Nový život - 3. kapitola - Vzácná návštěva • OurStories.cz ~ naše povídky

Děj se pomalu rozjíždí, do městečka přijíždí vzácná návštěva. Alex potká zvláštního mladíka a zjišťuje víc o své minulosti. Doufám, že se bude líbit. :)

24.05.2012 (19:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 308×

O dva měsíce později

„Alex! Alex!“ Přiřítila se moje setra. „Co?“ Otočila jsem se na ni znuděně. Měla jsem blbou náladu. Dostala jsem na tři týdny zaracha. Nemůžu sednout na koně! Týrání!

„Za týden má přijet královská rodina, v neděli večer se mají všichni sejít v paláci a přivítat je na plese. Šeptalo se to ve městě.“ Vychrlila ze sebe množství informací. Hodně zajímavých informací. „Jdeme to říct otci,“ rozhodla jsem.

* * *

„Nemůžu jet v dámském sedle otče. Nenávidím to.“ Emm se mi potichu smála. Zrádce. To si s ní ještě vyřídím. „Budeš muset.“
„Otče,“ zaprosila jsem.

„Ne, Al, je to slušnost a známka dobrého vychování. A nezapomeň, že by jsi vlastně vůbec neměla sedět na koni. Tvůj trest, pamatuješ? Takže si nestěžuj.“ Má pravdu.
„Dobře,“ povzdechla jsem si. Pobídla jsem Artexe a vydali jsme se na cestu. „Nemůžu si pomoct, ale jsem v tom sedle tak neohrabaná!“

„Alex,“ okřikli mě oba zároveň. „Však já už mlčím,“ řekla jsem dotčeně.

* * *

Všichni se na mě tak divně koukali, když jsme konečně dojeli k okouzlujícímu zámku (kterému se přehnaně říkalo palác), ale já jsem to úspěšně ignorovala.

http://turistickyatlas.cz/galery/galerie/Zamek_Hluboka_nad_Vltavou3.jpg

Nikdy dřív jsem tady nebyla a tak jsem se rozhodla udělat si menší prohlídku, než začne ples. Zeptala jsem se otce na svolení a vydala se směrem do města. Koně jsem předala Emmě, takže jsem šla po svých. Omráčeně jsem kráčela městem. Bylo to tu tak krásné. Otočila jsem se s úmyslem vrátit se k rodině, ale do někoho jsem vrazila a se svou šikovností jsem si to šinula rovnou k zemi. Zachytil mě ale pár silných ruk.

„Chloe! Jsi v pořádku? Omlouvám se. Víš, jak jsem se o tebe bál? Kde jsi byla,“ začal do mě hučet. „Nejsem Chloe, musel jste si mě s někým splést, pane,“ vyvedla jsem ho z omylu. Ten kluk mohl být tak o tři roky starší, víc ne. „Aha, promiňte. Jste velice podobná mé sestře. Panebože,“ začal si najednou pro sebe mumlat. „Kolik máte let,“ zeptal se neomaleně. „Myslím, že do toho vám nic není pane,“ odpověděla jsem mu odměřeně. Co se má co ptát na můj věk? Obešla jsem ho a šla pryč. „Ne! Počkejte.“ Chytl mě za ruku. „Omlouvám se,“ řekl. „To děláte poměrně často.“

„Zdá se,“ usmál se. „Mohu se tedy dozvědět aspoň datum vašeho narození?“

„Proč?“ zajímalo mě. Nevypadal, že by chtěl odpovědět. „Devaténáctého srpna, pravděpodobně,“ řekla jsem nakonec.

„Budu hádat, je vám sedmnáct.“

„J-jak…“ zakoktala jsem se.

„Ještě bych se rád dozvěděl vaše ctěné jméno.“ Moji otázku ignoroval. Ani jsem se nezmohla na odpor. „Alexandra.“

„Já tě našel, po dlouhých letech jsem tě našel,“ zajásal, objal mě, potom mě chytl za pas a rozverně se mnou zatočil. Co to má u všech čertů znamenat? Taky jsem se ho na to zeptala. On jenom řekl, že mi to vysvětlí náš otec. Asi tím myslel jeho otce.

Popadl mě za ruku a táhnul směrem k jeho koni. Byl to okouzlující bělouš. Pravděpodobně jsem na něj zbožně koukala, jelikož kluk se jenom uchechtl. Vždyť já neznám ani jeho jméno. „Víte, že je to velmi neslušné, nepředstavit se, pane?“ rýpla jsem si.

„Omlouvám se.“

„Zase?“ Pozvedla jsem obočí a rozesmála se.

„James.“ Jemně mi políbil ruku. Rozhodla jsem se mu ukázat, že i já mám vychování, udělala jsem pukrle. Jen se usmál a chtěl mi pomoct na koně. „No, dovolte?“ urazila jsem se. „Copak jsem nemohoucí? Děkuji, ale na koně se zvládnu dostat sama,“ řekla jsem rozhořčeně. James jen zvedl ruce v obranném gestu. Ladně jsem se vyhoupla na koně, samozřejmě, že ne do dámského sedla. Udiveně se na mě podíval. Co je na tom tak zvláštního? S jemným zakroucením hlavy se posadil za mě a pobídl koně do klusu. „Nádherný bělouš. Jaké je jeho jméno?“ zeptala jsem se zvědavě. Miluju koníky.

„Díky. Sandy.“

„To byla lichotka tomu koni, ne jeho majiteli.“ Upozornila jsem ho.

„To jsem pochopil,“ zasmál se. Pak už bylo jenom ticho. Ani jeden z nás nepotřeboval mluvit. Užívala jsem si jízdu. Po nějaké době jsme zastavili přímo před palácem. Zvědavě jsem se podívala na Jamese. Pak mi to došlo. „Ale ne,“ zaúpěla jsem. „Zapomněl jste se zmínit, princi.“ Při čemž jsem dala zvláštní důraz na slovo princ.

„Nehodlám ván nic vysvětlovat, slečno. Musíte ještě chvíli vydržet,“ upozornil mě. Nedalo mi to a taky jsem ho varovala.

„Nepatřím zrovna mezi trpělivé lidi, sire.“

„To jsem postřehl,“ zachechtal se. Kdyby nebyl dauphin, tak už by mu jedna přiletěla. Iritoval mě. Vyptává se, ale na nic mi neodpoví. Uraženě jsem kráčela za ním. Měla jsem pocit, že jsme prošli snad celý zámek, ale očividně jsme pořád nedošli k cíli. Vystoupali jsme do jedné z nejvyšších věží. Princ zaklepal na honosné dveře. Otevřel mu nějaký sluha, pokorně se uklonil, ustoupil a nechal nás projít. Nemohla jsem se na ten pokoj vynadívat, bylo to tak nádherné. James se jen zašklebil a pokračoval do středu místnosti. Tam se zastavil a prostě jen čekal.

„Takže, dočkám se svých odpovědí princi?“ Nedalo mi to. Než mi ale stihl odpovědět, vešel do místnosti král.
„Otče.“ Pozdravil. Aspoň, že zdraví. Já jsem se zmohla jen na pukrle. Ale vládce stejně nevypadal, že by si mě všiml. Není divu, stála jsem za jeho synem, který byl krapet vyšší a mohutnější než já, takže mě v podstatě schoval.

„Jamesi, kde jsi byl? Chloe už se dávno vrátila a chystá se na ples, jenže ty nikde. Copak si tohohle všecho vůbec neceníš? Ti lidé to všechno dělají pro nás! Ale to ty přece víš,“ začal hned. „Navíc…“ chtěl ještě něco dodat, ale pak si všiml mě a zarazil se. „Ne, to není možně. Synu, řekni mi, že mám halucinace.“ Promnul si oči. Proboha, co se mnou všichni mají. Jsem úplně obyčejná. Podívala jsem se na sebe, oblečená jsem, učesaná asi taky… tak co se jim kruci nezdá? To, co jsem udělala potom, by asi bylo pro někoho značně pobuřující, ale já si prostě nemohla pomoct.

„A mám toho dost! Mě se vyptáváte na spoustu osobních věcí, ale sotva se představíte. Jste neomalený a drzý. Potom mě klidně přitáhnete do zámku bez řádného vysvětlení. Já však, doufajíc, že dostanu odpovědi na svoje otázky, jdu s vámi bez protestů. A když mě konečně dovedete před svého otce, tak ten se tváří, jako kdyby viděl přízrak,“ obořila jsem se na prince. Bože, jak on mě štve! Jenže pak řekl něco, co si vyrazilo dech.

„Tak takhle jsem si svoje dvojče nepředstavoval.“

Na další kapitolu si taky budete muset chvilku počkat, mám rozepsanou jednu jednorázovku, a chtěla bych ji dokončit, navíc se postupně dostáváme k té vysvětlovací části, a já mám problém dokopat se k tomu ji napsat. Budu vděčná za každej komentář.

PS. Mám dotaz. Jako začínající se v tom prostě neorientuju. Chtěla bych změnit hlavní obrázek. Jde to? Chtěla bych ten nynější vyměnit za tento http://files.thevampirediarie.webnode.com/system_preview_detail_200000099-291312a0cf-public/Candice%20Accola%2011.jpg

Předem děkuju

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování