Po stopách strachu-XI.-Tommy Hill • OurStories.cz ~ naše povídky

Příjezd, setkání se starou partou, o samotě s Dinou a spražení po cestě domů...

13.09.2009 (16:00) • SamMoore • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 860×

V našem kupé se rozhostilo dlouhé, trapné ticho. Seděli jsme naproti sobě, ale oba jsme se snažili dívat se někam jinam, na ubíhající krajinu, dvířka kupé, nepohodlné červené sedačky, zkrátka na cokoliv, jen abychom se vyhnuli vzájemnému pohledu.Cesta motorkou by mi zabrala chvilku, kdežto tímhle vlakem, který stavil snad na každé zastávce to vypadalo na pár hodin. Zvláštní, že vždycky na nástupišti stál houf lidí, ale nikdo si nepřisedl, v kupé jsme zůstávali stále sami dva.

Asi tak po půl hodině cesty se jaksi podivně zatáhlo, setmělo se a začalo šíleně pršet. Ale bylo to uklidňující, sledovat déšť tam venku, poslouchat jak naráží do oken a k tomu se nechat pohupovat jízdou vlaku. Nemohl jsem to dál vydržet. Pohlédl jsem na ni, konečně po hodině cesty. Musel jsem vidět, jak se tváří. Ve chvíli kdy jsem k ní zvedl hlavu, jsme se na chvilku střetli očima a pak ode mě odvrátila zrak a tvářila se dál stejně chladně a nepřístupně jako předtím. Stále jsem přemýšlel, jestli se mám pokusit s ní navázat rozhovor, ale když jsem se nadechl a chtěl jsem něco říct, jen mě probodla pohledem a dala mi tak jasně najevo, ať raději mlčím. Bolelo mě to, ale bylo to přesně to, co jsem chtěl. Musí mě začít minimálně ignorovat, nejlépe nenávidět. Možná je teď naštvaná a neví co se děje, ale snad časem pochopí, že je to pro ni to nejlepší. Jednou se vdá, bude mít děti, spokojený život. A já do něj nebudu a nesmím patřit. Nikdy bych z ní nemohl udělat vyvrhel společnosti. Nikdy.

Za další hodinu jsem poznával Sacramentské hlavní nádraží. Konečně.

„Ehm… Jsme tu,“ jemně jsem zatřásl se Summer, když vůbec neregistrovala, že vlak zastavil a jsme na místě. Měla na uších sluchátka a zjevně vůbec nevnímala okolí.

„Hm…,“ zamumlala, hodila si na záda batoh a vystoupili jsme z vlaku.

„Tommy,“ odkašlala si. Když jsem se otočil, uvědomil jsem si, že ještě stojí ve dveřích vlaku a potřebuje pomoc. Schod z vlaku byl pro ni, ne příliš vysokou křehkou holku, vysoko nad betonem nástupiště. Přistoupil jsem blíž a natáhnul ruce, chytil ji kolem pasu a pomohl jí seskočit dolů.

„Díky,“ ani se mi nepodívala do tváře.

Když jsme vyšli z velikého nádraží, stále ještě hustě pršelo. Ale kupodivu, na to že byla zima v plném proudu bylo celkem teplo. Jako vždy v Sacramentu, snad nikdy jsem tu nezažil sníh.

„Co teď?“ vzdychla zoufale Summer a schovali jsme se pod střechu.

„Zavoláme babce, ať pro nás přijede autem?“ prohodil jsem první alternativu, které mě napadlo.

„Myslíš naši babičku, která od našeho narození seděla za volantem asi tak dvakrát, z toho jednou nás vyklopila do příkopu?“ prohodila sarkasticky Summer.

„No nevím, můžeme tu stát jako idioti, když ti to udělá dobře,“ řekl jsem hrubě.

„A co třeba taxi, chytráku?“ zaťukala si na čelo a ani nečekala na odpověď, běžela k první telefoní budce a zavolala nám odvoz.

„Summer! Thomasi! Děti moje, vy jste tak vyrostli!“ objala nás babička hned u dveří. Tuhle větu nenávidím, navíc - naposledy nás viděla, když jsme odjížděli ze Sacramenta, než jsme se přestěhovali, což je pár měsíců. A ani ona se nijak nezměnila. Pořád měla stejně do mikáda zastřižené blond vlasy, které už ale dávno ztratily svůj přirozený nádech. A oči, ty měla naprosto k nerozeznání stejné od těch našich. Každý mi říkal, že jsem babičce podobný, že máme podobné rysy, ale v jejích vráskách se ty rysy pomalu postupně ztrácely, i když zatím nebyla tak stará, bylo jí jen něco málo přes sedmdesát. Nemůžu říct, že bych ji neměl rád, ale nikdy jsme si nebyli tak blízcí jako jiní prarodiče se svými vnoučaty. Milovala nás a zbožňovala asi do našich sedmi let, pak děda umřel a babička nechtěla s nikým mluvit, nikam chodit, jen si přála umřít. Přestala ji zajímat její rodina a tak jsme ji dlouhá léta vůbec nevídali. Ale před pár lety se z nějakého důvodu dala zase celkem do kupy a začali jsme se s ní zase stýkat. Ale už nikdy ty vztahy nebyly takové jako dřív…

„Máte hlad, děti?“ pohladila mě ve vlasech.

„Strašný,“ usmála se Summer a sedla si ke stolu v malé, ale celkem útulné kuchyni.

„Dáš si taky, Tommy?“ podívala se na babička a já jen zakroutil hlavou.

„Ale pomůžu ti, jestli chceš,“ snažil jsem se být zdvořilý, ale babička mě odstrčila od plotny.

„Běž si vybalit, chlapče,“ usmála se na mě a pohladila mě po tvářila. „Teda kluku, měl by ses oholit, máš tam už pěkné strniště,“ zamračila se a já se jen zasmál.

„To je schválně.“

„A ta bradka… proč to nenosíš hladce oholené, vypadal bys mnohem slušněji,“ mračila se nechápavě babička.

„Tak to po mně nechtěj,“ zazubil jsem se, popadl jsem batohy a veškeré věci, které jsme měli s sebou a šel jsem vybalovat.

„Ten tvůj brácha je ale drzoun, co Summer?“ slyšel jsem ještě zespoda babičku, ale nemyslela to zle, protože se začala smát.

Posadil jsem se na postel, která byla určená mně. Bylo to v pokoji pro hosty a byly tam DVĚ postele. Tak to nepřipadá v úvahu. Nehodlám se sestrou spát v jedné místnosti! Natáhl jsem se na postel, zavřel oči a snažil jsem se přemýšlet. Na parapet okna stále ještě bušil déšť. Venku už nebylo skoro žádné světlo, venku to vypadalo skoro jako v noci, na to, že bylo pouhých pět hodin večer.

Když jsem oči otevřel, cítil jsem se nějak podivně rozlámaně. V pokoji svítila jen růžová lampička na stolku u vedlejší postele - postele mé sestry. Musel jsem na pár hodin usnout. Když jsem pořádně rozostřil, všiml jsem si že Summer sedí na posteli a čte si v jakési knížce. Zjevně vůbec nepostřehla, že jsem vzhůru a v klidu si četla dál. Na sobě měla růžovou krátkou košilku, sotva pod zadek, ramínko jí sjíždělo po rameni, zatímco si zastrkávala vlasy za ucho a smyslně si olízla rty. Přes tu naprosto průsvitnou košilku jí prosvítaly bradavky a navíc když tak seděla přímo naproti mně, mohl jsem dokonale uhodnout barvu jejích kalhotek.

Pane Bože,

Pane Bože… zač mě trestáš?!

Díkybohu, že jsem byl přikrytý dekou, jinak by byla vyboulenina v mých kalhotách naprosto jasně zřetelná. Dýchej a nemysli na to, ty prase! Je to tvoje sestra, tři čtvrtě roku s tebou obývala jednu dělohu! Pořád jsem si opakoval. Hlavně se tam už znova neotáčej. Raději jsem se přetočil směrem ke zdi a předstíral spánek a snažil jsem se pořád si v duchu opakovat dokola ty věty. Když jsem uslyšel kroky, chtěl jsem se otočit, ale raději jsem nechtěl riskovat a dál jsem pravidelně oddechoval.

Ucítil jsem dotek na své paži. Její ruka mi přejížděla pomalu a jemně po ruce tak, že jsem to skoro necítil. Cítil jsem teplo jejího dechu, cítil jsem vůni jejích vlasů. Bylo tak těžké dál předstírat, že spím, ale přál jsem si, aby neodcházela. Něžně vzala deku a přikryla mě jí až po krk. Ucítil jsem její teplé rty na tváři.

„Spi sladce, broučku,“ zašeptala tiše, přejela mi něžně rukou po tváři a opatrně si šla lehnout zase do své postele, aby mě nevzbudila. Tu noc mi trvalo dlouho, než jsem byl zase schopen usnout.

Ráno jsem byl celkem vyhladovělý a tak jsem se hned vrhnul do koláčků, které babička byla nakoupit v pekárně. Summer seděla u stolu ve svém oblíbeném růžovém županu s žábou na zádech a nezřízeně se cpala jedním koláčkem za druhým. Pousmál jsem se. Mák měla snad všude.

„Foe?“ otočila se na mě s plnou pusou naštvaně a vypadala asi jako křeček, který si dělá zásoby.

„Nic,“ smál jsem se a vzal jsem si taky jeden.

„Vám ti vaši nedávají najíst?“ přisedla si k nám s naprosto vážným výrazem babička.

„Ehm. No… asi už nebudu,“ zasmála se Summer, otřela o sebe rukama, aby dostala pryč všechny drobky a odešla do koupelny. Chtěl jsem se taky zvednout, abych šel do horní koupelny se také zkulturnit, ale babička mě chytla za paži a gestem pokynula, abych si zase sednul.

„Copak, babi?“

„Chlapče, tatínek mi v telefonu říkal o tom postřelení,“ zatvářila se mučednicky babička. Ach ano, samozřejmě… postřelení. Donutilo mě si vzpomenout na ten strašný dům, který naše rodina nyní nazývá domovem. Byl jsem rád, že alespoň my se Summer jsme v bezpečí, ale to se nedalo říct o tátovi, mámě a naší malé Rose. Píchlo mě u srdce. Jsou v pořádku?

„Ano…,“ přikývl jsem.

„Už se našel ten chlap, který ti to udělal?“

„Ne… asi utekl, co já vím. Nechci se k tomu vracet, babi. Chci na to zapomenout,“ snažil jsem se tvářit co nejzmučeněji, aby se mě babi už dál nevyptávala. Už jen ta vzpomínka na to ráno na půdě, na výraz toho chlapce, mi naháněla hrůzu.

Vstal jsem a odešel se zkulturnit. Musel jsem si dát ledovou spršku, abych se trochu vzpamatoval. Musel jsem myslet pořád na ten včerejšek. Bude to s ní asi těžší než jsem si myslel.

Popadl jsem z šuplíku vedle postele krabičku cigaret a strčil si ji do kapsy mikiny. Vůbec jsem si nevšiml že za dveřmi skříně stojí Summer a obléká se.

„Jo prosím tě, vypadáš dokonale,“ řekl jsem sarkasticky, když jsem viděl, jak na zrcadlo špulí pusu a maluje se růžovou rtěnkou. Jen na mě hodila nenávistný pohled. Herečka jedna.

„Někam jdeš?“ zeptala se nenápadně, když jsem odcházel.

„Jo,“ odbyl jsem ji jednoduše.

„A kam?“ řekla tónem, jako by nemohla uvěřit, že vůbec vycházím z domu. Chvíli jsem přemýšlel, sám jsem nevěděl.

„Za Dinou, kam jinam?“ odpověděl jsem posměšně.

„Hm,“ otočila se zase k zrcadlu a zatáhla si za tričko, aby povystrčila výstřih. „Půjdu s tebou… Mám to při cestě,“ vyhrkla najednou a dost mě tahle odpověď překvapila. Pokrčil jsem rameny.

„Je mi to jedno.“

„Nevyrazíme si zase ven všichni, jako za starých časů?“ řekla asi tak v půlce cesty k Dině. To mě nenapadlo, tolik jsem se zaměřil jen na Summer, že jsem zapomněl na naše kamarády ze Sacramenta.

„Napíšu jim,“ řekl jsem a už jsem vytahoval mobil, abych vyťukal sms pro celou naši partičku. Všem jsem napsal, že se sejdeme u Diny, ať tam dorazí. Až teď jsem si vzpomněl na možnost, že Dina taky vůbec nemusí být doma, nemá ani ponětí o tom, že jsem v Sacramentu, natož že právě v tuhle chvíli k ní míříme. Ale přálo mi štěstí, byl víkend, jak mi řekla Summer a tak všichni byli doma. Od toho tzv. „postřelení“ a následného nechození do školy už jsem úplně ztratil pojem o čase.

„Tommy… Summer,“ civěla na nás vyvaleně Dina, když nám přišla otevřít. Měla na sobě jen černá krajková tanga a zjevně pánskou kostkovanou košili. Vypadala trochu rozcuchaně, ale make-up měla dokonalý.

„Pozveš nás dál?“ řekla nepřátelsky Summer, když na nás Dina asi tak půl minuty upřeně zírala.

„No… já…,“ naběhla jí červeň do tváře a dívala se na mě omluvným pohledem. Pochopil jsem proč. Za jejími zády se náhle objevil Josh, ten Josh, který se snažil vždycky sbalit mou sestru, naposledy když jsme si vyjeli k jezeru. Měl na sobě jen ručník.

„Broskvičko, kdo to…?“ promluvil na Dinu, ale když nás se Summer poznal, bylo poznat, že neví, jestli se tvářit jako king, že konečně přefikl Dinu nebo se kát před Summer, o kterou vždy stál o něco víc než o ostatní holky. „Čáu,“ roztáhl se mu na tváři nakonec široký úsměv. „Co vy tady? Hej to se musí oslavit, pojďte dál, ne?“ řekl a Dina pootevřela dveře, abychom mohli vejít.

Vůbec nic se tady nezměnilo. Pořád byla po domě cítit vůně cigaret, parfémů a alkoholu dohromady.

Usadili jsme se do pohodlné černé kožené pohovky a Dina donesla na stůl nějaké jídlo a různé druhy pití v načatých flaškách. Dina si sedla vedle mě, schoulila mi hlavu do náruče a zjevně jí bylo jedno, že to vidí Josh. Když se vrátil, vypadal trochu překvapeně když viděl holku, s kterou se právě vyspal, v náruči jiného kluka, ale pak jen pokrčil rameny, sedl si z druhé strany vedle Summer a usmál se na ni.

Napil jsem se z jedné z flašek, podle chuti to byla vodka. Josh si zapálil cigaretu. Chvíli bylo ticho.

„Tak jak se máte v tom…. Goldenbergu?“ prolomil Josh ticho.

„Silverbergu,“ řekl jsem otráveně. Summer se na mě výmluvně podívala.

„Sacramento bylo Sacramento,“ povzdychla si Summer a lokla si z flašky zelené.

„No jasný, tady je bez vás úplně mrtvo,“ zvedla hlavu Dina a protáhla se.

„To se neděje vůbec nic nového? Ale prosím tě.“ odfrkla si Summer a propichovala Dinu pohledem když se ke mně začala lísat.

„Hm… pohádali jsme se s Lukem. Už se s ním nebavíme. Je to….,“ zaťal ruku v pěst Josh.

„Idiot. Opil se a zmlátil jednu holku na jakési party. Ubožák,“ kroutila Dina hlavou a vytáhla mi z kapsy mikiny krabičku cigaret a hned si jednu zapálila. Při tom si opřela nohy o stůl a měla při tom celkem roztažené nohy a vzhledem k jejím ultraminiaturním kalhotkám bylo vidět snad všechno. Snažil jsem se ji ignorovat.

„A co chlapi?“ otočil se Josh na Summer a přímo ji hltal pohledem.

„Mám teď přítele. Je fajn,“ pípla.

Ironicky jsem se zasmál. Summer mě přímo vraždila pohledem. Nepřestával jsem. Nesnáším toho pitomého hada Petea.

„Blbeček,“ řekl jsem si pro sebe, ale dost nahlas aby to Summer slyšela.

„Ty seš blbeček,“ řekla naštvaně.

„Jste jak malí smradi,“ smála se Dina a típla cigaretu. „Půjdeš nahoru?“ zvedla ke mně hlavu a zamrkala na mě umělými řasami.

Pokrčil jsem lhostejně rameny. Dina se zvedla, chytla mě za paži a táhla po schodech nahoru. Summer a Josh si zůstali dole povídat, ale kdoví jak to nakonec skončí. Rozbiju mu hubu.

Hned jak se za námi zavřely dveře jejího pokoje mě začala zuřivě líbat. Nijak jsem se nebránil. Ale necítil jsem nic, žádné vzrušení.

„Co se děje?“ odtáhla se ode mě Dina a rukou mě postrčila k posteli a já si sedl.

„Nic,“ řekl jsem nejlhostejněji jak jen to šlo. Už jen ten fakt, že chce po mně sex pár minut po tom, co se vyspala s jedním z mých kamarádů, měla na sobě jeho košili a dole byl on, o všem věděl a snažil se sbalit moji sestru, byl absolutně nevzrušivý.

Dina mě znovu začala líbat a rozepínat si knoflíky u košile. Jemně jsem ji odstrčil.

„Nemám na to dneska náladu.“ zašklebil jsem se a ani jsem se na ni nepodíval.

Mlčela. Zapnula si knoflíky u košile. Chvíli jsme vedle sebe jen tak seděli a zírali do země. Pak jaksi podivně škytla. Otočil jsem se na ni. Neškytala, brečela.

„To kvůli Joshovi? Víš, byl jsi tak dlouho pryč a já…,“ otočila se na mě tekla jí černá slza po tváři.

„Josh je mi ukradený,“ zasmál jsem se její myšlence na to, že bych na něj žárlil.

Zase vzlykla-škytla. Brečela tak zvláštně, že sem se spíš chtěl smát těm zvukům, který při tom vydávala.

„Proč bulíš?“ zasmál sem se a pohladil ji konejšivě po zádech. Najednou mi tahle holka, kterou každý považoval za obyčejnou levnou holku, která nic neumí, jenom je neobyčejně dobrá v sexu a uměla toho vždy využívat, za roztomilé tele.

„Ty ses zamiloval do nějaký holky!“ procedila to skrz zuby a propalovala mě očima. Roztlouklo se mi srdce, měl jsem sucho v krku.

„Proč myslíš?“ koktal jsem a moje sebejistota byla ta tam.

„Nechceš mě!“ zuřivě vzlykla.

„Jen protože s tebou dneska nechci spát?“ zvedl jsem nechápavě obočí.

„Ne. Jsi nějaký jiný… Divný. Pořád mimo. Vypadáš zničeně,“ podívala se na mě. Polkl jsem v krku obrovský knedlík.

„Tak to není. A vůbec - to brečíš jen z představy, že jsem se zamiloval do nějaké holky?“

Vrhla na mě psí pohled. Naprosto výmluvný. Najednou mi to došlo. Byla do mě zamilovaná a nejspíš pořád je. Řekla mi už několikrát, že mě miluje, ale nebral jsem to vážně. Z jejích úst to znělo spíš jako ‚Chci tě‘ než jako upřímné ‚Miluji tě‘.

„Dino…,“ nevěděl jsem co říct a najednou mi připadala tahle holka tak blízká. Není to jen necitelná mrcha. Pořád jí tekly z očí slzy, ale už při tom neškytala. Prohrábla si ty svoje husté, platinové zvlněné vlasy a dala mi něžnou pusu na tvář. Opatrně mě začala hladit ve vlasech.

Pořád jsem musel přemýšlet. Měl jsem Dinu rád - svým způsobem, jako holka mě vzrušovala, je krásná, je sexy, svým způsobem i kamarádka. Která mě miluje. A o patro níž sedí holka, kterou miluji já, ale nemůžu ji mít, sedí tam s klukem, který by ji uspokojil v určitých věcech stejně jako já a má přítele, který ji miluje. Mohl bych teď mít Dinu, snažit se léčit z té šílenosti, kterou jsme se Summer rozpoutali, dát jí najevo, že to je chyba a myslela by si, že jsem ji jen využíval. Bylo by to nejlepší řešení pro všechny.

Zadíval jsem se na Dinu která mi tiskla polibky na tvář, na krk, do vlasů. Tentokrát jsem v tom nepoznával u vášnivou, sexem posedlou Dinu, ale zamilovanou, nežnou Dinu. Opatrně jsem ji položil na postel a sám jí tu košili rozepnul. Líbal jsem ji na krk, na prsa. Položil jsem si hlavu na její srdce a hladil ji. Líbilo se mi, jak při každém mém dotyku jejího těla jí srdce bušilo o něco rychleji, jak přerývavě dýchala, jak byly její bradavky tak tvrdé na dotek. Pak jsem rukou vklouznul pod její kalhotky. Začala se celá ještě víc chvět.

„Tommy… jestli to semnou nemyslíš do budoucna vážně, tak toho nech a odejdi,“ řekla rozhodným, ale stále vzrušeně rozechvělým hlasem. Přitiskl jsem ji prst na pusu a políbil ji.

„Myslím to s tebou vážně. Budu jenom tvůj,“ řekl jsem jí šeptem do ucha, přitom jí sundal kalhotky a pomalu do ní vnikl…

Když jsme se večer už za tmy se Summer vraceli k babičce, nepadlo jediné slovo. Ani o tom, když mě Dina líbala na rozloučenou a řekla mi miláčku. Summer dělala, jako že tam není.

„Vy dva…?“ podívala se na mě tázavým pohledem, pár set metrů od domu.

„Jo. Chodíme spolu. No a?“ snažil jsem se do toho dát co nejvíc opovržlivosti.

„Aha,“ pípla Summer a dál už nic neříkala.

Jistěže, ta jediná v mém srdci jsi ty, moje modrooké koťátko. Zabíjí mě už jen pohled na to, jak se teď trápíš. Já tě taky miluju, miluju tě víc než svůj život, který ti bude až do smrti patřit. Vždycky budeš ta jediná…

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování