OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Orfeova lyra - 7. Dnem i nocí a stále bez cíle



Orfeova lyra - 7. Dnem i nocí a stále bez cíleCesta prázdnou nicotnou zemí se zdá bez konce a Mavis se utápí v temných myšlenkách. Duše malé Zety je tím posledním, co ji nutí nevzdat se a pokračovat dál, i když se zdá, že to nemá smysl. Díky filosofování s malou nezbednicí pak vidí věci, kterých by si nevšimla.

Dávno se z dohledu ztratil Kostěný vrch, v šedavém popelu mizely stopy kopyt a Gaia stále nikde. Mavis se snažila udržet pozornost, ale pokud zrovna mysl nezaplňovala zoufalá modlitba Zetiny matky, slyšela nesrozumitelný šepot Temnoty, která ji volala zpět do Podsvětí. Kolik dní a nocí už jsou v sedle? Nedokázala odhadnout...

„Mave?" ozvalo se dítě, které Mormo poslušně nesl na zádech hned vedle.

Jakmile se bohyně ohlédla, Zeta ztuhla. Žena byla stále bledší a bledší, oči ztrácely lesk a připomínaly leklou rybu. Na krku se objevovaly první mrtvolné skvrny pozvolna rostoucí k čelisti. Začínala mít strach, co se to s vládkyní děje.

„Vypadáš nemocně," poznamenala Zeta ustaraně.

„Já vím," připustila Mave a z naprosto nepochopitelného důvodu se rozhodla dítěti vysvětlit, co je toho příčinou. „Trvá to už celé měsíce. Nemůžu spát, a pokud se mi to už konečně poštěstí, děsí mě noční můry. Dokážu nejíst a nepít i několik dní, aniž bych cítila hlad nebo žízeň. Vidím a slyším věci, které ostatní nevidí ani neslyší... Nepřicházím o rozum, to ne." S unaveným povzdechem se odmlčela. Bylo těžké mluvit o tom, co ji pronásleduje. Ale na druhou stranu, potřebovala někomu prozradit, co ji trápí. „Temnota a Propast mě chtějí připoutat k Podsvětí, potřebují vládce mrtvých, který bude neúprosně soudit duše a střežit temný svět tam dole. Stále mě volají a připravují o to, co mě dělá člověkem a smrtelníkem." Odvrátila tvář a zírala k prázdnému nekonečnému obzoru. „Sentiment, porozumění a lidskost se v Podsvětí nenosí."

„Proč tě chtějí zabít?" zeptala se nechápavě duše a Mavis tím rozesmála.

„Oni nechtějí zabít přímo mě," vysvětlila s úsměvem. „Ale jen tu část mého já, která je ještě stále spjatá se světem smrtelníků."

Znovu se podívala na dítě. Zeta se tvářila smutně a zamyšleně zároveň. Ač byla na svůj věk velmi vyspělá a v mnoha ohledech jednala jako dospělá, některé věci stále nevstřebávala.

„Je to správné, maličká," pronesla bohyně vřele. „Nemůžu být dobrým bohem a zároveň obyčejným člověkem."

„Proč se tomu nebráníš? Proč nebojuješ?" Neubránila se vyčítavému tónu. „Já jsem s rakovinou bojovala, i když to moc bolelo."

Mave si povzdechla. „Tenhle proces a tvá nemoc mají jedno společné – nelze to zastavit. Netrap se tím."

Hřebci přidali do kroku a krajina se opět o řádný kus posunula. Mavis zpozorněla a obezřetně sledovala okolí, včetně prašné země. Připravovala se na nepříjemné překvapení, ohlédla se za sebe a oddychla si, když nezahlédla žádnou puklinu ani krvežíznivou příšeru. Jediné, co jí dělalo starosti, byla probouzející se bouře.

Ocelově šedá mračna nad obzorem rozčísl první blesk, ale po hromu nebylo památky. Mave doufala, že jde o znamení. Dobré znamení. Cítila naději, ale pochybnost stále hlodala. Co se stane dál? Zatím jde vše relativně snadno a bez větších komplikací.

Jak se pomalu přibližovaly, četnost blesků se stupňovala. Vítr nevanul, a přesto se zdálo, že jsou bouřkové mraky hnané přímo na ně. Mave bylo jasné, že jde o další zkoušku, která ji má přimět obrátit směr jízdy. Jediný rozkaz pobídl majestátní zvířata do trysku. Těžko říct, jak dlouho byli hnáni vstříc vzdálenému nejasnému cíli.

Pak se náhle ozval ohlušující hrom a silné vřeteno blesku zasáhlo prašnou zem. Zvířený popel se vznesl do metrové výše a pomalu usedal zpět. Hřebci prudce zastavili, uši otočené dozadu, a bojácně se vzpínali v touze prchnout před něčím, co neznali. Bylo to snad něčí varování?

Mave se pokoušela Morma i Impulsa uklidnit, ale moc se nedařilo. Naštěstí se drželi alespoň dostatečně blízko na to, aby mohla Zetu stáhnout k sobě do sedla a chránit ji před pádem.

Živel během vteřiny obklíčil oba jezdce, jasné výboje pomalu tvořily neproniknutelnou síť okolo nich. Nebylo kam utéct a nezbývalo než čekat, zda se vše zase uklidní. S posledním úderem hromu oslepila vetřelce z Podsvětí jasná záře a pak nastalo naprosté ticho.

Bohyně pevně objímala dítě v náruči, ale bála se otevřít oči. Jsou obě mrtvé? Co když je kolem nich stále jen pustina a budou muset pokračovat v cestě? Strach a množství otázek bránilo postavit se realitě.

„Myslím, že už jsme tady," zašeptala Zeta, což přimělo Mave alespoň zamžourat.

V zorném poli viděla pomalu se otevírající barevná křídla motýla sedícího na hřbetu dívenčiny ruky. Usmála se a spokojeně rozhlédla.

Stály kdesi uprostřed tisíciletých stromů, v jakémsi lese, kde panoval naprostý klid. Mýtina zalitá teplým sluncem se třpytila drobnými kvítky a exotickými motýly. Ospalá harmonie konečně přinesla vládkyni trochu spokojenosti.

Mave přitáhla Impulsovy otěže a pobídla jej do kroku, ale zdálo se, že kůň při každém pokusu vstoupit do Posvátného lesa narážel na neviditelnou bariéru.

„Asi budeme muset po svých," poznamenala Mave.

Seskočila do hedvábné trávy a poté pomohla ze sedla Zetě. Dítě se okamžitě chytlo její ruky a zvědavě vyrazilo vstříc dalšímu dobrodružství. Jakmile chtěla překročit hranici lesa, narazila stejně jako před chvílí Impulso. Dítě pustilo bohyni a tvrdošíjně se snažilo prorazit bariéru, v marném snažení přestalo až tehdy, kdy uvidělo Mave bez obtíží vejít do nitra lesa.

„Ty ani koně sem nemůžete..." konstatovala.

„Proč ne, krucinál?!" rozčílila se Zeta a přitom pěstičkou tloukla do neviditelné stěny.

„Vy už patříte Podsvětí," vysvětlila Mave a přitom se v uších znovu rozezněl ten skřehotavý hlas jedné z Graií varující před možným zklamáním. „Budu muset pokračovat sama."

Vrátila se zpět k Zetě, z ramen stáhla pláštěnku a zabalila dítě do teplé látky. Límec z černého peří působil na drobné postavě jako neforemné boa. Pak zpoza opasku odepnula stažené vidle a pevně je vtiskla do drobné ručičky.

„Když budou problémy," začala vážně, „jen s nimi udeříš o zem a vrátíš se zpátky do Podsvětí." Dítě se pokusilo oponovat, ale okamžitě ji zarazila. „Poslouchej! Nejsme hrdinky ze seriálu, kde ti hodní vždycky vyhrají. Může se mi něco stát, nebo... Prostě slib, že uděláš, co jsem řekla."

Zeta přikývla a Mave ji odměnila úsměvem a něžným pohlazením po tváři.

*****

Zvolna kráčela hustým lesem, nad hlavou zelený baldachýn korun stromů, jemná tráva lechtala lýtka. Tichý šepot okolní přírody nikdy nezaslechlo lidské ucho. Tam, přímo v srdci matky Gaii, byly ukryté poklady starých mýtů. Před zraky smrtelníků chránil Posvátný les již celá staletí bájné tvory, jenž by jisto jistě nalezli smrt ve světě pohlceném křesťany.

Z živé zelené barvy bolely oči a příjemné teplo ukolébávalo ke spánku. Lůno života a mýtů působilo ale nezvykle prázdně. Měl tam být hlahol; dusot kopyt jednorožců a okřídlených koní, zpěvy drobných víl, nymf a sirén... Nikoho z nich ale nezahlédla. Přesto měla už delší dobu dojem, že je pozorována.

Zastavila se a zaklonila hlavu k nebi, které zakrývaly koruny listnatých stromů. Tolik odlišný svět od těch, na jejichž pomezí dnes stála. Temné Podsvětí plné neutuchajícího nářku, prázdnoty a nekonečné temnoty; a pak ten druhý svět. Svět smrtelníků. Špinavý a páchnoucí lhostejností a záští.

„Co tu pohledáváš?" zazněl náhle mužský hlas. Když zapátrala očima po krajině, nenašla zdroj toho tichého a uklidňujícího hlasu. 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Orfeova lyra - 7. Dnem i nocí a stále bez cíle:

1. Maya666
15.03.2019 [17:25]

Čím dál napínavější a lepší Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!