevřete a pokud snad ještě někdy něco napíšu, potěšíte svoje oko přečtením nového příběhu.

Autor: Kahanka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Portréty smrti: Epilog:

7. Kahanka přispěvatel

10.03.2012 [13:00]

An: Děkuji moc. Tvou radu si beru k srdci :)

6. An

25.02.2012 [2:09]

Milá Kahanko,
nápad byl skvělý a četla jsem tento příběh ráda, konečně něco originálního co se furt neopakuje, jen mě zklamalo, že jsi nerozepsala více rozvíjející vztah Jenny a Briana a i když se Ti mohlo zdát, že jsi to moc roztahovala, právě naopak, kdyby si se zaměřila více na pocity lidí, dalo by se do příběhu více ponořit. Přišlo mi i přes těch 40 kapitol moc uspěchané. Ale i přesto děkuji a gratuluji. Emoticon Jen tak dál...

5. Kahanka přispěvatel

27.12.2010 [11:10]

Děkuju Caroline ;) Něco končí, aby jiné mohlo začít, tak snad se brzy dokopu k napsání nového příběhu; poučená ze starých chyb a s kopou elánu, inspirace a polibků múz... Emoticon

4. PrincessCaroline přispěvatel

26.12.2010 [23:10]

Ach jo, Kahanko. Prepáč, za všetko môže internet. Som trocha smutná, že to všetko končí. Potréty boli pre mňa jedinečné, nevzťahovali sa na upírov ani na iné komerčné vecičky a veľmi sa mi to páčilo. Podľa mňa to bolo skvelé, ako čitateľ si dovolím podotknúť, že Steve mi to tam krásne rozveseľoval a Brian bol tak krásne tajomný. Bolo to krásne. Ďakujem ti, že si to sem zavesila a spríjemnila mi dni týmto príbehom. Teším sa na ďalšiu tvoju tvorbu. Emoticon

3. MDominikaM přispěvatel

30.11.2010 [21:17]

Ahoj, já vím jsem začátečník a zatím mi to moc nejde..ohledně obrázku pokoušela jsem se ho nahrát, ale nešlo mi to nevím jestli to dělám dobře.

2. Kahanka přispěvatel

30.11.2010 [19:35]

AgataEritra: A já jsem měla pocit, že to natahuju až donekonečna. Emoticon Za tvůj názor ti moc děkuju, ještě stále se učím psát a každá rada nebo i kritický náhled z cizí strany je, myslím, pro všechny, kteří píší, nezbytně nutný k posunu vpřed.

Smazat | Upravit | 30.11.2010 [19:21]

Drahá Kahanko,
trpím silným pocitem, že tvůj příběh čtu již od jeho počátku vydávání zde... Prošla jsem si všemi pocity, které jsi buď chtěla anebo nechtěla vyvolat... Některé díly mě zklamaly, jiné potěšily... Z posledních dílů mám velmi dostihové pocity a to mě nejvíc mrzí... Diktátor se moc brzy vzdal, Ruby taky všechno zahodila a Steva bylo málo... Škoda... Snad jindy a lépe... Emoticon