29.01.2014 (17:00) • ivetabendlova • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1112×
S rokem 2018 přišly další tisíce mrtvých, a s nimi ale i další děti, kterým hned po narození byl implantován čip. Jeden manželský pár žijící na Floridě pociťoval jako ostatní lidé nenávist vůči čipům, lidem, kteří tuhle vraždící věc vynalezli, a hlavně vůči lidem, kteří dopustili, aby se tento čip implantoval všem lidem na světě a tím rozpoutali hromadné vymírání.
Tento pár ale však byl něčím zvláštní, něčím, čím mohli ovlivnit celý svět. Od doby, co měli čip, se Dan nemohl vyrovnat se smrtí svých rodičů a ani za další smrt, kterou čip způsobil. Nebo by bylo přesnější říci – za další smrt, co způsobili lidé? Takhle je to asi mnohem výstižnější. Dan chtěl toto lidské počínání zastavit. Po několika letech se se svou manželkou ale naučili čip dokonale obcházet. Naučili se nějakým způsobem, jak myšlenku nedostat do čipu a tím si nezpůsobit zbytečnou smrt. Ano, jedna jediná myšlenka vás mohla stát život. Proč? Čip snímá vaše myšlení, a když pomyslíte na něco nekalého – vraždu, krádež, podvádění atd., bude vás to stát život. Není ale žádným tajemstvím, že i pouhá lež dítěte ho zabila. Je pravda, že lež malého dítěte skončila smrtí. Jejich počínání a myšlení je nijak neohrožovalo, ale nikomu se s tím nesvěřili.
Danova manželka Allison přivítala svou matku s otevřenou náručí po tom, co zemřel její manžel a Allisonin otec. Její matka Ebby, žijící pod jednou střechou společně s manželi, znala jejich tajemství. Nejdříve Ebby byla rozhodnutá naučit se též potlačovat své myšlenky, ale bylo to více než riskantní a velká pravděpodobnost, že by zemřela. Raději si zakázala nebezpečné myšlenky a tím chránila svůj život a Allisoniny oči před dalším návalem slz.
Když uběhlo několik let a lidé se s čipy už téměř smířili, ale i když Dan a Allison žili v podstatě úplně normální život jako třeba v roce 2010, nechtěl Dan vidět už nikoho umírat.
Na konci srpna roku 2024 přišel jednoho dne Dan k Allison a něžně ji za ruku odvedl ke stolu, kde ji připravil židli, aby se mohla posadit. Allison si sedla a Dan si k ní sedl a dotkl se jí hebké tváře, kterou měla pokrytou tenkou vrstvou make–upu. „Chci se vydat do Indie, najít základnu a tohle zastavit.“ Allison se na něj vyděšeně podívala s otevřenými ústy, ale nic nedokázala říct. Po tváři se jí jen skutálela jedna horká slza. „Nechci, aby naše dítě vyrůstalo v takovém světě, chci mu dát šanci na normální dětství. Nechci ho zbytečně vystavovat riziku. Všechno jsem do detailů prozkoumal a možná jsem zjistil, kde základna leží. Jsou pravděpodobná čtyři místa.“ Její vyděšená tvář ale mluvila za vše. Odlepil jí několik pramínků tmavých vlasů z obličeje a zastrčil jí je za ucho. „Slibuji, že se vrátím dřív, než se to škvrně narodí. Budu tu dřív, než se naděješ, a budeme žít zase normálně, každý bude žít normální život. Přece nechceš, aby naše dítě vyrůstalo a my se každý den strachovali, jestli se náhodou nedostalo na seznam.“
„Slib mi, že se vrátíš!“ Sjela z židle, aby ho pevně objala. Přes její mokré oči už téměř neviděla.
„Už jsem ti to slíbil, ale jestli to chceš slyšet ještě jednou, klidně ti to slíbím znova,“ usmál se. Allison se na chvilku odtáhla, ale ruce nechala za jeho krkem. Přikývla na znamení, že to chce slyšet znovu. „Slibuji.“ Její oči se znovu zalily slzami a znovu ho pěvně zmáčkla v objetí. Dan ji od sebe ale odtáhl a dal jí pusu na čelo. „A ještě něco, kdybych se náhodou nevrátil…“
„To neříkej!“ vVzlykla a otřela si kutálející slzu po tváři do rukávu kašmírového svetru.
„Chci ti jen říct, že zítra v noci se přestěhujeme. Nikdo ještě neví, že jsi těhotná, a nejde to ani vidět. Takže chci, abychom se odstěhovali. Já pak odjedu, a kdyby se mi z nějakého důvodu nepovedlo čipy deaktivovat, naše dítě se narodí bez čipu a bude žít úžasný život bez strachu. Nesmí se to nikdo dozvědět. Přes internet jsem nedávno koupil krásnou farmu daleko od civilizace. Takže byste tam měli být v bezpečí.“ Dal jí pusu na čelo. Ta ho jen sledovala a se vším, co řekl, souhlasila. Věděla, že má pravdu, ale kdyby se někdo dozvěděl, že Allison je těhotná, Čipovači by na Allison nasadili jednoho z nich a bydleli s nimi, dokud by se dítě nenarodilo, nebo by je všechny popravili za utajení tak, že by zavolali na základnu a poprosili o rychlou popravu přes počítač. Zadali by jejich jména a zmáčkli jen „Enter“, pak by se jejich bezvládná těla sesypala k zemi a jejich snaha by byla k ničemu.
Druhý den v noci odjeli z města a drželi se GPS navigace, která je dovedla až k místu, kde končila asfaltová cesta a začínala písčitá. Tam museli jet už jen podle mapy, kterou mu majitel poslal, když ji Dan koupil. Po nastěhování ještě zařídili několik drobností, jako byl dobytek, jelikož si nemohli dovolit jezdit každý týden do města kvůli dálce. Museli si vystačit se zemědělstvím. Ebby se starala o zahradu, Allison o dobytek a společně pracovaly i na poli. Po několika dnech Dan odjel a Allison ještě slíbil, že si budou psát e-maily. Vzal si s sebou starý notebook a Allison koupil nový. Když odjel, psali si každý den, pak obden a pak si už jen občas volali.
Byl pozdní večer a Allison čekala, až zavolá, už se nemohla dočkat až mu poví o tom, jak děťátko uvnitř ní kope. Čekala tak dlouho, že v koberci pomalu vyšlapala díru, a s každou minutou čekání byla nervóznější. Nezavolal. Allison si šla lehnout s obavami, že se Danovi něco stalo, anebo se domnívala toho nejhoršího. Čekala, až zavolá z nějaké budky v Indii, a když se už dva týdny neozýval, propadla Allison depresím. Po měsíci a půl bylo zřejmé, že Dan zemřel. A tak mu Allison a Ebby uspořádaly pohřeb, i když tomu obě stále nemohly uvěřit.
Za další měsíc už Allison byla v devátém měsíci a brzy měla porodit. Sedmého dne šestého měsíce, roku 2025 se Allison narodila dívka, jediný neočipovaný člověk… Já…
Pár slov k této kapitole:
Nedříve bych tedy chtěka uvést, že tuto první kapitolu vypráví již hlavní hrdinka. Vypráví to tak, jak se to dozvěděla od své maminky a babičky. Takže další kapitoly budou již psány v první osobě.
Tahle kapitola slouží hlavně v zorientování v dalších kapitolách a myslím, že je to takto vyhovující, teda, mně se to zdá jako dobrý nápad, a proto jsem psala podle sebe - jak to cítím a jak mi to líbí. Rozhodně bych tuhle kapitolu ale brala něco jako předkapitulu, jelikož to vlastně hl. hrdinka neprožila.
(doufám, že mě chápete :D)
PS: Jestli nechápete o co kráčí, je to nejspíše tím, že jste si nepřečetli prolog :).
Děkuji.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: ivetabendlova (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Obavy z hříchu - 1. kapitola:
Byli by jste schopni pro své dítě tolik riskovat?
Sdílet
Děkuji moc, za pozitivní komentáře a jsem ráda, že se vám tento příběh líbí. 
Tak, kde bych měla začít? Inu, Dan se mi i v tomhle krátké kousku strašně líbil. Škoda, že zemřel. Nebo snad ne? 
A mimochodem, děkuji za lepší úpravu. Bylo to pro mě lépe čitelné, než minule. 
Jsi dobrá. 
len tak ďalej 
