OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Organizace N. A. R. - Část 1.

11.05.2011 (10:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1795×

… Tma… Strach… Křik…To doprovází každý den na lovu…

Tmou běží neznámý chlapec a z neznámé příčiny útočí na druhé. Usmívá se jako šílenec. Křičí jako šílenec… Oči má rudé jako krev… Stále se směje…

„Mám tě!“ Jiný, mladší, vystrašený chlapec utíká tmou. Netuší kudy vede cesta z tohoto krvavého pole. Je vůbec nějaká?
Schová se za první strom, který potká… Tichem proniká tlukot jeho srdce. Zvuk připomíná bubnování několika desítek bubnů… První chlapec ho stále nepřestává hledat…

„Notááák, kam jsi se schoval? Stejně tě najdu, tak vylez, ať to trápení co nejdříve ukončíme!“ Jeho oběť stále stojí za stromem, oči mu zaplňují slzy. Strachem ani nedýchá… Uslyší kroky, potom jen ticho. „Tak tady jsi!“ Šílený lovec začne kolem sebe sekat nožem. Poraní oběti nohu. To, ale i tak chlapce nedonutí tam jen tak stát.
Vyběhne z místa svého úkrytu a běží opět neznámo kam. Křičí o pomoc… Nedívá se nalevo napravo. Běží stále rovně. Uvědomuje si, že jediné zakopnutí by ho stálo život… Schová se do nejbližšího keře. Kdosi ho ale zezadu udeří něčím tvrdým do hlavy… Chlapec klesne s proraženou lebkou, mrtvý k zemi… K místu činu po chvilce přiběhne i náš první lovec. Netváří se ale spokojeně z toho, co uvidí před sebou…

„Panebože! Proč tohle vždycky uděláš a nenecháš mě to nikdy dokončit?“ Druhý lovec si utře krvavou, ocelovou tyč do látky, kterou drží ve své levé ruce.

„Nestěžuj si pořád a seber ho ze země!“ Chlapci se ale jeho rozkazování ani zdaleka nelíbí.

„To, že mě k tobě přidělili ještě neznamená, že tě budu poslouchat na slovo!“ Muž se ale od něj otočí a jde směrem k jejich vozu, dodá:

„Nestěžuj si pořád a přihoď ho k ostatním!“

„Fajn!“ Chlapec chytne mrtvou oběť za nohu a táhne ho za sebou po zablácené zemi směrem k vozu. Dojde k němu a neuvěřitelnou silou vyhodí tělo na další mrtvá těla ve voze. Druhý, neznámý lovec si ze seznamu - který drží v ruce – odškrtne poslední, chybějící číslo…

„Tak a je to! Můžeme jet!“ Cestou si starší lovec zapálí ten den už asi třicátou cigaretu. Mladší lovec k němu promluví.

„To kouření tě vážně jednou zabije! Být tebou, tak na tu zatracenou tradici kašlu! Není ti k ničemu platná!“ Muž si odfoukne.

„Prozatím…“

O něco později dojedou k jakési zastaralé továrně. Kolem dokola to moc nevypadá, že by byla ještě v provozu, ale zdání může klamat. Oba naši lovci vystoupí z vozu a namíří si to k jedinému světlu před nimi… Uvnitř v místnosti budovy stojí neznámý muž. Nejspíš tam tomu všemu uvnitř velí… Oba k němu přistoupí a předají mu seznam se všemi třiceti subjekty… Muž si ho převezme a prohlédne… S úsměvem na rtech pronese: „Děkuji vám, že jste nám je všechny pochytali.“

„Příště dávejte větší pozor, aby vám už neutekli! Na tuto práci nejsme určeni!“ odpoví starší lovec.

„Jistě, přesto vám, ale ještě jednou děkuji.“ Oba lovci souhlasně přikývnou, otočí se k muži zády a vyjdou před továrnu zpět do tmy… Mladší lovec promluví na staršího muže.

„Budu si na tebe stěžovat za…“ V tichu procitne zvuk čepele a krev spolu s odseknutými prsty dopadnou na zem. Chlapec začne na muže zlostí křičet. „Jak sis to vůbec dovolil?!“ Kolem chlapcova těla se během chvilky rozpoutala oslňující zelená záře… Odseknuté prsty zvedl ze země a připevnil si je zpátky na jejich místo… Druhý muž vzplanul fialovou září.

„Co že si mi to chtěl říct, Aliasi?“ Chlapec pohledem uhnul na stranu a zchladl. Záře se vytratila.

„Nic! Už nám padla, jdu domů!“

„Dobrý nápad!“

Druhý den ráno, 7:00

„Ve světe, kde zavládl nepořádek, stačí vyslovit jen dvě jména, Coca a Cola!“ (Animovaný seriál)

„Panebože! Oni už snad vážně neví, co do tý televize dát! Úroveň dnešních animáků pro malé děti je fakt mizerná!“ Alias sedící v obýváku na sedačce chytne balíček brambůrek do ruky a hodí je do televize. Z kuchyně k němu přistoupí jakási dívka…

„Uklidni se králíčku! Vždyť se na to nedívej, když je to taková kravina! A navíc, by jsi takhle brzy ráno neměl jíst sladké! Ta nezdravá strava tě jednou zabije!“

„Pche!“ zasyčí Alias. Lara ale dál pokračuje.

„Jak vůbec dopadl váš včerejší lov?“

„A zachvíli uvidíte na kanále Kawaki, seriál Barevný svět v hrsti!“

„No to ne!“ Alias chytil do ruky ovladač a vší silou ho hodil do televize. Ovladač díky rychlosti prorazil obrazovku. Obrazovka televize ztmavla. „Hm, toho hňupa mi ani nepřipomínej! Zase mě tak nasral!“ Alias natáhl ruku před sebe a magickou silou si přitáhl ovladač zpátky do ruky. Televize se taky okamžitě vrátila do původního stavu.
Dívka obešla sedačku, na které Alias seděl, vylezla a sedla si na něho. Začala mu rozepínat košili… Během dalšího rozhovoru si oba navzájem začali svlékávat všechno oblečení na sobě.

„Možná by si se měl na tu jejich organizaci vykašlat a začít dělat něco jiného!“ usoudila Lara. Alias ji přes hlavu přetáhl tričko a zareagoval.

„Asi jo, ale lovení lidí mě baví! Je to zábava, odsekávat jim hlavy a končetiny. Vždycky se při tom skvěle odreaguju!“ Dívka se z té představy zachvěla.

„Jo, dobrý, nemusíš mi to až tak do detailů popisovat!“

„Já vím, teďka mám na práci něco důležitějšího!“ Alias Laru pevně chytl za ruce, položil ji vedle sebe na gauč, roztáhl ji nohy a…

Kdesi v centru města, 8:30

„Kde se zase tak dlouho couráš?!“ pronesl na Aliase jeho parťák Darren. Aliase ta otázka zaskočila.

„Já? To ty chodíš moc brzo!“

„Já jsem alespoň na rozdíl od tebe něco dělal mezitím, co ses ty válel doma! Na,“ Darren hodí po Aliasovi jakýsi papír, „tady máš rozpis věcí, co máš dneska udělat!“

Alias se od zlosti ušklíbne. Očividně se mu nelíbí to, co je na papíře napsaný. V levé ruce zmačká papír a začne na Darrena křičet.

„Cože? Mám jeden, jediný úkol a to ke všemu hlídat nějakýho malýho spratka?! Jsem snad nějaká chůva?“ zamyslí se. „Kdo vůbec ten spratek je?“ Mezitím Aliasovým křičením kráčí směrem k nim malá, roztomilá holčička. Darren Aliasovi odpoví.

„Je to dcera našeho ředitele, takže se k ní chovej slušně a i když to neumíš, tak zkus být na ni milý!“ Tahle skutečnost Aliase naštve ještě víc.

„Cože? Já chci úkol, kde bude cákat krev nebo kde se budu moct vyžívat v kuchání těl a ne, abych hlídal nějakou rozmazlenou holku!“
„Je to rozkaz, takže nemáš moc na výběr!“
„C!“ odfrkne. Muž se otočí k Aliasovi zády a odchází opačným směrem od něho. Alias se o něco později podívá na děvčátko, které k němu právě došlo. „Tak dobře!“ pomyslí si a promluví k ní. „Jsem Alias a od teď budeš dělat to, co ti řeknu!“ Děvčátko změní svůj výraz ve tváří z přátelské na zlou…

„Ne! To ty budeš poslouchat mě a budeš dělat přesně to, co ti řeknu po celou dobu od teď až do oběda!“
„Cože?“ Alias nedokázal uvěřit tomu, co zrovna slyšel.

„Otec mi řekl, že když mi ve všem – co budu chtít – nevyhovíš, tak že nepůjdeš na dnešní noční misi v Červené zóně Z!“

„Cože?!“ V duchu si Alias sám pro sebe řekne: „Pche! No, co! Co by mohlo být tak strašnýho na tom, vydržet to pár hodin s tím malým frackem!“

Alias prochází s holčičkou ulicemi města. Na konci ulice, blízko u parku, narazí na stánek s nafukovacími balónky. Alias jí jeden hned koupí a jdou zase dál. Vejdou do parku… V parku ho holčička naschvál upustí a balónek se zasekne v koruně nejvyššího stromu v parku. Přesněji řečeno přímo nad nimi. Holčička na Aliase důrazně vykřikne.

„Dones!“ Alias se na ni znovu nechápavě podívá.

„Cože? To si snad děláš srandu, ne? To tobě uletěl, dones si ho sama!“ Dívenka si z malé tašky, kterou má přes sebe, vytáhne mobil.

„Co kdybych tak zavolala taťkovi, ať si pro mě přijede, že… “ Alias ji okamžitě vytrhnul mobil z ruky.

„Vždyť už jdu!“ Alias před sebe natáhne ruku a bude chtít balón sundat mocí, ale…

„A nezapomeň, že tady nemůžeš používat, svoji sílu! V parku je až příliš moc lidí – obyčejných lidí!“ Alias se začal rozhlížet kolem sebe a měla pravdu. V parku je až příliš mnoho lidí.

„Sakra!“

O pár vteřin později už Alias lezl po stromě. V duchu si znovu sám pro sebe říkal: „Až slezu, tak tu malou krysu zabiju! Celý balón ji narvu přímo do…“ Holčička pohne nenápadně prstem vedle své nohy a přesune balón až do koruny stromu, úplně nahoru… Alias toto přemístění okamžitě zaregistroval a začal na ni - tam dolů - celý rudý od zlosti křičet.

„No to si snad děláš srandu, ne?! Tam už nelezu!“ Aliase ale už od začátku, celou tu dobu, sleduje jeden malý chlapec na pískovišti. Chlapeček chytí maminku za rukáv a začne ji tahat.

„Mami, mami! Podívej se, jak ten hodný pán támhle na tom stromě, leze té holčičce pro ten růžový balónek!“
Alias si znovu v duchu – celý zlostí bez sebe – povídá: „Já ji snad zabiju až slezu!“

Holčička opět pohne prstem a balónek, díky pohybem jejího prstu, uletí. Alias si toho znovu všimne, otočí se směrem k ní a střelí na ni zabijáckým pohledem… „Ty!“

Během chvilky slezl ze stromu dolů a rozběhl se směrem k ní… Už se natahuje, že ji jednu vrazí, ale když se podívá kolem sebe, tak všichni kolemjdoucí na něj nechápavě hledí a čekají, co  se bude dál dít – co udělá…

Alias s neuvěřitelným přemáháním něžně položí ruku holčičce na hlavu a řekne:

„To nic! Koupím ti jinej!“ Dokonce se mu i vykouzlil úsměv na tváři… Kolemjdoucí se dali opět do pohybu. „Pff…“

O dvě hodiny později už měl Alias plné ruce hraček.

„No tak, dělej! Ještě musíme projít támhle tu ulici s obchody!“ naléhala stále dívka. Aliasův výraz opravdu přesně vykresloval to, jaký má na tohle všechno názor. Docházelo mu, že jestli chce jít na večerní – důležitou – misi, tak že ji musí vyhovět opravdu ve všem…

Aliasovi do rukou pořád přibývaly různé panenky, plyšáci, šatičky… Zřetelně mu jde šlo vidět na tváři, že mu už opravdu dochází trpělivost… A trpělivost mu taky že došla… „A dost!“ náhle vykřikl.

Celý zlostí od sebe pustil všechny ty krámy z náruče… Věci dopadly všude kolem nich. Lidé kolem se zase zastavili a znovu ho sledovali, co udělá… Aliasovi i toto pěkně začínalo pít krev. „Sakra! Zase ta pozornost!“ Opět tam jako náhodou stojí ten malý chlapeček s maminkou… Chlapci z Aliasovy výbušné reakce upadla zmrzlina na zem. Jen tak tam stojí a má z něho otevřenou pusu do kořán.

„Sakra!“ opět si pomyslí. Alias se zase na holčičku s přemáháním usměje a pronese milým hlasem. „Máš už hodně věcí, nemáš třeba hlad? Pojď, zajdeme si na oběd!“ Dívka pokrčila souhlasně rameny.

,,Ano, dobře!“ Lidé kolem nich se zase dali do pohybu. Alias sesbíral všechny věci ze země a oba vyšli k jedné restaurace přímo před nimi… S plnou náručí se tam nějak Alias doplazil a přisedl si ke stejnému stolu jako ona. Ta ale na něho zase rázně vyjela.

„No, co je?!“
„Co?“ Alias nechápavě odpověděl.

„Snad si nemyslíš, že si to jídlo objednám sama?! Okamžitě mi zavolej číšníka! Mám hlad!“ Alias zaskřípe zuby a řekne jí.

„Vím, že to všechno děláš naschvál. Zkoušíš, co vydržím, že?! Mě ale tak lehce nedostaneš!“ Holčička se na něj podívá s ďábelským výrazem v očích a řekne: „Vsadíš se?!“ Alise její povýšenecké chování naštve ještě víc, ale raději se zvedne a jde najít toho číšníka. Objedná jí jídlo a vrátí se k ní zpátky… O něco později ji oběd donesou… Alias ji celou dobu sleduje. Sleduje jak jí.

„Co je? Ty si nic nedáš?“

„Ne! Přešla mě chuť!“ Holčička začne na Aliase hrát hru, že ji opravdu zajímá.

„Doufám, že ti nevadí, že mě musíš dneska hlídat!“ Alias na své tváři vykouzlil opět nám tak známý, nucený úsměv.

„Ne, jak by mohlo!“ Holčička po chvilce dojedla oběd.

„Hotovo! Chci dál zmrzlinu!“

„Fajn!“ Alias se zvedne a odejde od stolu… Když zmrzlinu dívce donesou a ona ji sní, tak si vymyslí další věc…

„Vstávej, jdeme zase nakupovat!“ Alias si ale založí ruce a zapře se jako beran.

„Ne, nikam už nejdu! Jediný místo, kam tě zavedu, je k tobě domů!“ Jeho odpověď se jí ale ani trochu nelíbí. V tašce vyloví další mobil.

„Co, kdybych tak zavolala…“ než to ale stačila doříct, tak ji Alias vytrhl mobil z ruky a hodil ho o zem. Mobil se rozletěl na kousky. Aliasovi už úplně ruply nervy, tohle byla poslední kapka. Jeho následující reakce byla směrem k ní ta poslední…

„Už si strč celýho tvýho tatínka do háje! Nejseš nic víc, než jen rozmazlenej fracek! Není divu, že nemáš žádné kamarády!“ To ale Alias neměl. Neměl být na ni, až tak hrubý. Holčička se okamžitě rozplakala a se slzami v očích vyběhla z restaurace.

„Ne, počkej! Sakra!“ K Aliasovi přistoupil číšník.

„Budete si ještě něco přát, pane?“ (Hloupá to otázka.)

„Ne, tady!“ Alias mu strčil peníze do ruky, posbíral všechny věci a vyběhl z restaurace za ní… Všude kolem sebe se rozhlížel, ale ztratil ji. Zamyslel se.

„Sakra! To si asi od šéfika pěkně vypiju!“ Alias začal prohledávat celé okolí, ale pořád nic… O několik desítek minut později ji Alias uviděl sedět na lavičce v parku. Holčička tam sledovala, jak si rodiče kolem ní hrají se svými dětmi… Alias k ní přistoupil a zase na ni začal křičet.

„Jak si to vůbec představuješ, tahle utéct?! Mohlo se ti něco stát! Proč se takhle vůbec chováš?! Máš být hodná a ne zlá!“

„Myslíš, že mě to pořád baví?“ odpověděla.

„Cože?“ Alias byl její odpovědi zaskočený.

„Vím, přece se to ode mě očekává, od dcery, tak vlivného muže v této zemi, ale nebaví mě to! Nebaví mě všechny ty zákazy, slušné chování! Nevíš, jaké to je!
Tatínek si na mě nikdy neudělá čas! Pořád je zatížený s plánováním stále nových a nových misí. Chová se k té organizaci jako ke svému dítěti! Ke mně se tak nikdy s takovou zaujatostí nechoval!“ povzdychne si. „To s tebou dneska… připadala jsme si tak…“ Holčička si znovu povzdychne a dál pokračuje:

„Díky tobě jsem alespoň na chvíli věděla, jaké je to mít opravdového tátu!“ Alias byl její reakcí tak zaskočený… Litoval toho, že byl na ni před chvíli tak zlý.

„Já…“ Holčička se zvedla z lavičky a odstoupila od něj kousek dál… Řekla si potichounku pro sebe.

„Tak kde jsou? Už tady přece měli být!“

„Co chceš teďka dělat?“ Alias k ní přistoupil blíž.

„Nic! Už je poledne! Už jsi přece svůj úkol splnil! Byl jsi se mnou celé dopoledne!“

„To je pravda, ale přece bych se tě na to neptal, kdybych sám nechtěl, ne?!“ Alias k ní přistoupí ještě kousíček blíž a volnými prsty ji utře z tváří slzy a chytne ji za ruku.
„Tak kam chceš jít?“ Holčička k němu zvedne hlavu a usměje se na něho.

„Na zmrzlinu!“ dodá.

„Zase?“

„Jo!“

„Tak dobře, ale slib mi, že už budeš hodná…“

„Dobře, ale chci tři kopečky! A pořádně veliký!“
„Zapomněl jsi, o co jsem tě teďka žádal?!“ Dívenka sklopí hlavu k zemi a zasmutní.

„Promiň,“ omluví se okamžitě Alias, když uvidí její smutnou tvář, „dělám si srandu! Dej si kopečků, kolik jen chceš! Jo a ten rozbitej mobil mě mrzí…“

„To je dobrý, mám ještě další čtyři!“ Oba dva se na sebe navzájem usmějí a vyjdou vpřed, ke stánku se zmrzlinou.

Celou tu dobu, co Alias hlídal ředitelovu dceru, je Darren pozoroval… Chtěl vidět a vědět, jak si s ní poradí.

Na lavičce v parku, 13:00

Holčičce zazvoní mobil. „Ach, někdo mi volá!“ Vezme to. „Ano…? Dobře!“ zavěsí. Alias je hned zvědavý, kdo ji to mohl volat.

„Kdo to byl?“ Holčička se zvedne z lavičky, na které oba sedí.

„Zaveď mě prosím na místo, kde jsi na mě čekal! Přijela pro mě limuzína!“
„Dobře…“ Alias si ji mezi ty všechny hračky a tašky, vysadil na rameno. Holčička nechápe jeho reakci.

„Co to děláš?“

„Když poběžíme, budeme tam rychleji!“ Když s ní Alias doběhne k limuzíně, tak ji z ramen sundá… Z limuzíny vystoupí ochranka s řidičem. Holčička promluví na řidiče.

„Nakoupila jsem si pár nových věcí! Vezmi je od něj a dej je dovnitř!“ Řidič přistoupí k Aliasovi a odebere mu z rukou všechny tašky… Všichni kromě jednoho bodyguarda a dívenky nastoupí zpět do limuzíny… Alias na ni nechápavě hledí.

„Tak běž! Na co ještě čekáš?!“ Holčička k němu přistoupí blíž a obejme ho.

„Děkuji…“ Alias se na ni usměje už tentokrát bez přemáhání. Holčička nastoupí a limuzína odjede… K Aliasovi přistoupí Darren s rozpálenou cigaretou v ústech.

„Tak co? Jak sis užil dopoledne?!“ Alias si hnedka všiml s jakou arogantností mu položil otázku.

„Asi tě nepotěším, ale šlo to dobře!“ zamyslí se. „Za to hlídání teďka půjdu na tu noční misi v Červené zóně Z, že?“ Muž se na něj podívá s překvapením.

„Jak o ní víš?“

„Od té malé!“ Darren si potáhne z cigarety a vyfoukne malý obláček kouře.

„Ano, je to tak… tedy pokud si ta malá nebude stěžovat!“

„Stěžovat?“
„Abych ti tak pravdu řekl, tak ta malá byla jen zkouška, jestli dokážeš uhlídat takovou lehkou věc, jako je ona.“
„Lehkou? Ha, ha, ha!“ zasměje se… Alias si sundá svůj baťoh, vytáhne si z něho balíček brambůrek a začne se nimi nacpávat. Muž jen zakroutí nesouhlasně hlavou.

„Ta nezdravá strava tě jednou zabije!“
„Že to říkáš zrovna ty!“ zasměje se. „Nezabije mě to dřív, než tebe ty cigarety! Kuřáku!“ Muž si šáhne rukou do kapsy a vytáhne odtud jakousi kartu.

„Na! Tady máš přístupovou kartu. Na zbytek odpoledne máš volno.“

„Volno?“
„Jo, ale v 13:00 se hlas na základně! Budou nám tam dávat přesné instrukce k zóně Z, tedy pokud na ni půjdeš!“ Darren se škodolibě zasměje. „To se ale ještě dozvíš.“

„Ok.“ Muž se otočí a odejde pryč. Aliasovi začne něco bzučet v kapsy u kalhot… Sáhne do ní a předmět vytáhne. „Co, mobil? Jak by se…“ vzpomene si na tu část předtím, než lezl na strom. „Aha! Kdo jí tak asi volá?“ zvedne to.

„Haló?“

„Ahoj, to jsem já Melody! To je super, že jsem si u tebe nechala jeden ze svých mobilů! Takhle si můžeme aspoň volat!“ Aliasův výraz byl opravdu plný radosti, je to samozřejmě myšleno ironicky…

„Musím jít, ahoj!“ Melody mu drze zavěsí… Alias od zlosti zaskřípe zuby.

„Sakra! To se mi snad jen zdá! Teď už se jí fakt nezbavím!“

16:00

Když Alias přijde domů, tak si sedne do obýváku, vyloží si nohy na stolek před ním, zavře oči a vychutnává si ten klid kolem. Najednou se lekne.

„Klid? Něco mi tady nehraje, kde je…“ Alias se začne rozhlížet kolem dokola. Zrakem skončí vedle sebe a lekne se… Sedí tam růžový, plyšový králíček. Chytne ho za uši a vyzvedne do výšky…

„Co tady děláš? Mluv!“ (Chápete? Baví se s plyšákem, magor.)

V tu samou chvíli uslyší, jak někdo odemyká dveře od bytu. Jakýsi dívčí hlas promluví. „Ahoj, jsem doma!“

„Kde jsi…“ Alias se zarazí. Nevěří tomu, co vidí před sebou, teda spíš koho tam vidí… Ve dveřích stojí ta malá holčička – ředitelova dcera. „Co tady…“ Aliasova kamarádka mu skočí do řeči.

„Jo a máme návštěvu! Potkala jsem ji před chvíli před domem. Prý tě zná a přišla za tebou na návštěvu!“ Alias tam nehybně stojí jako by zkameněl. Melody se pozve sama dál. Vstoupí do bytu a namíří si to rovnou do obýváku. Hnedka uvidí před sebou toho růžového králíčka. Vytrhne ho Aliasovi z ruky.

„Jé, to je můj králíček! Odteď je tvůj!“

„Cože?“

„Je to dárek za dnešek!“ Alias to vůbec nechápe.

„Melody, pojď! Ukážu ti, jak se pečou ty růžové cukrové perníčky!“ zavolala na ni Lara z kuchyně.

„Ano, už jdu,“ odpověděla. Melody vrátila králíka zpět Aliasovi do ruky a odešla za Larou do kuchyně. Alias tam  i nadále stál jako zarytý.

„Hm, tak teď se ji už vážně nezbavím! A pokud se spřátelí s Larou, tak… kruci!“ Alias se rozběhl a vtrhl do kuchyně. „Hele!“ důrazně zakřičel.

„Au!“ Melody se z leknutí řízla o roh formičky do prstu. Kapičky krve začaly padat na zem. Aliasova kamarádka hnedka k Melody přiskočila.

„Ach, chudáčku, řízla jsi se!“

„To je dobrý, vidíš?!“ Holčička si jakousi neznámou mocí uzdravila ránu. Aliasovi to celý docvaklo…

„Ty!“ opět zakřičel. Melody k němu zvedla hlavu a jen se na něho nechápavě podívala. „Ty seš stejná jako my, že?“

„Myslíš to, že mám magickou moc? Ano, mám!“ Aliasova kamarádka začala štěstím celá zářit.

„To je skvělý, máme alespoň o důvod víc se s tebou setkávat!“ Alias se z této skvělé informace zamračil. Lara se na něj otočila. „A co jsi to jinak zlato chtěl, když jsi sem tam vtrhnul?“
„Nic!“ naštvaně odpověděl, otočil se a zabouchl za sebou dveře od kuchyně. Melody byla překvapená z jeho chování. Lara se na ni mile usmála.

„Toho si, Melody, nevšímej, chová se tam pořád!“

„Aha, omluv mě, na chvilku si odskočím.“

„Jasně.“ Melody vyšla z kuchyně a začala hledat Aliase.
„Aliasi? Aliasi!“ Alias stál přímo za ní. Melody se otočila a narazila od leknutí do něho hlavou, spadla. „Au…“
„Co tady děláš? Jak jsi vůbec zjistila, kde bydlím?!“

„S tátových spisů.“ Alias k ní natáhl ruku a pomohl ji vstát. „Děkuji.“ Alias od Melody poodstoupil dál a posadil se na sedačku.

„Proč jsi sem přišla?“ zeptal se.
„Já ani nevím…“ Přistoupila k němu a sedla si vedle něj. Alias vytáhl z kapsy nějaký předmět.

„Chceš nazpátek ten mobil?“
„Ne, to ne!“ začala namítat Mel. „Nech si ho!“ Alias si mobilem v ruce popohodil.

„No aspoň, že tam jsou dobrý hry.“ Melody se na Aliase usmála, hned na to, ale začala vyzvídat.

„Ta tvá kamarádka je tvoje přítelkyně?“
„Ne, kamarádka…“
,,Aha a spíš s ní?“ Alias se zarazil z její otázky.

„Cože? Co to máš za otázky?“
„Ale nic, jen se moc vyptávám. Jdu ji zase na chvíli pomoct, zatím…“ Alias si sám pro sebe zase v duchu pomyslel: „Hm, opravdu je divná! No nic, na chvilku se prospím…“

Alias si vzal do ruky králíčka, kterého dostal od Melody a dal si ho pod hlavu, usnul.

18:45

Alias se vzbudil. Je poněkud zaskočený, když vidí, kde leží. „Ehm, proč ležím na zemi?!“
„Potřebovaly jsme si někam sednout, tak jsme tě skoply!“ Alias se podíval vzhůru nad sebe. Na sedačce nad ním seděly Lara s Melody a cpaly se perníčkama.

„C!“ Alias se nějak silou mocí zvedl. Protáhl se. „Au, jsem celej rozlámanej!“ prodřel si oči a... „Kolik je hodin?“

„Tři čtvrtě na sedm,“ odpověděla Lara. Alias začal nadávat.

„Cože? Proč jste mě nevzbudily?!“

„Proč jsme tě měly budit?“ zeptala se Melody.
„Mám jít dneska na noční misi a… kruci!“ Alias střelil pohledem na Melody. „Ty, škrčku! Stěžovala sis na mě?“

„Ne, proč bych to dělala?“ nechápala.

„Dobře!“ Alias začal lítat po celém bytě jako šílený. Obě na něj jen hleděly a nechápaly.
„Aliasi, co to děláš?!“

„Kruci, takhle to nestihnu!“ Alias vletěl s baťohem v ruce do kuchyně, otevřel jednu ze skříní a celý baťoh si naplnil pytlíky brambůrek. „Tak a mám všechno!“ strhl si bundu z věšáku a otevřel dveře. „Musím běžet, ahoj!“

„Ahoj…“ odpověděly obě zároveň. Mel se nahlas zamyslela… „Alias je opravdu zvláštní…“ Lara z její poznámky jen souhlasně přikývla.

„To máš pravdu. Chceš ještě perníčky? Dojdu pro další do kuchyně..“
„Ano, díky,“ a podala jí talíř.

18:49

Alias stojí na vlakovém nástupišti kdesi ve městě. „Sakra, kde je ten vlak?!“ Ohlíží se všude kolem, ale stále ho nevidí přijíždět. „Seru na to, jdu pěšky!“ rozhodne se.

18:55

Alias je kdesi na popelavé cestě – dva kilometry od organizace. Pořád se dívá na hodiny na mobile. Stále si hlídá čas. Nechce přijít pozdě. „Rychle! Ještě to stihnu!“ řekl si.

19:00

Alias se jakýmsi zázrakem dostal ke vstupní bráně organizace. U brány si začal prohledávat kapse, ale zjistil, že… „Sakra! Zapomněl jsem tu blbou, přístupovou kartu doma! Do háje!“ Aliasovi v tom časovém stísněním nezbylo nic jiného, než začít přelézat bránu. V tom mu ale…

„Do háje! Jeden pytel brambůrek mi vypadl z tašky,“ zamyslel se, „co mám teď dělat?“ Alias se nastávající sekundy rozhodoval, jestli má stihnou v čas zasedání a nebo raději zachránit tolik milovanou sladkost. Hádejte, co si vybral.

19:15

V jedné z místností organizace, přesněji řečeno v zasedačce, jeden z hlavních velitelů obeznamuje kolem sedící lovce o úkolu, který budou už o pár minut plnit.

„Takže, jak už jsem…“ Alias doslova vtrhnul do zasedačky.

„Promiňte pane! Měl jsem cestou menší potíže!“ obhajuje Alias své zpoždění.

„Dobře, posaď se někam a neruš nás! Takže, jak už jsem řekl, mocí je nezabíjejte, používejte jen speciálně upravené zbraně – nože, meče a pistole, které si můžete vybrat zde po své levé straně!“ Alias se začal divit, že už projev končil.

„Cože? Už je konec?“ Velitel dodal ještě nakonec.

„Zbraně si budete vybírat následovně. Vyvolám vaše jméno a každý z vás přijde támhle k tomu stolu a vybere si jen jednu ze zbraní!“ Alias se zamyslel. Velitel začal s vyvoláváním jmen.  „Takže první je Darren Crook Craighter – Aliasův parťák. On je první a Alias poslední.

Trvalo několik minut, než se dostala řada i na Aliase… „Alias Wilson.“ Alias se zvedl ze židle a směřoval směrem ke stolu. Když tam ale došel, tak začal nadávat.

„Cože? To už tady zbyl jen tenhle malej nožík? S tím nezabiju ani krysu!“ K Aliasovi přistoupil jakýsi chlapec.

„Kdybys přišel dřív, tak bys teď neměl takovou kudličku!“ řekl a provokativně se zasmál.

„Sklapni!“ okřikl ho Alias.

Celá skupina lovců vyšla společně před organizaci. Alias prošel nevšímaje kolem Darrena, ten ho ale okamžitě uviděl a oslovil. „Kde jsi byl?!“

„Hm, to jsi ty?!“ otočil se na něj Alias.

„Říkal jsem ti přece, že porada je v 19:00 a ne v 19:15!“

„Já vím, ale zapomněl jsem si vstupní kartu a neměl jsem se jak dostat dovnitř, tak jsem to přelízal!“ Darren si povzdechl.

„No, jasně! Že mě to nenapadlo!“ Do konverzace se k nim připojili i nějací dva muži.

„Hodně štěstí, Aliasi,“ popíchne ho jeden z nich, „snad se ti zase nepodaří vyhodit váš vůz do vzduchu!“ Alias zbystřil na toho troufalce pohledem.

„Aby to tak náhodou nebyl ten váš!“ Chlapec se jeho poznámce zasmál.

„To by ses musel nejdřív umět trefit!“ dodal.

Oba příchozí chlapci se zasmáli. Alias se ale okamžitě naštval a vzplanul zelenou září. Darren mu položil ruku na rameno, aby ho upokojil.

„Nevšímej si jich, jen jim je líto, že ještě pořád mají čím jezdit!“ Alias s jeho slovy zchladnul… Skupinka se rozpustila.

Alias a Darren nastoupili do vozu. Darren si vytáhl z pláště pistoli a hodil ji na kapotu.

„Cože, ty máš pistoli? Darrene, vyměň si ji se mnou!“ začal Alias naléhal.

„Tak to ani náhodou, ještě by sis zase nějak ublížil!“ Alias se ušklíbnul.

„Nebudu tě přemlouvat, prostě si ju vezmu!“

„Ne!“ Alias ale stačil vzít do ruky pistoli a omylem zmáčknul spoušť. Vystřelil okýnko vedle sebe.

„Ty blázne, vidíš?!“ nadává mu Darren. Alias dělá jakoby nic.

„Co-co já, samo se to nějak spustilo!“ obhajuje se Alias.

„Jo jasně, ještě jedna taková hloupost a zůstáváš tady!“

„Cože?“
„Jenom díky mě teď jedeš! Kdo si myslíš, že ti to zařídil?!“
„Zařídil?“ Alias nechápe.

„Ředitel tě nechtěl pustit, protože ví, jakej seš magor, když kvůli tobě minule umřela skoro půlka organizace!“ Alias se ale začne hnedka obhajovat.

„Byla to nehoda, a ty to víš!“

„No to je jedno, prostě buď zticha a buď rád, že tady seš!“

Jedou už přibližně tři a půl hodiny. Všude kolem nich je jen poušť, rovná a nekončící cesta. Aliase to už začíná příšerně nudit.

„Panebože, to je ale nuda! Kdy tam už budeme?!“ Darren pokrčí rameny.
„Nevím, asi jedeme špatně.“

„Cože?! Ty nevíš, kde to je?“
„Buď zticha! V této oblasti jsme - je to - poprvé a na této mapě, co nám vedoucí dali, není ani označené místo, kudy k němu máme jet, takže…“ Aliasův stav naštvanosti se čím dál tím víc zvyšuje.
„To snad není možný!“

„Jestli se ti to nelíbí, tak si řiď sám!“
„Klidně,“ dodá Alias a vrhne se na volant.

„Ne!“ Darren ho zarazí zpátky na místo… Alias se na něj nafoukaně podívá a vezme si do ruky zpátky tu mapu.

„Takže nám je ta mapa na nic?!“ Darren mu neodpoví a tak to bere jako ne. Smotá mapu a vyhodí ji z auta, okýnkem, které tam, ještě než jeli, bylo. Na to už ale Darren zareaguje.

„Ty idiote! Co jsi to udělal?!“

„Zbavil jsem se jí, vždyť je nám stejně na hovno!“
„Jo, stejně jako ty!“
„To odvoláš!“ Alias skočí na Darrena a začne ho mlátit.

„Přestaň, co to děláš?!“

„Odvolej to,“ Alias stále naléhá… Darren se ho stále snaží odstrčit, ale marně.

„Slez ze mě ty pako!“
„Odvolej to!“
„Kruci, slez!“ Díky tomu, že Alias na Darrenovi přímo leží, strhne volat doleva a sjedou s vozem z cesty.

Objeví se před nimi jakýsi portál. Vjedou do něho. Objeví se kdesi v lese a vůz v plné rychlosti narazí do protějšího stromu. Oba si narazí hlavu a omdlí…

Po deseti minutách, první, kdo se probere, je Alias.

„Au, moje hlava!“ Alias zvedne hlavu a nevěří tomu, co nad sebou vidí. Alias leží Darrenovi v náruči. Začne sebou cukat. „Co? Pusť mě!“ Darren se díky Aliasovu křiku také probere a leknutím se uhodí o střechu vozu do hlavy.

Otevře dveře a vyhodí Aliase z auta ven. O něco později z něho taky vyleze a začne na Aliase křičet.

„Ty blbče! Podívej se, co jsi to udělal! Zničil jsi zase další auto!“ Alias se jen na Darrena podívá a sesbírá se ze země na nohy.

„Co je mi po tom!“ Začne se kolem sebe rozhlížet. „Kde to vůbec jsme?!“

„Nevím, kdybys nevyhodil tu mapu, tak by jsme to věděli!“ povzdechne si. „Vem si z auta věci a jdeme!“ Alias přistoupí k vozu – tedy k tomu, co z něho zbylo – a vytáhne si z něho svůj baťoh narvaný jídlem a svoji malou kudličku.

Darren prohledává celý předek vozu, ale nemůže najít svoji zbraň.

„Kam sakra zapadla?!“

„Hledáš tohle?“ ozve se za jeho zády. Alias tam stojí a točí si s ní na prstu.

„Ihned mi ji vrať!“

„Ne!“

„Dělej!“
„Až odvoláš to hovno!“ Oba se zarazí. „Já čekááám!“ popichuje Alias.

„Tak dobře, odvolávám to!“ Alias si spokojeně odfoukne a zasměje se.

„Stejně ti ji nevrátím!“ To už ale Darren s nervy nevydrží a  rozběhne se po něm. V tu stejnou chvíli, ale oba uslyší ohromný výbuch.

„Ehm?“

„Co to bylo?!“ zeptá se Alias.

„Nevím, ale neměli bychom se tady už déle zdržovat!“

„Na!“ Alias po něm hodí jeho zbraň.

„Díky.“ Darren se ale ještě otočil a vrátil se zpátky do vozu. „Aliasi, chytej!“ Hodí po něm tašku s ostnatým drátem.
„Vem ho, budeme ho potřebovat, ale… na co máš vůbec sebou ty ten baťoh? Co v něm máš?“ Alias si svůj baťůžek obejme jako miminko a dodá.

„Velmi důležitou věc!“ Darren jen nechápavě zakroutil hlavou a spolu s Aliasem vykročil k oplocené ohradě před nimi. Vešli za ní a dále procházeli temným lesem. Mířili tam, kde je čekalo to, pro co byli posláni...

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Organizace N. A. R. - Část 1.: