OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Obavy z hříchu - 3. kapitola

03.02.2014 (16:00) • ivetabendlova • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1525×

Ocitla jsem se v nádherné hale. Přede mnou stálo schodiště otočené ke mně bokem, takže jsem neviděla na jeho schody. Stála jsem na plovoucí podlaze ze světlého dřeva. Lišta, oddělující plovoucí podlahu od bílého koberce, byla položena asi metr od dveří, aby bylo dost místa se zout. Po pravici na plovoucí podlaze byl postaven botník a nad ním zrcadlo, ve kterém jsem viděla své rozlítané, neupravené, dlouhé hnědé vlasy. Po levé straně na zdi byly háčky na kabáty. Botasky jsem si vyzula nohami a nechala je tam tak, jak jsem je sundala. 

Překročila jsem lesklou stříbrnou lištu a došlápla na měkký koberec. Když jsem se ohlédla do otevřených dveří po mé levici, spatřila jsem pracovní stůl s židlí. Vedle stolu u zdi stála veliká skleněná knihovna a celá pracovna byla v barvě hnědé a bílé. 

Podívala jsem se doprava, kde byl průchod do nádherného obývacího pokoje, který byl kombinovaný černou a bílou. Mamka milovala kombinace barev bílá a jakákoliv jiná barva. Ale nemohla vystát brčálově zelenou. Vpravo, vlastně v lajně s hlavními dveřmi, stála stěna s plazmovou televizí, před ní skleněný stolek a černá kožená pohovka s bílými polštářky. Krabici jsem postavila před stěnu s televizí a otočila jsem se zpátky. Odhalil se mi pohled na jídelnu, za kterou je nádherná kuchyně zbarvená do černa a stříbrna. Jídelnu a obývací pokoj dělila od sebe kulatá stropní klenba. Prošla jsem pod ní a rukou jsem přejela přes krásný, zajímavý, skleněný jídelní stůl. Přejela jsem prsty i přes jednu bílou koženou židli. Zašla jsem za ostrůvek kuchyně. Kombinace černé a stříbrné vypadala luxusně. Mramorově černá linka se leskla a já v ní viděla odraz rozsvíceného světla.

Z kuchyně jsem vyšla dalším průchodem, který byl skoro naproti schodům. Stála jsme teď proti bílým dveřím. Podél schodiště jsem přešla k nim a otevřela. Rozhlédla jsem se po místnosti s umyvadlem a záchodem, zbarvené do modra a bíla. Nebyla tu žádná sprcha, ani vana, takže jsem usoudila, že hlavní koupelna bude nahoře. Stála tu ještě pračka u zdi na vyvýšené podlaze a vedle ní sušák. Zavřela jsem dveře a zahlédla mamku, jak si zouvá boty stejným způsobem jako já. Odkopla mi ještě boty stranou a odnesla krabici do obýváku. 

Vyběhla jsem schody, pokryté bílým kobercem. Kousek ode mě byly první dveře, za kterými je nádherná koupelna v bílé a krémové barvě. Rohová vana stála v pravém rohu vzadu od dveří. Na pravé straně se pak rozpínala krásná dlouhá skříňka v krémové barvě se zabudovanými dvěma umyvadly, která končila ve stejné výšce jako nízká zídka, za kterou stál záchod. Po celé délce skříňky se rozpínalo dlouhé úzké zrcadlo. Naproti celé pravé straně stály poličky a tři věšáčky uprostřed.

Zavřela jsem dveře a pokračovala dál v průzkumu. Naproti dveřím od koupelny byla ložnice s velkou manželskou postelí v bílé barvě. Postel stála vlevo a nad ní jedna polička stejně dlouhá jako postel. Vedle dveří stála veliká zrcadlová skříň, která bránila dveřím, aby se zcela otevřeli. Naproti posteli stála na nízké skříňce, se dvěma poličkami plazmová televize a v jedné z poliček DVD přehrávač. Nad televizí jsou další čtyři poličky, které čekají na to, až je někdo zaplní. Vedle postele u okna byl pracovní stůl s židlí na kolečkách. Rozhlédla jsem se ještě jednou po ložnici a zavřela dveře. Tenhle pokoj nechci, přeběhla jsem k dalším dveřím, které byly zabudované na stejné straně jako dveře od první ložnice. Zde stála úplně samá ložnice, jen měla broskvový nádech a byla celkem větší než ta první.

Další dveře ale byly jiné. Byly jiné v tom, že nestály na levé, ani na pravé straně. Prostě ani na straně koupelny ani ložnic, ale uprostřed. Když jsem je otevřela, byla jsem ohromená! Stála jsem v nejkrásnějším pokoji v domě!  Byl v mé oblíbené kombinaci - bílo-fialová. Na některých místech byly nalepené proužky fialové tapety, vypadalo to krásně. Po pravé straně stála nádherná postel s bílými nebesy, vedle postele na každé straně noční stoleček s jedním šuplíkem. Postel byla přikrytá fialovým přehozem a na něm bílé a fialové polštářky. Za rohem se tyčila velká zrcadlová skříň, která sahala až ke stropu. Podobná té, která stála v první i v druhé ložnici, ale tahle byla o jednu část větší. Skříň stála vlastně za rohem, jelikož koupelna byla asi stejně veliká jako první pokoj, takže ještě jeden větší pokoj by se sem místo mého „růžku“ vešel. Před zrcadlovou skříní stála dvě malá křesílka a před nimi malý skleněný stoleček. Na zdech byly bílé poličky jako v každém pokoji. Na zemi se rozpínal bílý koberec, ale pod křesílky a stolečkem ležel fialový kobereček. Naproti posteli se tyčila stěna plná poliček a uprostřed plazmová televize. Měla jsem tu celkem šest oken. Tři na stěně, která je naproti dveřím, a tam také mezi dvěma, která byla blíž k posteli, stál psací stůl s novým notebookem a s fialovou židlí z uměle vyrobené kůže. A na druhé straně další tři okna, kde mezi dvěma byla postel. Závěsy byly také laděné do fialova. Byly rozdělené do dvou částí a na kraji byly svázané bílou stuhou, která byla přidělaná ke zdi. Takže držela závěsy roztažené a úhledně upravené. 

Celá uchvácená pokojem jsem ani neslyšela přijít mamku „Líbí se ti tvůj nový pokoj?"

Nadskočila jsem leknutím a rychle se k ní otočila. „Je nádherný! Děkuju!" Přiskočila jsem k ní a s nadšením ji objala.

„Jsem ráda, že se ti líbí," rukou mi přejela přes mé vrabčí hnízdo.

„Strašně ti děkuju!" Odtáhla jsem se od ní a dala jí pusu „Ale jak to, že...?"

„Navrhla jsem to počítačově a poslala jsem to agentuře, která nám to tu takhle vytvořila. Vypadá to krásně, že?" skočila mi do řeči a snažila se mi to vysvětlit, i když jsem to nějak moc nechápala. Jsem hold nezkušená a… jak bych to jen řekla? - Divná! Jo, to je ono. Na její otázku jsem přikývla. „Přines si sem ty svoje krabice a začni vybalovat. Ale jestli si chceš jít lehnout, tak jdi."

„To je dobrý, už se mi nechce spát." Sešly jsme spolu schody. Babička stála v kuchyni a vybalovala krabici s nápisem 'KUCHYŇ'. Vběhla jsem do obýváku a popadla jednu krabici a vydala se s ní do pokoje. 

„Druhou ti vezmu, jo?" křikla na mě mamka, když jsem vcházela do schodů.

„Dobře!" Došla jsem do pokoje, kde jsem krabici položila na zem před postel. Uslyšela jsem mamku, jak vyšla schody a míří k mému pokoji, a tak jsem došla ke dveřím, kde jsem si od ní krabici vzala. Usmála se na mě a zase odešla. Dvě krabice teď stály vedle sebe. Jedna do poloviny naplněná oblečením a pak nějakými knihami, a druhá plná věcí na poličku. 

Začala jsem s krabicí, kde byly věci na poličky. Otevřela jsem víko a vyndala pár fotek. Na jedné byla babička, já a mamka. Postavila sem si jí do stěny na poličku, kde stála televize. Našla jsem jí čestné místo na druhé poličce seshora. Na další fotce jsem byla já jako malá, a tu jsem dala na poličku, která byla za rohem u skříně. Pak další rodinné fotky. Vyndala jsem rámeček s fotkou, který byl zabalený do hebké, měkké látky. Vytáhla jsem fotku z látky. Na fotce byl táta a vedle něj mamka. Vypadali tak šťastně. Prstem jsem pohladila tátovu tvář a usmála se na něj. Do srdce mi zase vnikl pocit, že ho strašně moc postrádám, i když jsem ho vůbec neznala. Přišla jsem k nočnímu stolku na pravé straně postele a fotku na něj postavila. Po pokoji bylo celkem asi třináct rámečků s fotkami. 

Začala sem dál vybalovat a vyndala dva deníky. Jeden plný vzpomínek a druhý z půlky plný. Vytáhla jsem další deník, který byl nový, s krásným barevným potiskem. Zamkla jsem je do nočního stolku, na kterém stála fotka táty a mámy. S vybalováním první krabice jsem byla už skoro hotová. Na dně už leželo jen rodinné album, které jsem se rozhodla odnést dolu do pracovny, kde ho dám do knihovny. Byla jsem ale líná jít dolů, tak jsem ho položila na psací stůl vedle notebooku. 
 
Prázdnou krabici jsem odsunula ke dveřím a přesunula se na druhou. Vyndala jsem své oblíbené knížky a dala je do jedné poličky ve stěně nad televizí. Teď bylo na řadě oblečení. Vyndala jsem hromádku a rozdělila ji. Trička na trička, kalhoty na kalhoty. Dole zbyly už jen spárované ponožky a spodní prádlo, které jsem tam zatím nechala. Vzala sem trička a odnesla je ke skříni. Šoupací zrcadlová skříň měla tři posuvné části. Ta prostření šla posouvat doprava i do leva. Levá a pravá skříň se mohla posunout jen o jedno místo, a to doprostřed. 

Odsunula jsem prostřední část na pravou stranu. Nahoře dvě poličky a pod dolní poličkou tyč s ramínky. Trička jsem v komínkách položila na poličku. Pak jsem levou část skříně posunula doprostřed, takže vpravo byly dvě části na sobě a veprostřed byla levá část. V levé části byly jen poličky, ve dvou sloupcích po šest poličkách. Byly dost nízké, takže se do nich vešly krásně košíky se spodním prádlem, a do dalších částí jsem mohla uložit i šperkovnici a různé krabice. Levou část jsem vrátila. Prostřední jsem posunula před levou a pravou jsem posunula doprostřed. Pravá část byla podobná jako levá, ale bylo tam méně poliček - dva sloupce se čtyřmi poličkami. Pravou část jsem vrátila a měla před sebou prostřední část. Vzala jsem první tričko a pověsila ho na ramínko, které viselo na železné tyči. Když všechna trička visela, došla jsem pro kalhoty a položila je na poličku nad tyčí. Krabici s ponožkami a spodním prádlem jsem zatím položila do skříně pod trička, která visela na ramínku. Zbytek věcí mi přivezou až zítra, takže pro teď mám hotovo, oddechla jsem si a šla si sednout na postel. Chvíli jsem jen tak seděla a rozhlížela se po nádherném pokoji. 

Vstala jsem a vytáhla si z kalhot mobil. Bylo už osm. Ani jsem si nevšimla, že se rozednělo. Vlastně nevím, jak se tohle používá. Dostala jsem ho asi tři dny před odjezdem a ještě jsem ani nepřišla na to, k čemu slouží. Používala jsem ho tedy jen jako hodinky. Položila jsem ho na stolek a odešla jsem k oknu vedle psacího stolu. Jednou rukou jsem se opřela o rám okna a dívala se ven. Na kraji ulice stálo pár dětí a skákaly přes švihadlo. Jedna paní si povídala u svého baráku se sousedkou a občas projelo pár aut. Jedna starší pani šla po ulici s taškou z nákupu. Najednou se ale zastavila a chytila se za hlavu. Co to? Po rukách jí vystoupily žíly, které se postupně zbarvily do černa. Vypadalo to jak z nějakého hororu. Nikdo to ale neřešil. Kolem paní prošlo několik lidí, ale nevšímali si toho. Očima jsem přejížděla po kolemjdoucích, jestli někdo zareaguje a bude jí chtít pomoct. Ale ono nic. Jako by to bylo na denním pořádku. Ale ono to bylo vlastně na denním pořádku. Když jsem se znovu na ní podívala, už ležela nehybně na zemi. Byla jsem vyděšená! Tak takhle vypadá smrt, kterou způsobí čip. Ale proč nikdo nezavolá záchranku jako ve filmech? Nemohla jsem si to vysvětlit. Najednou jsem zahlédla nějakého pána, jak se zastavil u bezvládného těla paní a někomu volá. Když dovolal, odešel. 

Šla jsem k nočnímu stolku a vytáhla deník, který byl z poloviny plný. Sedla jsem si ke stolu a odstrčila album s fotkami, abych si hrůzný zážitek mohla zapsat. Po pár minutách psaní jsem uslyšela auto, jak kousek od našeho domu zastavilo. Záchranka, pomyslela jsem si. Byla jsem ale na omylu. Přijelo černé auto s protáhlým kufrem. Z něho vystoupili dva postarší páni v černém a otevřeli kufr. Vyndali nosítka, na kterých byl černý obal se zipem. Přišli k paní, společně ji otočili obličejem vzhůru a já se zděsila. I její obličej byl plný černých žil. Položili ji do obalu a jeden z pánů zapnul zip. Pak společně zvedli nosítka, naložili je i s mrtvolou do kufru a odjeli. To se mi snad zdá! To je příšerný! Sedla jsem si zpět ke stolu a celý zážitek dopodrobna sepsala.

Uff, takže je tu další kapitola.
Tady už se vlastně Hope setkala s tím, co čip dokáže, a je pravděpodobné, že se s ním bude setkávat každý den. Jak myslíte, že to bude zvládat? 
Jinak doufám, že vás i tato kapitola bavila. Děkuji za to, že jste se dočetli až sem a že mě podporujete v psaní dalších kapitol. Bez vás bych se na to totiž asi vykašlala. Ale když čtu komentáře, jak se vám to líbí, je těžké přestat psát.

Děkuji! 

Autor: ivetabendlova (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obavy z hříchu - 3. kapitola: