OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nová škola - Prolog - To je výzva!

20.10.2011 (14:00) • Macy134 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 796×

Crrr! Zazvonil budík a já jsem okamžitě natáhla ruku připravena ho bleskově umlčet. Ale dneska to bylo jiné, cítila jsem to. Tak jsem vstala a koukla na kalendář. Prvního září! To jsem měla tušit! Ach ne, kolik je hodin?! Ohlédla jsem se po budíku a vydechla jsem. Teprve šest deset. S úlevou jsem se šourala do kuchyně a tam jsem uviděla mamku (což je dost podezřelé, neboť jsem vždy dříve vzhůru než ona), jak vaří čaj.

„Ahoj zlatíčko, dáš si čaj?"

„Hmm..." zamumlala jsem a nasypala si do misky kornfleyky, zalila je mlíkem a začala jsem si to s nepřítomným pohledem cpát do pusy.

„Mamííí!!!" zavřeštěla jedna z mých sester, pravděpodobně Annie.

Mám tři sestry, Annie, Tess a Jane. Annie, jak už jste poznali, je ta uvřeštěná a uječená. Je jí osm a půl a chodí do třetí třídy. Je někdy fakt otravná. Pak mám Tess, moje dvojvaječné dvojče. Sice je mé dvojče, ale je úplně odlišná. Ona je ta výborná sportovkyně, ta zdivočelá rusalka, ta ve středu pozornosti. Hm, když to tak uvážím, ve středu pozornosti jsme bývaly vlastně vždycky obě. A přesto, že jsme tak odlišné, jsme nejlepší kamarádky. A poslední, Jane, to je ta nejtvrdohlavější holka co znám. Vždycky si vymaní to, co chce. A to jsou jí teprve tři.

„Proboha, prosím tě, pohlídej ten čaj, já musím za Annie." Stačila jsem pochytit od mamky, která už spěchala nahoru.

Jáj, co jí zase je? pomyslela jsem si. Po tom co jsem odstavila čaj a skončila se svou snídaní jsem šla nahoru do mojí a Tessiny koupelny, ale zjistila jsem, že tam Tess už je.

„Dělej, Tess," houkla jsem na ni skrz dveře. Běžela jsem tedy zatím do svého pokoje překontrolovat jestli mám všechny věci připravené. Hm, tak to bychom měli, kartáček na zuby, pasta, ručník, šampon na vlasy, sprchový gel a kosmetika... Kosmetika! Kde mám kosmetiku?! Jistě, nechci vypadat jako štětka hned první den, ale jako strašidlo taky ne. Převrátila jsem svůj pokoj naruby, ale nenašla jsem. Přišla Tess a pomohla mi, ale nenašly jsme. Pak mi nabídla, že můžu používat její, ale ta taky nebyla k nalezení. Nakonec jsme si vzaly máminu kosmetiku (má jich fakt slušnou řadu, takže si toho ani nevšimla).

Annie už musela do školy a rodiče do práce. Tak ji vzali s sebou a vyklopili ji u Amálky, mé bývalé školy. Jane zas šla poprvé do školky a tam ji vzala babička Greta. Zůstala jsem doma sama s Tess. Obyčejně bychom byly rády, protože bychom si každá zalezla do svého pokoje a pustila si svůj notebook, tam chatovala s kámoškami a kámošema, psala své příspěvky na náš blog nebo jen tak poslouchala muziku. Někdy jsme byly i spolu a zpívaly jsme karaoke, trsaly nebo jsme si jenom povídaly. Ale dneska to bylo jiné.

Po tom co jsme vyřešily problém s kosmetikou a Tess vyšla z koupelny, vlezla jsem si tam. Dala jsem si rychlou sprchu na osvěžení, pak si vyčistila zuby a opláchla obličej. Pak jsem si nanesla jemné stíny na víčka očí a i když to nebylo skoro vidět, byla jsem spokojená. Pak jsem jenom přetáhla rty jelením lojem a byl konec. Došla jsem pak do předsíně kde jsme s Tess už měly naskládaná svá zavazadla. Koukly jsme na hodiny. Ukazovaly osm. Tak jsme si zalezly do svých pokojů s naší novou knížkou k narozkám. Ve dvacet jsme se zase sešly dole a kývly na sebe. Už bychom měly vyrazit, ale máma tu nebyla. Zažily jsme tyto situace už snad stokrát, takže to už nebyl problém. Mamka to ne vždycky stihla, tak jsme si musely poradit samy. Vzala jsem klíče a otevřela. Vypochodovaly jsme ven na zahradu. Pak jsem zamkla a už jsme se táhly k bráně. I tu jsem otevřela a byly jsme na chodníku. Naposledy jsme se nadechly vůně našeho domova a pak jsme šly. Máme tu školu dost blízko, takže jsme nemusely spěchat. Jen přes silnici a kousek do kopce. Já jsem za sebou táhla svůj malý fialový kufřík a Tess svou zelenou sportovní tašku. K tomu ještě spacáky. Před školou už byly hloučky nových studentů. Probojovaly jsme se s Tess až k hloučku s naší novou třídní.

„Ááá, tady jste," řekla s milým úsměvem. „Macy a Tess Scarletovy?"

„Ano, paní profesorko," řekly jsme unisono. Když si nás zapsala, šly jsme k autobusu a naložily jsme svá zavazadla do kufru autobusu. Pak jsme začaly vyhlížet mamku, i když jsme věděly, že je to marné.

„Nastupovat!" rozlehlo se po celém okolí. Začala nás volat podle abecedy.

„Macy Scarletová!" - přiběhla jsem a nastoupila do autobusu. A právě v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem tu výzvu co tu tak dlouho visela ve vzduchu přijala.

Autor: Macy134, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nová škola - Prolog - To je výzva!: