OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Orfeova lyra - 3. Iluzionista



Orfeova lyra - 3. IluzionistaV temnotě Podsvětí se Mavis snaží vyrovnat s náročným povoláním vládce mrtvých. Sama na sobě pociťuje tíhu bezútěšného světa a Temnoty, která každým dnem ukusuje z její lidskosti. Má pocit, že přichází o rozum. A to, co se stane v knihovně, ji o tom přesvědčí.

Rozlehlá knihovna, s nekonečnými regály plnými knih, neměla konce ani začátku. Rozhlížela se okolo a neměla ponětí, kde začít hledat odpovědi. Než najde správný zdroj informací, pokud tu vůbec je, může uplynout celá věčnost.

Využila chvíle naprostého ticha a posadila se k dlouhému stolu, u kterého před víc než dvěma lety vyslechla celý příběh o olympských bratrech. Přemýšlela, kolik času má na vyřešení rébusu a co vlastně znamenal sen, který se stále vracel. Nechtěla věřit, že by noční můra byla dílem Hypna. Nikdo z Podsvětí vůči ní necítil zášť, ani ta nejzatracenější duše v Tartaru.

Koutkem oka zpozorovala v jedné z uliček pohyb. Jakmile se ohlédla, chodba se zdála být prázdná. Zamžourala do temného koridoru; bez dlouhého rozmýšlení potichu vstala od stolu a zaposlouchala se. Sotva znatelné hučení mizelo za černou oponou.

Že by nějaká duše zabloudila až sem? pomyslela si a obezřetně vykročila za nízkofrekvenčním zvukem.

Jakmile se přiblížila k hranici světla a stínu, postupně se začaly rozsvěcet postranní lampy zavěšené na zdobených sloupcích regálů. S každým dalším krokem zvuk sílil, jako by se přibližovala ke ztracené bytosti.

Světlo proráželo tmu dál a dál, dokud nenarazilo na odpor. Rodící se plamínky syčely, ale jejich síla byla rychle vyčerpána. Uličku naplnil pach doutnajících knotů, což nevěstilo nic dobrého.

Mavis zírala do míst, kam ani oko boha nedohlédlo. Občas se stalo, že někdo z Asfodelských polí zavítal do Erebu. Ale obvykle tyto nezvané hosty stíny nymf zahnaly zpět.

„Tady bys být neměl!" houkla do uličky. Jakmile ozvěna ztichla, po podivném zvuku nebylo ani památky.

Očima pátrala v pomalinku ustupující tmě, jak se rozsvěcely jednotlivé postranice. Návštěvník uposlechl a odešel. Alespoň to si myslela, než rázem zhasnula veškerá světla kromě jediné lampy.

NEŘEKL BYCH, zazněl hluboký nelidský hlas.

Mavis bylo hned jasné, že v knihovně rozhodně nebyla s obyčejnou duší. Ale o zaměstnance Podsvětí také nešlo. Ať už se jednalo o kohokoli, měl v úmyslu bohyni vyděsit. Vyžíval se v teatrálnostech. Světla se náhle rozsvítila, na kratičký okamžik mohla spatřit beztvarou mlhu na začátku uličky a pak opět nastala tma. S každým zábleskem se stvoření o kus přiblížilo. Ten otravný zvuk se vrátil a rozechvíval snad každou buňku v těle.

„Jestli mě chceš vystrašit," rozkřikla se, „budeš se muset víc snažit!"

Problikávání ustalo. Nestálá mlha se chvíli vznášela na místě a poté zaplula do regálu.

MÁŠ PRAVDU, ozval se znovu ten poddimenzovaný hlas.

„Kdo sakra jsi?! A co tu vůbec děláš?"

Nečekala na odpověď; rychle, ale tiše vyrazila zpět k místu, odkud přišla. Nakoukla do druhé uličky, kam se mlha ztratila. Nikde ani stopy. Smích připomínající vrčení vlka se rozezněl knihovnou. Jeho zdroj byl ale bůhví kde. Se vší opatrností prohledávala i další uličky; nakukovala za bočnice regálů, a když nic nenašla, proplížila se k dalšímu.

JE TAK SNADNÉ ZAHRÁVAT SI S TVOU MYSLÍ, ozval se posměšně.

„Neodpověděl jsi na mou otázku," poznamenala klidně.

Zamručení místo odpovědi moc nepotěšilo, ale teď už věděla, že od návštěvníka stojí sotva pár metrů. Zády se opřela o dohladka opracované dřevo a popřemýšlela, jestli vchod není na dost rychlý úprk přeci jen moc daleko.

Zaslechla kroky z vedlejší uličky.

PONESU PODOBU, JAKOU SAMA BUDEŠ CHTÍT. A KDO JSEM...? HMMM, NA TOM NEZÁLEŽÍ.

Se zvědavostí se nedá dlouhodobě bojovat. Nakoukla mezi dva regály, v tu chvíli by přísahala, že má infarkt.

ZDÁ SE, ŽE ZAS TAK MOC SE SNAŽIT NEMUSÍM, KDYŽ ZNÁM TVÉ SLABÉ MÍSTO.

Zůstala stát jako přibitá, jak se to, co bylo přesnou kopií Háda, pomalu přibližovalo k ní. Identický obraz, ze kterého šla hlava kolem. Jeho rty se nehýbaly, přesto hlas duněl sálem dál. Nevnímala jednotlivá slova, jen užasle pozorovala. V koutku duše cosi našeptávalo, že stále sní. Ale na sen byl obraz příliš skutečný.

PTÁŠ SE, CO TU DĚLÁM?

Hádes vzhlédl ke knihám, prsty přejel po zaprášených hřbetech a usmál se. Ohlédl se na Mave, s výrazem milého překvapení se opřel ramenem o vyřezávaný sloup.

ODPOČÍVÁM, NEŽ PŘIJDE SPÁNEK.

S posledním slovem bůh vykročil ke zkoprnělé Mavis. V tu chvíli se probrala z transu a začala ustupovat.

OTÁZKOU TEDY JE, CO TU POHLEDÁVÁŠ TY A PROČ MĚ RUŠÍŠ?

Pánví narazila na stůl. Nohy opět ztěžkly a srdce se rozbušilo. Najednou nebylo kam utéct, protože přízrak stál přímo před ní a blokoval veškeré únikové cesty. Přeskočila stůl a rozběhla se ke dveřím, které se jí před nosem zabouchly. Tiše zaklela. Měla spoustu jiných povinností, než se tu dohadovat s nějakým šotkem.

PŘEDE MNOU SE NEDÁ UTÉCT, poznamenal klidně.

Když se ohlédla zpět do knihovny, replika Háda seděla u stolu. Oči, které důvěrně znala, na ni zíraly. Mrtvý pohled bez jiskry... Ať to byl kdokoliv, masku uměl nasadit vskutku důvěryhodnou.

„Tohle je sen?" zeptala se váhavě, zatímco zkusmo sáhla po klice, kterou se nedalo pohnout.

Host zavrtěl hlavou.

Vteřiny plynuly a iluze bez hnutí dál nerušeně seděla. Mavis začala vše přisuzovat únavě. Mozek přestával vnímat realitu správně. Lékařské vysvětlení pomohlo vnést světlo tam, kde byla temnota. Dveře zabouchl průvan, který nebyl v Erebu ničím neobvyklým. Hádes, stejně jako ve snech, byl jen efektem ztrácejícího se rozumu.

S přemáháním se rozhodla iluzi ignorovat a zalezla do první uličky, kde začala studovat hřbety jednotlivých knih. Bohužel některé z nich měly vazbu rozpadlou, písmo vyrudlé, nebo šlo o lýkem svázané svitky.

Zavřela oči a usilovně se zamyslela nad tím, co hledá. Obraz knihovny z ptačí perspektivy působil jako obří květ; paprskovité koridory se někde spojovaly, jinde končily slepou uličkou. Mysl se zmateně rozlétla a kličkovala mezi tunami informací bez zjevného cíle. Nakonec obraz prolétl jedním z regálů, kde se prudce zastavil před Hádem listujícím v knize.

„Něco hledám," houkla zkusmo do prostoru. Ale nikdo se neozýval. „Možná bys mi mohl pomoct."

Ticho po pěšině až na ten dunivý smích. Zarazila svazek zpět na místo a vydala se k místu, kde by měl být přízrak. Koridor byl prázdný.

Trhavě se začala rozhlížet okolo a pobíhat od jednoho regálu ke druhému. Cosi v její hlavě křičelo, že zešílela. A kdyby nebylo známého klapání kostěných pat přicházejícího z předsálí, nepřestala by nahánět přízrak.

Dveře knihovny se pomalu pootevřely a do knihovny nakoukla holá lebka. Převozník si bedlivě prohlížel zadýchanou vládkyni, než dovnitř vpustil malou Zetu. Dítě nejprve užasle vydechlo nad architektonickým skvostem a pak velmi živě začalo popisovat, co všechno vidělo tam venku.

Mavis krátce koukla na převozníka, který si nervózně otáčel ukazováčkem. Evidentně neměl tušení, jestli nepřekročil hranici jeho kompetencí. Z její tváře se ale nedalo nic vyčíst, protože okamžitě stočila veškerou pozornost na emotivní výklad malého návštěvníka.

Bohyně naslouchala dítěti jen zdánlivě; nízkofrekvenční hučení ji zajímalo o dost víc. Jakmile nadšené vyprávění skončilo, přikázala Cháronovi, aby dítěti zajistil šaty.

Než ale stačil převozník za sebou zabouchnout dveře, zaslechl vládkyni zavolat jeho jméno.

„Nechci, aby mě někdo rušil," pronesla ostře. „Postarejte se zatím o Zetu," dodala o něco klidněji a pak jen kývla hlavou na znamení, že smí odejít.

Dětský hlas a pravidelné klapání se postupně vytrácely a nezbývalo nic jiného než čekat. Zkoumala každé temné zákoutí sálu, ruce zkřížené na prsou. Nervozita pomalu rostla v centru břicha, když se mezi policemi opět objevila beztvará mlha. Klidně se vznášela na místě, jako kdyby ji k sobě zvala.

Cítila mírný tlak na hrudi, v ústech vyschlo a dlaně se začaly potit. V tichosti kalkulovala, jak rychle může přijít o rozum. Stát na pomezí dvou tak odlišných světů přinášelo svá úskalí, a pokud si někdo myslel, že se dá žít dvojí život bez rizik, byl na omylu. Být bohem neznamenalo disponovat extrémní silou a odolností vůči vnějším vlivům. Předtím, než přijala pozici vládce, setkávala se se smrtí denně. Jenže to bylo jiné ve všech směrech. Bohužel od jisté chvíle se stala jejím parťákem a v rámci zachování rovnováhy, nesměla do životního cyklu zasahovat.

STÁLE ČEKÁM NA ODPOVĚĎ, ozval se hlas.

Krása šílenství spočívala ve faktu, že jste mohli mluvit se svou halucinací, jako kdyby byla skutečným člověkem.

Udělala první krok k mihotavé mlze. Když se přízrak nedal na ústup, rozvážně zamířila k němu. S každým krokem získala halucinace ostřejší obrysy a Mavis už v půli cesty věděla, že za chvíli bude čelit Hádovi.

„Táhni k čertu," pronesla s úšklebkem. „Ať jsi, kdo jsi!"

Prosmýkla se okolo iluze a pokračovala v neuskutečnitelném plánu. Jeden by neřekl, kolik svazků se vejde do jedné police. Zdálo se, že poklady Alexandrijské knihovny nakonec nespolkl oheň, ale Podsvětí.

NEČEKAL JSEM, ŽE SI BUDEŠ SEN PAMATOVAT CELÝ.

Mavis ztuhla. Nebylo otázkou, jak může halucinace vědět, o čem snila - to bylo jasné, když pocházela z její vlastní mysli. Za zamyšlení stálo, jak mohla vědět, že si pamatuje celý sen.

PO MÉM ODCHODU SI VĚTŠINA PAMATUJE JEN STŘÍPKY.

Nereagovala, i když se pokoušela pochopit smysl slov. Předstírala, že dál hledá potřebný zdroj informací. Říkala si, že ignorace je tou nejlepší cestou, jak se výplodu vlastní mysli zbavit. Všechny efekty přisuzovala jen přepracovanosti, se kterou hodlala v brzké době skončit. A pokud se Hádes nevrátí, bude muset opustit svět lidí a věnovat se plně jen svým vladařským povinnostem u posledního soudu.

BEZ MÉ POMOCI TĚŽKO NĚCO NAJDEŠ, utrousil posměšně přízrak. Patrně se ho velmi dotýkal Mavin nezájem. VŽDYŤ ANI NEVÍŠ CO A KDE HLEDAT.

Povzdechla si a neochotně se otočila čelem k iluzi nejstaršího Kronova syna. Protočila otráveně oči, když očekávaný obraz nahradil puberťák s křidélky na spáncích. Klučina se culil, spokojen se svým čtveráckým kouskem.

Zkřížila ruce na prsou a přísně si kluka měřila. Byla to taková drobnější verze Hypna. Synáček se jednoznačně potatil. To si s bohem spánku ještě vyřídí. A rozhodně si nic z jejích slov za rámeček nedá!

„Evidentně nemáš dost práce, Morfee, když trávíš tolik času přinášením nočních můr právě mně."

Dunivý smích, který ani trochu nepasoval k adolescentnímu chlapci, se opět vrátil. Zapřemýšlela nad tím, jestli opravdu takhle zní sen? Není to spíš noční můra? Kdyby mohla, nejraději by tomu zmetkovi pěkně nařezala. Ale co by takové jednání změnilo? Nic.

NEROZHODUJI JEN O TOM, CO SE KOMU BUDE ZDÁT. MŮŽU PŘINÁŠET ZPRÁVY TAKÉ Z JINÝCH SVĚTŮ. ALE NEMUSÍŠ SE STRACHOVAT, SMRTELNÍCI MAJÍ O SNY DOBŘE POSTARÁNO.

„Když to tu tak dobře znáš, tak mi určitě rád prozradíš, kde jsou nějaké informace o Fénixovi."

Kluk s úsměvem přikývl a vyrazil svižným krokem kupředu. Mavis musela přidat, aby malému bůžkovi stačila. Ve spletitých uličkách bylo snadné zabloudit.

Chlapec se občas zastavil, letmo očima přelétl police a pak pokračoval dál. Dalo dost práce, aby uvěřila, že Morfeus ví, kam jde a co dělá. Ovšem předpokládala, že neměl sebemenší důvod jí lhát. Na druhou stranu, kdyby se Hypnos dozvěděl, že jeho syn je pravým důvodem Maviny podrážděnosti a únavy, asi by synátor dostal nejednu výchovnou.

AH! TADY. Vydechl spokojeně a sklonil se až k zemi, odkud vytáhl značně poničený svitek, který následně podal bohyni.

Mavis přelétla obsah papyru kritickým okem a věnovala bůžkovi vyčítavý pohled.

„Popis a malůvka? Tohle mi je k ničemu!" řekla sklesle.

Morfeus uklidil svitek na místo a pak v omluvném gestu sevřel Mavinu dlaň. Společně se vydali labyrintem cest vedoucími mezi regály k mohutnému mramorovému stolu. Stále přítomný dunivý zvuk, který byl spojený se spánkem a sny, narušoval jindy hmatatelné ticho.

TEN PTÁK, pronesl, jak procházeli poslední uličkou, JE UKRYTÝ V HLUBOKÉM LESE SPOLU S TVORY ZE STARÝCH ČASŮ. CESTU ZNAJÍ JEN MOIRY. CENA ZA JEJICH VZÁCNÉ RADY JE ALE PŘÍLIŠ VYSOKÁ.

Pustil její dlaň, jakmile vystoupili z labyrintu knih. Tázavě si jej prohlížela. Proč jí zrazoval od pátrání a proč odepíral větší pomoc? A může mu vůbec věřit. Chlapecká tvář se pomalu ztrácela v mlhavém oblaku, který se rázem změnil v postavu Háda.

ČAS STARÝCH BOHŮ SE NAPLNIL. DO NOVÉHO ŘÁDU JIŽ NEPATŘÍ ANI HÁDES. NERISKUJ PŘÍLIŠ PRO KRÁSNÝ SEN.

„Už nestojím jen o sen," poznamenala suše, ale přitom přemýšlela nad tím, oč si můžou babizny říct.

V PODSVĚTÍ NENÍ PRO SENTIMENT MÍSTO, MAVIS. ZAPOMEŇ NA MINULOST A ŽIJ PRO BUDOUCNOST.

„Když mám zapomenout, proč ho stále pouštíš do mých snů? Proč si nasazuješ jeho tvář?!" vykřikla zoufale.

Vrzly dveře knihovny a dovnitř nakoukla Zeta s otázkou, na koho to křičí. Ale při pohledu zpět do místnosti nebylo po přízraku ani stopy. Nízkofrekvenční hučení mizelo kdesi v hloubi nekonečného prostoru.

Otočila se k Zetě, která bez hnutí zírala do místnosti. Možná je vážně čas zapomenout, pomyslela si. Hádes je pravděpodobně mrtvý a ona se honí za přízrakem stále ještě žijícím v její mysli. Připravuje se o rozum a celé dny i noci truchlí. Přitom tu teď je někdo, kdo jí potřebuje. Někdo skutečný, s tělem z masa a kostí, zaplavený pocitem strachu i radosti. Človíček ztracený v temném světě... 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Orfeova lyra - 3. Iluzionista:

1. Adelaide
11.03.2019 [11:10]

Ooo, konečně! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!